V léčbě úzkostí jsou
důležitý milníky. A mě jeden z nich mě čeká už za 4 dny.
Psice, česká špička ve strachu
z létání, se na rekordních 15 hodin zavře do letadla s lidma, který
sice nezná, ale určitě se mezi nima najde šťoural, co mu po přepočítání nebude
sedět počet
šroubků na křídle Boeingu. Takže si zase všichni vystoupíme a já se budu
nekontrolovaně třást ještě o 4 hodiny dýl, než nám přistaví řádně zašroubovaný
náhradní spoj.
Nejspíš na palubě nebude chybět
ani další posera se stejnou diagnózou, který bude vykřikovat „všichni tady
umřeme“ při každý malý turbulenci. Tentokrát rozhodně nebudou chybět ani naše
děti, pro který to bude první velkej vejlet, kdy bude oběd v ceně letenky,
takže si budou před letuškama cpát plastový nádobí do kapes a vypijou veškerou
colu na palubě, kterou mají doma zakázanou.
Myslím, že mě nikdo z vás
nemůže obviňovat, že bych se strachem z létání nebojovala různými
prostředky. Zkoušela jsem dechové techniky, modlitby a dokonce i Neurol, po
kterým jsem si málem překousla jazyk a po přistání jsem vypadala jako Dáda
Patrasová, když vystupuje z nabouranýho auta a sebevědomě se při chůzi
přidržuje plotu. Tak takhle už ne.
Pro tentokrát jsem se rozhodla
inspirovat pozitivními vzory v rodině, který my, a teď pozor, máme! I když
jsem vám o nich ještě nikdy nepsala, protože největší čtenost mají beztak
příběhy o tom, že mám herpes, babičku, co vyvolává duchy a mámu, co dělá ostudu
v restauracích. Sáhněte si do svědomí.
Ale abych neodbíhala, náš rodinný
vzor odvahy a pozitivní energie je strejda Kudrnáč. Vlastně jsem na světě díky
němu, což není otvírák na téma komplikovaných příbuzenských nevěr.
Strejdu totiž sbalila ve Špindlu
mámy mladší ségra a bylo to bingo. Jak už asi tušíte z návodný přezdívky,
strejda vypadal trochu jako Matuška, trochu jako Mitch Buchannon a trochu jako pánská
odpověď na Barbru Streisand. V době, kdy letěla trvalá a růže
z Texasu, byl můj strejda divoce kudrnatý od hlavy až k patě,
vyučoval lyžování, šmelil v autodílně, nosil džíny a kovbojskej klobouk. Moje
babička nad ním ohrnovala nos-jako kdyby si teta přitáhla domů bizona, naprosto
nepraktické stvoření pro život na maloměstě.
Máma v záchvatu sourozenecké
rivality přehodnotila svůj dosavadní vlahý zájem o opačné pohlaví a do měsíce
si našla tátu-s rovnýma vlasama, nudným stálým zaměstnáním a vyžehlenejma
pukama na tesilkách. S Kudrnáčem měl společný pouze to, že to byl chlap a
babička z nových pořádků dostala cukrovku. Aspoň to na to svalovala.
Když měla později teta
s Kudrnáčem první děcko, do roka jsem se mámě narodila já. Jak vám
říkám-jsem na tomto světě jako důkaz, že máma měla problém připustit,
aby byla její mladší ségra v něčem dlouhodobě lepší. Když o tom tak
přemýšlím, možná je pro život přece jen bezpečnější zůstat u imaginárních
sourozenců.
V něčem měla ale babička
pravdu, a to v tom, že se strejda absolutně nehodil pro život v našem
Zapadákově, obzvlášť v období normalizace. A tak se jednoho dne teta
s Kudrnáčem nevrátili z dovolený v Jugošce a když babička
v inzulínovým šoku odemkla jejich byt, našla na stole dopis na
rozloučenou.
Pár načmáraných omluv a plánů do
budoucna za železnou oponou. Kudrnáč zná ve Švýcarsku lidi, co se o nás
postarají… V tomto ohledu měl táta jen kontakty na myslivce a milicionáře,
takže soutěž o lepší život máma zdánlivě definitivně prohrála.
Což je diskutabilní, protože já jsem
strejdu poprvé viděla až v ranejch devadesátkách, kdy se na chvíli vrátil
vybudovat v našem maloměstě pobočku svýho impéria-bazar s použitým zápaďáckým
zbožím (čti s odpadky, za který se tady platily horentní částky, protože to mělo
ten esprit svobody a strašnýho pokroku). Zůstaly po něm dluhy a nedlouho potom
se s tetou rozvedl, protože kromě nových kšeftů neustále rozjížděl i nový
vztahy, a kromě dluhů po něm zůstávaly taky zlomený srdce a děti. Máma
skórovala 1:1.
