Odvážnej strejda Kudrnáč

V léčbě úzkostí jsou důležitý milníky. A mě jeden z nich mě čeká už za 4 dny.

Psice, česká špička ve strachu z létání, se na rekordních 15 hodin zavře do letadla s lidma, který sice nezná, ale určitě se mezi nima najde šťoural, co mu po přepočítání nebude sedět počet šroubků na křídle Boeingu. Takže si zase všichni vystoupíme a já se budu nekontrolovaně třást ještě o 4 hodiny dýl, než nám přistaví řádně zašroubovaný náhradní spoj.

Nejspíš na palubě nebude chybět ani další posera se stejnou diagnózou, který bude vykřikovat „všichni tady umřeme“ při každý malý turbulenci. Tentokrát rozhodně nebudou chybět ani naše děti, pro který to bude první velkej vejlet, kdy bude oběd v ceně letenky, takže si budou před letuškama cpát plastový nádobí do kapes a vypijou veškerou colu na palubě, kterou mají doma zakázanou.

Myslím, že mě nikdo z vás nemůže obviňovat, že bych se strachem z létání nebojovala různými prostředky. Zkoušela jsem dechové techniky, modlitby a dokonce i Neurol, po kterým jsem si málem překousla jazyk a po přistání jsem vypadala jako Dáda Patrasová, když vystupuje z nabouranýho auta a sebevědomě se při chůzi přidržuje plotu. Tak takhle už ne.

Pro tentokrát jsem se rozhodla inspirovat pozitivními vzory v rodině, který my, a teď pozor, máme! I když jsem vám o nich ještě nikdy nepsala, protože největší čtenost mají beztak příběhy o tom, že mám herpes, babičku, co vyvolává duchy a mámu, co dělá ostudu v restauracích. Sáhněte si do svědomí.

Ale abych neodbíhala, náš rodinný vzor odvahy a pozitivní energie je strejda Kudrnáč. Vlastně jsem na světě díky němu, což není otvírák na téma komplikovaných příbuzenských nevěr.

Strejdu totiž sbalila ve Špindlu mámy mladší ségra a bylo to bingo. Jak už asi tušíte z návodný přezdívky, strejda vypadal trochu jako Matuška, trochu jako Mitch Buchannon a trochu jako pánská odpověď na Barbru Streisand. V době, kdy letěla trvalá a růže z Texasu, byl můj strejda divoce kudrnatý od hlavy až k patě, vyučoval lyžování, šmelil v autodílně, nosil džíny a kovbojskej klobouk. Moje babička nad ním ohrnovala nos-jako kdyby si teta přitáhla domů bizona, naprosto nepraktické stvoření pro život na maloměstě.

Máma v záchvatu sourozenecké rivality přehodnotila svůj dosavadní vlahý zájem o opačné pohlaví a do měsíce si našla tátu-s rovnýma vlasama, nudným stálým zaměstnáním a vyžehlenejma pukama na tesilkách. S Kudrnáčem měl společný pouze to, že to byl chlap a babička z nových pořádků dostala cukrovku. Aspoň to na to svalovala.

Když měla později teta s Kudrnáčem první děcko, do roka jsem se mámě narodila já. Jak vám říkám-jsem na tomto světě jako důkaz, že máma měla problém připustit, aby byla její mladší ségra v něčem dlouhodobě lepší. Když o tom tak přemýšlím, možná je pro život přece jen bezpečnější zůstat u imaginárních sourozenců.

V něčem měla ale babička pravdu, a to v tom, že se strejda absolutně nehodil pro život v našem Zapadákově, obzvlášť v období normalizace. A tak se jednoho dne teta s Kudrnáčem nevrátili z dovolený v Jugošce a když babička v inzulínovým šoku odemkla jejich byt, našla na stole dopis na rozloučenou.

Pár načmáraných omluv a plánů do budoucna za železnou oponou. Kudrnáč zná ve Švýcarsku lidi, co se o nás postarají… V tomto ohledu měl táta jen kontakty na myslivce a milicionáře, takže soutěž o lepší život máma zdánlivě definitivně prohrála.

Což je diskutabilní, protože já jsem strejdu poprvé viděla až v ranejch devadesátkách, kdy se na chvíli vrátil vybudovat v našem maloměstě pobočku svýho impéria-bazar s použitým zápaďáckým zbožím (čti s odpadky, za který se tady platily horentní částky, protože to mělo ten esprit svobody a strašnýho pokroku). Zůstaly po něm dluhy a nedlouho potom se s tetou rozvedl, protože kromě nových kšeftů neustále rozjížděl i nový vztahy, a kromě dluhů po něm zůstávaly taky zlomený srdce a děti. Máma skórovala 1:1.

Poslední zprávy, který o Kudrnáčovi v naší rodině kolovaly, byly o tom, že odletěl zas oceán se svou tehdejší nejnovější partnerkou začít novej život.

Ale jak už jste si určitě bystře všimli: od určitý části příběhu jsem si tady pod sebou podřezala větev. Protože jediný, v čem bych vlastně chtěla Kudrnáče reálně následovat, a to je nebát se vlízt kdykoliv do letadla nebo jakýhokoliv jinýho dopravního prostředku (kromě vlaku, v tom jsem jako Kim Ir-sen). Takže to raději ukončíme dvěma otázkami: Jak se mají vaše černý ovce rodiny? A co vám zabírá na strach z lítání?

Říkal tady někdo Mitch Buchannon?/ Giphy