středa 10. prosince 2014

Bazénová story

Inspired by Sejra

Poprvé jsem se chlorované vody nalokala někdy v pěti letech, kdy mě máma přihlásila do oddílu „Želvy“ se tvrzením, že je nejvyšší čas naučit se plavat, protože už nemá nervy pozorovat, jak se na koupališti topím (sice v nafukovacím kruhu, ale věčně hlavou dolů). Koupila mi fešnou gumovou čepici s květy a zařezaný plavky a strčila mě do houfu promodralých dětí drkotajících zuby zimou a strachem z utonutí. 

V následující hodině jsme se stali rukojmími plavčíků. Byli-li plavčíci v dobrém rozmaru a v bazénu mnoho dobře rostlých žen (a také dobře zarostlých, co si budeme o 80. letech povídat), mohli jsme se vozit na polystyrénových deskách a ulejvat se na břehu; pokud je něco nasralo a zpravidla jsme to byli my, testovala se kapacita hrudních košíčků. To spočívalo v tom, že vám instruktor protahovaně dlouhou dobu sděluje, že vás teď potopí a budete se muset fakt hodně nadechnout, nebo to nedáte. Lapáte astmaticky po dechu a ten kretén vám vrazí hlavu pod hladinu zrovna, když už musíte vydechnout, rozolutně ji stlačuje dolů a velmi pomalu odpočítává. Když se začíná stmívat, letíte tunelem a z druhého břehu na vás mává mrtvá babička, vytáhne vás za čapku ven a opovržlivě říká, že to nebyla ani minuta. 

Pokud byli plavčíci rozmrzelí opravdu fest, následoval přesun na skokanský můstek. ve stresu zakopáváme o mokré schůdky, jeden plavčík nás žene, zatímco druhý jako živá překážka vrtí hlavou u prvního nižšího prkna. Jde se rovnou na třímetrák. Tam už lezeme jen po čtyřech, abychom opticky snížili výšku. První plavčík stojí dole a hecuje. “Tak a teď skáče malá Psice. "Psice, postav se pěkně zpříma a nehrb se mi tam u kraje! No nesedej si! Pepo, jdi ji tam pomoct prosimtě!”. Pepa před zraky dam ladně přeskakuje skokánky, vyškubává prstíčky křečovitě zaťaté do prkna a dává herdu. Psice letí…

Výsledkem mé přirozené  houževnatosti a selektivní paměti je, že jsem na bazény zcela nezanevřela. V každém z nich totiž najdete něco, co je nad rámec běžné hygieny, dobrých mravů, případně kombinace obojího.

Mezi moje favority patří plavecký bazén v Podolí. Vzpomínám si a svoji první letní návštěvu, kdy jsem běžela pro zahozený míč k plotu a zahlédla cosi barevného v rytmickém pohybu. Na druhý pohled jsem zachytila chlápka v havajské košili  s penisem v ruce. Pozdravil mě. Když jsem se později  odpoledne naivně ptala kamaráda, co se to leskne na skále nad areálem, odpověděl, že jsou to dalekohledy úchylů a potom už jsem radši po ničem nepátrala a dokonce se nepřeptala ani na to, jestli se tady může čůrat do bazénu, když to dělalo s poodhrnutýma plavkama hned několik sportovních plavců, kteří si nechtěli kazit rekord odskakováním na veřejné toalety.

Specialitou Podolí je take parní sauna. Místnost těsně napojená na kotelnu, kam se jde úzkou tmavou chodbičkou. Rozrazíte dveře a vase nahé tělo opaří horká pára. Z leknutí přidáte do kroku, ale noha vám ujede na kluzkém povrchu a přistanete na špinavé kachličky. Tak copak to tu máme? Vlasy, chlupy, krev, špína z otevřených pórů, nějaké mokvavé náplasti na kuřecí oko a pár drobných věcí mimo vaši rozlišovací schopnost. Přitáhnete si ručník pevněji okolo těla, protože to je teď jediná hradba, která vás brání před mykózou a spousty dalších jednobuněčných kamarádů. Mokrá osuška se ale už v pár minutách změní v železnou košili a taky vám je z vedra trošku na blití. Ústup bude jedinou varintou, jak z toho vybruslit se ctí. Zatlačíte do těžkých dveří. Nic. Podruhé vás s nimi přirazí ke zdi tlusťoška s pemzou, co si sem přišla ohoblovat paty. Dojde vám, že šupinky na zemi nejsou z ryb. Ani z mořských panen.

