čtvrtek 5. března 2015

Máme, ale neprodáme!

První variantou je, že mě poslední dobou v obchodech, večerkách a marketech pronásleduje nějaký podivný druh smůly. Druhým vysvětlením je, že se na českém trhu začala ve velkém objevovat nekalá praktika – princip nedostupnosti. Nebo snad věříte, že jsou tyhle historky založené na skutečných událostech náhoda?

Deštivé ráno v Albertu. Prodavačky v modrých tričkách se plouží jako obvykle strnulou zombie chůzí a nedobrovolně zatahují zákazníky do svých troskotajících životů. „A to jsem tady včera byla do desíti, protože nevycházely kasy a eště sem musela znova vytřít jak tady ty čuňata zase nacápali“ říká první se smutně zplihlým culíkem a druhá místo odpovědi souhlasně práskne přepravkou, až nadskočím. Nic, vybrat  pár jogurtů a rychle pryč.  Ostatně jediná správná možnost v Albertu po věky věků.

Hm, a co tenhle kokosový s mandlovýma křupinkama? Sáhnu po něm, ale ujede mi pod rukama. Jak vám mohu pomoci totiž odebere celý kartón. „Počkejte, já si jen vezmu ten jogurt“ poprosím, ale prodavačka ultimátně zavrtí hlavou. „To se už musí vodnýst, je před datem spotřeby.“

Do té doby to byl obyčejný kokosový jogurt, kterých je v regálu sto. Ale teď prostě potřebuju mandlové křupinky! Nechci živořit bez karibského kokosu a mandlí, když venku prší!

„To fakt nejde“, přitáhne si prodavačka jogurty k hrudi skoro až mateřským gestem. „Můžete si tady vzít tady ten čokoládovej“. Já nechci žádnej čokoládovej! Mám ji snad sledovat, kam je nese a pak ho nenápadně vzít z kontejneru a jít ke kase? Ne. Jdu ke kase jako čestný člověk a pak vymetu dvě vietnamské večerky, než seženu kokosový jogurt s mandlovými křupinkami. Je to ten nejlepší jogurt, který jsem kdy jedla.

Jemně upravenou taktiku používá setmělý bezejmenný bar ve Vršovicích. V šeru lze identifikovat líně se vzlínající Krakonošovu mlhu z vypálených špeků a typa s plnovousem, který stojí na opačné straně baru, ale tváří se velmi nezúčastněně. Je to obsluha? Nebo je na práškách? Nepřišli jsme snad k někomu domů?

Barman: mlčí a dívá se přímo na mě. Tedy přímo skrz mě. Vyčkáváme. Nějak dlouho.
Teď už je to ale opravdu nespolečensky dlouho.
Já:  „Dobrý večer.“
Obsluha: mlčí a dívá se přímo na mě, pokračuj na první řádek rozhovoru
Já: „Máte bílé víno?“
Obsluha (Sláva, pracuje tu a není postižený! Ledy jsou prolomeny!): „Dobrý den. Kché-chrm.“ Odkašle si a vyplivne hlen do výlevky. „No, víno, to jako asi máme, žejo, když jsme v hospodě. To bejvá častá věc. Ale jestli teda spolu můžeme mluvit votevřeně slečno, já bych si todleto víno fakt nedal.
Já: „Aha, chápu. A co byste si dal, kdyby to nemělo být pivo?“
Barman: „No, to bych si dal asi rum.“

Vyřešeno, piju celý večer stařený rum, zatímco fousáčovi zcela jistě zraje barrique v dubových sudech za výlevkou. Moji běžnou útratu vynásobte čtyřmi. Geniální!

16 komentářů:

  1. Bar ve Vršovicích, kde maj drahej rum?
    ...nebyla to třeba Rozjetá žába?

    OdpovědětVymazat
  2. Quanti: když já piju jen radlery, nebo pivo s malinovkou a to bych si tam ani netroufla žádat...

    Sejra: vážně si myslíš, že bych se mohla doma v klidu napít? Že bych nemusela desetkrát opakovat, že děti alkohol opravdu nesmí, že bych se nemusela schovávat se sklenicí v koupelně a že by ti malí lotři usnuli dřív než já a nepomalovali mě fixkama?

