čtvrtek 4. června 2015

Čtyři čarodějnice (a dva psi)

O litra chudší, o deset let mladší

Vzpomínám si, že někde mezi prvním a druhým dítětem jsem vám psala depresívní posty o tom, že už stejně nikdy v životě nedovedu vypít víc než tři deci suchého vína a vstávat později než ve čtvrt na sedm. Tento bezdětný víkend potvrzuje daleko radostnější teorii, než jsme všichni doufali: mládí s odrůstajícími dětmi totiž teprve začíná!

Anebo to bylo způsobené jen dočasnou internací dětí na víkend v Brně, protože hned první odpoledne bez dětí mě na chodbě zastavila naše sousedka, přes svůj pokročilý věk žádný věchýtek, ale spíš pevná kostnatá větev obrostlá lišejníkem a mšicemi a začala se mi vlichocovat: Jak mladistvou mám pleť! Jak dlouhé vlasy! A ten vosí pas! Nebudeme spekulovat o tom, jestli slupla prášek jiné barvy než obvykle, nebo ji vnuk, kterého měla na hlídání, šoupnul něco do klimakterického čaje a utekl za kamarády vyvíjet vodíkovou bombu. Mně může být v podstatě jedno, jak vypadají lidé, co mi lichotí, ale na balkánský dýchánek v Akropoli jsem hned poté vyběhla ladným paraseskokem z posledních šesti schodů a málem jsem si vymkla svůj mladistvý kotník. 

Cirkus Problém byl skvělý, skvělý a ještě jednou a naposled skvělý. Kotník jsem si domrvila při tanci a potom mi na něj spadnul dvěstěkilový tanečník a nějaký zapálený gentleman mi do kolena típnul cigaretu. Naštěstí jsme byly s Marťou vpředu, díky čemuž jsme měly stálý přísun Tullamorky, sponzora koncertu. (Aspoň na něco jsou sponzoři!). Šla jsem spát tanečním krokem a odhazovala svršky. Na hodinách v kuchyni bylo půl třetí a věděla jsem, že ráno v osm zazvoní Gábina.

Na to, jaké akademické čtvrt a půlhodinky Gábina pěstuje, je skutečně pozoruhodné, že zvonila v 8:00. Přivítalo ji něco, co se z vypětí posledních sil vyhrabalo z mělkého hrobu, načež mě Gábina soucitně ujistila, že ví, kde si udělá kafe a odeslala mě zpět do záhrobí. Za dvě hodiny jsme vyrážely plné sil a očekávání na Bohnicefest

Dorazili jsme zrovna na Iron Hitmakera. Hitmaker byl rozhodně frontman ukotven na správném místě ve správném čase. Přiznejme si, s ohledem na fakt, že Iron disponuje posledními dvěma špičáky z poztráceného chrupu, byl trochu problém s artikulací a porozumění textům. Co chybělo na kvalitě, dotáhla hlasitost a hutná témata o doktorech a podřezávání žiletkou na hajzlu. Po skončení koncertu se nechal Iron odnést svými groupies do křoví za sexuologickou ambulanci. Následovala jsem je hnaná nikoliv nezvladatelnou perverzí, ale plným močovým měchýřem a dost mě překvapilo, že ačkoliv je celý areál a festival striktně nealkoholický na Birellech, v křoví se válí desítky prázdných flašek od tuzemáku a nejlevnějších vodek a krabičky od cigaret. V Bohnicích je zkrátka jen potřeba vědět, kam vyrazit na procházku.

Mezitím dorazila Marťa i s dvěma fenama a jako kouzelník se vynořila i Míša z Brna, se kterou jsme se naháněly po areálu léčebny. „Já už ji asi vidím“, hlásí Gábina, „ona má modrý obočí a zelený vlasy?“ Míša nás původně přiběhla pozdravit z Color Run, šílené akce, kde se snažíte utéct před pytlíky barev, co vám ostatní hází do očí a všech dostupných tělesných otvorů, nakonec s námi zůstala jako nejbarevnější a nejvíc na ráně až do rána.

Po Bohnicích jsme doplnily zásoby vína a začala jízda po Praze, přestože to ze začátku vypadalo beznadějně, když nás řidič autobusu dvakrát vyrazil z MHD kvůli psům bez náhubku a subjektivnímu diskriminačnímu pohledu na cestující „a vy se mi taky moc nezdáte dámy!“ Nakonec jsme se cestou necestou dostali do Stromovky a zaposlouchaly se do nějaké hudby. Každá z nás v tom slyšela právě svoji oblíbenou kapelu a tak jsme se srdnatě vrhly ze srázu, prošly močálem, Miša upadla za lavičku a našla tam Ježíše Krista ve zmuchlané křesťanské příručce a Gábina si počůrala kecky. Byly jsme zkrátka ready na velké společenské entrée. To se ale bohužel nekonalo, protože těsně po desáté přestali hrát. To bylo jedině dobře, protože to byla stejně nějaká trapná diskoška (a my bychom na ní tančily, i kdyby to bylo cokoliv), ale v takovém případě a zklamání jsme prostě měly neoddiskutovatelné morální právo alespoň ukrást plážová lehátka ze zahrádky (Míša ho ukradla přímo pod nějakým pánem, který nás potom pronásledoval a hrozil pěstí, dokud jsme nezmizely v temnotách). 

