Nebudu
vám lhát do kapes. Vždycky jsme chovali domácí zvířata ve
dvojicích, aby netrpěla depresemi. Okamžik, kdy se budeme dívat
na Žmuříka osaměle posunujícího mašinky po kolejích a naše
pohledy se setkají nad otázkou „a nepořídíme mu, chudáčkovi,
kamaráda?“ dřív nebo později prostě musel přijít. Otázkou správných časových
odhadů se budeme zabývat v dalším odstavci.
Práce
pro rodinu, to je něco, od čeho já nedávám ruce pryč a žádná
hodina pro mě není moc pozdě ani brzy. Co ale není moc fér, když
vás z legrace napadne udělat si po prvním měsíci těhotenský
test a on je pozitivní. Zvlášť když vám gynekoložka před pár
lety s distingovaným úsměvem pogratuluje, že jste sterilní jako
chirurgická rukavice a chvíli se přetahujete o propisku, se kterou
touží vyplnit poukázku do centra asistované reprodukce.
Ne že
bych byla fanouškem nevyužitých time slotů, ale vážně jsem se těšila na pár těch retro měsíců nechráněného sexu. A aspoň s minimem avizované neplodnosti klidně i let, zatímco by Žmur odrostl a
musel chodit na cigáro kolem bloku s kočárkem.
Docela
mě fascinuje, jak si člověk z reality subjektivně vybírá, co
vidí a cítí. Bylo to ještě určitě včera, co jsem na ulicích
potkávala samé spokojené těhotné matky s kočárky a skotačící
sourozence v prvním spadaném listí. Proč se od dnešního rána kolem mě vláčí
jen samé vyhořelé ženské s tikem v zaníceném oku a pohledem upřeným do
prázdna, zatím co se jejich děti škrtí nebo zahazují slabší
kusy do separačních kontejnerů?
Protože
se už nikdy, nikdy nevyspíme. Definici ticha si budeme hledat na
wikipedii a pouštět si ho do sluchátek na youtube (ne že bych si
právě tento pojem vybavovala do konkrétnějších detailů už
teď). Část domácí produkce výměšků se další dva roky
nebude nacházet v útrobách WC, jak to chodívá ve vyspělejších
zemích, ale v koši na plíny. Na světě neexistují nekompatibilní
zařízení a problémy, ale pouze situace
a okolnosti. A nové výzvy!
Vitej ve svete ztracenych existenci a navzdy nevyspalych dusi! Jmenuji te jeho cestnou viceprezidentkou!
OdpovědětVymazatTak rychle jsem to nečekala! Ale to asi ani ty...každopádně gratuluju? Zatím opatrně...nechci se pouštět do kupeckých počtů, ale nějak tam nevidím prostor pro to naše dlouho avizované a bohužel (jak se teď ukazuje) i dlouho odkládané alkoholové setkání...slibme si ale, že dvě úplně stačí :-)
OdpovědětVymazatAnonymní jsem já...pochopitelně.
OdpovědětVymazatGratuluju k dalšímu štěňátku!
OdpovědětVymazatlobo: děkuji, takové povýšení jsem snad ani nečekala
OdpovědětVymazatAnonymní F.: je to jeden z mála eventů, jehož odložení mě upřímně mrzí. No co, zůstaňme ještě pár měsíců u nevinných čajů o páté a dámsko-dětských dýchánků, však ono se to nastřádá a potom to bude teprve stát za to! Ad narážka na dvě děti: ačkoliv to tak právě teď nevypadá, tak neprovozujeme křesťanský spolek ani chovatelskou stanici! Třeba pro mě jsou 2 děti za sebou takový výstřelek, v naší rodině se nekompromisně dodržují jedináčci nebo mnohaleté odstupy.
Dee: a vůbec, pogratulujte mi za pár let, až se ukáže, že dovedu při tom všem pracovat, psát blog, občas si umýt vlasy a neskončit na barbiturátech...!:)
teda, gratuluju! Jakozto sama stenaty nedotcena mam zatim porad idealisticke predstavy, tak uz se tesim na dalsi realisticke az naturalisticke popisky, ktere me postavi pekne na zem. Kazdopadne preju hlavne hodne sil.
OdpovědětVymazatAmáta: o ty bych tipovala, že nebude nouze:)
OdpovědětVymazatpsice, sleduju zpovzdálí, ale gratuluju - taky jsem si říkala, kolik to asi dá čekání, a bum... aspoň si člověk může s uspokojením říct, že ty peníze za antikoncepci nevyhazoval do povětří!
