čtvrtek 14. listopadu 2013

Cesta do města

Rasistkou proti svému přesvědčení


Dnešní příspěvek není polínkem do hranice, na které bude jednou upálen Dalibor Železný i s odstavnou kolejí Českých drah napěchovanou v řitním otvoru. Pro pochopení širších souvislostí je ale potřeba zmínit, že jsem včera podnikla romantickou cestu vlakem z rodného města. A že kvůli zbytečné desetiminutové zastávce v Rosicích u Pardubic, kde jsme mohli po celý ten drahocenný čas obdivovat zachmuřenou tvář přednosty stanice a zrezavělé vagóny za posprejovanou cedulí ŽELEZNIČNÍ MUZEUM, ujel přípoj do Prahy. A tak jsem trávila další plodnou půlhodinu na pardubickém nádraží za poslechu hlášení o zpoždění s cestujícími, kterým podle dobových kostýmů ujel vlak někdy před čtvrt stoletím.

Zpestření či dokonce relaxační zónu nabízí pardubické nádraží ve stejném stylu jako to rosické nebo libovolné krematorium. Lhostejné obličeje drážních zřízenců, kelímek s vlažným a zahnědlým obsahem z kávového automatu, dráždivý pach moči a tělních tekutin. Oproti Rosicím se však mohou Pardubice pyšnit technologickou revolucí a to bufetem přímo na nástupišti. Nabídka přesně odpovídá vašim potřebám na tomto bohem zapomenutém místě: pivo, rum, zelená. Slané tyčinky ve vybledlém sáčku a bageta, z níž vyplazuje jazyk gothaj pod plachtou zvadlého čínského zelí.

Než jsem v sobě vyřešila dilema, zda si poškrábat jícen okoralou tyčinkou nebo ověřit expiraci očkování na žloutenku A, zaplnila okénko a širší okolí bodrá žena objednávající si pivo a dvě zelené. „Pěkně do každý nohy“ přikyvuje souhlasně prodavačka v pocintané zástěře. „Jé a pivo už nestihnu, mám tady vlak“, povídá zákaznice, smete kočárek i Žmura z cesty a vřítí se do soupravy. Když se stihnu do vagónu nasoukat i já, čeká na mě volné místo pouze v jediném kupé. Sklápěcímu stolku vévodí pivo v kelímku.

„To víte, pitnej režim musí bejt“ říká zrovna snědá hrdinka tohoto příběhu, naštěstí ne mně, ale naproti sedící paní s tenkými rty staženými v tichém výkřiku. Za chvíli už telefonuje kamarádce, podle mého úsudku zřejmě hluché. „Sandro, ty nedělej, že neslyšíš! Viš kolik to stojí peněz? Už sedim ve vlaku a tady naproti má pani takový krásny koženy boty. Ty musely bejt drahy pani!“ propojuje konferenční hovor mezi kupé a žižkovskou pavlačí.

„Jsou koženkový“ stáhnou se úzké rty do vlnité čárky.
„Vypadaj uplně jako kožený, pani!“
„Ale byly levné, z výprodeje!“ snaží se solidní paní marně dostat z blahobytu střední třídy, neboť bezprostředně hrozí vyzutí a přezkoumání použitého materiálu.

Řada přijde i na Žmura a jeho angličáky. „A ty uličníku, copak to tady máš za autíčka?!“ Žmur bezmyšlenkovitě vrazí autíčka do kapes a couvá ke dveřím. Já ti je neukradnu, no to je diškriminace snad už od děti pani! Čeho se člověk nedočká!“ vyčítavě zatočí kelímkem, aby napěnila zbytek zvětralého piva.

U Kolína přijde řada na věštění z rukou. „Pani, za čtyřicet se podivám do ruky a já vám na očích vidím, že vy budete mít ke klukům i holčičku.“ (Čičman je totiž oblečená do modré mikiny po Žmurovi, díky čemuž si vyslouží i od průvodčí „dětskou jízdenku pro chlapečka, co má rád vláčky“. Odmítnu s odkazem na strach z budoucnosti a nepřesvědčí mě ani sleva na dvacku, co následuje obratem.

Houstnoucí rasistické dusno zachrání až přistupující senilní děda. Sluchově je na tom podobně jako kamarádka Sandra, takže nemilosrdně smečuje všechny pokusy o rozhovor i nabídku služeb.
Věštkyně vzdychla a dosrkla větráka na dně. Konečně bylo slyšet jen hučení vlaku. Bohužel ne dlouho.

„Pani a nechcete parfém?“

18 komentářů:

  1. A znovu musím připodotknout (ač nevím, jestli ráda nebo nerada), že jste s lobem blogopříspěvky vypustili ve stejný den. To ať mi nikdo netvrdí, že je to náhoda, takhle třikrát po sobě. To už jsem dlouho nezažila!
    Ovšem vzhledem k oboustranné loajalitě nemohu napsat, který se mi líbil víc (snad v neděli budu moci prozradit podrobnosti).

    OdpovědětSmazat
  2. F: mně to taky přijde divný ... a to ani Lobo není můj manžel !!!
    Psice: Pardubické nádraží jsem křižoval 9 let v kuse ... genius loci je tam jenom o tři promile vyšší než v Žatci západ (Ještě žiju s čepicí a plácačkou) a bohužel/bohudík se nemění. Hnědočechů tam vždy bylo dost. Na druhou stranu, zase máš zadarmo strašáka na Žmura a Čičman.