Poslední zprávy, který o
Kudrnáčovi v naší rodině kolovaly, byly o tom, že odletěl zas oceán se
svou tehdejší nejnovější partnerkou začít novej život.
Ale jak už jste si určitě bystře
všimli: od určitý části příběhu jsem si tady pod sebou podřezala větev. Protože
jediný, v čem bych vlastně chtěla Kudrnáče reálně následovat, a to je
nebát se vlízt kdykoliv do letadla nebo jakýhokoliv jinýho dopravního prostředku (kromě vlaku, v tom jsem jako Kim Ir-sen). Takže to raději ukončíme dvěma otázkami: Jak
se mají vaše černý ovce rodiny? A co vám zabírá na strach z lítání?
Říkal tady někdo Mitch Buchannon?/ Giphy |
Radost vás číst, zasmál jsem se. (Rodiny mé matky a jejího bratra soutěžily podobným způsobem, mám bratrance stejného ročníku, mladší brácha též, ale my jsme vyhráli 3:2...) A do letadla se nebojte, vždyť je to jen obyčejný dopravní prostředek, jsou horší věci. A lidi.
OdpovědětVymazatJá se jen bojím, že ty horší věci a lidi chytím právě na palubě. A gratuluji k vítězství v rodinné soutěži o putovní pohár s logem DNA:)
VymazatV letadle se dá přesednout.
VymazatJeden španělskej generál byl za občanské války v obležení republikány, zajali jeho syna a syn měl tlumočit, ať se vzdá, jinak, že jeho, syna, zabijou.
Generál ani nemrkl a synovi odpověděl, ať "poručí svou duši Bohu".
To je výhoda věřících. Z utrpení si udělají zkoušku boží a pak už jim záleží jen na tom, aby dobře trpěli a obstáli ve zkoušce. Ať tak nebo tak, je to vůle boží.
Pak budeš moct úzkostí pozvracet děti, sousedy i letušky a radovat se, že je tam bůh s vámi.
A.P.
Doufám, že se tím potěší i ostatní, že je tam bůh s námi. Tématicky mi teď algoritmy hážou samý články o lítání a zrovna dneska psali o tom, že vyrazili nějakýho chlapa z letadla za prdění.
VymazatAle on teda prý prděl aktivně a s doprovodnými poznámkami, že to ostatním přeje, jak zamořil prostor.
To si teda dovolil moc. To je tak, když si někdo poplete vlastní postel s letadlem.
VymazatOna část věcí platící za časů Bounty pro kapitány lodí přepsala do leteckýho práva, protože letiště jsou mezinárodní prostor a vzduch taky, takže kapitán je v letadle něco jako zástupce krále. Popravovat vzbouřence by asi neprošlo, ale vysadit tě na pustém ostrově (jménem třeba Heathrow) za to, že se drze směješ vlastním prdům, to už jo.
Oni maj ještě lepší číslo. Letíš se psem jako emoční podporou, protože jsi uzlíček nervů a oni cool firma. Oni si řeknou o potvrzení od doktora (ty myslíš, že jako jestli máš na psa právo) a tam se kapitán podívá... a pak ti řekne, že nemůžeš letět, protože TY nejsi přepravovatelná (jako můžeš letět jako tiše depresivní, ale né jestli jsi měla nějakou maniakální událost typu Neuvěřitelný Hulk).
Nejlepší emocionální podpora jsou děti. Ty ti zakázat nemůžou. (Ale zas kam se hrabou na psy. Ti vydržej letět v klidu, nechat se pohladit a obejmout a věrně koukat. Ti, co cvičej psy na emociaonální podporu by měli vést mateřské školky. Aspoň pro děti ostatních.)
A.P.
To teda nevím, s tou nejlepší emocionální podporou v podobě dětí. Asi záleží na věku. Každopádně batolata dovedou rozrušit vlastně úplně celou palubu - a můžou vřískat, prdět, zvracet a jediná reakce na to bude zdvořilý úsměv letušky a pastelky grátis.
Vymazat...chápu to správně tak, že ti teda nemam vyprávět, co se ti děje nad hlavou, když z PSU vypadne maska...? :-D
OdpovědětVymazatNe, že bychom černou ovci v rodině neměli, ale teda nebyla takový eye-candy, jako strejda kudrnáč. A na strach z lítání nic neberu, bo se ho nebojim. Ale tušim, že by mohla pomoct prostě statistika...(?)
Jestli neletíte zrovna s Aeroflotem, budete nejspíš v bezpečí.