OdpovědětVymazatQuanti: ...a potom si s povzdechem uvědomit, že na ni bude o to víc odkázán dalších 20 let:)
OdpovědětVymazatjuch, gratiluju ;-) článek na stejný téma chystám tenhle týden, takže to vypadá, že v tom opět jedem spolu ;-)
OdpovědětVymazatVítej do klubu dvoudětných:-)))
OdpovědětVymazatMoje žena na tom byla podobně - gynekolog tvrdil (poté, co jí jeden vaječník sebrali kvůli cystě), že ten druhej skoro nefunguje a když už jo, tak ta ovulace trvá asi půl dne a pokud chceme dítě, budeme se muset hodně snažit a nejspíš to bude trvat léta, než se trefíme. Když za ním žena za měsíc přišla, že je těhotná, nechtěl tomu věřit,pak si mne zavolal a při gratulaci prohodil:"Ste na tom makali nonstop, co?"
Ela: no tomu říkám účastný komentář! To vždycky potěší, že v něčem člověk nejede sám:)) Taky gratuluju a budu zvědavě nakukovat
OdpovědětVymazatSejra: :))
Já jsem se podobnou diagnózu dozvěděla ještě před Žmurem, takže už po něm mi bylo jasné, že to zas tak moc definitivní asi nebude. Ale teď už mi to připadá relevantní jako věštba z kávové sedliny
co dodat.. gratuluju ! manžel je jednoznačně vinohradskej jikrnáč, což se brzy může třeba odrazit v bílém populačním boomu v okolí jiřáku ! :-)
OdpovědětVymazatbaryk: řikal tady někdo něco o tom, že je bilej?...more?!
OdpovědětVymazatVelká gratulace!!! Ze všeho nejvíc mě baví ten úžasný titulek.... mimojiné proto, že je tak trochu univerzálně platný i pro mě. Jak už to tak vypadá.
OdpovědětVymazatS tím rozdílem, že já absolutně netuším do čeho jdu. Nějaký pozitivní štěněcí koment bys tam neměla pls? :-)
Ještě před dvěma měsíci mě po x-té operaci cyst také zařadili mezi budoucí abonentky centra asistované reprodukce, s čímž jsem se již začala pomalu smiřovat.. a říkala jsem si, že je na čase založit prasátko na postupné střádání na umělého potomka, které rozbiji za pár let.
O to větší překvapení a šok jsem si střihla při následném pohledu na těhotenský test o měsíc později(a pak ještě šest dalších v pořadí, když mi to přišlo jako holý nesmysl..).
Hohó, gratuluju!
OdpovědětVymazatJsem zvědavá na pokračující práci pro rodinu :-)
Lola: no paráda, moc gratuluji! Nechci vůbec snižovat rostoucí křivku neplodnosti, ale připadá mi, že jsou tyhle trendy diagnózy a následný hormonální inseminační psychoteror obrovský business. Stejně se ty děti rodí, kdy chtějí:)
OdpovědětVymazatPozitivní štěněcí koment? Snad jen, že to stojí sice jisté usilí navíc, ale s dítětem se dá v pohodě pracovat, kamarádit se s dětnými i bezdětnými, psát, chodit na koncerty, do kina a do klubu. V těhotenství jsem si pěstovala neurózu, že se působením prolaktinu záhadně přetransformuji, začnu šišlat a číst jenom leporela. A hlavně ta samota! Opravdu je to jen na tobě, i když Hajnýho Robátka znám nazpaměť a mohla bys mě vyzkoušet i z random stránek:) Tak jen nezbývá doufat, že prolaktin nezaútočí ze zálohy až u druhého...
Liško, hohó, děkuji! Konec projektu, od května už zase bezpečně a tentokrát až do konce života. Nepsala jsem to už po Žmurovi? Ne, 3 už jsou moc. A v lichým počtu je vždycky jeden odstrkovánek a 4 už jsou mimo moje představy a fyzické možnosti:)
Psice, vždyť je to krásný... možná první, zato nadšený, koment na Tvůj už celkem dlouho sledovaný blog. S chutí do toho! Držím palce.
OdpovědětVymazatje to pěkný...jen obvykle raději slavím narozeniny a těhotenství někoho jiného. Tak díky za ten první a nadšený!
OdpovědětVymazatNominoval sem tě na cenu, tak se koukej připojit a pokračovat v řetězovce. Víc v mém postu:-)))
OdpovědětVymazatSejro, díky, tak o další závazek víc!
OdpovědětVymazatTak tenhle článek mě velice oslovil. Jednak díky nevybledlé vzpomínce na gynekoložku "Smiřte se s tím, že vy děti nikdy mít nebudete", přes opatrnou domluvu s manželem o pár let později "už by bylo hezké pořídit Haničce sourozence" a přesně měsíc poté nevěřícné zírání na těhotenský test. Ty moje idiotické vaječníky to musely trefit napoprvé.
OdpovědětVymazatTož vitaj v klubu! A pokud bys potřebovala nějakou inspiraci ohledně nespavosti, vedu si deník insomniaka, jestli chceš, postnu ti link:-D
squire: díky a šup sem s ním!
OdpovědětVymazatAch jo. Já to tu neměla číst. Uvítám tě v klubu dvoudětných a vzápětí zjistím, že jsem se z něho sama vyřadila. To není fér!
OdpovědětVymazatsquire: moc gratuluju a sdílím pozitivní šok;)
OdpovědětVymazat