pátek 17. května 2024

Válet se a žrát

 

Víte o tom, že máte kotník? Nechci na nikoho ukazovat prstem, ale pravděpodobně to vůbec netušíte. A jestli náhodou jo, tak si ho minimálně nevážíte. Prostě po něm skáčete, tancujete na něm a klepete s nohou o zem, stejně jako jsem to dělala až do minulýho víkendu.

Jenže. Pak jsme šli na kamenitou hřebenovku kousek od Brna, a možná si hodně z vás teď pomyslí, nojo, neměla pořádnou obuv a zůstala jí viset noha v šutrech, což je ovšem jen částečná pravda. Celá pravda je, že jsem neměla vhodnou obuv a ten kotník jsem si zvrtla až úplně dole. A to na jediným výmolu jinak úplně rovný cesty, kde se jinak prohání vozíčkáři a matky s kočárkama.

Co se týká výronu kotníku, tak jsem v tomhle oboru úplnej nováček. Můj mozek prostě vyslal signál „bolest jako kráva“, až se mi udělalo trochu na zvracení, ale noha vypadala kompaktně a po pár minutách se s ní dalo úplně normálně odejít. Lidi s těma výronama nadělaj!

Já a můj nový výron jsme spolu téhož večera zašli ještě do hospody. Mimochodem víte, že v Brně jsou hospody, kde prodávaj nealko pivo s příchutí guavový zmrzliny? A že taková plechovka stojí 150,-? Já si drobné cenovky na plechovce všimla až při posledním loku, co mi málem zaskočil. A pak si u nás v Praze stěžujou turisti na drahou Plzeň za 60,-. Konec vsuvky.

Co se ale na drahý zmrzlinový pivo svádět nedá, byl fakt, že kotník záludně! až večer! nabobtnal do nechutných rozměrů, takže jsem zpátky odpajdala jen tak tak – za barvitého vyprávění kamaráda Brouka o tom, jak přesně s TAKOVÝM kotníkem skončil na 6 týdnů v sádře.

Nebudu vám popisovat, jak jsem se druhej den dostala do boty a na nádraží, protože při tom propadám sebelítosti a začíná mě to při té vzpomínce zase hnusně bolet. Jestli vás ten pocit zajímá, tak zkuste někdy nacpat nohu do dětský holínky nebo třeba do úzký nory včetně vzteklýho jezevce na konci. Jedno bylo jasný: kotník začal určovat pravidla hry.

Třeba brát můj buržoazně nafoukanej kotník do práce se ukázalo jako úplná utopie, pokud bych si k němu nechtěla pořídit i vozík a vlněnou kostkovanou deku z alpaky jako správnej anemickej churavec z lepší společnosti.

Řekli byste, že to by mohlo pro začátek stačit, protože kotník není zlomenej, jak jsem se briskně sebediagnostikovala podle internetu (ukamenujte mě html kódem). Otok každej den výrazně splaskává, přesto kotník zůstává největší drama queen celýho mýho těla.

Tak třeba v úterý jsem se vydala do 50 metrů vzdáleného Lidlu, což pro kotník není dostatečně aristokratická zábava, takže cestou zpátky protivně zpuchl a bolel až do té chvíle, dokud jsem se nenatáhla do postele a nepustila mu Ripleyho na Netflixu. Ripleyho má rád. A taky pikantní oříškovou směs a švýcarskou čokoládu. Válet se a žrát, to je jeho.

Jenže já odmítám vypadat jako Marie Terezie po 16 dětech, a taky už jsem se potřebovala hýbat. Takže jsem kotník za předpokladu, že oceňuje kvalitní herectví, den později svázala do obinadla a strčila ho do pohorky, abych s ním vyrazila na impro tréning. Tam vzbudily pohorky i celá historka velkej ohlas. Brněnské hřebenovce se někteří smějou dodnes a má neschopnost dostat se z hospody byla interpretována samozřejmě úplně mylně. Je fajn mít kolem sebe lidi, co vás podrží.

Nicméně nejspíš nešlo o ukázku kvalitního herectví, se kterou by byl kotník spokojený, takže doma opět udělal scénu. A od tý doby si tady s pobublávajícím kotníkem takhle žijem. Což z nějakýho úchylnýho důvodu nejvíc vyhovuje Emovi a dětem. Není nad to, najít mě kdykoliv hned ve vedlejším pokoji. Pamatujete se na Postřižiny? „Co víc si jen můžu přát: Jsem zdráv a manželka je mrzák."

