pátek 24. ledna 2014

Šlápni na to, José!

Místní doprava

Sedím v autobusu. V kolenních jamek mám zaraženou klec se slepicí, lokty kompaktně složené u boků a moje stehno společně s indiánským stehnem poskytuje měkkou podložku na spaní miminku. Kromě mě se na jedno sedadlo vejde ještě holčička s převázanou lepenkovou krabicí s otvory. Krabice vydává zvuky, na základě jejichž nejsem schopná identifikovat živočišný druh, který je vydává. 

Řidič prokázal velkou laskavost; je totiž neděle a autobus je plný indiánů směřujících na trh do Chiriquí. Přesto zastavil a svezl gringos, přičemž ještě trval na tom, abych seděla. Milý stojí mezi dveřmi, batohy a psy za mnou. 

Systém placení je pro Evropana poněkud nepřehledný: zmuchlané peníze od jednotlivých cestujících posíláte dál výběrčímu nebo aspoň někomu, koho za výběrčího považujete. Přetížené vozidlo v kopci skoro stojí, ale z reproduktorů se linou latinskoamerické cajdáky a za povzbuzování řidiče zvládne i horské průsmyky. 

Když zastavujeme v Chiriquí, vystupuje z jednoho mikrobusu neuvěřitelně dlouhý štrůdl lidí, přičemž jsou polovina matky s kojenci na prsou, zbytek muži a domácí zvířata. Řidič odhazuje ze střechy autobusu krabice s banány a jak pozdějí zjistíme, mezi ovocem a zeleninou se veze i většina psů úhledně zabalených v kroutících se pytlích. Dost mě udivuje, že během vykládky toho cirkusu psi neštěkají a děti nepláčou, ale zřejmě jde o ustálený a všemi stranami akceptovaný manévr.


Turistická doprava

Stojíme před autobusem. Manuel naší skupině už čtvrt hodiny trpělivě vysvětluje, že je nutné, aby naše zavazadla jela mikrobusem stejné společnosti stojícím před námi, protože je nemá čím připevnit na střechu a do jednoho minibusu se s lidmi nevejdou. Nevím, kolik může být stupňů na rozžhaveném plácku v Almirante, kde právě stojíme. Padesát? 
Zpoždění ani teplota však nezabrání Američance s hyením přelivem, aby se stala mluvčí revolučního hnutí „My do autobusu nenastoupíme, naše zavazadla neopustíme!“ 

Manuel vyčerpal své nebohaté zásoby angličtiny a deodorantu. Všechna zavazadla jsou naložena do dodávky, kromě zbývajících dvou. Hyena dřepí na svém růžovém kufříku. Z táboru jejich fanoušků vyčnívá ještě „Rudý kretén“, chlápek s červenou pleší a zrzavým plnovousem, co chodí důležitě okolo a plácá si pěstí do levačky. Kreténovy tělesné dispozice dávají tušit, že pokud by na fyzické inzultace opravdu došlo, překlopí se se svým pupkem na záda a bude jen bezvládně kopat nohama jako želva obrácená na krunýř. 

Pohled Hyeny a Manuela se střetne. „Okej“ kapituluje Manuel na celou západní civilizaci. Hyena se důležitě procpe se svým Samsonitem dveřmi, přičemž afektovaně vzdychá, protože sedadla jsou příliš úzká a vzduch málo okysličený. Rudý kretén si dá poslední kolečko kolem minibusu a můžeme jet. 

V Santiagu je pauza na hamburger a colu. Za avízovaných patnáct minut se všichni scházíme v busu a ten se zvolna rozjíždí. Cestující spokojeně tráví, ale i přesto je vzniklé ticho podezřelé. Otočím se, sedadlo Hyeny zůstává prázdné a pusté. Podívám se na Milého a ten jen zavrtí hlavou. Santiago kolébavě zmizí za první zatáčkou.



13 komentářů:

  1. Jako Sid ? (fujky, právě jsem udělal něco špatného) :)

    OdpovědětSmazat
  2. Jéhehéé, a kufr si vzala s sebou, předpokládám?

    OdpovědětSmazat
  3. extláč: Doba ledová nastala spíš v turistické kanceláři, kam Hyena naběhla s oficiální stížností U.S.and A. :)

    Liška: Kufr měla sebou, ale kdyby tam zůstal, měl by tenhle příběh ještě o level víc a mravní ponaučení k tomu

    OdpovědětSmazat
  4. ale co, tak jste jí ujeli a vy dva jste Josému nic neřekli, ode mně teda máte palec nahoru za kreativní zbavení se obtížného hmyzu (jen doufejte, že z toho neudělá otázku národní bezpečnosti .. N...S...A ! a Oblomov za Váma nepošle svoje Sealsíky)

    OdpovědětSmazat
  5. vyplývá mi z toho jediné: každý, kdo má kufr samsonite, je hyena!

    OdpovědětSmazat
  6. Lobo: Hele, a jakej kufr máš vlastně ty ?

    OdpovědětSmazat
  7. Lobo: že by ti bylo Hyeny líto ? nejela tam snad za poznáním ?

    OdpovědětSmazat
  8. Ahaha. A co vaše kufry, už je máte? :)

    OdpovědětSmazat
  9. lobo: já bych Hyeny neželela, myslím, že z toho vysoudila tučné odškodné za citovou ztrátu. Jen si nedovedu představit, jak bude cestovat příště - zřejmě připoutaná řetězem nejen k zavazadlu, ale i k dopravnímu prostředku jako ekoaktivistka k Temelínu...

    rionka: jj, batohy už máme. Dokonce přežily i cestu mikrobusem, vylitý šampon i podlití limonádou, takže vypadají jen trochu sklesne a pomočeně.

    Už vás čeká jen jediný příběh o divoké řece a snaze udržet se na raftu se stodvacetidevítiletým mačem, který si před startem sundal obě naslouchátka. Už zítra zpátky v českém mrazáku!

    OdpovědětSmazat
  10. Mekbílová
    A jaký živočich byl nakonec v té lepenkové krabici?

    OdpovědětSmazat
  11. Trochu odbočím, ale dovolím si odmítnout závěry Tvého experimentu s medvídky od Hariba.
    Za cca 24 hod nabobtnaly z 20mm na 40mm.
    Originál od Hariba, barva původně červená, během procesu se změnila na průhlednou.
    Případně mohu dodat foto :)
    Jake

    OdpovědětSmazat
  12. MB: to zůstane navždy tajemstvím lepenkové krabice.

    Jake: Možná to bude tou klasikou (jako vždy). Jak je vidět na fotkách, tak jsem použila netypické (ušaté) medvědy z nějakého Haribo mixu. Plochouší medvědi zřejmě dodržují pravidla kvalitní želatiny!

    OdpovědětSmazat