pátek 2. září 2016

Luděk Sobota, pan Brokolice a Psychopat z jeskyně

...prostě víkend v Mikulově


Přišel čas pochlubit se, že letošní příprava na nový školkový rok proběhla přesně tak, jak se píše ve Chvilce pro tebe, nebo jak se vlastně jmenují všechny ty volnočasové magacíny pro šik hospodyňky, co si během zpracování angreštu vlastnoručně uháčkují kalhotky a ze zbytku příze obaly na sešity. Tepláky, legíny a trička na nový školkový rok jsem zakoupila přes e-shop, ještěry jsem předala do péče M. a o víkendu odjela s Gábou na Eurotrialog do Mikulova. Přece jenom nese návrat do Korporátu své plody, protože děcka chodila do letní školky celé prázdniny a letos poprvé mi není líto, že je konec srpna a za chvíli přiletí havrani. Naopak věřím, že se budu vracet do teple zaprděného Korporátu v podzimních plískanicích ještě radši.

„Hele, ale nebudeme to v Mikulově moc hrotit“, píše mi Gába a já úplně souhlasím, což je v přímém rozporu se skutečností, že mě po příjezdu vítá veselá kupa lidí, které vede Gábina jako Napoleon přesně opačným směrem, než kde máme mít sraz. A pak už se to nějak veze. Během večera přestupujeme mezi jednotlivými stage a stejně vždycky tajemným magnetismem skončíme v plátěném stanu s útulným bárem, kde nalévají mrkvovici (což je mimochodem strašnej patok a nikdy to nezkoušejte doma sami, ale po pár opakováních vám rozleptá chuťové buňky tak, že je vlastně dobrá). Ve stanu si zatím chystá gramce kníratý týpek s masitými rty oděn v károvanou polokošili, který je nám povědomý tak maximálně z klipu Bílá orchidej a pořád čekáme, kdy přijde jeho vnuk a rozbalí nějakou krutohustou párty. K našemu překvapení ji za pár okamžiků rozjede sám DJ Děda a tím se stane naším favorizovaným performerem celé akce.

Když nás kolem půl třetí přijdou posbírat kluci na cestu domů, najdou nás s nedopitými mrkvovicemi a typem, co věrně připomíná Luďka Sobotu a ještě někým, kdo má hlavu ve tvaru brokolice a ptá se nás pořád dokola „Smím prosit?“ Naši obskurní fanoušci jsou takové první dèja-vu toho večera, kterej probíhá přesně jako ty večery deset let zpátky. Druhý byl pak nekontrolovatelný záchvat smíchu po cestě domů, kdy jsme vyly jako hyeny na měsíc bez možnosti se pořádně nadechnout, ale díkybohu ještě nejsme asi tak starý, protože jsme se nepočůraly i přesto, že jsme na to měly podezření.

V sobotu bylo třicet dva ve stínu, takže po úspěšném pokusu doplazit se přes nezastíněnou zónu pro dvojité frappé, došlo na místní jeskyni. „Žádný děti?“ zeptal se na začátku s viditelnou úlevou náš speleo průvodce, kterého si dobře pamatujeme z fronty na baru těsně před tím, než jsme odešli. „Oukej, nebudu vás zatěžovat kecama o původu této jeskyně, co stejně nikdo neposlouchá“, promluvil náš speleo guru frustrovaně, „a jdeme rovnou dolů“.

„Tady si dávejte bacha na řepu, minule jsem tady zakop a sjel půlku schodiště. Bohužel si mě místo pomoci všichni jen fotili“ pokračoval Profík v sérii sucháčů, kterým se nesmál nikdo, kdo si nezahulil, a začalo mu psychopaticky cukat víčko. To pro nás byl konspirační zdroj veselí po zbytek prohlídky, protože jsme vytvářeli scénáře od tajné plynové komory v nejspodnějším patře po variantu, kdy budeme zmateně běhat po jeskyni a Průvodce bude nelegálně drženým kalašnikovem střílet všechny, kdo se dostatečně nesmějí jeho vtipům. Naštěstí jsme naši skupinu od mrzké smrti zachránili, ačkoliv jsme se smáli většinou opožděně a něčemu úplně jinému. Zbytek víkendu utekl v podobném duchu a nepříjemně to zazdil až vyprošťovací kebab v Brně, ze kterého čouhaly ještě drápky a fousky původních majitelů mastné hmoty. 

