Jedeme autobusem s dětmi: tipy a triky

Chápete, proč se na Vánoce většina Prahy přesunuje právě do mého rodného kraje? Online rezervační systém Regiojetu hlásí dvě poslední místa na celý vlak, pochopitelně každé z nich ve vzdálených vagónech. Zklamaně bloudím po idosu a narážím na východočeský expres, draka, který mě na svém ohonu slibuje svézt za dvě a půl hodiny do místa určení. A pokud snad ještě váhám, přihazuje noviny, nápoj a wifi zdarma. Na to Psice slyší. Nedočkavě odklikávám lístky a v neděli dopoledne stojíme seřazeni na Černém mostě. A začíná panika. Která ze zašedlých karos je ta naše? Je to klasický chyták, zatímco selektivně vyhlížíte dvoupatrový bus s hosteskou, správný výsledek stojí přímo před vámi: otřískaný linkáč a řidič s obličejem vytahanějším než Mick Jagger. 

"No konečně! Na vás čekám celou dobu, co tady běháte dokola", říká, když si odškrtává na papírku čísla rezervace, čímž mě překvapí a nestihnu se zeptat na noviny, nápoj, ani tu wifinu. Jak za chvíli zjistíte, stejně by mi to bylo k ničemu. Dálkový expres má označovače lístků a na první pohled se v ničem se neliší od běžného MHD. Což je domněnka, která se potvrdí na druhý pohled, když se před odjezdem ozve hlášení o stanici Černý most. Vepředu svítí červené digitální hodiny a já začínám odpočítávat zbývající čas.

2:15   "Mami už tam budem?" ptá se Žmur a já vytahuji tašku s jídlem. Mandarinku, nebo jablko? (Nikdy nedávejte dětem výpalné dřív než v půlce cesty!)

1:55   Čičman se  přes veškerá opatření, mazlení a snahy o zábavu vsedě vydává na cestu napříč autobusem. Prchá, snažím se tedy jen o vizuální kontrolu tam, kam dohlédnu. V jedné ruce musím držet odděleně Žmura a v druhé tašku s jídlem.

1:53   "Jé, mami, ona se vrátila s karamelkou! Můžu si jít taky něco vyžebrat?" 

"Ne, seďte a dívejte se z okna! Koukejte, jak je tady pěkná dálnice!" (Je to karamelka, nebo kostka hašiše? Raději podezřelou věc skrývám do kapsy).

1:52 - 1:30   "Mami už tam budem?" 

1:29   "A teď už?" 

1:19   " Babička nemůže přijet za námi, abychom tak dlouho netrpěli?"

1:20   "To teda není moc pěknej autobus, jak jsi slibovala. Ukaž, co máš ještě v tašce. Ani toho jídla moc nemáš!"

1:00   Tajemný hlas zezadu a první stížnost: "Paní ten váš chlapeček (Čičman) mi líže botu". 

0:55   Žmur začíná zpívat. Wheels On The Bus střídá znělka Požárníka Sama. Všichni můžeme být vděční, že si na zpěv vzpomněl až v poslední hodině jízdy, ale slabší povahy to doslova odrovná. "Dej mu taky bonbón, ať cucá a zmlkne" ozývá se tlumeně ze zadních řad.

0:45   Označovač lístků je funkční. Skládám Žmurovi do tvaru jízdenek různé papírky, které nacházím po kapsách. Spolucestující pochvalně hučí, kromě cvikání jízdenek je totiž konečně ticho. Zato řidič řve přes motor "Jestli mi to vyplácáte, budete do toho kupovat novej toner!" To víš.

0:30   "Mami já budu asi blinkat", říká Žmur varovně a znovu tím probere klimbající zadní část autobusu k pohotovosti. Někdo preventivně otvírá okénko. Během toho, co hledám sáček, mi Žmur otevře peněženku a označí v cvikači složený pětikilo. Řidič hrozí od volantu, ale není mu rozumět. Řeže zatáčku. S dodávkou v protisměru se mijíme jen o pár centimetrů.

0:15   Sáhnu do kapsy pro mobil a namotám si na prsty něco hnědého a velmi lepkavého. Aha. Tak tohle není hašiš.

0:10   V poslední desetiminutovce Čičman usíná, Žmur si nasazuje na hlavu prázdnou igelitku od jídla, přidušuje se a mává na spolucestující. Někdo se dohaduje, jestli budeme vystupovat tady, nebo až na další zastávce. A pak, že se o sebe lidi nezajímají.

0:00   Budím Čičman. Pláče. Žmur si sundává igelitku z hlavy a zvrací, řidič se nervózně kouše do vytahaných tváří, tahá zavazadla z kufru a odkopává to naše daleko na chodník. Spolucestující na nás s úlevou mávají přes okno. Cestování s dětmi tuží komunitu!