Abych to zkrátila: přijímám nevyžádané rady. Jak dlouho se taková věc hojí? Co na to zabírá kromě Ripleyho a čokolády? Budeme mít s kotníkem ještě někdy harmonickej vztah?

36 komentářů:

  1. Harmonickej vztah s kotníkem ještě mít můžete, ovšem může se stát, že s nim bude podobný pořízení, jako s koňma, kvůli kterejm je občas potřeba zastavit otáčení planety, aby nejančili jak trefený padoucnicí. Takhle jsem to jednu dobu někdy mezi dvanáctým a dvacátým rokem života měl já se svym levym...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je v součtu celkem dost. A teď už dobrý? Nebo ti předpovídá změny počasí?

      Vymazat
    2. Teď už dobrý. Teď mi timhle způsobem vysírá loni poškorpený koleno.

      Vymazat
  2. Bohužel, v tomhle oboru jsem se nikdy nevyskytovala. Ale osobně bych to asi řešila přes čekárnu u doktora, abych měla jistotu, že je všechno v pohodě - přičemž tohle vědomí by jistě samo o sobě leccos vylepšilo. Tedy ať už zase brzy nemusíš o svém kotníku vědět :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vím, vím...jen mám s pohotovostí takové zkušenosti, že se zdráhám tam jít "jen" tak na kontrolu. Ale dávám tomu soukromě ještě týden a kdyby se to průběžně nezlepšovalo (zatím zlepšuje den ode dne), tak si vzdychnu a vydám se tam. Zas tak slepě své sebediagnostice nevěřím:)

      Vymazat
    2. To po tobě v práci nechtějí neschopenku? V našem korporátu musela bejt do 3 dnů, zrovna, když byl člověk nejzdrchanější.

      Fungovalo to jako vrchní vojenský lékař Bautze ze Švejka, nemoci a zranění se ti vyhejbaly obloukem.

      A.P.

      Vymazat
    3. Pracuju z domova. Starám se o naše HDP a valorizované důchody i jako poloviční mrzák, dám si to později do CV.

      Vymazat
    4. A děláš to pořádně? ...já totiž asi budu náročnej důchodce...

      Vymazat
    5. Zasranej technickej pokrok. Člověk se už ani zmrzačením nevyhne práci.

      V předinternetových časech by jsi jen zklidnila, zvolnila a měla přečtený už alespoň 3 díly Hledaní ztraceného času.

      Obohatila by jsi se o poznání, jak se po koberci pomalu pohybuje stín slunce. Přemejšlela by jsi o tom, co je pro tebe ekvivalent Proustovy madelainky a o tom jak se zamilovaný Swan skandálně oženil s Odette, s postranní myšlenkou, že ji tak přestane milovat.

      A.P.

      Vymazat

    6. Galahad: Good luck. Co myslíš těmi nároky? Já myslím, že naše jediná výhoda bude v tom, že nás bude hodně, takže budeme moci útočit v početných smečkách. Ale s pravidelnou stravou, barákem se zahrádkou a zimou v Thajsku bych asi defaultně nepočítala. I kdybych se na tom HO přetrhla.

      AP: To by se mi líbilo podstatně víc, než kombinace toho nejhoršího - být rozbitá tak, že nemůžu ven, ale ne tolik, abych nemohla dělat.

      Vymazat
    7. Thajsko mě nijak neláká. Ale na tu pravidelnou stravu bych byl háklivej, tu bych potřeboval dodržovat...

      Vymazat
    8. Ano, tvůj osud je neradostný.

      "Na nemocniční postel padá svět
      a alarm jeho slyším mezi obvazy..."

      Aspoň tím kotníkem nemůžeš vychrchlat plíce. jako Wolker. Drobné plus, ale přeci jen plus.

      Víš, co se Wolkerovi přihodilo po smrti?

      Po obřadu šli smuteční hosté do restaurace, byla tam Majerová, Seifert, Biebel a další. Wolkerova matka Zdena říkala wolkerově přítelkyni, že by měla vstoupit do kláštera jako řeholnice.

