středa 20. června 2018

Stoka mého dětství


Víte, co bylo nejlepší v dětství za socialismu? Nebyla to brilantní modř ve Vitacitu (zásadně konzumovaného lízáním z dlaně), ani modrý tepláky s vytahanou prádelní gumou, co nosil celý dětský gang naší ulice. Nejlepší totiž bylo, když se náš dětskej gang v teplákovým stejnokroji vydal na dobrodružnou výpravu korytem místního potoka přezdívaného Kacák. Jestli vás zajímá geneze názvu Kacák, tak podle odborného filologického rozboru mý babičky vychází z německého Katzen Bach, tedy Kočičí potok. K tomu si ale musíte přičíst jistou míru zkreslení, protože babička se narodila v Innsbrucku a do konce života umíněně mluvila minimálně s jedním německým výrazem ve větě jako když děda rozvařil brambory: „to se zas vycajchnoval“, von nemá ánung, jak se vařej kartofle“.

My s děckama jsme přijali druhou verzi vzniku názvu, že Kacák se jmenuje po kadění a chcánkách. Protože to je přiléhavý popis všeho, co Kacákem teklo, a překonání jeho koryta znamenalo v utajeném režimu nastoupit na trasu pod Strží a s největší opatrností poskakovat po kamenech, nebo se plížit podél zatuchlých zdí a mostů až k Novým Lukám. Asi dva kilometry dobrodružství, které úplně pokaždý skončilo tím, že někomu uklouzla noha na olezlým kamenu a ty svoje výstavní vytahaný tepláky smočil po kolena, v horším případě zadkem v koncentrovaným amoniaku a bál se jít domů – vlastně kamkoliv.

S mou obvyklou dávkou přibarvování vás asi nepřekvapí, že naše děti historky o Kacáku milují. Jednu dobu vedla ta „O Kacáku“ dokonce našemu žebříčku pohádek před spaním, kdy děti přísně kontrolovaly, jestli se nevynechávají detaily rozmazaných hovínek a vražedného puchu ze závěrečného dramatu. Vše směřovalo k novodobému dobytí Kacáku po třiceti letech a čekali jsme jen na tu správnou teplotu a nízkou vodu.

Příhodné podmínky nastaly o víkendové návštěvě rodného maloměsta. Asi jsem to s ním přeháněním trochu přehnala, protože Čičman mi bez jakékoliv další diskuze řekla, že s ní a jejími novými roztomilými sandálky rozhodně nemáme počítat. Ke změně názoru zrovna nepomohlo, když moje máma prohlásila, že si i přes novou čistírnu odpadních vod koledujeme tak maximálně o vyrážku. Žmur šel o to radši.

První, co udělá děcko narozený ve 21. století, je, že vleze rovnou do vody. Žmur kameny na přeskakování nepotřebuje. Bere jako hygienický standard, že v potocích teče čistá voda a na břehu se popelí kachny.

Co se od osmdesátých let taky změnilo, je definitivně rekordní počet uštěkaných ozbrojených čoklů, co na nás cenili klofáky z každé zahrady, kterou jsme minuli. Většinou nás od nabroušených špičáků čivav a jezevčíků odděloval jen vachrlatý plůtek zrezlé branky. Čekala jsem na místo, kde zkorodovaná branka nevydrží mámit čas a odpluje po vodě, a taky jsem se nespletla. Hlídací zahrádkářský jorkšír si málem vzteky rozkousal svůj vlastní ocas na cucky, ale na pronásledování a kousance do lýtek si netroufl.

Brzy jsem pochopila proč. Přímo před námi ústila do Kacáku trubka a pod ní tlely kupky něčeho, co byl v minulém životě bezpochyby toaletní papír. Tak přece jen odkaz na moje mládí. Já jsem to říkala! (a máma s tou vyrážkou taky).

„To máš jedno, smrděj ti sandále, ale ne tepláky“, mávnul Žmur bezstarostně rukou a pokračovali jsme pod most. Na stezce přibývaly indicie, že se brzy potkáme s dalším ze zdejších mnohobuněčných endemitů. Prázdná placatka od levný vodky, obal od tabáku na vykuřování skleníků, rybářská židlička a lepenka. Na rozdíl od Žmura jsem si hlasitě oddechla, když bezďáci nebyli doma.

Vylezáme na konci parku, mokří a zatuchlí jako nutrie uprchlé z farmy. „No podle toho, co jsi o Kacáku říkala, jsem myslel, že budeš trochu větší drsňák“, svěřuje se Žmur. „Ale bylo to super. Příště jdeme hrabat odpadky na smeťák. Víš, jak jsi nám o tom vyprávěla, ne?“



11 komentářů:

  1. Katzbach in Königingratz ?

    OdpovědětVymazat
  2. Odpovědi
    1. dan kannst du aber die Kinderschuhe im Gewellb bei meinem Vater kaufen, es lebe unsere kleine Sudetenland :)

      Vymazat
  3. Takovou odpornost jsme u nás měli také, ale jen relativně krátce. Ještě v 9. třídě jsme se tím potokem běžně brouzdali a žily tam střevle a kolem něho rozmanití obojživelníci. Pak na drožďárna na horním toku (v jiném okrese) rozšířila výrobu a z potoka se stala neuvěřitelná stoka. Smrdělo to ukrutně a oba okresní výbory KSČ a náš statutární národní výbor se soudním ONV se kvůli tomu začaly děsně hádat. Tlak občanů byl však tak silný, že ještě na konci komunistické éry byla zjednána náprava. Teď už zase lze potokem jít a nepoblejt se.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No a já jsem se narodila právě v době, kdy do řeky tekly barvy z textilky a do potoka splašky. Jediná živá zvířata široko daleko byli potkani. Jo, je to příjemné, chodit si potokem jen tak, i když to úplně košer taky nebylo. Snad už z něj ale nikdy stoka nebude.

      Vymazat
  4. Píšu si: nevyprávět dětem fekální historky s reálným základem :D

    OdpovědětVymazat
  5. Ze svého dětství si žádnou stoku nepamatuju. Nicméně na prázdninách u babičky jsme se s místníma běžně chodili koupat do rybníka, co se mu nevim proč říkalo čičerávka, nebo zkráceně číča. A ten byl znám tím, že v jedný půlce jsme se koupali my, v druhý ryby trénovaly plavání břichem vzůru a jinou podobnou akrobacii.
    Ono hned vedle teda bylo koupaliště, kde chcíplý ryby nebyly. Jen se to teda rozhodně nedalo přičítat kvalitě vody...

    OdpovědětVymazat
  6. Quanti: Když on je u nás pro děcka fekální základ evergreen každé pořádně historky!

    Galahad: Číča je taky dost podezřelej název, popravdě! No ale jak se ukázalo před pár lety s tím utopencem v rybníku kolem kterýho si hráli děti s nafukovačkama, tak lidi byli, jsou a budou schopný koupat se naprosto v čemkoliv:)

    OdpovědětVymazat
  7. Psice, je! Ale kde k tomu jménu ten chudák rybnik přišel, to neví ani můj přes sedm dekád starý strýc. Kočky se prej topily jinde.
    ...což je vlastně taky docela pikantní - kočky se prej topily především v Pivovarskym rybníku, který se dodnes nachází mezi šroťákem a základní školou... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neni tam nahodou pivovar Kocour? A chlupy v pivu?:)

      Vymazat
    2. :-D
      Momentálně je tam nejbližší pivovar Kozel. Přičemž nejbližší by patřilo do uvozovek, protože je pořád sakra daleko. Chlupy se z piva daří filtrovat vcelku uspokojivě... :-)

      Vymazat