čtvrtek 14. dubna 2016

Proradná Bedna Edna: Další důvod, proč ji nemít

O návštěvách Maloměsta jsem vám už psala. Pro mě jsou spojené se školní jídelnou a komoušskejma mlíčákama, ze kterých jsou teď asijský tržnice a za dva roky z nich budou mekáče. Už i z té mojí opečovávané drogérky, kam si stoupnete pěkně do fronty kolem pultu s vikslajvantovým pleteným košíčkem, je aktuálně Teta a snaží se tvářit, že to není žádná upocená teta z maloměsta s nabídkou kvalitního dusičnanového hnojiva, ale pipina s neslíbatelnou rtěnkou.

Naše děcka mají starý kšefty pochopitelně na háku. Návštěvy Maloměsta jsou pro ně za každého ročního období spjaté s televizí. Obávám se, že i kdyby nad kostelem vyrostl atomový hřib, nebo nám spadnul do komína Superman, nebyl by to pro děcka silnější podnět, než Invaze planktonu na Déčku. Taková je daň za to, že jim upíráme televizní obsah doma, já to beru a nechávám si morální soudy na jindy.

Předevčírem se při návštěvě Maloměsta stala děsivá věc; mámina historická Orava ráno blikla retro monoskop na rozloučenou a zdechla. Máma si ten večer s tátou po třiceti letech povídala a zřejmě to byl zážitek natolik traumatizující, že bylo zapotřebí sehnat novou bednu dřív, než se toho o sobě vzájemně dozvědí až moc.

Aby to bylo ještě víc iracionální, k nákupu nového televizoru si máma pozvala mě a děti, jak jistě uznáte, profesionály v oboru digitálního vysílání, motion flow, set-top boxů a dalších bazmeků, které vznikly jen za účelem narvat velkou množinu kurvítek do věci na vrcholu konzumní pyramidy. Sorry, vlastně jsem slíbila, že si nechám morální soudy na jindy. (A taky samozřejmě vím, že se všichni díváte jen na Hyde park, dokumenty a artový filmy na dvojce, kdyby se chtěl někdo obhajovat v komentářích. Ale naši ne.)

Vstupujeme tedy do chrámu elektroniky Okay, kde si máma bohatýrským gestem přivolá personál a vysloví požadavek na televizi, která vydrží. “Hohó”, kucká se prodavač smíchy. “Televizi, která vydrží! Paní, tady jste v elektru, to je spotřební zboží. Můžu vám prodat jen velkou, malou, ejčdývý, chytrou, levnou, nebo drahou televizi. To všechno pro vás můžu udělat. Ale rozbije se vám stejně pár dnů po záruce a nebude dávat smysl ji znova opravovat. Jediné, co dává smysl, je koupit si prodlouženou záruku a až pak televizi” dodá, zatímco se nadechuju, protože ten vodopád upřímnosti jsem nečekala. Prodej elektroniky už je zřejmě passé, teď už se byznys jede na záruky. “A nechceš si s tím tátou fakt radši povídat?” zeptám se kontrolně, zatímco pikolík sprintuje s ovladačem a spouští zhruba stopadesát modelů. 

To přiláká i děti, které se dosud spokojeně schovávaly v pultovém mrazáku a dožadují se u prodavače Invaze planktonu, aby se následně nalepily na monitory jako můry na lampu. Připadám si jako ve filmu Akumulátor, nebo jako heterosexuální muž v nehtovém studiu. Heterosexuál by z nehtového studia vysmahnul do tří sekund, ale já jsem podrobena čtyřicetiminutové tortuře, během které musím srovnávat stopadesát nachlup stejných obrazů palmového háje a vyprošťovat děcka z lednic a praček za nespokojeného pokašlávání agilního prodavače.

A pak, když už je celá prodejna úplně vysílená jak po krvavý řežbě a čeká se jen na poslední povel důstojníka, máma dramaticky prohlásí, že přijde radši zítra, až vybalí ze skladu nové zboží. Tuhle příležitost si necháme rádi ujít, takže už v Maloměstě samozřejmě nejsme, prodavač si mění směny a manager prodejny nasraně drhne mrazáky od bláta. Stejně si myslím, že by si měli radši povídat.