Zakopávajíc o klacky a jehly narkomanů jsme dotáhly naši kořist k páchnoucímu rybníčku s žabincem a tam jsme se do nich opakovaně skřípaly a zavíraly. Po chvíli, kdy už to vypadalo, že se budeme válet na složených lehátcích a nikomu to obzvlášť nevadilo, mně naskočilo konstrukční myšlení a bylo to. Potom už jen víno, špeky a opalování pod měsícem a padajícíma hvězdama jako na Rujaně. Svět byl v tu chvíli nekonečný a magický jako žabí princezny, které nás obestoupily. Lehátka jsme přenechaly k dispozici místní žabí komunitě a bezdomovcům. Děkujeme a omlouváme se restaurantu Stromovka!


12 komentářů:

  1. To zni uplne jako prihody bezdetne dvacetilete holky. Ja chci taky!

    OdpovědětVymazat
  2. kulida: Já vím, kdo pije, hulí a krade, do pekla se hrabe - na druhou stranu jsme trhly kolektivní rekord v délce nepřerušovaného smíchu a efekt je i v tomto týdnu daleko porozorovatelnější, než u detox kapek bylináře Váni, o zelené kávě nemluvě. Nepotřebuju terapie, potřebuju jen méně přemýšlet a víc konat (a mít někdy zodpovědnost jenom sama za sebe).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahá, takže se přece jen potvrzuje, že mejdany jsou zdravý!
      To jsem sama ráda.

      Vymazat
    2. Liško, experimentálně ověřeno a potvrzeno černé na bílém!

      Btw. podněty a žádosti o další pokusy, které nechcete provádět na vlastních orgánech a dobré pověsti, můžete psát do komentářů

      Vymazat
  3. Na detox věřím, ale stran toho chlastu... na to jsem už osobně fakt asi stará, mám v hlavě vyrytých svých několik kocovin natolik, aby se mi to prostě už nechtělo opakovat ani za cenu tý nesmírný srandy :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Počkej, na detox věříš, že funguje, nebo že je jasný, že jsou jeho výsledky neznatelné a nejisté? Já mám kolem sebe lidi v obou detox kategoriích a sama k němu mám dost rozporuplný názor - aspoň k těm "jemným" variantám (pozorovatelné výsledky jsem zaznamenala jen po kombi půstu a dost brutální diety, potom je mi ale zase hrozná zima a připadám si tak trochu jako hadrová panenka levitující půl metru nad zemí).
      Fuj a o kocovinách mi ani nemluv - poslední zázrak večera bylo, že jsem se ráno probudila v 8 s písní na rtech a nebolela mně ani hlava. Možná díky tomu, že jsme ještě dlouho po návratu seděly v kuchyni a prolívaly se čajem. To už jsem měla větší (a daleko nespravedlivější!) ranní kocovinu po dvou malých pivech s malinovkou na zahrádce minulý týden.

      Vymazat
    2. Věřím, že tahle událost měla účinky detoxu, potažmo lepší :) a jestli nebyla ani kocovina, pak jedině dobře, ale já se takových věcí už asi neodvážím :D

      Vymazat
  4. Odpovědi
    1. Ale tak u vyvedených akcí většinou bývá vždy za co poděkovat i za co se omluvit;)

      Vymazat
  5. Taky už jsem přišla na to, že detox je fajn, ale hlavu nejvíc vyčistí pařba bez rodiny. A když se při tom nesedí na fleku, on ten alkohol celkem bezbolestně vyprchává již v průběhu. Doporučuje 9 matek z 10. Ta desátá by taky chtěla, ale nedokáže se uvolnit od plotny či v hlavě. Absolut reset! ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, možná je to tajemství bezbolestných tán fakt v pohybu. A tím, jak si dávám ty svý obvyklý tři decky, nestihnu obejít moc podniků a pak se divím!

      Vymazat
  6. Přesně tak, my protancujeme noc a pivo máme jako nej jonťák. Na WC ani nechodíme, vše se z nás na parketě vypaří. Zároveň je to jako 5 hodin v posilovně, takže mysl čistá, tělo zpevněné, kdo by se teda chodil nudit do posilovny ;-) Posedět na sklenku je naopak zrádné a neefektní ;-)

    OdpovědětVymazat