    OdpovědětSmazat
  3. já bych to odvozovala od zmíněné synchronizace menstruačních cyklů žen ve společné domácnosti. V tomto případě lze zřejmě hledat spouštěč v prolinkování a stejný termín blovulace. Nebo je to postmenstruační syndrom? A už je neděle?

    ...a vlastně ještě jedna konspirace přichází v úvahu: žádná psice neexistuje a tohle je lobova druhá tajná identita! Takže napíše jeden příspěvek k sobě a rozepsán rovnou i sem nebo naopak...

    extláča: přesně, já jsem tam křižovala před deseti lety a jsou tam úplně indentické i hajzly. Možná to spadá pod památkovou zónu.

    OdpovědětSmazat
  4. možná i extláča je lobova druhá (třetí ?) tajná identita a sama do sebe se naváží vohledněvá toho chlastu a tak ... je to zkrátka divnej patron

    OdpovědětSmazat
  5. extláča: a to se vsaď, že si vede i nějaký teen blogísek o zvířátkách nebo o módě, něco jako tohle: http://www.cupcakesclothes.com/ Ostatně podobné diagnóze nasvědčuje i název jeho posledního příspěvku!

    OdpovědětSmazat
  6. Ou ou, tu Žoržínu jsem neměla vidět! Ale jsem si poměrně jistá, že s někým takovým nežiju...tedy snad...možná.

    OdpovědětSmazat
  7. psice: tak to doufám, že ten blogísek je spíš o zvířátkách, kdyby to mělo být něco jako tamto růžové, kulaté, brýlaté ... to bych měl zaděláno na zásadní kognitivní disonanci (BRRRR !).

    OdpovědětSmazat
  8. mohu vás všechny ujistit, že vlastním pouze jednociferný počet blogů, takže jakékoliv spekulace jsou marné jako uplynutí lhůty! jinak psici gratuluji k řádné dávce sebemrskačství, za dané situace bych raději cestu strávil na chodbičce/mezi vagóny/na schůdkách před WC atd.!

    OdpovědětSmazat
  9. Rasistický dusno začalo mnohem dřív! Už při slovech
    "pod plachtou zvadlého čínského zelí."
    :))

    Ten sugestivní obrat se mi ale velmi líbil.
    Do Pardubic se bojím. Přestupovala jsem tam jen asi třikrát a pokaždé měl vlak zpoždění. A ne že napsali před jeho příjezdem na tabuli na nástupišti: zpoždění 60 minut.

    To ne, to by cestující mohli někam odejít si sednout (asi do té krčmy). Ale cestující museli stát v zimě na nástupišti 10 minut po době příjezdu vlaku. Pak se tam teprve objevilo, že vlak má 10 minut zpoždění. No ale nejel. Až když měl zpoždění 20 minut, na tabuli se přeskládala čísílka a cestujícím bylo oznámeno, že zpoždění vlaku je 20 minut. A tak to šlo dál.
    Těžko říct, proč nejím perník.

    OdpovědětSmazat
  10. A: "...nezdá se vám ten salát nějakej ovadlej?"
    B: "Jakej salát?"
    A: "...no tady to zelený..."
    B: "To je šunka..."

    OdpovědětSmazat
  11. lobo: taky gratuluji, s devíti už jsi takové malé blogové vydavatelství!

    liška: to jsou starý drážní finty! A obrat je naopak poklonou čínskému exportu, i s trochou té vlastenecké závisti - vždyť my tu ani žádné oficiální české zelí nemáme - aspoň ne takové, které by se prodávalo i v Pekingu;)

    Galahad: ještě u hermelínového chlebíčku člověk nikdy neví, kde končí kultivovaná plíseň a kde začíná džungle...

    OdpovědětSmazat
  12. joj, vybavují se mi další a další vzpomínky, jedna drsnější než druhá ... snad jen to kino tam bylo pěkný a vanilková zmrzlina, ale třeba smrad naproti z pivovaru, výjevy ze života pracujícího lidu po zdech, bufet s prapůvodní kofolou, hodiny a hodiny pročekaných zpoždění

    OdpovědětSmazat
  13. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětSmazat
  14. Tuhle trasu taky v poslední době sem tam dávám. Vždycky je to existenciální zážitek. :)

    Rézina (& moje nejnovější alter ego)

    P. S.: Předchozí komentář byl smazán mým vnitřním grammar nazi.

    OdpovědětSmazat
  15. extláča: jo a taky policejní stanice přímo na nádraží, kam jsem byla předvolána ke kontrole dokladů, protože jsem si opírala špičku pravé nohy o oprýskaný stůl v čekárně. Ale to už bylo dávno a asi jsem tehdy vypadala divoce, že se těšili, jak u mě najdou zbraně a koks v pudřence. Loučili se neradi a zklamaně.

    Rézi& Nazi: ahój!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Apsice:
      vida! To já musela zaplatit pokutu 30 Kčs za podobný přečin přímo ve vlaku (asi do Berouna), načež jsem na konci jízdy ještě naše děti z oddílu nechala vystoupit na druhou stranu, než bylo nástupiště ... takže to mělo dohru i na nádraží. To mi bylo asi 17.

      Smazat