pátek 26. října 2018

Svatba v utajení: Hlavně to nikomu neříkej


Už jsem vám říkala, že jsme s M. trochu opoždění, že jo? O svatbě jsme přemýšleli poslední rok. Po dvou (úžasných) dětech a třinácti (úžasných) letech. Díkybohu to není naopak. Možná vám to přijde  podobný rozmar, jako když se nechá nebožtík po pár letech v masovém hrobu exhumovat, aby si vybral sako, futrál a písničku na pohřeb (Ne, nemyslím si, že dlouhodobé partnerství je masový hrob, opravdu! Jen mi dneska nějak nejdou přirovnání...), ale zkrátka nám k těm třinácti rokům spolu ještě něco chybělo.

A nebyl to jen „ten papír“. Zároveň jsme ale bezpečně věděli, že nám nechybí tradiční svatba zahrnující šaty ve tvaru šlehačkového dortu, wannabe aristokratický obřad na zámku, polívku s játrovými knedlíčky, pěstní souboj svědků, tanec na „jede, jede mašinka“ a neplánované otěhotnění družičky. Nic proti játrovým knedlíčkům. Odpověď, že jsem na něco moc stará, si šetřím fakt jen na zvláštní příležitosti – a s velkou úlevou mezi ně můžu tradiční českou veselku zahrnout.

Svítat nám začalo až pár týdnů po nákupu letenek do Portugalska s půlkou brněnské party. Portugalsko je naše oblíbená země a svědkové už letenky mají. Měli jsme přesně půl rok na vyřízení dokumentů okolo. S malíčkem v nose!
Ehm, s malíčkem v nose jsme tedy bezstarostně považovali naši portugalskou svatbu víceméně za vyřízenou ještě tak měsíc, dokud jsme nezačali nesměle oťukávat administrativní rámec celé operace Overlord.

Začněme tím, že na portugalských úřadech nikdo nemluví anglicky. Myslím, že seňora conservadora posílala naše e-maily přeložené do portugalštiny přes Google Translate jako řetězovky pro pobavení celého městského úřadu Peniché.
A pak to teprve začalo lítat. Nové rodné listy. Nové rodné listy v portugalštině. Povolení o právní způsobilosti k sňatku. Povolení o právní způsobilosti k sňatku v portugalštině. Všechno s apostilou a navíc lov razítek probíhal přes léto, kdy najdete většinu tažných úředníků v teplých krajinách.

Samostatnou kapitolou byl výběr ikonické pláže přes Google Street View, pro kterou jsme museli získat souhlas Kapitanátu města Peniché (!).

Operace nadále probíhala v naprostém utajení, jak si aspoň myslel M., dokud jednoho dne neprozřel a nezjistil, že to vědí děti a většina mých kamarádek, kamarádek kamarádek a prodavačka v Žabce naproti našemu domu. Ke svědkům se to ale stejně přefiltrovat nestihlo, protože nám v pátek ve 4 ráno Václav pohrdlivě kopnul do sbalené tašky na letišti a zeptal se, co sebou pro-bo-ha táhneme sebou na těch pár dnů na pláži.

„Sako, šaty, lodičky, kompletní výbavu na piknik, kulmu a tak“, odpověděla jsem popravdě a všechny to hrozně pobavilo.

O čtyři hodiny a skoro tři tisíce kilometrů jsme jim benzínce za Lisabonem obsah naší macatý tašky zopakovali – tedy spolu s tou hlavní zprávou dne, že se dneska bereme.

"To si děláte prdel", řekl Brouk.
"To je tááák romantický", řekla Markéta.
"Skočím si ještě pro pivo", řekl Václav.

Potom jsme konečně stanuli portugalskému byrokratickému systému tváří v tvář. Personál celého městského úřadu v Peniché postával s našimi doklady znuděně u kopírek a tiskáren. Když jsme se úřednic zeptali na to, jak dlouho to bude ještě trvat, většinou utekly do vedlejší místnosti, kde si holky dodávaly odvahy promluvit s námi anglicky. Please wait, řekla vždycky ta nejodvážnější a s chichotem se rozprchly zpátky ke kopírkám. A hodiny běžely.

