All inclusive: Prodám byt i s hosty

Mám jednu takovou mizernou vlastnost, že v životě kupuju všechny věci v úplně špatnou dobu. Lyže na začátku prosince, kdy by v prvním sněhu ještě nikdo neřekl, že bude tu zimu počasí spíš na kolečkový brusle. Mimochodem, když jsem si naposled koupila inlajny, do týdne na to jsem otěhotněla. Mám podezření, že pouhý obsah mého nákupního koše snižuje hodnotu akcií – můžete si být jistí, že aspoň jedna věc v něm je totální propadák.

Chcete další příklady? Jeden z těch nejdražších ever se týká třeba našeho rozhodnutí s M. koupit si byt. My jsme k tomuto rozhodnutí pochopitelně nedospěli před deseti lety, když se Česko začalo škrábat z krize. Trpělivě jsme si s potřebou vlastního bydlení počkali na začátek letošního roku, kdy vylezly ceny nemovitostí na historické maximum a zároveň přestaly platit výhodné úrokové sazby.

Takže za budget, co by před mnoha a mnoha lety stačil na starší zámek, konírnu a dva livrejované komorníky, teď obcházíme prohlídky bytů tak malých a skromných, že začínám věřit starým legendám o pražských trpaslících. Snížením nároků se pochopitelně zúžily otázky, zda může mít každý svůj vlastní pokoj, na jediné hledisko: aby se tam bezmála dvoumetrový M. vůbec nastojato i naležato vešel a nekoukaly mu v noci paty ze dveří.

Nejhorší je, že se vždycky najde někdo, kdo vás i v takhle do očí bijící nuzotě, co by neunikla ani slepýmu houslistovi s amputovanýma nohama v kolenou, přesvědčuje o tom, že máte před sebou kauf století. Třeba jako při naší poslední prohlídce na Žižkově.

„A jak moc zvýšené je to přízemí?“ ptám se po telefonu podezřívavě realitního makléře, protože jsem si už v průběhu těch pár měsíců vybudovala zdravou paranoiu.

„Opravdu hodně. Já mám okna toho bytu až nad hlavou. Hodně nad hlavou“ odpovídá makléř a zapomene mi přitom říct, že má problém s poruchou růstu a přibarvováním skutečnosti.

„Aha, a zmínil jste, že je vedle i ta… restaurace? Není tam večer trochu rušno?“

„Ale vůbec, je to takový rodinný podnik. Přijďte se podívat!“

Tak se odpoledne v pět scházíme v Roháčové, přičemž o existenci toho roztomilého rodinného podniku začínáme tušit už o ulici před tím. Není to totiž nic víc a nic míň, než kultovní žižkovský nonstopáč, kam se chodí na prvního ruma v sedm, a na magický oko po šichtě. V pět hodin odpoledne je plácek před hospodou plný. Někdo řve, někdo zvrací a partička v montérkách si odkládá čerstvě natočená pivo na parkující auta. Nemůžu ale popřít, že se všichni dobře baví a v jistém zvráceném smyslu rodinu může připomínat: pajdavé smažky se bratrsky dělí o cigáro ubalené z posbíraných vajglů a výčepní zevnitř vyčítavě houkne na chlapy: ten, kdo zasral hajzl, si to po sobě má jít laskavě uklidit.

Než stihneme sklapnout panty, nás usměvavý deodorizovaný makléř pozve dovnitř. Na všech oknech jsou pečlivě stažené žaluzie, aby nebylo za žádných okolností vidět ven. V přítmí bytu hoří na stolech designové svíčky. My sweet home!

„Děkujeme, že jste si na nás našel čas, ale my jsme měli stejně rozhodnuto už tam venku“, otvíráme konverzaci s realitním ulízancem.

„Myslíte tu, ehm, restauraci? S tím si nedělejte starosti. Venku můžou postávat jen do desíti večer.  A kdyby (chvilka soustředěného přemýšlení)… „kdybyste si dali do oken třeba truhlíky s muškáty, tak…“ mrknul na mě ulízanec s nadějí, že zahrál na tu správnou strunu.

„…tak by típali cigarety aspoň do muškátů, místo o zeď?“ zeptal se M. s upřímným zájmem.

„tak by stálí hosté jistě pochopili, že se tady o to někdo stará a nemají hlučet“ dopověděl makléř dotčeně svoji verzi a my s M. propukli v nezadržitelný smích.

Myslíte, že na tomhle šíleným příběhu může být ještě něco absurdnějšího?

Nezklamu vás. Za tři dny po naší prohlídce byl ten byt hrůzy úspěšně prodaný. Buď muškáty na někoho fakt zabraly, nebo to jako investiční příležitost na krátkodobé pronájmy přes airbnb stačí. 

Nám by to stačilo na hřejivou vzpomínku pro dlouhé zimní večery, kdyby... no kdybychom sehnali aspoň jeden normální byt do doby, než se nám současný pronajatý retro skanzen rozsype pod rukama.

Tahle značka na Roháčovce bytostně chybí!