Proč je skvělý bejt konečně stará

 

Pamatuju si, že poprvé v životě jsem si přišla fakt stará ve třiceti. Čekala jsem první děcko, zatímco moje nej kámošky vymetaly koncerty, ztrácely srdce a kalhotky, jezdili na dovolený, kde byly střízlivý max pár hodin před odletem.

Taky se mi ve třiceti udělal flek na ksichtě. Byla jsem přesvědčená o tom, že je to melanom. „No to vůbec. Jenom stařecká skvrna,“ řekl mi na to můj dermatolog a nabídl mi laser. A výplň do minivrásečky, co se mi začala dělat u levýho koutku.

I když už jsem děti netahala v břiše, nějak bylo těžký do toho zaplout. Nejde se vracet zpátky-zvlášť když jsou teď těhotný vaše nejky. Potácení se mezi plínama a guilty pleasure nákupem rudý rtěnky. Kterou můžete nosit hlavně na nákupy do Alberta. Zvlášť večer, když máte hlídání a 30 minut jen pro sebe, tak je to úplná jízda.

„Stará, jo? No tak to vůbec. Počkej až ti bude 40. To budeš úplně v prdeli. Jak já.“ Řekla mi po návratu z mateřský kolegyně, co tak fakt vypadala. „Vrásčitý nás nedostanou,“ bylo její hlavní heslo a její boj proti stárnutí byl něco jako boj osamělýho pěšáka, kterýho jednotka zapomněla na frontě ostřelovaný granáty sešlosti. „V pondělí nežeru, přibírám i ze vzduchu,“ odpovídala, když jsme se jí zeptali, jestli jde na oběd. V úterý přišla s napíchanou pusou, ve středu v šatech o dvě čísla menší a ve čtvrtek si koupila celej medovník v akci. „Když hubnu, tak mi mizí jen podkožní tuk z tváří a vypadám jako seniorka. Perimenopauza je nespravedlivá svině! Hele, dneska jsem si objevila úplně novou vrásku nad obočím. Asi se objednám na botox.“

Tak jako jasně, co si budem. Jestli jste neměli do 40 co dělat, tak sledování drobných fyzických změn může být rozhodně full time job. A pak jsou tu média. Reelska, perexy, produktový články, suplementy a fotky utrápených ženských s prořídlýma vlasama a prolapsem dělohy. To na fotkách není vidět, ale vsaďte se, že ji za sebou tahaj jak vyfouklej pouťovej balónek.

Menopauza, tichý nepřítel. Společně ji zvládneme!

8 krátkých účesů pro zralé ženy (protože dlouhý vlasy se pro starý implicitně nehoděj)

Nemáte chuť na sex? Na vině může být atrofie pochvy

A můj nejoblíbenější: Ženy po čtyřicítce jsou neviditelné.

Protože je právě ta magie. Když seš neviditelná, můžeš všechno.  Můj fyzickej věk se začíná zaokrouhlovat k padině a můj mentální count down se najednou ocitnul někde na půlce. Jak stočenej tachometr.

Je to zároveň facka jen to mlaskne všem mým starým předsudkům a postojům. Co všechno se UŽ nehodí být, co se nehodí nosit, říkat a dělat. Blbě to zapadá do práce i do rozhovorů rozumných vrstevníků o rekonstrukci koupelny a all inclusive v Egyptě. Nadlimitní dávka who cares uprdelismu se rozhodně hodí, když:

Se rozhodnete začít s ecstactic dance. Žádný pravidla, žádnej dress code, žádnej alkohol. Jen se tak pohupovat v rytmu, skákat ke stropu, válet se po zemi. V impru tomu říkáme freeforma a tohle je s improvizací 100 % kompatibilní.

Minulej tejden jsme byli na jarních prázdninách v Apulii, kde se historicky řešil jeden nešvar: tarantismus. Tuhle potíž prý způsobovalo kousnutí tarantule, která měla obzvlášť spadeno na ženy středního věku. Výsledek? Neklid, melancholie, úzkost a nespavost. Lék? Tančit celý hodiny a dny. Tanec jako jediná povolená rebelie pomohl s potlačeným sociálním tlakem a nepřijatelnými emocemi.

Se rozhodnete vykašlat se na střízlivou eleganci. Měla jsem období, kdy jsem do práce chodila v tartarový midi sukni a černým roláčku. Mám období, kdy nosím džíny, baggy, crop topy, tepláky (ty jsem si zatím do práce nelajzla, ale projela jsem v nich celou Itálii). Taky havrany a pentagramy, černou krajku a myslím, že se teprv rozjíždím. Moje šedesátiletá kolegyně se steampunkovým kloubočkem a gothic stylem začala taky až později (a je skvělý mít v ní svou živou Vivien Westwood inspiraci!).

Se rozhodnete vykašlat se na mejkap. Vyházela jsem rtěnky, stíny, růže, bronzery i těžký mejkapy. Stačí mi tónovací krém, řasenka a balzám na rty. Místo malování se dělám ráno face yogu a ušetřený prachy investuju do korejský kosmetiky.

Se rozhodnete pro pohyb jako standard. V tomhle ohledu no mercy. Kruháč, siláč, booty workout. Tohle je fakt jedna z mála věcí, která je bez debat jiná. Všechno, co dřív drželo samo a nemuseli jste se o to starat, dneska drží taky-ale za cenu toho, že se mi někdy fakt mega nechce. Zatnu zuby a jdu.

Se rozhodnete skončit s chlastem. Ne, že bych v tomhle byla někdy v čele pelotonu. Vždycky jsem měla asijský geny a smysl pro teatrální kocovinu, ale přišlo mi to společensky normální. Jít na pivo. Než jsem zjistila, že mi je ráno fakt líp po birellu, protože i po dvou pivech jsem zralá na jipku.

Se rozhodnete kamarádit s divnejma lidma. Když nad váma zvedaj lidi obočí, protože normální je přece nevyčnívat, makat, starat se o děcka, oblíkat se uměřeně věku a místo hereckých workshopů a kouření žab chodit o víkendu do Ikei. Je to stejný jako v pubertě-jestli jste náckové, pankáči nebo skejťáci si vybíráte jen vy sami. A všichni víme, že u nácků moc srandy nebylo, tak jen-vybírejte pečlivě. Ať si nemusíte za dalších 10 let vyčítat, že jste úplně zbytečně a předčasně propadli narativu starejch spořádanejch lidi.