Pojď mi! Zamlada jsem viděla už tolik dílů Leteckých katastrof, že tohle už mi neublíží:))
VymazatTo neletíme, ale pamatuješ na toho depresívního kapitána z Lufthanzy, co se zamknul v kabině, a pak na bránu Ráje klepal se všema 150 lidma, co byli na palubě?
No jasně! ...internetem, zejména teda tim anglofonnim, pak běhaly černý humory, že maj Němci po 80 letech "ace with 150 kills." :-D
VymazatA když ti vypadne v letadle před obličej maska, tak ti nad hlavou bude následující cca čtvrthodinu hořet. ;-)
...vlastně myslim, že jeden díl těch katastrof i byl o jedný nehodě, která s těma chemickýma generátorama kyslíku, docela úzce souvidela...
VymazatNo ty bláho! Hele já to doufám, ve finále stejně prospím, protože upadám ze stresu do nějakýho kómatu a jsem asi jedinej člověk na palubě, co prospí i vzlet.
VymazatMně ten pohled na vzdalující se bezpečnou zemi nedělá dobře. Jestli se vzbudím a uvidím před sebou masku, tak půjdu letušku rovnou poprosit, jestli by mi otevřela dveře, že si radši vystoupím než uhořím...
Ale on ten oheň je tam správně a zavřenej v malý kovový piksličce. V ní je prášková směs chlorečnanu sodnýho a dvou dalších sloučenin, který už z hlavy nedám, ale oni nejsou zas tak důležitý, bo jsou tam jen v malym množství jedna jako katalyzátor, druhá, aby na sebe vázala zbytkovej chlor z rozkladu toho chlorečnanu, kterej se tam rozpadá na chlorid sodnej a kyslík.
VymazatTakže vlastně mužeš bejt v klidu hned dvojnásob. Hoří tam správně a vzhledem k tomu, že masky vypadávaj při poklesu tlaku v kabině, je klidně možný, že se letuška nebude muset obtěžovat s dveřma, protože někde nějak už to letadlo otevřený je... ;-)
Hele ale...kdybych to přeháněl, pošli mě do prdele. Noční můry ti vyrábět tak úplně nechci O:-)
Někde v USA přistávalo letadlo a mělo trošku problémy, tak se letiště připravovalo na nejhorší. Okurková sezóna, hned to bylo ve zprávách, trošku to dramatizovali, aby byla větší sledovanost. Pak už stačilo v letadle kliknout na špatnout ikonku a zrovna tyhle zprávy se začaly promítat na velký plátno i uvnitř kabiny.
VymazatDovedeš si představit, co to bylo za zážitek, sedět v letadle a vidět blikající hasičký vozy čekající u runwaye a zachmuřené experty rozebírat šance na zdárné přistání.
To by si v klidu užil snad jen Halliburton.
A.P.
Galahad: Píšu si: když v letadle něco hoří, je to tak správně, říkal Galahad. Prostě to neřeš a spi dál.
VymazatAP: Zas je hezký, že si můžeš připadat jako hollywoodská hvězda. Je na tebe upřenej zájem celý veřejnosti a v hale pak můžeš dávat novinářům rozhovory: "To víte, všichni tam bláznili, ale podařilo se mi je uklidnit a pak jsem kapitánovi držel knipl, protože se mu klepaly ruce"
Velmi konkrétní něco za velmi konkrétních podmínek :-D
VymazatI když rozhodně nelze popřít, že případnou vlastní smrt prospat je snad lepší osud, než ten který potkal vysloužilého letce, který jednou při přiblížení poznal, co a jak moc je špatně, v důsledku čehož se mu žvejklo šoupě ještě dřív, než se to letadlo doopravdy rozbilo... ;-)
Nemám strach z létání. Úplně bezdůvodně.
OdpovědětVymazat--
Nepřeceňuješ strejdu Kudrnáče?
Mě přijde snadnější utíkat na Západ než zůstávat (v tehdejší) ČSSR.
Emigranti měli emigrantský sny o tom, že jsou zase zpátky a najednou si v tom snu uvědoměj, že nevěděj jak se dostanou zase ven a pak se z toho probuděj hrůzou (to jen na ukázku, o čem si podvědomí doopravdy myslelo, že je hrozný). Dokonce byl nedávno pořad o tom chlápkovi, co byl předobrazem Krále Šumavy, a i ten to zmínil a vypadalo to, že to měl občas ještě po desetiletích.
Normální emigranti se po revoluci moc nehnali zpět. Spíš byli jako Kundera než jako Hutka. Kundera tam uspěl a Hutka ne. Žil pořád minulostí a tak se do ní radši vrátil. Protože se neadaptoval tam, tak se nemusel ani readaptovat zpětně. Sáhl po tom laciným.