8 komentářů:

  1. není to obhajoba, ale televizi mám bez všeho, co by ji mohlo připojit k čemukoliv, co visíl(r)á, kromě hdd na stažené filmy, a zbyde i čas na povídání

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasný, proto jsem tam psala tu vsuvku. Navíc pokud bych se měla vymezovat, tak by to mělo být i proti mý ranní prokrastinaci s mobilním internetem, což taky není o nic lepší, než se na ty zprávy podívat. Ale že jsou elektro řetězce mega peklo, to mi nikdo nevymluví:)

      Vymazat
  2. všude stejný, u nás to dědeček dotáhl k dokonalosti, ve tři nabere děcka, posadí je do obýváku, vybalí tyčky a gumový medvědy, zatáhne neprodyšně žaluzie a závěsy, aby ani kousíček sluníčka neosvítil jejich dokonalý tvářičky a zapne ten blikající sráč a miláčkové pak koukaji na pedofilního dinosaura báárnyho, debilního elma a další lahůdky.. a pak vařim a můj drahý syn řekne - co je to za omáčku? já znám jen knorr bohatý bujon na tmava masa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejhorší je, že se toho ty děcka prostě nepřesytěj. U nás už na návštěvě proběhly pokusy, kdy jsem nad tím mávla rukou a počítala, že jim z toho večer bude prostě už blbě, jako když se předávkujou narozeninovým dortem a budou sami aktivně chtít ven, nebo přečíst pohádku. Ani náhodou, naše malé TV smažky by se klidně dívaly i na noční program a věštkyni Jolandu a pak plynule navázaly na snídani s Novou...

      Vymazat
  3. já mám televizi upřímě rád a nestydím se za to !

    OdpovědětVymazat
  4. Televizi nemám, nechybí mi a nikdy jsem ji mít nechtěla, ale v rámci kompromisů ve vztahu jsem sama navrhla, že bychom si ji jako mohli pořídit. Vyvstala otázka, kam ji dát. Obývák je moje nejoblíbenější místo v bytě, tudíž tam nemůže být nic jako televize. Ložnice nepřipadá v úvahu, protože ačkoliv jsem po půlnoci schopná usnout i po dvou pivech v hospodě s hlavou opřenou o zeď, tak jestli u něčeho neusnu, tak je to zvuk televize. Tím padá i kuchyň, protože ta je vedle ložnice. Takže jsme zatím u toho, že prý existuje nějaká televize, co je jako tablet, a jenom se do toho něco píchne a dá se to třeba pověsit na zeď a pak dát pryč. Což je lepší, než kdybych si bednu překrývala dečkou, abych na ni nemusela koukat, že.

    A lidem, co se na televizi dívají, to nevyčítám, protože vim, kolik času já strávím na internetu.

    OdpovědětVymazat
  5. Dalimil: To jsem právě přesně nechtěla, stavět sledování TV někde na úroveň šmírování v křoví, aby se tady někdo musel stydět:) Takže díky za nestydění!

    Žena: Popravdě než něco složitě montovat a demontovat, až mě to večer začne srát hlukem, tak si radši pustím i-vysilani. S netem se to dá porovnávat do určité míry, protože s ním se dá přece jen dělat širší škála věcí, než s bednou (a mimo jiné si k tomu třeba zapnout adblock a nenechat si do sebe nalívat reklamy, což je pro TV vysílání přece jen ještě vzdálená budoucnost.) Tím samozřejmě nechci popírat existenci hltačů dementního online contentu ani lidí, kteří využívají jen to dobrý, co televize nabízí.

    OdpovědětVymazat
  6. Přemýšlím nad tímhle hejtem už týden a pořád nevím, co vlastně napsat. Když někdo kontinuálně kouká na proud reklam přerušovaný sem tam nějakým pořadem, tak mi to připadá taky hloupý, ale osobně jsem ráda, že televizi máme. Na pohádky se tam kouká přece jen líp než na notebooku, kromě toho mi pidižvína ten notebook neblokuje, což mi občas dost vadilo - a taky mám prostě pocit, že i když samotné vysílání tam pouštíme úplně marginálně a spíš věci jako zprávy, Autosalon a Jak se staví sen, že díky tomu, že právě konkrétně tu bednu Ednu máme, to pro ni ztratilo ten punc vzácnosti a nedožaduje se jejího zapnutí na jakékoliv návštěvě (a s množstvím pohádek jako takových to nemá nic společného, prostě Magická Bedna Kterou Doma Nemám). Nicméně koupili jsme ji na Alze s dopravou Messengerem, obchody s elektronikou patří do 20. století, stejně jako naši rodiče... ;)

    OdpovědětVymazat