čtvrtek 14. března 2013

Tak se tu máme



„Tak se tu mějte“ dá mi pusu Milý a to „pěkně“ už radši ani nedodává, protože Žmur právě se srdceryvným povzdechem "och, ne!" strká prsty pod lednici pro zakutálené oči plyšového prasete, které před chvílí surově zmučil.

„Zvládneš to?“ zeptá se mě ještě opatrným pohledem ke Žmurovi. „Jasně, že to zvládnu“, odpoví Psice jako Mary Loo divokého západu, která krotí mustangy na gumě od kalhotek. A tím vlastně začalo mých pečlivě odpočítávaných sedmnáct dnů samoty, během kterých se bude Milý mačetou prosekávat skrz liány ekvádorského pralesa a vařit si z nich ayahuascové thé, zatímco na mě připadnou ty druhé housle udržovatelky rodu a domácího krbu. Neptejte se mě prosím vás na to, co bych si vybrala já. Když vám břicho přeroste tak pětkrát hlavu, stejně vás už kromě FlyCongo nepustí přes check-in žádná z aerolinií ani na limonádu a šunkový sendvič.

Některé dny bývají od té chvíle dlouhé a jiné jsou nekonečné. Třeba ten, kdy mi Žmur ukradl peněženku a její obsah rozmístil do skrýší po celém bytě.

„Tak milý Pižmure“, řekla Psice-Komenská, „právě teď ti dávám šanci najít a přinést všechno z téhle vysypané věci“, ukazuje na smutně povislou peněženku. „Protože krást se nemá a taky proto, že bez peněz a živitele čelíme vážné humanitární krizi. Najdeš mě ležet tady“, ukazuju na futón a jdu si otevřít Frisco. O půlhodiny později vracím dopitou láhev na linku a potom sama vydloubávám propiskou pětikilo ze Žmurova autobusu a natrhnu přitom Boženě kus tváře, sama a chamtivě se plazím s těhotenským břichem pod komodou pro pár drobných mincí a sama a trapně pod dohledem přivolané ostrahy vytahuji v Tescu za pokladnou už namarkovaný nákup z batohu, protože jsem zapomněla najít to nejdůležitější, totiž tu podělanou platební kartu.

V rámci lidové pravdy „sdílená radost, dvojnásobná radost“ jsem se rozhodla podělit se o plod své lásky s prarodiči, ale i tady jsem narazila a to na mámin detektivní talent a fóbii z infekčních chorob.

„Ahoj mami, přijeli bychom na pár dnů, můžeme?“
„A nejsi náhodou nachlazená? Máš zastřený hlas a špatně vyslovuješ nosovky“, přešla máma rovnou do preventivní ofenzívy. „Že vy dva máte zase tu hnusnou zelenou rýmu?!“ (následuje zdravotní přednáška na téma nezahalené ledviny, vaječníky a dutiny, v mém stavu alarmující nedbalost v péči o zdraví, proč nenosím kožešinové pásy, flanelové pyžamo a pletenou ušanku? Protože nechci vypadat jako zvrhlá laponská stařena a takhle bychom ty děti neměli nikdy mami).

Tím se příjezd na pár dnů odročil, ale další zdravotní komplikace už mámině telefonické detekci unikly. Můj oslabený organismus se totiž vlivem těhotenství proměnil v mikrobiální Sazka Arénu, kde neuplyne týden bez nějaké té hvězdné virové show nebo bakteriálního megakoncertu. Tentokrát bude řeč o akutních střevních problémech.

Do vlaku jsem nastupovala se sevřenýma půlkama a časovou hrozbou 2,5 hodin, během kterých se můžu v přeplněném kupé bezprecedentně posrat a nepůjde to zamést pod sedačku ani svádět na chudáka Žmura v suchém spodním prádle. První hodina uběhla bez ztráty hnědého věnečku, v další už bylo potřeba srážet kolena spolucestujících k sobě ve zběsilé snaze domoci se exitu a volné únikové cesty k záchodům. A teď to nebude hezké čtení.

Možná už WC Českých drah znáte z řetězových mailů, možná jste na nich kouřili nebo do nich dokonce i čůrali, ale z výšky a s despektem. Některé aktivity se ale z vysokého podřepu vykonávat nedají. Tím spíš, pokud se pod vámi natřásá podlaha, levačkou držíte v nejzazším možném odstupu batole, které zvědavě nahlíží do díry pod vámi na ubíhající koleje a pravačkou šacujete v poslední naději vnitřek zrezlého zásobníku na papírové ručníky, protože otočné kolečko na toaletní papír v tomhle vagónu si zoufá prázdnotou snad už od rakousko-uherské úzkokolejky. 

"Tak jste konečně doma", vítá mě máma na nástupišti. "A cože tak opatrně našlapuješ, ty máš něco s kloubama?"

18 komentářů:

  1. Konečně musím napsat o tom, jak jsem poslední čtyři dny v Mexiku měla sračku. Uleví se ti:)

    OdpovědětVymazat
  2. Gréto, já se takhle bezmocně necítila ani po konzumaci "jungle deer" (volný překlad jejich pouličního nahnilýho psa naloženýho v koriandru) ve Vietnamu a to je co říct...ani si nevzpomínám, že bych jedla něco z kanálu, je to nespravedlnost jako obvykle!

    OdpovědětVymazat
  3. a já myslela, že si tuhle psala něco o nekončící zácpě a zázraku jménem riciňák :-)

    nás kdyby bejval opustil muž na 17 dní, když jsem byla těhotná, tak bysme shnili v bordelu a špíně, poslední dva měsíce jsem dělala jedno velký NIC

    OdpovědětVymazat
  4. Elo, a to já zůstávám propagátorkou riciňáku, ne že ne! Ricín, to je aspoň poctivá plánovaná posrávačka a ne ničivý orkán v nejméně příhodné situace;)

    Jinak se mi přes notebook táhnou pavučiny natažený až od poliček a lednice se dávno proměnila v kultivační box. Na úklid si vyhrazuji až poslední den před příjezdem, do té doby žiju a nechávám žít...