A vůbec vám mám poslední dobou pocit, že se po laktační krizi, která se u mě protáhla skoro na čtyři roky, vrací (nové) dobré časy. Snad je nezazdím příštím depresivním postem, že havrani už přiletěli. 




17 komentářů:

  1. objevila jsi ve mně fetišistu, kalhotky uháčkované z příze na obaly na sešity, tyhle oslí můstky sbírám !!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Nojo, zase ty vaše kalhotky! To je tady prověřený bestseller, člověk se ani nemusí namáhat s dalším textem!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, musím na něco, až budu v důchodu sedět na káře před ubytovnou, vzpomínat. A proč ne na kalhotky?

      Vymazat
  3. Ale to je optimistické! Všechny matky navrátivší se do procesu v mém okolí hudrují, jak na mateřské neměly na nic čas a teď nemají na nic čas tuplem, protože to je jen práce-děti-práce-děti a pár hodin komatózního spánku. Takže ráda čtu i jinou post-rodičovsko-dovolenou zkušenost :)

    V jeskyních je koukám sranda všude, úplně jsem si vzpomněla na svou asi dva roky starou zkušenost z Koněprus :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to optimistické. Aspoň tedy s polovičním úvazkem, kdy můžu děti vyzvedávat po obědě. Máme celé odpoledne pro sebe a večer nejsem unavená z přemíry práce, ani ze zvýšené koncentrace dětského hluku. Na full time je to pro mě ale nepředstavitelné a klobouk dolů všem, co to zvládají. Bylo by mi líto ten čas s nimi prodat, i když chápu, že v mnoha případech se zaměstnavatel neptá.

      Vymazat
    2. Půlúvazek bych taky ráda (a můžeme si to snad dovolit), tak uvidím. Snad něco za ten rok až dva vyjde :)

      Vymazat
  4. hezky pani hezky, psice lehce vlčí :-)

    OdpovědětVymazat
  5. To zni uplne jako bys i nekdy vedla normalni zivot! Ja chci taky podobny vikend. I kdyz ja bych pravdepodobne nezvladla tu mrkvovici, ja si dam jedno pivo a mam kocovinu skoro na dva dny.

    OdpovědětVymazat
  6. Ela: Už bylo zapotřebí, aby se ze mě nestala salónní pudlice:)

    kulida: Moje večírková norma alkoholu bývají 3dc vína, po dvou dvoudeckách už vím, že budu půlku následujícího dne trpět a víc než 4dc jsem už dávno vytěsnila ze života. Ono i těch mrkvovic nebylo moc, ale kupodivu jsem ráno byla úplně svěží - taky díky tomu, že jsem nevstávala na dělnickou šestou jako obvykle.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Néé, 4 dcl? To je začátek... Ale na šestou, to je pro mě hrůza, půl osmá je začátek...
      Mrkvovice tedy překvapila.

      Vymazat
  7. V týá jeskyni jsme byli taky, před asi dvěma rokama. Bohužel průvodce byl nudný. Ale chválím, každý kdo chodí do podzemí, má mé nejvyšší sympatie!!!
    P.S. Mrkvovici tu onehdá prezentovala kolegyně, moc chvály tu nesklidila (ta mrkvovice, pochopitelně). To moje povidlovice (nechal jsem vypálit sto let starý povidla), ta úspěch sklidila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Týjo, povidlovice!
      To je pozvednutí slivovice o nebeské patro výše (?)
      Figovicu jsem pila, slovenskou. Ale nebylo mi vysvětleno, proč zrovna fíky a kde se vzaly.

      Vymazat
  8. Sejra: Uá, povidlovice! Ty máš zase body za kreativní pálenky:)
    S jeskyněmi to mám jinak podobně.

    OdpovědětVymazat
  9. Mikulov, Mikulov... tam jsem byl několikrát, vždy jsem tam toho zažil mnoho a nepamatuji si nic. a to ani nebyla mrkvovice!

    OdpovědětVymazat
  10. Furt přemýšlím o té brokolici...

    OdpovědětVymazat
  11. lobo: Zřejmě se tam kříží zemské energie a obyvatelé jsou pravidelně letecky postřikováni, aby se zabránilo šíření paniky!

    Liška: Žejo, já dneska taky, okolo oběda. Nakonec to vyhrál kebab...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Né, kebab u mě po přečtení tohoto článku má pauzu!

      Vymazat