Tam kde ty prorážíš cestu nebezpečím, strejda Kudrnáč jel tam, kde to pro něj bylo snadný. Obrazně ty se zatnutejma zubama šlapeš do kopce, on se kutálí dolů vlastní vahou a kam se dokulí, tam je.
I s těma ženskejma to mohlo klidně bejt to samý. Clint Eastwood taky vypadal jako tvrďák, ale pořád dokola od těch ženskejch v určitým bodě utíkal. Hemingway to samý, ten se ještě celej život posiloval alkoholem.
Jinak mě napadlo s tou imaginární sestrou... není ze stejný party jako ti Žmurovi mrtví lidé?
A.P.
To víš, že přeceňuju. Pro mě to byl takovej ikonickej předobraz spíš v dětství, kdy jsem ho znala jen z fotek -jak sjíždí alpský sjezdovky a kácí stromy někde na chatě.
VymazatJak se tu otočil po revoluci nastartovat ten bazar, tak to mělo šlapat vzdáleně přes nějakýho kámoše, ve skutečnosti se nevrátil už nikdy. To z něj teda ještě nedělá Kunderu, protože z tety spíš tahal prachy a podobně ždímal a využíval i svou dceru.
Na druhou stranu, snadný to úplně nebylo, z tý Jugošky jeli v noci loďkou s dvouletým děckem a vzhledem k tomu, že už byly osmdesátky, tak na ně v azylovým táboře nikdo nekoukal jako na hrdiny, co utekli před komunismem jako dřív. Začínat s vysokoškolským titulem v podřadný práci, když ani neumíš pořádně jazyk a víš, že se nemáš kam vrátit (byli v nepřítomnosti odsouzeni za vlastizradu a stát jim zabavil veškerý majetek), je podle mě fakt těžký, ať už se vlastní vahou dokutálíš kamkoliv.
Co se týká ženských, tak já už z podstaty nikdy nedocením to "hrdinství", když jich má někdo na každým prstu pět. Tyhle soutěže jdou mimo můj hormonální systém a nastavení aspoň nějaký základní partnerský cti.
Imaginární sestra a Žmurovi mrtví lidé podle mě nemají společného vůbec nic, kromě tý spojnice, že jde o lidi, kteří neexistují v naší realitě.
Něco, jako když se zeptáš, jestli má něco společného mrtvá myš a nafukovací balónek a já ti odpovím třeba "oslava smrti santa muerte, plyn uvnitř obou, prchavost okamžiku, než se myš i balónek změní".
Schválně zkus vymyslet věci, které nemají společnýho vůbec nic.
- Anebo je to všechno jinak a v dimenzi, která se prolíná tou naší (jen na jiné frekvenci, takže je nezaznamenatelná smysly a přístroji) právě proplouvá naší kuchyní loď úplná mrtvých námořníků a moje sestra má bezvládné ruce připoutané ke kormidlu.
Ono to je všechno dvousečný.
VymazatTo, že v ČSSR odsuzujou za opuštění republiky a zabavujou ti majetek, na druhý straně znamená, že ti na Západě dali snadněji azyl, protože to tam věděli. Pokud nejsi hipík, kterej v záchvatu vlastenectví má nápad, že nebude přeci říkat nic špatnýho o svý zemi (a motáš dohromady vlast a režim). To pak nevěděli, za co by jim ten azyl vlastně měli dát. Jenže pak se donekonečna soudili. - Vedle Čechů to měli Poláci o poznání horší, protože těm se po návratu nic nestallo, takže jim azyly dávali o poznání méně. Jen v Polsku nebylo co jíst.
Jeden kámoš čekal na azyl v Německu, měl holku z Holandska, ta mu řekla, jo, u nás se azyly dávaj, tak jel tam. Velký překvapení, ono to už neplatilo. Za chvíli ji to přestalo bavit, takže propadl systémem a najednou z něj byl bezdomovec a bydlel ve squatech. Naštěstí se v Hollandsku domluvíš anglicky a squaty tam jsou. Podle něho těch pár drobnejch na jídlo vždy vyžebráš, ale problém je zima. Naštěstí pro něj měl takový ten boyish půvab, něco mezi Colinem Farrellem a Christopherem Lambertem zamlada, takže mu lidi pomáhali. - Jeho poznatek z Německa? Všechny holky jsou kurvy, protože všechny páry, co tam přišly spolu, se rozpadly. Holka chlapa odkopla a našla si jinýho, co už na tom byl líp. Samozřejmě, všichni je tak na 98%, protože vždy se najde výjimka. Ty co už měly rodiny nebyly horký zboží, tak nebylo pokušení.