Brouk usnul opřený o ten basmek, co vydává lístky s pořadím. Markéta nám děkovala, že po této zkušenosti svatbu v zahraničí rozhodně zvažovat nebude. Václav chodil pro pivo.

Když dorazila tlumočnice, trochu se pohnuly ledy. „Bude s vámi pes?“ ptá se trochu nelogicky. Ano, Václav je v tuto chvíli už částečně zvíře, ale tohle si od ní nezaslouží. „Ta pláž, co jste vybrali – to je psí pláž. Lidi na ní chodí venčit psy. Všechny nás to tady hrozně pobavilo, ale pochopitelně se na ní můžete vzít“.

„Na někoho hází svatebčané rýži, na někoho….“ nedopověděl Brouk poté, co zaregistroval můj pohled.

Horší byl časový skluz. Na proměnu ze zpocené příšery s černými vaky pod očima do femme fatale svatebních katalogů mi zbyla půlhodina. To odpovídá běžnému rannímu rozpočtu na uvedení Psice do provozního stavu.

Mohla jsem mít daleko víc, protože úřednice na psí pláž dorazily se značným zpožděním. Nemusela jsem si do toho písku brát ani lodičky a ten výstřih na zádech se do ledových poryvů větru od Atlantiku taky moc nehodil. Až v okamžiku, kdy jsem tam stála a snažila se nepřepadnout z hrozně romantického skaliska mi došlo, že to je vlastně úplně jinak a zároveň přesně tak, jak to má být. Na správném místě, ve správný čas,  se správnýma lidma a hlavně s M.

Přes všechny klady tradiční české veselky a absenci játrových knedlíčků v polévce, bylo to boží!

Kontrola pláže před vyloděním:
Psí hovínka nastražená na svých místech


Kilometry pláže místo pronajatého salónku na oslavu.
To chceš!





36 komentářů:

  1. jsem první gratulant! tak ať vám těch skvělých společných let i společných dětí utěšeně přibývá :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Gratulace!!!
    A jsem rád, že už se nikdy ženit nebudu - ani v čechách, ani jinde:-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já taky.
      ...ale uvědomuješ si, že od nás, což ženy máme, to vlastně neni vůbec žádný hrdinství...? :-D

      Vymazat
    2. lobo: Díky a přeji to samé i u vás doma:)

      Sejra, Galahad: Tak ono se to stejně zas jednou otočí na svatbě dětí, takže nikdy neříkej nikdy;)

      Vymazat
  3. Tedy si svým dětem konečně pořídila tatínka?
    ...ale to je od tebe hezké... :-D

    Nicméně si myslím, že každej dort si zaslouží třešničku a svatba bez neplánovaného otěhotnění družičky je taková... Já nevim - platí to vůbec?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to mi ani nepřipomínej. Neplatí - ne že by teda družička byla těhotná. Respektive to se pozná až za měsíc. Ale celý ten cirkus začne platit, až to zlegalizujeme v Česku. Dělá to jedinej úřad v republice v Brně a čekací lhůta je půl roku.

      Vymazat
    2. Ne, že by to neznělo jako psina, ale ta těhotná družička by byla přeci jen taková hmatatelnější... :-)

      Vymazat
    3. Jj, chodící špatné svědomí:)

      Vymazat
    4. Proč? ...je svéprávná, ne?
      ...teda byla by, kdyby byla...

      Vymazat
    5. Hele já nevím, co ty, ale já si tu zbouchnutou družičku představuju asi takhle. Dvacet dva let, ale už si připadá stará. Maturita s odřenýma ušima, z povinné četby dala tak max Román pro ženy od Viewegha, zato má přečtený všechny shopaholic blogy na netu. Trochu při těle, ale na těch správných místech. Trochu neumí říkat ne, ale vlastně to nikomu nevadí. Doma má sbírku plyšáků a morče, co se jmenuje Justin. Ty bys z toho fakt neměl špatný svědomí?!?

      Vymazat
    6. Galahad na té svatbě taky byl? - Jinak proč by měl špatný svědomí ze zbouchnutý družičky...

      Vymazat
    7. Čuchám taky prostor pro dezinformaci! Zbouchnul Galahad družičku, nebo je snad Galahad pravým jménem M.?