Hustota plavců: ****
Hustota zvrhlíků: ****
Čistota: *
Teplota vody: ***

Druhý bazén znám jen díky tomu, že ho máme za domem, jinak by díky utajení dlouho unikal mé pozornosti. TJ Sokol Vinohrady bazén ukrývá v podzemí a připouští jeho existenci jen zmuchlaným rozvrhem na dveřích. Zarazilo mě, že úterní večery jsou věnované smíšeným nudistickým skupinám. Proto to utajení?! V každém případě se pro jistotu vydávám na první návštěvu ve čtvrtek, kdy bude jisté, že v šatnách neuvízl nikdo z úterního gang bangu. Paní na recepci se mě apaticky ptá, jestli chci klíče od šatny, nebo od klece. Zalituji, že má pozornost skončila u úterního rozvrhu. Je snad úterý rezervováno pro SM klienty? Zvolím formálnější šatnu. Sprchy mají zarezlé hlavice jako v Birkenau a stejně jako tam si oddychnete úlevou, že z nich teče horká voda a ne plyn. 

Voda je sice horká až moc a nedá se regulovat, ale chápu, že se jedná o doprovodné opatření, jak levně odparazitovat návštěvníky bazénu. Oproti sprchám je bazén ledovcovým jezírkem. A na jeho dně dokonce něco žije! Nebo jsou to hovna? Ne, to jsou  jen trhliny času zalepené podivnými kupkami hnědé spárovací hmoty...

Hustota plavců: nikdo
Hustota zvrhlíků:  mimo testovací dny
Čistota: *
Teplota vody: *




22 komentářů:

  1. Sám jsem se naučil plavat v řece. Svratce. Bez výcviku a plavčíka, sám od sebe.
    S dětmi jsme chodili na batolecí kursy plavání, jakmile bylo jisto, že mohou být hodinu bez plének. Všechny se naučily plavat rychle a dobře a získali k vodě dobrý vztah. Nám šlo ale o to, aby se nám neutopily v nějakém potůčku...
    Sám dnes už snáším vodu jen ve vaně a v moři, do jiné vody nelezu.
    Milan

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Řeky jsou nejlepší, že se člověk naučí i jak se nenechat odnést (pokud to není horská bystřina s kaskádovitými vodopády). Já se na to s Pižmurem chystám budoucí jaro/léto - nemusí umět dokonale lyžovat, ale na plavání trvám - už jenom proto, kdyby někam zapadnul a nemohl se vyhrabat na břeh (teď jsem jako moje matka:)

      Smazat
  2. Čepice s gumovými květy! Moje dětství!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. jj, já měla takovou podivně fuchsiovou, pokud mě paměť neklame. A jak mám paměť na vůně, dodnes si vybavím kombi mokré vlasy - guma - chlór, když jsem si ji sundávala ve sprchách...

      Smazat
    2. Já měl zelenou. Byly na ní nějaký obrazce z takovejch štětinek. Už nevim jaký, ale to neni důležitý - jelikož mne ta čepice při nandavání i sundavání tahala za vlasy, nenáviděl jsem ji a ty štětinky z ní vytrhával...

      Smazat
    3. Já ji taky nenáviděla, ale to v dětství obecně všechny čepice (vždycky jsem ji za prvním rohem od baráku servala a zbytek dne mi jen visela bambule z kapsy)

      Smazat
    4. Jo tak zimí nenávidim dodnes. Ty kvůli tomu, že mi žerou čelo (...což prej nějak souvisí s tim, že by mne pro změnu ty gumový koupací už neměly moc za co tahat, ale to, si myslim, bude ňáká blbost...)

