Tajný a hajný

Pravdou je, že můj přístup ke kultuře za poslední rok zaznamenal poměrně přelomový a pro mnohé nechutný vývoj, proč si to nepřiznat. Něco jako když se z vegetariánky stane bulimistická čtvrttunová Američanka s kožní mykózou v každém ze svých mnoha laloků a ňader. Otázka už zkrátka nezačíná „na co?“, ale „mám hlídání“? 

Díky tomuto neortodoxnímu přístupu mě přestane číst nejeden vyznavač artových indočínských filmů a HIV pozitivních tanečních skupin z Nigérie, ale nebudu si darmo zvracet do vlastních bot. Na koncerty Justina Biebera je to pro mě pořád ještě dlouhá a trnitá cesta, i když už jsem si sem tam naběhla, jako naposled na Hrdém Budžesovi (i přes Báru Hrzánovou a poměrně sexy recenzi je to kus urputně se usmívající trapárny, která by si zasloužila sestříhat do maximálně 15 minut hutnějších pasáží)

Co bych se třeba před pár lety nenadála, je zjištění, že ze stažené bondovky uvidím více než úvodní song a potom až závěrečné titulky, než si půjdu rozespale vyčistit zuby. A že půjde Psice do multiplexu na Skyfall?! Odolá nevyrvat mlaskajícímu divákovi před ní kyblík s popcornem a nevysypat mu ho za tričko?

Navzdory  mé virtuální přípravě a uklidňujícím článkům, jak jsou na tom multiplexy špatně s návštěvností, vás mohu ujistit, že týden po premiéře budete obklopeni plným sálem lidí a že si sebou hodně z nich vezme o dost hlasitější sváču než relativně neškodní drtiči popcornu. Uprostřed je sice nejlepší výhled, ale je potřeba se smířit s nutným zlem, že potřebu vykonáte až po filmu nebo pod sedadlo, nehledě na chmurné vyhlídky v případě požáru.  Ty dvě a půl hodiny filmu úměrně svému věku bez záchodu vydržím v pohodě, ale pokud k tomu přičtu 40 minut debilních reklam, už se dostávám k zamyšlení, jak tady kurva může stát  lístek skoro dvě kila, když by se dal film s tučným ziskem zasponzorovat jen z kapes inzerentů?  

A teď dost škarohlídství: úvodní animace: dostala mě, exteriéry a kamera:  skvělé (plavba na ostrov duchů Hashima se mi vizuálně vryla do mozku asi úplně nejvíc),  příběh: nejenže nějaký byl (tady vidíte, že má očekávání nebyla vysoká), ale od začátku šlapal tak dynamicky, že jsem byla ochotna zapomenout i na to, že Daniel Craig vypadá jako Ukrajinec s odstátýma ušima  a měla jsem za něj zpocené dlaně. Ale mě se ve filmech stejně většinou líbí víc holky. A Bérénice Marlohe byla bez make-upu a s monoklem daleko krásnější než v šanghajském casinu.

Necelé dvě hodiny jsem tedy kamínek po kamínku stavěla svůj nový pohled na bondovky, když přišel závěr, po kterém museli lítostí a vzteky ublinkávat do kyblíků i popcornáři: Bond se vrací na skotskou vysočinu do svého rodné chaloupky (lépe řečeno gotického velkopanství, původem zřejmě filmařská stavba vzniklá defaultně pro natáčení horrorů), aby spolu s M. očekával nápor asi stovky ozbrojených mužů jen s kulovnicí po svém otci a za pomoci vousatého hajného na vejminku.

Dobře, nemusíte mi vysvětlovat, že u Bonda se má snít, ale hajný prostě patří do krkonošských pohádek nebo německého porna. Nezachránila to ani transformace Miss Moneypenny ze špatné ostřelovačky na kvalitní sekretářku, ale jen díky těm prvním dvěma třetinám skvostného filmu lístky na další bondovku? With pleasure!