Fronta na zážitky

Tak vám nevím. Ještě minulý týden jsem myslela, že bude dnešní post jako od zápisek od Jacka Londona naškrábaný na březové kůře s vlčími chlupy za nehty, ale po týdnu ve Slovinsku musím trochu změnit koncept.

A nemůže za to jen fakt, že jsme si jako příhodný termín pro cestu vybrali zrovna ten nejhorší dopravní víkend roku, protože se chystalo dobytí Jadranu Němci a Holanďany a ve Slovinsku byl Putin, protože mi neříkejte, že se všichni jeho fanoušci z Česka na povel sebrali a jeli právě za ním. Bohužel nejeli ani za námi, protože se nacházeli hlavně před námi. Byli ve frontě na pumpě, byli u ledovcového jezera, kam jsme skočili po hlavě pár minut před šílenou bouřkou (podotýkám, že to bylo za celou dobu jediné koupání, kde jsme byli na chvíli sami, aspoň když začaly oblohu párat první blesky), byli před námi, když se vyprodal poslední volný termín na raft a jedna stará ochechule před kempem neváhala nasadit vlastní endoprotézy a skočila nám málem pod kola, aby ověřila náš potenciál využitelnosti pro prázdninové přátelství. Dřív, než to od někoho schytám v komentářích, bych ráda deklarovala, že mi nevadí Češi, ani se za ně nestydím úplně ve všech případech, ale fakt mi vadí fronty a dělení se o každý metr čtvereční hor, nebo uhýbání před pelotonem čtyřiceti cyklistů, po kterých zůstává pach fest propoceného polyesteru jako kondenzační čára za Boeingem 777.

Ale taky musím zmínit, že jsem si při sklánění a zaklánění dlouho neprocvičila tak dobře krční páteř jako ve Škocjanských jeskyních, kde jsem se svoji závratí na úzké lávce 50m nad burácející řekou vypadala jako po éteru nebo obrně a bylo to boží, pokud vynechám fakt, že nás bylo ve skupině jak psů a ta další byla vzdálená dvě minuty od nás, takže nervní průvodkyně po nás řvaly a prskaly do píšťalek jako na rampě v Osvětimi, abychom se nepromíchali a nezůstal tam náhodou někdo přes noc (přesně nad tím jsem celou dobu uvažovala a podle nastavených kontrolních mechanismů jsem určitě nebyla sama). Řeka Soča fakt vypadá, jako když vysypete modrou skalici do sklenice mlíka, má deset stupňů a když do ní dobrovolně vlezete celí, nebo se vám smekne noha na šutru, pochopíte, proč na Titanicu zařvalo tolik lidí. Musela to být krásná země, když si ještě turisti vystačili s lančmítem v Chorvatsku. Ale to už nikdy nevrátíš, děvenko, říkávala babička, když mi vyprávěla o sňatku s dědečkem, co po něm zbyla jen tahací harmonika a nahotinky na ošoupaných fotkách v odstínu sépie.  Ačkoliv si v takové zemi zaslíbené můžete jako provozovatel služeb vzít jen lopatku a smetáček a shrabávat do ní eura z chodníku, nebo z nich dělat kupky na horských pastvinách, je to ta jednodušší cesta. Protože ti, co to mají fakt zmáklý:

-   Umísťují na své ubytovací zařízení zdálky viditelné cedule s výstrahou před útoky divokou zvěří, jako jsou například lišky. Výsledkem je, že obyvatelé přeplněného kempu obcházejí o půlnoci kolem plotu s baterkou, protože si připadají jako v cestovatelském seriálu a všechny zajímá, co bude ta nebezpečná liška vlastně dělat. Ta se zpravidla pro pobavení hostů nepřetrhne, protože bývá plně vytížená krčením se za kontejnerem a zvracením odpadků. Kreativní textaři výstražných cedulí mohou v rámci doplňkového prodeje nabízet i plyšová zvířátka a očkování proti vzteklině.

-   Předražují. Když může stát bageta, nebo voda v supermarketu půl éčka, tak ji prodáme za pět, protože si ji stejně někdo z toho žíznivýho špalíru s nordic walking hůlkami koupí.

-   Když jsme u těch cedulí: Slovinci chtějí mít pod kontrolou nejen to, co jíte a pijete, ale celý vyměšovací proces a proto platí na mnoha příhodných místech plošný zákaz kadění. Už tak komplikovanou situaci ztěžuje ještě váš sociální status. Pokud jste otrok, v klidu se totiž nevykadíte vůbec nikde.

-  Zaměstnávají neprovdané členky rodiny. Není náhoda, že jsme všechny nabídky ubytování řešili jen s ženami a není náhoda, že od první do poslední byly buď namol, nebo krajně zoufalé i bez alkoholu. Třeba madam Dragicu z pitoreskního penzionu na úpatí hor jsme museli na příkrých schodech k pokojům zezadu doslova přidržovat. Načež si M. občanku šibalsky přiložila k levému ňadru a vypakovat ji z cimry byl docela problém. Asi vás nepřekvapí, že jsme po zajištění dveří už nenašli odvahu k reklamaci zpola urvané sprchové hadice. Zlatý lišky!