Podřadný práce na začátku nejsou velkej problém, zvlášť, když jsi dělal brigády. - To když ti komouši sebrali firmu, kterou jsi za celej život vybudoval, zavřeli tě, a pak nutili do podřadnejch prací i tvoji manželku a děti, to je pořád ještě horší. Pád je níž a z větší vejšky. Podřadná práce je pořád ještě práce, kterou někdo jinej dělá dlouhý léta. Horší je, když při tom jde o zdraví/život.
Známí, co utekli v 60 letech našli normální práci hned (jako za tejden, dva, tři). Lidi, co utekli po 48, tak ti po válce sice měli azyl jistej, ale k jídlu dostávali jednou tejdně talíř brambor. Zbytek se museli starat sami. Zas tehdy nikdo neřešil práci na černo. Všechno má svý pro a proti.
Jeden kámoš vyprávěl jak jeho tátovi utekl VŠ kamarád do Austrálie, dělal nějakou dělnickou práci o přestávce se tam o něčem bavili s Polákem. O kus dál byl Australan, kterej učůrával smíchy, z toho, co říkali a jak to říkali. Nedá se nic dělat. Když se Sheldon Cooper snažil domluvit čínsky, taky to bylo k popukání. Ale jazyk se časem naučíš, dá se to nadřít a když se učej malý děti, tak se taky navzájem posmívaj, když něco řekneš špatně. Posměch ti připomene, že se máš ještě učit. - Vejška v dělnický profesi ti pořád dává výhodu, protože máš ještě znalosti a ty ti pomůžou, takže tam nebudeš navěky. Doktor musel v Německu dělat lapiducha, než znova vystudoval, ale látku samu znal, tak na něj Němci koukali jinak, než na ostatní lapiduchy.
A.P.
Z Kundery jsem myslel hlavně tu kvalitu, že uměl svou práci dělat pořádně. Hutka byl jen muzikant lempl, co se tady ocitl ve správnej čas na správným místě, jel na vlně protestsongů, kdy publikum žralo cokoliv, jen když to bylo proti režimu. Nízkou kvalitu si okecal tím, že je vlastně tak nekomerční a artovej, že ho normální lidi už ani nechápou a to je správně. No a na Západě byl na tom asi jako tady dneska, jeho hvězdná hodina byla za revoluce, protože to byl ten Hutka, co se vrátil. Dál v něm už toho moc nebylo.
VymazatNo a máš spoustu lidí, kteří jako Hutka dělají věci jen tak napůl. Můžeš mít klidně vejšku, tady zapůsobíš diplomem, kritiky utlučeš svým postavením a můžeš si hrát na něco lepšího i s (pod)průměrnejma výkonama, který vydáváš za něco víc. V cizině je to všechno pryč. Kouknou se na to, co jsi udělal, vypadá to bof a už je to nezajímá. Aura diplomu nefunguje, protože tu školu ani neznaj. Sami tam mají taky průměrný věci, ale aspoň jsou místně adaptovaný.
Když začali válčit na východě, tak sem přijeli i ukrajinští herci. Někteří si nabubřele mysleli, že jen řeknou a budou se jim dávat role. Tam byli třeba i hodně známí, tady to nic neznamená, protože je nikdo nezná. Neuměj česky a když, tak mají přízvuk. Kdyby hráli jako bozi, tak začnou hrát v nějakým ruským divadle a diváky chytnou za srdce a dostanou pomalu další nabídky, protože i ten jazyk bude jedno. Ale jinak nezájem.
-----
No, vymyslel jsem věci, co nemají nic společného. Jelikož jsme všichni z atomů, co vznikly ve stejných hvězdách, tak to druhý musí být imateriální. Takže třeba kámen a matematika. Matematika je zcela imateriální, existuje sama o sobě i na druhý straně vesmíru a jestli jsou i další vesmíry, stejně v ní 1 a 1 budou 2. Podobně logika. To, co je, je to, co je, a nemůže být, to co není.
Jinak na tohle jsem viděl kreslenej vtip. Je tam starej chlap a malej kluk. Malej kluk říká starýmu chlapovi: "Taky jsem nevěřil na reinkarnaci, když jsem byl v tvým věku."
"... právě proplouvá naší kuchyní loď plná mrtvých námořníků a moje sestra má bezvládné ruce připoutané ke kormidlu" - radši ne, hned mě napadá spousta věcí, co by jí námořníci mohli dělat a ani jedna není slušná. - Nepodceňuj púvab přivázaných dívek. Ani nemusí být živé a to ani v těch jiných dimenzích, zahrobí a tak.
A.P.