    OdpovědětVymazat
  5. Vždycky když vinou akutního zánětu močáku strávím celou cestu vlakem na záchodě, utěšuju se, že v případě střevních potíží bych na tom byla mnohem hůř. Příště si na vás vzpomenu jako na konkrétní příklad :)

    Jinak jste mě trochu vyděsila s maminčinou zdravotní přednáškou. Moje maminka má takřka totožné už 26 let a já celou dobu doufám, že ji to přejde, až porodím....a ono asi ne..:)

    OdpovědětVymazat
  6. chacha, chtěl jsem se pozastavit nad podobou jména Loo, které se jistě píše jinak, ale toaletní pointa ukázala, že šlo o pečlivě plánovaný dvojsmysl pro anglofilní čtenáře... že?

    OdpovědětVymazat
  7. Bloud: nedoufám v tomto ohledu u své matky v úplné uzdravení, spíš se víc hlídám, abych nezačala udělovat lekce zdravovědy Žmurovi...

    lobo: jedná se pouze o překlep místo Mary Poo!

    OdpovědětVymazat
  8. Jestli ty fakt nebudeš laponská stařena, když už se ti vyká i v komentářích... :-)
    Těš se na neděli, přivezeme novou sbírečku bacilů!

    OdpovědětVymazat
  9. F.: nad tím vykáním jsem se taky pozastavila, ale takticky jsem to nechtěla ještě více rozmazávat v komentářích, když to za mě vyřídí jiní;)

    Nu což, přesně to jsou praktické dopady keywordů "povislá děloha" a "jak udržet moč" a mně na stará kolena nezbyde než optimalizovat SEO nebo otevřít novou rubriku "Okénko ovčí babičky" s praktickými recepty jak si uštrikovat stahovací pančochy na křečáky ze srsti labradora...

    OdpovědětVymazat
  10. Já jsem se ve vlaku pozvracela, dokonce několikrát. V tu chvíli mi bylo jedno, že vidím koleje, záchod je počůraný a většina věcí rezavá. :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Víc takových příhod!!! Zpestřují nudné dny v práci:-)

    OdpovědětVymazat
  12. žrádlo: já myslím, že dokud člověk zvládne zvracet až na WC, tak je to ještě znak jemné povahy a respektu k ostatním cestujícím;) Mě jednou pozvracela cizí slečna v přeplněném autobuse, stály jsme za sebou v uličce a poslední, co stihla, bylo zaťukat mi na rameno...

    Sejra: zas ať se tady z toho nestane blogerské dno a fekální útočiště...

    OdpovědětVymazat
  13. Tvoje maminka mi připomíná naši máti. Hlavně tím "Nejste náhodou nemocní?" Jenže za touhle větou v případě naší máti následuje věta "Víš že mám jet za pár dní do Holandska za tvou sestrou hlídat jí Terinku!" Což nasere, protože sestra má jaksi jenom tu Terinku, muže doma a stabilní babysitterku, kdežto já mám Hanku, Lidku, břicho jak hroch a muže pracovně v Anglii:(

    OdpovědětVymazat
  14. squire: já už jsem si tak nějak zvykla, že sotva se za námi zavřou dveře, tak vystříká dům dezinfekcí a polovina probíraných témat se dotýká zdravotních rizik nebo přímo černé kroniky "vědělas, že kočky způsobují schizofrenii", "pani Koutnou taky odbývali, že je jen nachlazená a do 2 měsíců jim sešla na leukémii" atd. Jen jsem zvědavá, jak to budeme dělat, až budou děti ve školce nemocný; to abychom si pomalu začali dělat konkurzy na au-pair z nějaké rozvojové země, aby to náš rozpočet utáhnul...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Beze srandy, já au-pairku mám. Právě kvůli dětské nemocnosti. Lidka zdědila po tátovi astmatikovi slabé plíce a chytne všechno, co letí okolo, a protože měla už dvakrát febrilky, musíme každou teplotu dopovat diazepamem a tudíž se snažím, aby ho musela brát co nejmíň - a jakmile Hanka nastoupila do školky, a já musela denně sbalit Lídu a absolvovat s ní jízdu MHD pro Hanku do školky, Lída soplila a kašlala imrvére. Nakonec jsem musela najmout studentku, která Hanku ze školky odpoledne vyzvedne a dovede ji domů, jinak by se Lída v životě z nachlazeniny nevyhrabala.

      Vymazat
    2. aquire, až se přiblíží den P a já se budu vracet do pracovního procesu, tak se tě zeptám na detaily. Já bych potřebovala ideálně nějakou pani na telefonu s pohotovostí 24*7, co by se o nemocný krakeny starala během pracovní doby, ale vůbec nevím, kde se takový pani dají koupit...

      Vymazat
    3. Tak takový leda důchodkyně. Ideálně čerstvý, žádná pětasedmdesátiletá chovanka z čekárny od praktického lékaře, a nejlepší jsou takový, který sice mají vnoučata, ale kdesi v zahraničí, a vidí je jednou ročně a tudíž se jim děsně stejská:))

      Rozvěsit inzeráty na autobusové zastávky, tím bych začala. Nebo na sloupky okolo Sparu, Lidlu nebo kdovíkde se důchodci srocují:)

      Vymazat
  15. Ách! Jako vždy ten nejjemnější a nejvybranější humor na harmonická témata fekálie, platební karty a hleny. To mám nejraději!!

    OdpovědětVymazat