      Pod stolem ovšem už té dívce diskrétně osahával.rozkrok jiný básník.

      A.P.

      Vymazat
  3. Já jsem měl jen takový low-cost zvrtnutí, takže jsem se jen dobelhal do práce. Tam jsem se u flexi PC hejbal ještě míň než obvykle a cestou zpět už to bolelo skoro příjemně, jak to bolívává, když už se to uzdravuje.

    To ̶š̶é̶f̶ team-leader si dopřál zvrtnutí první třídy, tak na tejden. Měl frajerské francouzské berle, nějakej ten stahovací postroj na kotníku a vypadal jak veterán z první světové, co se belhá světem, rád, že vůbec žije.

    Kdyby měl víc štěstí, tak by si při pádu natloukl ještě paži a mohl z něj bejt fotograf jako Sudek.

    Ty máš viditelně ještě něco víc. Myslím, že tvý zvrtnutí je taková business class a ještě s příběhem.

    Připomnělo mi to ten Kunderův román Vlačík na rozloučenou. Je tam mimo jiné postava Jakuba, co se chystá do emigrace a potká tam postavu krásné Kamily (která tam zas řeší manžela). No a Jakub pořád ve všem hledá nějaké znamení osudu a když vídí krásnou Kamilu, tak má pocit, že teprve teď, když má odjet, tak si uvědomuje důležitost krásy a současně, že je pro něj navždy ztracena.
    Tím chci říct, že ti tím kotníkem Vesmír chce určitě něco hlubšího říct a musíš na to přijít (a určitě to není o tom, aby jsi si se pořádně podívala na cenovku nějakejch special editions pivních extravuřtů, než si je objednáš). Možná by jsi si tu knížku měla (znovu) přečíst, jestli ti tam něco neskočí do očí. Nebo jinýho Kunderu nebo první knížku, na kterou pomyslíš.


    Zvrtnutej kotník je úhelný kámen české klasiky Saturnina. V tom kotníku je jistojistě odkaz na literaturu.

    Třetí směrovka na literaturu "Leží tam v oboře, nožky má nahoře". V tom bych viděl odkaz na to, že máš zůstat doma sama a Em s dětma by měli vyrazit pro kouzelnou vodu z léčivých studánek. Na internetu jich je plno a stačí jen šikovně vybírat, aby jim to zabrolo celý odpoledne.


    Kotník a já, O mém kotníku a jiné zvířeně, Kotník od Matky Boží, Konec kotníků v Čechách, Kotníci a hastrmani, Kotníci pro všední den, Deset malých kontníků, Stařec a kotník, Vše, co jste kdy chtěli vědět o kotníku a báli jste se zeptat, Kotníkové dotace, Hledání ztraceného kotníku, Čekání na kotník, Rudá záře nad kotníkem, Cyklus kotníku, Zelen kotník, Mnoho povyku pro kotník, Princezna se zlatou hvězdou na kotníku jsou určitě díla která létají kolem a je třeba je jen zapsat.

    A.P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, já už jsem během toho týdne slyšela tolik first class výronů, že si s tím mým přijdu naopak jako z kasty Nedotknutelných. První třída má totiž strojky, šrouby a sádry aspoň na 3 měsíce a povinně bez došlapu, z toho by mi doma regulérně jeblo. To už by měl kotník svý vlastní jméno a měla bych doma notýsek, kam bych si zapisovala počty psů, co jdou okolo a počty vykouřenejch cigár Plíceho.
      ---
      Nedávno jsem na FB objevila skupinu Národní sbírka zlozvyků a někdo tam psal, že když se octnul na vozíku, tak vůbec nevěděl, co má dělat. Tak jen koukal z balkonu a jednou mu tam ulítla deka, tak řekl nějakým okolo jdoucím holkám a ty mu ji donesli do bytu.

      Ten jeho zlozvyk je, že teď už hází ty věci z balkonu naschvál a lidi mu je nosí a klábosí s ním. Končí tím, že za hodinu k němu přijde na pokec Jarda, který mu jednou přinesl jeho odhozenou botu.
      ----
      No, to já bohužel vím, co mi chce Vesmír říct, ale nejsem na to trpělivá a je to hořká medicína.
      ----
      Kotníkový díla jsou super. A co teprv písničky. Kotníky z Madridu, Na kotníky, Máš můj kotníku dávno spát, Balada pro kotníka, Kotník vod whisky, Modlitba pro kotník a Kotník! Na čele máááš, má Ester!