      Smazat
  3. Si mi připomněla, co jsem zapomněl napsat - ještě jeden bazénový typ. Bohužel ho nemohu popisovat na základě očitého pozorování, protože je to věc dámských šaten, ale povídala mi to naštvaná má žena, takže to lze brát jako věrohodné:-) Jedná se o ženy, které se zásadně nesprchují před vstupem do bazénu. Zrovna včera (byli jsme plavat) říkala žena, že jich prošlo sprchami 9 a ani jedna se ani neopláchla. K čemu jsou oholený podpaží, když jsou ty ženský ještě větší prasata než nějaká zarostlá?
    A potěšil mě jeden pán, který bez skrupulí vyhnal ze sauny pani v plavkách.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Sejro, já se třeba před návštěvou bazénu většinou sprchuji doma, třeba to tak dělá více žen :o))
      nevyhovuje mi se vysprchovat teplou vodou a pak hned vlézt do oproti tomu studeného bazénu :o)))
      jen slabá obhajoba oholených prasat :o))

      Smazat
    2. Tak to pochopitelně nemohu vědět, zda se mejou doma, ale některý vypadaj, že jdou rovnou z práce:-) Ale nevím, nicméně já se sprchuju i tam bez ohledu na to, že jsem se doma třeba hodinu před tím sprchoval. Dokážu se durch propotit i za půl hodinky:-)

      Smazat
    3. No, já si tedy obligátní spršku dám, ale podle mě v tom není zas tak velkej rozdíl. Mně připadá prasácký spíš to, když někdo ví, že má určité kožní potíže jako plíseň, že se jde stejně bez výčitek smočit mezi ostatní (asi podle hesla všechno všem nebo vždyť máme každej něco?). A na to žádná sprcha nepomůže, leda ta s cyklonem:)

      Smazat
    4. Proto je v bazéně tolik chloru a modré skalice, abychom všichni všechno neměli:-)

      Smazat
  4. z výcviku v bazénu z 80. let si pamatuji třídního tlouštíka. Zapomněl si vzít potřeby k návštěvě bazénu. Možná schválně, aby se nám krutým dětem nemusel ukazovat svlečený, doufaje, že bude z výcviku omluven. Zle se mu to nevyplatilo. Byl donucen se výcviku zúčastnit, jak ho pánbůh stvořil...
    dodneška je mi ho líto, když si na to vzpomenu.
    80. léta byla krutá :o))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to bylo fakt drsný. Dneska má určitě trauma:-(

      Smazat
    2. To je hrozný, dnes by za to tu učitelku vláčeli po Bruselu za týrání:)

      Smazat
    3. Já to říkám furt, že nikdo neumí člověka ponížit tak jako učitel/ka tělocviku. Mám s nimi mnoho nevyřízených účtǔ. :-)

      Smazat
    4. K.: Mně se o té naší někdy dokonce dodnes zdává, bývá to jedna z hlavních postav takových těch symbolických snů plných testů za pět a gymnastiky na kladině nebo výmyků...

      Smazat
    5. Do mých nočních můr naštěstí tělocvikářky ještě nepronikly. Ale kamarádka bydlí ve stejné ulici, kde bydlí i tělocvikářka z gymplu. Brr. No a do týhle ulice se přestěhovala i moje mamka. Ulice je jedna z nejdelších ve městě, tak snad paní T. já nikdy nepotkám. :)

      Smazat
  5. v Podolí jsou největší fuj fuj ty chlápci co sedíc na lavičce ve sprchách, šmírujou každého muže/chlapce sprchujícího se v pánských šatnách. To pak není moc chuť na hygienu před plavaním...

    Dalimil

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tohle není moje historka, ale kamaráda jednou v podolských sprchách zastavil olezlý chlapík s formální žádostí, že provádí kontrolní odběr moči a jestli by mu mohl namočit do odběrné nádobky. Nádobka byla zavařovačka od okurek a chlápek očekával, že se odběr uskuteční přímo ve sprchách před jeho očima. To pak člověk rád přehlédne, že v dámských sprchách jsou jen počůraný prkýnka od záchodů...

      Smazat
    2. K prkýnkám- já si naivně myslím, že jsou jenom mokrý, protože kdo se napřed usuší, než si odskočí na záchod, aby vzápětí zase skočil zpátky do vody?
      h

      Smazat
    3. Já nevím, v hospodě a v bazénu čůrám radši přes lyžařský posed, než kontaktní přilnutí zadku na prkénko:)

      Smazat