Vědecký hračky

Zábava končí tam, kde začíná Mengeleho laborka

 

Správně bych měla začít pojednáním, jak jsou dnešní děcka rozežraný. Protože já, já jsem si vy malý nevděčný rozprděnci, hrála jen s klacíkem oblečeným do hadříku!

Což bohužel říct nemůžu, protože i já, rovnostářsky chudý socialistický děcko, jsem měla Rubikovu kostku. A taky soupravu Malá kadeřnice. Tu by dneska média rozcupovala na kousíčky, protože jak k tomu asi tak přijdou malí kadeřníci? A proč jako pro holky nebyla k dostání sada Malá kamioňačka s GPSkou a ruličkou ošoupaných bankovek pro děvky na odpočívadlech, aha?!

Ale abyste si nemysleli kdovíjak je tahle doba hyperkorektní, představíme si  dneska vědeckou hračku, která má k morálce vlastně ještě dál než sexistická Malá kadeřnice.

Jmenuje se úplně nevinně: Vodní dráčci. Na obalu máte nakreslenýho něco na způsob veselých mořských koníků. A všichni se smějou.

V sadě najdete kromě miniaturního akvárka 2 sáčky o velikosti běžných pytlíčků s cukrem: v jednom jsou vajíčka a v druhým krmení pro vylíhlé dráčky. Samozřejmě to nejsou dráčci, ale žábronožky. Jenže to nezní tak sexy a málokterý děcko bude svý rodiče citově vydírat: „Mami, kup mi prosím tě žábronožku!“ Samozřejmě, že by bylo ještě lepší, kdyby na krabici mohlo napsaný: „Vypěstuj si z vajíček svůj iPhone“, ale to už by na ČOIce neprošlo. Takže dráčci.

Do toho prťavýho akvárka teda nalijete 3 deci vody a vhodíte tam vajíčka. Za pár dnů už je ve vodě vidět pohyb. Je to stejné mihotání, jako když zapomenete přes víkend v práci čaj nebo polívku. Na naši úžasný planetě se prostě dřív nebo později začne v čemkoliv (kromě jídla z Mekáče) tvořit život.

Za týden už tam máte desítky miminkovských žábronožek a začne vám v hlavě blikat etická kontrolka. Opravdu tolika tvorům stačí tak malej bazén? Chovatelská příručka vás ujistí v tom, že děláte všechno skvěle a jen tak nenápadně na konec kapitolky zmíní, že dráčků začne přirozeně ubývat. Vidíte? To oni sami přirozeně začnou mizet. Ne, že byste vy byli ti zlí, protože neinvestujete do welfare chovu a proto vám chcípají jak legionáři na Dukle. Nebo nedejbože že byste byli něco jako množírna žábronožek, za což byste si zasloužili první stránku v Blesku a plivanec do tváře od Marty Kubišové.

Žábronožek tedy eufemisticky ubyde a náš vědecký experiment se naplno mění v psychologickou studii. V rybníčku brčálníku se prohání asi 6 nejsilnějších dráčků, kteří si vybojovali právo dožít se dospělosti. Jenže žábronožky nepatří zrovna mezi nejchytřejší pastelky v penále, aby si řekly: „Hele, tenhle život je jen simulace. Přestaneme žrát to hnusný krmivo a hloupě rejdit z jednoho kouta do druhýho. Budeme radši kontemplovat, abychom se brzy reinkarnovali ve vyšší bytost, třeba do psa. Představte si tu svobodu! Mohli bychom chodit po celým bytě a štěkat!“

Ne, žábronožky svou životní bídu řeší tak, že jezdí z jednoho rohu do druhýho a mají sex. Obviously. Protože mezi těma velkejma žábronožkama se najednou začaly objevovat malý žábronožky, ale furt máte ty stejný tři deci vody a pytlíček krmení o velikosti cukříku do kávy.

Pod kotel začíná v tuhle chvíli přikládat i výrobce. „Žábronožky žijí v přírodě až 6 měsíců. V podmínkách našeho akvária to však bude několik týdnů.“ Ehm. Úplně vidím toho upocenýho copywritera, jak z původní verze chovatelského manuálu škrtá: „Za měsíc vyjde Hvězda smrti z nestřídmosti a smilstva“, doprovázený ilustrací „Saturn požírající svého syna“ od Francesca de Goyi.

Takže jsem aktuálně na scestí. Už jsem měla vyhlídnutý akvárko, kde by byl i písek, rostliny a figurka potápěče. Prostě žábronožčí Eden. Ale pak mě došlo, že se v tom budou jen o to víc nekontrolovaně množit a umírat. Asi prostě nejsem ten správnej akvaristickej typ. Nechcete někdo žábronožku?