    Galahad: je to takovej prťavej bárek nedaleko Krymský a promítají tam filmy - mají přes zeď plátno. Jméno podniku je buď zašifrovaný, nebo fakt neexistuje. Žádná Rozjetá žába ani Suchá dáseň, tyhle trýznivé názvy si pamatuju dobře:)




    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fuj, Suchá dáseň mě nikdy nelákala. Chodila jsem někdy okolo ní na vejšku a zmlátili mi v té hospodě dva kamarády - spolužáky ze střední, jen tak, zničeho nic. Taky se se mnou Pod Slavínem (oblíbená hospoda naší katedry) seznámili dva chlapci, jejichž domovská hospa byla Suchá dáseň, a ti byli teda dost děsný. Mno, akorát přesně před dvaceti lety to bylo.

      V Suchý dásni dost možná taky pomalovávaj lidi fixkama!
      Tam je v mých očích možný všecko.
      Jednou jsem čůrala venku před Suchou dásní ve svahu v křovíčku.
      Prostě hroznej podnik.

      Vymazat
    2. Ty hele ale prťavej bárek nedaleko Krymský (konkrétně v Donský), kde promítaj filmy na zeď (obvykle v neděli večer) by na Žábu seděl...:-)
      Nebylo to takhle náhodou v suterénu? ...a na trámcích u zábradlí na schodech u vchodu nebyly náhodou přitlučený SPZ?

      Vymazat
    3. Liška: já mám nejoblíbenější na Hradbách na Vyšehradu, i když ta atmosféra tam, byla před lety jiná, než když se to i tam začalo plnit turistama. Ale tam je zavíračka o půlnoci a cesta vede přes Dáseň, takže jsem tam občas chodila jako na přestupní stanici. Nepřišlo mi to nějak extra zvláštní od jiných pajzlů, jen ta obsluha tam byla fakt strašná, což vyústilo v mnoha případech v nějakou formu revoluce a myslím, že mě tam pak neviděli moc rádi už od pohledu (přeškrtlou fotku na dveřích jsem tam ale neměla).

      Galahad: Nn, já jsem v Žábě párkrát byla a určitě to nebyla. Nebyl to ani suterén, prostě vejdeš normálně do dveří, vepředu plátno, nalevo bar, napravo stoly. A sešeříno:)

      Vymazat
    4. ...právě jsi z identifikace tý hospody udělala výzvu :-)

      Vymazat
  3. lobo: vida, já myslel, že Josef Kemr už umřel, a on si v klidu barmaní!

    OdpovědětVymazat
  4. To se nikdy nedovíme, podle klobouku a problémem s plynně mluveným slovem to klidně mohl být i Michael Jackson!

    OdpovědětVymazat
  5. ...což by bylo neméně pozoruhodné. Toho taky spousta lidí považuje za mrtvýho...

    OdpovědětVymazat
  6. Galahad: Vyhlašuji soutěž o znovuobjevení a indetifikaci tohoto podniku! Snad to nebylo jen jedno z těch fantaskních míst dávno mrtvých lidí, které se vynořuje jen jednou za sto let při výročí zániku odkudsi z močálu při bouřce a krupobití a lidé jsou zde podivně bledí a oblečení v historických kostýmech...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jen teda - cena pro vítěze?
      Podotýkám, že dětí mám dostatek z vlastních zdrojů :-)

      Vymazat
  7. Co takhle náš umírající ptáček v dárkovém balení s mašličkou na kleci? Nevypratelné a nesmazatelné barevné fixy ideální na fresky na zdi pro dětičky? Nebo flaška místního vršovického Sklepmistra?

    OdpovědětVymazat
  8. Objevte eToro, největší sociální investiční síť na světě, kde 1,000,000y klientů vydělávají kopírováním obchodních rozhodnutí našich nejlepších obchodníků.

    Výměna kdekoli Váš čas je peníze. Obchodujte na počítači, tabletu a mobilu

    227,651,647 - Otevřené obchody na eToro

    OdpovědětVymazat