Strejda Kudrnáč a ženské po pěti na prst. To není o hrdinství. Proto jsem psal o Eastwoodovi či Hemingwayovi. Může se na to koukat taky jako na poruchu, který se projeví vždy v určitý moment vztahu. Ovšem stejně tak i na ty ženský. V mozku jim to funguje "když o něj ženské stojí, tak to znamená, že na něm něco je, takže bych to taky měla zkusit, protože mám větší prsa, plošší břicho a hezčí ksichtík". Kolikrát jen slyšíš starý ženský vykládat "všechny holky o něj stály". Určitě daleko častěji než "Naštěstí o něj nikdo nestál a byl totálně za loosera, tak jsem ho jako modelka snadno sbalila."
VymazatVlastně máš štěstí, že to tvoje matka s tou sourozeneckou rivalitou nepřepískla a nezkusila trumfnout ségru přímo u toho samýho chlapa. I to se stává. Pak by jsi o něm musela mluvit jako o tátostrýčkovi. To by bylo ještě horší než 15 hodin úzkosti.
A.P.
Naštěstí mám rovný vlasy. A tohle jsou hranice, za který by nešla ani mámina rivalita.
VymazatU mně to třeba s těma nejoblíbenějšíma klukama ve třídě, který všechny holky chtějí, fungovalo vždycky přesně naopak, přesně tyhle typy nikdy.
Ale četla jsem teď nějaký článek o Kateřině Veliké, která měla obrovskej okruh milenců v několika kastách a tam to tak fungovalo - jednak už musel mít vybudovanou slušnou pověst mezi dvorníma dámama a koho Katka uznala za ofiko milence, po tom pak šílely ženský v celým Rusku.
Já myslím spíš souvislosti, který jsou v tvým mozku, kde je všechno propojený neuronovými synapsemi - takže existuje spojitost i mezi nimi, zvlášť když jde o poměrně běžně používaný pojmy.
VymazatMně to hází třeba matematický vzorec na výpočtu síly a trajektorii letu šutráku, aby mohl rozbít okno o určitý hustotě. Taky vidím ovzorečkovaný kámen, který se dá přesně matematicky popsat za pomocí míry, tvarů, hustoty a dalších parametrů.
Btw. máš ségru? A chtěl bys ji vidět, jak ji zneužívají nějací otrhanci s kurdějema?:))
VymazatChápu, co chceš říct, ale moje ségra by s nima rychle vyběhla. S jejíma prsama a ksichtíkem věděla od puberty, že je šéfem ona. První manžel podnikal od rána do večera, za chvíli se jí to nezdálo a rozvedla se a našla si kreténa, co už byl za vodou. - Otrhanci s kurdějema by byli vysílený, možná by to řešila jako švédská navy ještě v 19st (bičování, ne citróny). - A kdyby ji otrhanec náhodou zabil, tak bych mu přes kaplany, advokáta a jeho rodinu posílal do vězení balíčky.
VymazatAle chápu, jak by to bylo u normálních sester.
A.P.
To je skvělá sestra, o té by taky mohl být natočený nějaký film nebo seriál, a ani by nemusela bejt ve vedlejší roli jako Margot Robbie ve Vlkovi z Wall Street.
VymazatJakej to s ní má konec? Zakotvila definitivně v zátoce bohatýho blba?
Bohatýho jako ve Vlkovi z Wall Street ne, ale na malý město jsou na tom dobře. Ona má i svoje malý podnikání.
VymazatIronie byla, že když se rozvedla s prvním manželem, tak ten se na podnikání vyflákl, protože to dělal pro ni/rodinu a tak na co pokračovat, a šel jako manažer do velký firmy, kde měl nadprůměrnej plat za míň práce.
Film/seriál nevím, normální lidem by asi každou chvíli dávala chuť ji nafackovat. Ale spousta běžnejch devadesátkovejch podnikatelů jsou úplně to samý.
(Není to černá ovce jako Kudrnáč, protože podle běžných měřítek jí to vyšlo.)
A.P.
"Film/seriál nevím, normální lidem by asi každou chvíli dávala chuť ji nafackovat."
VymazatVcelku běžná vlastnost postav nezanedbatelnýho množství seriálů celýho šírýho světa... :-D
Tyhle sourozenecky srovnavacky me fascinujou, resp. to jakym zpusobem je rodice povzbuzujou a zakladaji na generacni trauma. U nas to mame v kazde generaci, osobne tomu rikam hra na hodnou a zlou sestru.
OdpovědětVymazatBohuzel jsme si se segrou rozdali blbe karty. Ona ma autoimunitni onemocneni, vyssi hypoteku a neuveritelne hodneho muze. Ja se na vsechno vic nadru, mam o dite vic a manzel vlastne nevi koho chce :/ takze kdo z nas dvou je ta hodna?
