pátek 10. ledna 2014

Vstoupil do mě Buddha

a vystoupil na konečné



Včerejší ráno byl trenažér běžného probuzení v očistci, jestli nepřestanu klít, lhát o Mikuláši a krást Milému fusekle a margotky ze šuplíku. Děti za rozednění třískají na rozladěný dětský xylofon. Usilovně se snaží navzájem si vypíchnout oči paličkami, zřejmě stejné volání přírody, jako si kuřátka ve velkokapacitních líhních uklovávají nožky. Zastrčím si rohy peřin do uší a snažím se spát. Minutu, dvě, pět, které by zredukovaly kocovinu na mlžný opar, ochotně se rozpouštějící se nad prvním šálkem kávy. To nejde. Vstávám.

Mohla bych přísahat, že v téhle komodě bylo ještě před týdnem ulité plato Nurofenů. Do háje. Vydávám se sklesle, ale odhodlaně jako Ježíš na křížovou cestu do pracovny, kde se nachází druhá lékarnička. (Věc, která nám má v nouzi zachránit životy!) Lahvička peroxidu, dětské anální čípky, Modafen a vápník v šumivých tabletách. Odolávám beznaději, touze odbarvit se na blond a nastrkat si čípky do uší, abych přebila aspoň ten xylofon.

Stal se zázrak, Modafen účinkuje! Je to pozitivní zdravotní zpráva. Tou druhou je anální znásilnění tygří krevetou. Jak vidno, jde to i bez čípků. A to nemůžu říct, že mě osud nevaroval dostatečně. Pokračování thajského dobrodružství s F. tedy najdete právě teď a tady.

Po masáži našeho epitelu jsme se rozhodly namasírovat i své chuťové pohárky 9-chodovou degustací v Café Buddha. Mé přesvědčení hraničící s jistotou, že nepozřeme devět jídel během jednoho večera, vzalo rychle za své už při servírování tří tradičních thajských polévek v šálcích od ristretta. Kwai tiao, přesilný a zemitý vývar s nudlemi jako od babičky. Tom kha, moje oblíbená kokosová s citrónovou trávou s pořádnou fackou chilli jako dozvukem. A Tom yum, thajský nájemný vrah, který vám do krku nalije kyselinu, nechá vás chvíli bezmocně poulit oči a dusit se ve vlastních zvratcích, svíjet se v kašli a bavit personál. (Podezřívám je, že si na hosty s první lžící této polévky směřující k ústům prostě počkají).

Z hlavních chodů stojí za zápisek malajská hovězí líčka, věc, které bych byla schopná neskromně sníst celou mísu a zmíněný dětský hrneček ve mně vyvolal nespravedlivý pocit dřevorubce večeřícího kelímek nízkotučného jogurtu.

Jídlo bylo vynikající, přirozené a živé, což se bohužel s určitostí nedalo tvrdit říct o místu a personálu. Čas změnit lokál. Ústřední otázkou a mottem celého večera se stala otázka barmana na Újezdu. „A určitě chcete Kapitána? Měl bych tu totiž jeden lepší rum...“

Ano, něco tak dobrého, že F. postupně ujížděly všechny autobusy do Maloměsta stejně plynule jako má předsevzetí se v záplavě pracovních povinností těsně před odletem nezbořit a nevypadnout z formy. Hlavní nevýhodou našeho velkého stolu se postupem večera ukázalo zejména křeslo pro hosta, v němž vedle nás parkovali největší ožgrundi a tragédi podniku, mnohdy odklizení samotným barmanem, aby neškodili u ostatních slušných hostů. Když k nám kolem půlnoci přisedli šedesátiletí pivní skauti z rádia Country, potvrdili nám dvě věci: čím řidší chrup, tím větší chuť šišlavě vyprávět historky z mládí a odmašťovny. A tou druhou je: kdo uteče, vyhraje!

A od rána to už znáte. Pro zkažené nátury, mnoucí si škodolibě dlaně už u první zmínky o xylofonu, mohu ještě dopsat přídavek, že jsem strávila zbytek dne na oslavě dětských narozenin. Narozenin s přítomností kojenců, vícerčat a hyperaktivních dětí. Prošlo mi rukama šest plín, z toho dvě s průjmem. Vypila jsem omylem hrnek kojícího čaje a cíleně velkou plechovku redbullu. Už nikdy nebudu lhát o Mikulášovi a všechny ponožky vrátím, slibuju, do hajzlu!


