3 minuty

 

„Jé, ty děláš vedoucí?“ ptali se mě lidi v práci po mém posledním letošním týdnu bez mobilu, když jsem se vrátila z dovolený a říkala jim, že jsem byla na táboře v Miletíně.

„Ne, já jsem byla účastník. Od rána až do večera jsem si hrála,“ odpovídala jsem a bylo mi jasný, že si tímhle jen dávám štempl na oficiální status největšího weirda v kanclu. Vždyť dospělý lidi tráví dovolenou po hotelech a all inclusivech a pod pojmem hraní zahrnujou maximálně zahrabávání partnera na pláži, že jo?

A to je jedna z dalších věcí, proč budu asi do smrti opakovat, že je dobrý dělat divadelní improvizaci. Můžete se vídat s podobně postiženýma lidma i týden v kuse a stejně vás to nepřestane bavit. Můžete lítat po jevišti, tahat se o neviditelný lano, řvát a imaginárně se poprat. Divný je na tom jen to, že přes veškerou imaginaci mám reálně spálený lokty a modřinu na koleni bůhví od čeho – ale věřte, že mi to stálo za každou odehranou scénu.

Chm, chm, má tohle vůbec nějakou stinnou stránku, říkáte si nejspíš, protože mě dobře znáte – a na tomhle blogu se píše primárně o bolestech a puchýřích světa. Takže kolem toho nebudeme dlouze našlapovat, nevýhoda impro kempu je, že se odehrává v opravdickým kempu.

Dřív, než mě odsoudíte jako přešlechtěnou čivavu, která umí přežívat jen v kočárku pro psy a na prémiových granulích, bych vám ráda připomněla svoje outdoorové kořeny:

-Na skautským táboře jsem se myla v potoce, kde jen o pár desítek metrů proti proudu čůral a myl nádobí chlapecký oddíl.

-V Asii jsem se pravidelně sprchovala i v ubytovacích zařízeních, kde jsem sdílela sprchu s potkanama. Em tam třeba odmítal vkročit, protože to vypadalo jako zákulisí horroru a věřil, že je po použití nutný užívat antibiotika.

-Díky téhle průpravě umím odhalit a spláchnout všechny pavouky, tarantule a šváby v každé koupelně (a ani přitom nemrknu).

-Umím si umýt vlasy i v ledový vodě a mít v nich pak zapíchaný kousky rampouchů a námrazy.

Ale uznávám, jedna spojnice tady je: potřebuju k životu sprchu. Vím, že to není zrovna věc, kterou by se člověk mohl chlubit v době, kdy jeden ze tří lidí na světě nemá přístup k pitné vodě. Ale když jsme u statistik, tak každý Čech každý den spotřebuje 66 litrů vody jen na svou osobní hygienu, což už zní jako množství, které si lze aspoň tady nárokovat.

Tráva v kempu je seříznutá přesně na 4 centimetry, chatky jsou nově přetřený a běloskvoucí síť na volejbal nemá jedinou trhlinu. Jediná trhlina na dokonalosti jsou sprchy na žetony.

Prosím vás, kdo tohle vymyslel?! Viděli jste někdy třeba elektřinu na žeton, že by se vám rozsvítila žárovka v kuchyňce jen po zasunutí mince? Nebo záchody na žeton, který se spláchnou jen za 30 korun? Ne, záchody můžete splachovat třeba 100x po sobě a u toho rozsvítit celej kemp, takže to celý vypadá jako vánoční soutěž v kadění a vedení kempu na tom prodělá statisíce.

A je jim to úplně jedno, protože jejich hlavním příjmem jsou poplatky za sprchu. „Jeden žeton stojí třicet korun a běžně se v tom umyjou 2 až 3 lidi“ prodává mi kovové kolečko správce ve svý kukani s podobným náboženským vytržením, jako by mi dával hostii.

S tímhle úvodem jsem nakráčela do sprch s očekáváním, že za těch 30 korun jsem si koupila hodinu wellness. Že ta sprcha bude mít masážní trysky, poteče z toho vařící voda a v koutě bude vířivka s nachlazeným šampaňským na rantlu.

Místo toho mě v umývárce přivítala cedule se strohou rovnicí: 1 ŽETON=3 MINUTY.

Tak, a teď mi řekněte, jestli je tohle 3minutová gender propast mezi ženami a muži. Protože pro správce jsou 3 minuty ekvivalentem spousta času, kdy se osprchují 3 chlapi a ještě si mezitím dají pivko, cigárko a postaví v kempu několik stanů.

Je tady nějaká holka, které stačí k potěšení 3 minuty? A než se začnete hlásit: i ty blbý 3 minuty jsou dost zásadní podvod. Třetinu z toho času totiž teče z díry nahoře studená, která se za ty nekřesťanský prašule postupně spraví do vlažnýho čůránku.

Smutným výsledkem tedy je, že jsem ten týden neutratila veškerej svůj budget za jídlo, aperoly ani proslulý miletínský modlitbičky. I když je impro sranda, na konci dne jste ztahaný a zpocený jako horníci na Dukle, takže jsem svý těžce vydělaný prachy investovala do vody. (A do sprcháče, kterej mi v těch sprchách někdo hanebně čajznul – další důkaz, že v tomhle kraji je hygiena novej bitcoin)

Hlasovat o tom, jestli jsou 3 minuty málo, tak akorát, nebo přemrštěně moc, můžete v komentářích.

Shrnula bych to jako klasické Psycho/ Giphy.com