      Vymazat
    2. Tak to já teda budu s tím mým špatným došlapnutím, co se samo uzdraví za pár hodin a dokonale za pár dní, nějaký hovno nedotknutelných a ještě takový, se kterým se ta ostatní hovna nechtějí ani bavit.

      ----
      To s tím vozířkářem je dobrý. Jako on je dobrej i to, že se to takhl semlelo.

      Připomíná mi to historky doktora Ericksona. Ten zas vyprávěl o chlápkovi upoutaným na lůžko, jak vystřihoval různě vtipy, dělal z toho knihy a ty pak různě posílal a prodával.

      On sám měl v dospívání obrnu a rok ležel doma a jen koukal na ostatní členy rodiny. Naučil se při tom sledovat bodylanguage. Pak to dělal v podstatě do konce života, třeba tím, že koukal hodinu každodenně na TV soutěže, jak se kdo chová.
      ---

      Co ti chce Vesmír říct, jestli to není moc intimní?

      A.P.

      P.S. Teď máš konečně čas se věnovat sportovnímu lenošení vrcholově.

      Vymazat
    3. Takový podobný dětství měl i Andy Warhol. Jednak byl asi taková sušinka, co hned všechno chytla, a taky se několikrát za děství nervově zhroutil. Trávil svý dětství v posteli s rádiem, poslouchal a díval se kolem sebe.

      Možná je právě tohle taková zenová příprava na výjimečný dětství, místo obrážení pohybových kroužků a hraní na klavír. Něco jako když se mniši zavírali do jeskyně, aby se naučili vidět jen to důležité.
      ---
      Je to zatím intimní a invenzivní. Jednou o tom napíšu, až budu mít větší nadhled.
      ----
      Jo, stejně jako za covidu, když bylo národní hrdinství válet se u bedny a nechodit ven.

      Vymazat
    4. Možná jo. Ale myslim, že bejt sušinka nestačilo, že tam zapreludovalo i něco dalšího z jeho nátury.
      Já byl jako malej sušinka taky. A pak prostě ne.

      Vymazat
    5. Andyho Warhola jsem viděl v dokumentu. Ukázali i ulice, kde vyrůstal.

      Největší zklamání bylo vidět, jak sladká a hravá byla jeho tvorba, než se dal na pop art a ty flekatý Marilyn a stylizovaný plechovky polívek. Na jeho místě bych asi dělal to samý, protože peníze jsou peníze, ale stejně z toho mám pocit, jakoby se da Vinci živil natíráním dveří a Dámu s hranostajem považoval jen za mladické hledání sebe sama.

      Možná zenovým dětstvím domeditoval až k osvícení, že prachy jsou nade vše. Což se cisterciánům nemůže podařit, protože je od toho ruší čtení Bible, místo aby je duchovně vedlo komerční rádio.
      ---

      Ten Erickson po roce v posteli, když obrna odezněla, vyrazil na velkej čundr, aby se v polodivočině rozhejbal a naučil se samostatně řešit problémy spojený s tím, že na jednu nohu teď kulhal.
      ---

      Víš jak bychom se jako národ duchovně, vědecky a umělecky posunuli, kdyby za covidu ještě vypnuli TV vysílání ? Aspoň ti, které by nezavraždili jejich milovaní, protože jejich hluboká láska stála na tom, že se v podstatě vůbec nevidí.

      A.P.

      P.S.: Tak až si to s Vesmírem všechno ujasníte, tak dej vědět. Kdyby to bylo tak za 30 let, tak to někde vyvěs na netu, dej sem odkaz a udeř na domácí gong.

      Vymazat
    6. Já jsem četla knížku od jeho kámošky, Ultra Violet. Tam ho zase popisovala, že měl zřídka emoce a už vůbec nebyly vidět v jeho tváři. Ostatní tam lítali jako šílení po fenmetrazinu po Továrně, jen Andy se tvářil jako obvykle nijak a natáčel, jak si zfetovaná Nico 2 hodiny zastřihuje ofinu.
      ---
      Ericson je fikanej, tohle je vůbec nejlepší rehabilitace: utíkat před panterem a zakopávat o klacky, když pronásleduješ kořist. Jazyk se taky pořádně naučíš až když se odstěhuješ pryč, ne na jazykovým kurz. Tak doufám, že měl lepší konec než Chris McCandless z Útěku do divočiny. Tomu by naopak bylo asi líp ve Skautu.

