Posnídat šampaňské s jahodami

...pokračování minulého postu. Psice spořádá tác chlebíčků, vypije dva litry mrkvového džusu a objevuje na youtube hity svého mládí. Brzy jimi promoří celou komorní společnost, u které slábne odpor s každým panákem slivovice. Ráno se oblékne jako Adina Mandlová, namaluje si rty do srdíčka a posnídá v hotelu Imperial.

Já jsem vám to psala, že nic nemůže být tak strašný, jak to na první pohled vypadá. Velký podíl na tom má soused Houba, který nejen, že solidárně nezůstal přes Silvestra na Moravě, ale navíc má byt v tak těsné blízkosti, že tam dosáhne vysílačka na Žmurově nočním stolku a zároveň vlastní silné repráky a rychlé připojení k internetu. Nakup a dle potřeby promíchej ještě kyblík pařížáku, veku a kapaliny různé barvy, chuti a voltáže. Víc ke konci roku nepotřebujete. Kolem půl 12 jsme se vypravili do nejbližší večerky doplnit zásoby a pyrotechniku a projít se do parku za účelem urvat si nějaké ty přebytečné prsty pomocí asijské třaskaviny se špatně přeloženým návodem k použití. Náš hlavní distributor rohlíků a turistických informací o Vietnamu zklamal a ze zbraní nabízel pouze prskavky. Sice dobrá kvalitní prskavka a za dvanáct moc jich v balení, ale to už vyrobíte napalm spíš z rumových pralinek.

Naštěstí se ukázal nákup pyrotechniky jako nošení práskacích kuliček do minového pole. Park už byl plný a masy lidí proudily jako řeka mezi ostrůvky ze spících bezdomovců, odpadlíků a kalužemi blití. Do you have a lighter please? ptá se týpek s mokrou bundou. Bez zbytečného čekání si rovnou odpovídá a vyrve Milému zapalovač z ruky. (Během večera takhle přijde o zapalovač později i Houba). Chvíli se snaží vůbec identifikovat a zapálit knot římské svíce a hned poté si ji namíří přímo na kecky. Než ho stihneme upozornit, už letí po cestě mezi stromy zuřivá petarda a vyklízí prostor v ječícím davu. Byli jsme svědky dalších cca deseti názorných ukázek, jak je nakládat s pyrotechnikou obzvlášť debilním způsobem; od zírání do doutnajícího knotu několik centimetrů před obličejem (podívejte-se-všichni-jestli-to fakt-hoří) po střílení petard na živý cíl do největší hloučků až po zvědavé ďoubání sirkou do nevybuchlé munice (jaktože-to-nefunguje?). Po hodině jsem se z pásma Gazy proskákala rovnou do sprchy a do postele, zanechávajíc kluky v kooperaci s párem, který přišel do parku s krosnou plnou petard a ambiciózních plánů na zničení planety.

Ráno jsem vyrážela se Žmurem z tichého bytu se zdevastovanou posádkou už v půl9, abych se připojila k Dagi a její novoroční tradici. Dagi má celkově talent k pěstování zhýralých tradic blízkých k navozování pocitů slasti prostřednictvím nevšedního jídla a pití. A k takovým je člověk bez vůle přes svátky nežrat, jako jsem já, málokdy citově nezaujatý. Sraz byl domluven na snídani v Imperialu a ačkoliv jsem své chuťové buňky ladila prostřednictvím imaginace celou cestu tam, skutečnost je překonala. Horké a vlhké lívanečky s javorovým sirupem a domácí rebarborovou marmeládou, uzený losos na křehkém římském salátu, poctivá italská mortadella na křehkých toustech, zapečená rajčátka se sýrem a opékané minipárečky, restované žampióny a labužníkova vajíčková procházka na deset způsobů s dijonskou hořčicí, nadýchané koláčky s tvarohem, čerstvé ovoce v ledu a káva tak silná, že mě z ní brnělo patro, to vše za doprovodu swingu a příjemné konverzace. Na závěr jsme si přiťukly sklenkou šampaňského a plánovaná postapokalyptická procházka po opuštěném městě se zkrátila spíš na cestu k nejbližším lavičkám a rozepínání všemožných zipů, ale slunce nám svítilo do mastných tváří a rozvalovaly jsme na nich zcela kocovinoprostě a blaženě.