Nůž bez nože

 ...jakože cože?

Možná jste si všimli, že Victorinox, symbol Švýcarska hned vedle čokošky a židovskýho zlata, začne vyrábět svůj legendárdární nůž bez nože. Takže tam pořád budete mít nůžtičky, pilníček, vývrtečku, pilčičku a šťourátko jen bůh ví na co (vydloubávání zlatých zubů z nebožtíka?), ale nebude tam čepel. Chápete to? Já ne. Psice si (ne poprvé ani ne naposled) připadá v tomhle světě stará. Jako relikt nostalgické doby, kdy jsem trávila své šťastné dětství hrou s dědovými řeznickými kucháky.

„Na některých trzích vzbuzuje čepel dojem zbraně,“ vysvětluje pro The Telegraph Carl Elsener, ředitel společnosti Victorinox. Taky se mnou vidíte jejich švýcarskou zasedačku? Je obložená kvalitním dubovým dřevem, ve kterým jsou nožíkem vyrytý jména všech zaměstnanců jako na průměrné turistické lavičce.

„Carle, tak nám to řekni, na co přišel váš tým během posledního pětiletýho projektu za miliardu franků?“ dychtí vědět akcionáři a rozsvítí velký zlatý projektor (nemysleli jste si, že ve švýcarský zasedačce je jen dubový dřevo, že ne?!)

Elsener hodí na stůl svůj osobní švýcarák a zlomeným hlasem pronese: „Někteří lidé si myslí, že nůž může někoho zabít. Musíme s tím okamžitě přestat. Místo čepele bude nově vysouvací ocelová špachtle s veselým obrázkem nebo motivačním citátem. Lidé se zasmějí a znovu nabydou jistotu, že žijí v bezpečném světě.“ (potlesk, uznalé hvízdání, tlumené rány z otvírání lahví pravého šampaňského).

Když jsme u vražedný zbraně, v Británii tuhle definici splňují nože s délkou čepele nad 3 palce (7,62 cm). Britské kriminalistické špičky v čele se slečnou Marplovou tedy experimentálně došly k názoru, že sedmicentimetrová kudla v břiše je až na drobný diskomfort oběti v pohodě, zatímco u čepele s délkou 7,7 cm už si vedle Zubatá brousí kosu.

Do toho média souběžně bijí na poplach, protože se dítě udusilo párkem v rohlíku. A teď – má takovej párek certifikaci vražedný zbraně? Stalo by se to, kdyby byla v rohlíku jen díra nebo srolovaný návod k použití?

„Ještě, že ve svý krabici přežití mám svůj starej dobrej švýcarák od tety!“ oddychl si Žmur. Abyste tetu v duchu dnešní hyperkorektní doby neodsoudili: Byla ještě v kočárku, když skončila 2. světová. Takový lidi dávaj děckám k Vánocům panzerfausty a za dobrý vysvědčení rezavý helmy po Němcích. Žmur měl štěstí, že se tetino rodinné ozbrojování zastavilo jen u nože pro předškoláka.

„Hele a co máš ještě dalšího v tý svý krabici přežití?“ začal ve mně pípat mateřský alarm stejně jako když jsem kdysi poprvé viděla falzifikát mého podpisu v žákovský knížce. A Žmur začal s přehlídkou nahromaděných a nakradených věcí:

• Outdoorový skládací rýč
• Rodinné balení zápalek
• Můj malý rychleschnoucí ručník, který jsem hledala celý minulý léto
• Dalekohled, 2 ks
• Desítky pytlíčků soli a pepře, ukradené z nejmenovaného řetězce rychlého občerstvení
• Kompas
• Šitíčko
• Padáková šňůra
• Mapa Vídně

Když to tak shrnu, s výjimkou kompasu a mapy Vídně má každý z výše uvedených předmětů jistý vražedný potenciál. A to jsem velkorysá a nepřipouštím si možnosti, že někomu kompasem neucpete dýchací trubici nebo ho na místě nezabije pohled na složitost vídeňskýho metra.

A tak se ptám: Myslíte, že s těmi věcmi Žmur v blízké budoucnosti jen nebude moct ven? Nebo výhledově vznikne bezpečnostní komise, která nám doma probere a vyřadí věci, které „vzbuzují dojem zbraně“?

Raději bezpečný švýcarák!/ Giphy