12 komentářů:

  1. Malajská hovězí víčka pochází z malajských krav nebo býků?
    Mimochodem, ještě lepší než xylofon jeví se mi bubínek. Ideální. A pokud rodič dítě mlátící do bubínku v šest ráno nezabije, vydrží už pak všechno:-)

    OdpovědětSmazat
  2. Sejro klidně bych si tipla, že šlo o českou stračenu na malajský způsob. On ten asijský skot stejně většinou nevypadá moc k jídlu. Ale v každém případě se mi podařil půvabný překlep: jednalo o líčka, ne víčka;)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já vím a náramně jsem se pobavil. Pobavil natolik, že už jsem ani nepřemýšlel nad aplikací tygří krevety do análu:-)

      Smazat
    2. nojono!
      to bylo obrácené znásilnění zevnitř ven;)

      Smazat
  3. Jé, devítichodovou degustaci jsme dostali k Vánocům , moc se na to těším, teda kromě mořských potvor, ty nee, ale snad půjdou vylovit a odložit stranou :-)
    Clea

    OdpovědětSmazat
  4. Clea: zástupci potvor jsou jen krevety a to ješte dekorativně upíchnuté, takže vylovit nebude problém;)

    OdpovědětSmazat
  5. Psice: předem svého příspěvku vyjádřím podiv nad krutostí tohoto světa, kdy se hamižní kapitalisté navážejí do zrovna budhistů, kteřížto slovou příslovečnou mírumilovností. Dovedeš si představit ten katolicko-pravoslavný tanec, kdybych svoji nálevnu nazval "U Jéžiše Krista" nebo Nevěstinec "U Máří Magdalény"? Nebudu pokoušet osud a vymýšlet příklad z islámského světa. Vždycky cestou okolo BBaru jsem se bavil představou, že bych sehnal cca 10 oranžově zahalených budhistů (Koláčka a tak), kteří by z ulice na BBar házeli plyšáky a korzovali s cedulemi "neserte se Budhy, my se do vás taky neserem". Jinak nadpis tvého postup a jeho úvod, i to s tou krevetou potvrzují závěry statistiků, že se ženy postupně začínají srovnávat se společenským fenoménem zvaným porno. No tak hurá.

    OdpovědětSmazat
  6. extláča: Domyslím za tebe - Bar u 77 panen s happy hours na koktejl P77 nebo Mohamedova pivnice každou středu nahoře bez. Já jsem s pornem srovnaná od životní etapy mužských spolubydlících, dokonce jsem s ním chvilku pracovala v korporátu (soft erotický mobilní content). Následné otěhotnění tehdy mnoho kolegů zlomyslně nazývalo pracovním úrazem;)

    OdpovědětSmazat
  7. mne zaujala jiná věc: máte margotky v šuplíku a nurofeny v komodě? tomu říkám domácnost 21. století!

    OdpovědětSmazat
  8. No, přesně takhle explicitně jsem to tu rozebírat nechtěl, ale když už se stalo, džíhádisti to nejdřív vybombardujou tady ... tak my ostatní budeme včas varování, že vendeta ééé odveta ééé fatva byla vykonána. No, připomělas mi, jak moje spolužačka na vysoké, kterou jsem tajně miloval (zajímavé, dnes to takhle napsané má úplně jiný význam) si těsně po revoluci otevřela sex-shop, čímž moje fantazie dostaly mučivý podtón. To teda muselo být sexuální dusno, pracovat ve firmě, která rozesílá hambaté mmsky.

    OdpovědětSmazat
  9. lobo: schovávání léků a sladkostí před dětmi není vázáno na konkrétní století! U sladkostí se u nás tedy ještě rozlišuje schovávání před druhým a schovávání před sebou samým.

    extláča: já jsem to zdědila jen na pár měsíců, ale byla to stejná rutina jako gynekologie. Navíc šlo opravdu jen o soft, takže pracovní náplň spočívala mj. v úmorných hodinách sledování spotů se stejným začátkem a koncem a cenzura těch, kde se nedejbože objevila "otevřená spodní forma". To jsem záhy přehodila na brigádníka, protože právě díky plnění těchto pracovních povinností dostaneš v open space po čase zcela nespravedlivou nálepku prasáka a nemakačenka;)



    OdpovědětSmazat
  10. si tak představuju, jak na hard serverech zase pro změnu sedí chlapík, sjíždí to všechno a censuruje ty, co jsou moc soft ... povolání snů

    OdpovědětSmazat