Vidim to na prvni remizu po 3 generacich, sice jsme v pr… ale vysmaty a spolu :)))
Ik
Ps: pokus o emigraci z jugosky v osmdesatkach jsme meli v rodine taky, ale nejak to nevyslo a tak jsme cesi. A dobre ze tak!
A na strach z cehokoliv me pomaha Kantuv imperativ: zkratka IK, ty se nebudes bat! Nekdo ty deti uklidnovat musi. Funguje to.
Tak to je jasná remíza, v dalším kole budou soupeřit až vaše děti:) Kant se mnou ještě neletěl, ale za pokus to stojí.
VymazatV seriálu Fargo, v druhé řadě je postava zakomplexované Peggy Blumquist, holičky, co pořád dělá nějaký sebezlepšování.
OdpovědětVymazatJejí manžel je normální chlap. Povoláním řezník. Má ji rád a tak ji nechává trochu bláznit.
Na konci je postřelenej a tuší, že umře, tak se jí snaží říct, že je dobrá taková jaká je. Že věci nejsou dobrý a špatný, ale že prostě jen jsou.
A.P.
Hezkej konec! Myslíš, že to neustálý sebezlepšování je spíš ženská doména? Mně to tak skoro připadá.
VymazatKdysi jsme jako firma dělali nějakej dobroprojekt s Elpidou, sdružením, co pomáhá seniorům. Oni tam pro ně dělají i volnočasovou činnost - kroužky fotografování, počítače, jazyky a tak.
Já jsem měla v rámci toho projektu obvolat přihlášený kurzisty a potvrdit si s nima účast. No, a tak jsem se jen pozastavila, že 90 % z nich jsou ženy.
A ta vedoucí koordinátorka mi řekla, že ženský mají častěji až do vysokýho věku potřebu pořád něco řešit a vymýšlet. Že ty chlapi mají v rámci zaběhaných rituálů radši svůj klid. Tak mi to připomnělo toho řezníka, co nechává svou ženu bláznit.
Mladí kluci choděj do klubů, aby tam sbalili holku a pak už nepotřebujou. Holky sbalej kluka, právě aby měly s kým chodit do klubu se předvádět. To samý s důchodkyněma. Ony to tak mají i sve vztahama. Na každýho důchodce, co hledá důchodkyni je deset důchodkyň. O sex už moc nejde a nepotřebuješ nikoho, kdo by tě chtěl komandovat.
VymazatA.P.
Tohle mělo bějt na začátku:
VymazatPodle mě chlapi něco dělají, aby něčeho dosáhli a pak už nepotřebujou nic dělat. Ženský aby něci dělaly.
A.P.
Hele, já jsem ohledně tvýho letu docela klidnej.
OdpovědětVymazatMužská intuice mi říká, že nebudete kroužit 15 hodin ani nad Ukrainou ani nad Izraelem a jinde to je nuda v oblacích.
A.P.
No, koukám, že v tomhle klubu komentujících aviatiků nenajdu jedinou spřízněnou neurotickou duši. Přemýšlím, že to tady pak pár dnů nebudu záměrně komentovat, abyste si mohli začít říkat: "Ona měla ta Psice asi fakt pravdu, ty letecký katastrofy nejsou jen seriál, kdy máš nohy v teple a jíš u toho popcorn. A my jsme se jí za to posmívali, jsme zlí lidé bez špetky soucitu..." :))
VymazatJá teď nelítám vůbec, ale to je proto, že mi cizí země nemají, co nabídnout. Něco jako když Číňani vysílali obrovské flotily obrovských lodích po Pacifiku a Indickým oceánu a pak to zapíchli, protože drahý a prd z toho.
Vymazat(Koho by napadlo, že ta správná metoda je stavět malé, ušmudlané lodě a vozit s nima laciný koření kolem Afriky do Evropy, kde se to dá prodat za velký prachy.)
Ale když jsem musel kdysi na rodinný dovolený, tak to bylo letadlem a to jsem si to spíš užíval jako malej kluk, co jede vlakem.
Kamarádka, co letěla z Brazílie zpět, ta nám líčila, jak letěla s Air France a jak to s letadlem házelo všemi směry, takže jen čekala, kdy skončej jako let AF447 v roce 2009. To pak budeš mít kolem sebe plno spřízněnejch neurotickejch duší.
Ona spousta leteckejch katastrof se nepovede, posádka to nějak zachrání. Ale s těma woke letadlama to možná půjde líp a líp.
Jestli doopravdy skončíte někde na dně oceánu, tak mi to bude blbý až do smrti.
A.P.
