Zvíře. Again.

 

Znáte obchodní taktiku Door in the face? Protistrana v prvním kroku vysolí naprosto nereálný očekávání. Modelovej případ: Čičman nenuceně prochází bytem s atlasem psích plemen. „Ach, ty jsi doma,“ povšimne si teatrálně-jako kdyby se u nás na gauči rozvaloval plegosaurus nebo jako bych byla prchavá esence, která se doma prakticky nevyskytuje.

„Máš tady místo?“ nalepí se na mě zadkem a otevře atlas přesně na stránce 666, s popiskem vlčáka. „Víš, že jsou některé informace v téhle knížce zavádějící?“ kuje Čičman želízko.

„Fakt, jo?“ podivím se.

„Fakt no. Třeba tady píšou, že je vhodný na hlídání objektů a na větší pozemky. To už dávno není pravda. Teď žijou vlčáci v bytech. Panelákovejch.“

Na to už byste museli mít lobotomii, abyste stále nechápali, o co tady jde. „Tak to vysyp,“ řeknu smířeně a Čičman má vyhlídnutýho Kazana. Starýho vlčáka z útulku, se kterým by naše rodina měla perfektní match. Třeba tím, že bych nemusela už nikdy vařit, protože Kazanova bouda by zabrala většinu naší mikrokuchyně. Taky bych se bála chodit domů pozdě, protože poloslepej hluchej Kazan by mě zaklekl hned u dveří a zarazil by mi svý parodontální choboty do předloktí, jako když ho pohraničníci cvičili proti diverzantům.

A pak srovnání: Všechny její kamarádky mají rodiče, co svým dětem kupují psy, stěhují se na statky, staví koňské stáje a ideálně nejsou ani tak úzkoprsí, aby lpěli na školní docházce. To jenom my jsme tak přísný, chudý duchem i hmotnýma statkama a nedopřejeme jí v životě ŽÁDNÝ potěšení. Fňuk. Bééé. Slza se mi vpíjí do trička a když už je tam loužička, je ten nejlepší čas bavit se o kompromisech.

Poslední křeček nám umřel přesně na svý druhý narozeniny. Jako rychlovarka v záruce. Pak byl ¾ roku klid. Pomalu se stabilizujete, zahojí se vám jizvy od hlodáků. Vyklepete poslední bobky z vrchních regálů skříně, kam se ten hovád musel nějakým způsobem katalpultovat. Aha-tak ne. Ve skutečnosti prožral díru do skříně a pak se odrážel skulinou mezi stěnou. Pomalu obměníte děravý kousky oblečení za víc business outfity. Kytky začnou obsedantně růst a stínit, protože jim nikdo nevyrejvá kořínky.

Pak přišel frontální útok roztomilosti ze stránek chovatelský stanice křečků, jak můžete vidět na fotce. No nechtěli byste to doma taky? Akorát, že doma tohle stvoření skoro nevidíte, protože je buď zalezlý, nebo ho vidíte rozmazaně v rychlosti 2 km/s. Eira má papíry a panickou poruchu, protože když na ní sáhnete, vyskočí metr vysoko (a to samý uděláte za čtvrt vteřiny po ní). Mám už první nesmělý hryzanec na prstě a několik poryvů něhy. Aspoň teda nezabere půlku kuchyně a její hovno není větší než moje, ale stejně ve mně hlodá pocit…že jsem se stala obětí holčičkovskýho marketingu.