      Vymazat
    7. Tu knížku od Ultra Violet jsem četl taky, ale skoro nic si z ní nepamatuju. Jenom jak mu Ultra Violet jen tak nabídla soulož. Asi se moc dlouho neznali, protože ještě nevěděla, že je gay. - Nebo to zkoušela na všechny gaye, co kdyby měli nějakou heterosexuální chvilku, tak aby se nepropásla.

      Pak si pamatuju ještě jak je tam hned všechny zaměstnal a rozdělil jim svoji práci.
      -----

      S tím Ericksonem jsi mi nasadila brouka do hlavy, tak jsem se díval, kde se narodil. Představ si, že se narodil v jednom z těch hornickejch městeček v Nevadě jak z rodokapsů. Jmenovalo se Aurum blízko Silver Canyon a mělo asi 50 obyvatel. (A narodil se na Mikuláše roku 1901). V roce 1906 už bylo opuštěný a od té doby je to ghost town.

      Rodina (měl ještě jednoho bráchu a 7 sester) se přestěhovala přes půl USA do Beaver Dam ve Wisconsinu (u Velkejch jezer), kde farmařili. O tom občas mluvil. Taky to bylo malé městečko, ale už to mělo skoro 10 000 obyvatel.

      Žádná kočkovitá šelma ho napadnout nemohla. Tam nejsou. Možná by vymyslel nějakou blitz-hypnózu, skočila by po tobě řvoucí puma a dopadla by už uspaná.

      Jo, Erickson dopadl dobře. Měl dobou kariéru. Asi 8 dětí a plno vnoučat. Umíral jako vážený odborník v 78 letech.

      Chris McCandless dopadl o poznání hůř, ale když se mě kamarádka ptala, jestli to dopadlo dobře nebo špatně, tak jsem na to nedokázal odpovědět, protože sice umřel mladý a hlady a daleko ode všech, ale zároveň inspiroval spoustu lidí.

      Když už máš umřít, tak ať si tě aspoň lidi pamatujou. (Kolik fetek v USA umře naprosto bez zájmu kohokoli).

      A.P.

      Vymazat
  4. Jako by to bylo včera, když jsem si na brněnském okruhu prošlápla kotník vlastní vahou, když jsem neviděla ten zrádný odtokový kanálek v podchodu.

    Na brněnskou Úrazovku jsem dojela ještě plna optimismu, že to rozchodím Po rentgenu a slovech pana doktora, že je to moc hezký a na sádru na tři týdny, mě to trochu přešlo.

    Ta pravá zábava ale přišla na sádrovně - při větách jako: "Sádrujeme tu správnou, pravou, žejo?" a "Teď mi to tady propněte co nejvíc do pravého úhlu, co nepůjde dorovnám silou."

    Myslím, že takovou flexi jim tam nepředvedl už nikdy nikdo.

    A můj šéf to zhodnotil slovy, že mně teda dal volňásky na Moto GP naposled.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta brněnská sádrovna byla jistě detašované pracoviště Bulovky.

      A.P.

      Vymazat
    2. Fuj, z toho mě v tom kotníku úplně píchá!:) Ale ty poznámky zdravotního personálu jsou super. Takhle si ze mě střílel chirurg při odstraňování znaménka ("vy se nechcete koukat? Radši si to kontrolujte, na chíře nikdy nevíte, o co přijdete!" a vlastně jsem se celou dobu šokovaně smála a zapomněla díky tomu omdlít.

      Vymazat
  5. Ahoj, tak nejčastější rady na toto bývají: "to rozchodíš".
    Když jsem tak před lety zkusmo 14 dní rozcházela a mohutně se to spíš zhoršilo - skončila jsem s nechodící sádrou na měsíc a pak ještě další hopsala s berlemi... Takže za mě asi ta nudná rada - zajít s tím za ortopedem. Nebo aspoň stáhnout ortézou a fakt si naordinovat klidový režim a ten kotník nezatěžovat.
    Já tam tehdy měla ruplý vaz - a ten musí mít možnost zase srůst, což při namáhání tak nějak prý nejde...