Blbý ti to bejt nemusí. Přežila jsem navzdory. Turbulence nebyly skoro žádný, takže strach ze smrti přebil smradlavej chlap se špinavýma ušima vedle a kojenec, co vydržel vřískat celých 15 hodin ob sedadlo. Proti nim by bylo nouzový přistání uprostřed Atlantiku vlastně ještě žádoucí zpestření na čistým vzduchu.
VymazatZní to jako horor. Snad ti to vynahradí místní kuchyně, druhá nejlepší na světě.
VymazatA.P.
Nelze říct, že bych před letem vždycky byl úplně v klidu.
VymazatPříkladně předloni, když nás vzal kamarád na vejlet malou čtyřmístnou Cessnou, kterou domlouval ne zcela střízliv mezi druhou a třetí ráno toho dne, co jsme letěli... Nebyl jsem úplně ve svý kůži O:-)
A.P. Jak víš, že je druhá nej na světě? Spíš bych tipovala, že je druhá nejnezdravější na světě - všechno je tu smážo, plave to v oleji, zalívá se to majolkou a kečupem a zdravý jsou na tom leda tak fazole a rajčata.
VymazatGalahad: Jo, na to si vzpomínám, to byl hustej večírek:)
Převodovka a mitochondrie. Třeba.
OdpovědětVymazatFuj, to je pěkně zákeřný, ale budiž: obojí se podílí na řízení (auta a energetických zdrojů), obě jsou komplikovaný součástky, obě si musím vygooglit, protože si nejsem jistá. Naštěstí se tahle disciplína nedá prohrát.
VymazatSchrödingerova Psice je pro pozorovatele v Evropě stále živá i mrtvá současně.
OdpovědětVymazatA.P.
Tentýž schrodingerovský pocit má ovšem Psice i každé pracovní ráno v Praze.
VymazatA nechceš dělat letušku? Když jsi živá i mrtvá tak jako tak? Jak píše dole Čerf, že by jsi si na to pak zvykla.
VymazatPak by jsi mohla za pilotama do kabiny a říkat jim "A nemáte to jako v metru? Když letíte kolem hory, takovej záblesk touhy do ní prostě prásknout? Letadla jsou stejně pojištěný, děti už jsou velký."
A.P.
To neklapne, já jsem hrozně nešikovná obsluha. Kdysi po škole jsem si chtěla přivydělat v baru a vyrazili mě po dvou hodinách, když jsem polila nějakýho chlapa pivem a zmotala skoro všechny objednávky.
VymazatNo teda, to jsou rodinný dramata! Skoro jako z filmu. Ovšem co se toho létání týče, tak tam asi nepomůžu. Osobně ho naprosto nesnáším (i když moje důvody jsou asi jiné - mně stresuje spíš celá ta šílená procedura předtím na letišti a ta naprostá bezmoc na úplně každým kroku), takže popřeju hlavně upřímnou soustrast. A pak taky teda pěknou dovolenou :-)
OdpovědětVymazatProcedura opravdu šílená byla, 15 hodin letu a pak hodinka čekání ve frontě na imigračním. Ale na let do Austrálie to nemá!:)
VymazatLétání mi zpočátku taky zrovna nevonělo. Pak jsem ale byl v práci nominovaný do projektového týmu, který se scházel každých 14 dní v Záhřebu, což obnášelo cca 20 leteckých cest do Záhřebu a 20 zpátky (většinou s přestupem ve Vídni, Mnichově nebo Frankfurtu), v zimě, v létě, ve dne, v noci, v bouřce, vichru, občas zjevně s chorvatskými válečnými piloty. Tak jsem nějak přivykl :-).
OdpovědětVymazatTo je rozhodně jeden z nejlepších receptů jak na strach z létání. Nejhorší to bylo po covidu, když člověk nelítal několik let - tam se zdála nějaká ta katastrofa naprosto nevyhnutelná i díky tomu, že lítat určitě zapomněli i piloti....
VymazatMám z létánî takový strach, že tam lezu jen pod vlivem, můj muž tvrdí, že jednou budu tak sjetá, že mě tam nepustí. A to jsem zapřísáhlý nepřítel všech oblbovatel, ale jinak to nejde. Jsi pro mě hvězda…. 15hodin?! Unglaublig!!!!!
OdpovědětVymazatOna ta cista hruza stejne pak pomine - jen tezko se da vlastne udrzovat konstantni napeti 15 hodin. To nejhorsi vlastne bylo tak tyden pred odletem, a pak vzlet a nejaka doba po nem. Pak uz se to pretavilo spis v vistou otravu.
VymazatJá vím, ale jakmile manžel bukne letenky, myšlenka na let…šílené…i když si vše “racionálně” zdůvodňuji🙃
Vymazat