pátek 7. prosince 2012

Sbohem a šáteček

zamlženej teploměre, první vločky, již bezhlavý Mikuláši s tukovou polevou, topení puštěný na pětku. A kdo si půjčil moje jediný palčáky z kapsy u kočáru a myslí si, že na to kdovíjak vyzrál, tak ta kožešina je pravej polyester za stopade z loňského výprodeje v H&M. Jasně, vypadají fakt teple, ale i za směšné pražské plískanice se rychle promění v kilovou nasáklou houbu na každé ruce a jestli se na něco hodí víc, tak jako bujón do zeleninového vývaru.

Protože jestli vám v příštím týdnu něco napíšu, tak to nebude rozhodně aktualizace letošních omrzlin ani o degustaci spařeného krabicáku na předvánočním trhu.

Přede mnou se lákavě vrší komínky z letních triček, cestovních dokladů a vlhčených kapesníků. Dnes odevzdáme Žmura k babičce, v sobotu povečeříme kebab v Berlíně a v neděli už budeme trhat mandarinky ze stromu a vyškubávat opičí chlupy z pouzdra od foťáku na gibraltarském útesu.

Čerstvý zápisek přímo z cest neslibuji ani nevylučuji, jen doufám, že nebude za příležitosti dvoudenních žaludečních nevolností v pošmourném hotelu U dvou švábů jako v Ho-Či-Minově městě. A kdybych se na to náhodou vykašlala, tak hasta luego přespříští týden!



5 komentářů:

  1. Šťastnou cestu!
    Fakt na Gibraltaru žijí vopice?

    OdpovědětSmazat
  2. Sejra: podle dostupných materiálů je tam jediná evropská kolonie opic (magotů bezocasých), tak snad se nejedná jen o nějakou sprostou dezinformační legraci na účet místních obyvatel!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Fakt tam žijou. Jsou legrační a strašně drzý. :-)

      Smazat
  3. líbí se mi, jak se kebab stal synonymem německého národního jídla. vlastně ne, nelíbí:-)

    OdpovědětSmazat