    A moc držím palce, ať to dopadne nejlíp, jak lze!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musím to zaklepat - prakticky okamžitě po sepsání tohoto příspěvku se kotník racionálně stáhl sám do sebe, takže už podnikám i delší cesty, hohó! Jen si radši i na běžný pochůzky beru ty pohorky, což v Praze působí poněkud výstředním dojmem - nebo jako osamělý horal, který se přijel podívat na Karlův most a z kapsy trousí šišky ze zakrslých borovic.
      Díky za podporu a doufám, že tvůj kotník ocenil ty 2 měsíce klidu a od tý doby dobrý...

      Vymazat
    2. Psice

      Představil jsem si Anthony Quinna ve filmu Štvanci, jak prochází tím městem změkčilců, co si zdobí mosty sochama, místo aby zabíjeli esesáky dýkou Fairbairn–Sykes.

      Jen je maskovanej jako křehká žena, co ráda pere a živí se polévkama Pho a palčinkama Bánh xèo.

      A.P.

      Vymazat
    3. Nominek je a zase není. Něco jako U Schrodingeru doma nebo polární záře.

      A.P. Drobná oprava, protože pho a palačinky nejím: bun bo nam bo a tofu v rajčatový, to je nej. M9sto kudly hůlky. Ale jinak to všechno sedí.

      Vymazat
    4. Zapíšu si to za uši.

      A.P.

      Vymazat
  6. Asi před dvaceti lety jsem se na zvrtnutinu domáhal octanu hlinitého, ale vysmáli se mi, že to už nee. Dali mi chodící sádru a po sejmutí radu "procvičujte hlezno". Netušil jsem do té doby vůbec, že bych mohl mít část těla s tak ohavným názvem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pravda, a taková distorze hlezna zní už úplně jako nadávka nebo sprostý slovo! Tak taky doufám, že tím se jednou provždy kotník vyřádil.

      Vymazat
  7. Moje postupy léčení nejsou určitě následováníhodné, protože se - pokud je to jen trochu možné - odehrávají daleko od lékařů všech možných odborností. Když jsem kolegovi v práci vysvětloval, že jsem nechal asi rok a půl bolet rameno, než se - podle mého předpokladu - vzdalo a bolet samo přestalo, aniž bych s ním šel k doktoru, vstávaly mu při té hrůzné a zcela nepochopitelné představě vlasy na hlavě. Takže ano, něco podobného jsem kdysi s kotníkem měl, už si nepamatuju, jak dlouho to trvalo, ale nějakou dobu jo, a že se to dalo samo zpátky dohromady bez následků, považuju za jednu z akcí, které se normálně dějí spíš někde v Medžugorie.

    OdpovědětVymazat
  8. http s://scontent-prg1-1.xx.fbc dn.n et/v/t39.30808-6/441173075_17905016930969787_2892831037161697959_n.jpg?_nc_ohc=QpPCbfAXBZ4Q7kNvgGoH93p&_nc_ht=scontent-prg1-1.xx&oh=00_AYCzFRtSrhpvZwUCYH5P3vTjF7mEHsyLAOho8DFbZZ09zQ&oe=664ECE88

    OdpovědětVymazat
  9. Já teda nebyla tak udatná abych nešla k lékařským odborníkům, nicméně to byla jedna z největších chyb mého života. Dostala jsem sádru bez podpatku a berle. Na tři neděle. Nikdy jsem si nedovedla představit, jaký je problém vyjít s berlemi tři schůdečky. Poučena tímto vývojem, belhala jsem se po bytě po sádře bez těch zatracenejch berlí a nějak mi došlo, že, že ta sádra taky není dokonalá výhra. Kotník by se zcela jistě umoudřil sám, ten tvůj už zřejmě taky, jak čtu. No, je tedy fakt, že vazy jsou lehce povolený, ale s tím se dá žít.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono záleží, jak moc a co všechno v něm rupne. Em si vymkl kotník ještě někdy v pubertě, doma to nenahlásil a výsledek byl, že to měl bolavý a nestabilní několik let. S takovým výhledem mi připadají ty 3 neděle sice jako hroznej výhled, ale rozumnější alternativa.

      Vymazat