      Vymazat
    8. To morče jménem Justin by mě spolehlivě odradilo:-))

      Vymazat
    9. To jo. Zvlášť kdyby se na to zprznění dívalo. Tím morčecím upřeným pohledem.

      Vymazat
    10. Takové krásné konverzační téma a já na něj zapomněl... Ach jo! :-(

      Vymazat
  4. Psí pláž... taky kde jinde by to psice měla udělat??!!
    Gratuluji a i když jsem byla jednou z informovaných, stejně mě to dojalo. A ještě to zkuste zlegalizovat nějakou českou oslavou. Útratu si klidně zaplatím. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, s oslavou se počítá - my spolu stejně ještě musíme oslavit i rozlučku se svobodou, co jsme nestihly;)

      Vymazat
  5. Óóó, gratuluju!
    A portugalští psi se zrovna z pláže decentně stáhli, to byla od nich milá pozornost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, portugalská plemena jsou velmi diskrétní! Nakonec se nekonala ani ta hovínka, na naší ulici jich je neporovnatelně víc a to není "psí".

      Vymazat
  6. Dnes jste mne opravdu, ale OPRAVDU, vyšokovala.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To zní skoro, jako bych se přiznala, že přepadávám stařenky v potemnělých ulicích!

      Vymazat
    2. Nenapadlo mne, že žijete s tatínkem svých dětí "na psí knížku". Ale mohlo, že... Nomen omen.
      V římském právu existovalo vícerodruhů manželství. Manželství vznikalo například tak, že žena žila pod manželovou střechou celý rok (proto také mnohé ženy se od svých partnerů na tři noci v roce odstěhovávaly ☺). Manželství uzavírané před knězem (tehdy pohanským) bylo samozřejmě vyšší a váženější. Nejváženější bylo matrimonium cum manu confarreatio, které způsobovalo přechod ženy z moci otce do moci manželovy.
      Vy, předpokládám, jste se v těch letech společného soužití na tři dny a noci od manžela pravidelně každoročně odstěhovávala, takže pro mně Vaše manželství vzniklo již dávno a portugalský civilní obřad byl jen jeho povýšením na jinou formu, proto jsem Vám také neposlal gratulaci. V mých očích jste prostě vdaná již dávno.
      Milan

      Vymazat
    3. Chyba: "neodstěhovávala" tam mělo být uvedeno.
      Milan

      Vymazat
    4. No řekla bych, že každý rok minimálně 3- a vícedenní odluka vznikla, ale z jiných důvodů, než účelově zamezit manželství:) A vlastně si ani po návratu z Portugalska nepřipadám v povýšené formě soužití. Výhoda sňatku po 13 letech tkví jednoznačně v tom, že se nekoná žádné rozčarování po návratu z líbánek, kdy se pomalu utlumuje hormonální exploze a s tím přichází děsivé prozření a pravá podoba toho, co to člověk vlastně provedl:)

      Vymazat
    5. "Z moci otce do moci manželovy" zní strašidelně. Na to už nejsme v této době zvyklí...zvyklé. :-)

      Vymazat
    6. F.: Abychom si nezvykaly spíš na to, že se budou jednou ofiko předávat synové z moci matky do moci manželky. A to ještě bude záležet na tom, jestli se fakt cítí synem, nebo to bude transgender, co bude jako syn vypadat jen vizuálně:)

      Vymazat
  7. Gratuluji ke svatbě i k výborně napsanému článku, místy jsem se smála tak nahlas, až se mi budilo dítě :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Gratuluji ke svatbě i k výborně napsanému článku, místy jsem se smála tak nahlas, až se mi budilo dítě :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Nevim, jak v Portugalsku, ale ve Španělsku kopou pro štěstí do psích hoven. Tak myslím, že po třinácti letech a dvou dětech dobrej základ.

    OdpovědětVymazat
  10. Sissi: Děkuji a doufám, že se to nevymstilo několikahodinovým uspáváním:)

    Žena: To by vysvětlovalo rozšiřující se španělskou enklávu v našem hovnitým parku!

    OdpovědětVymazat
  11. Nevěřím svým očím! Už i psice!

    Nevím, jestli je to bez svíčkový vůbec právoplatný, ale i tak tedy gratuluju!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tou svíčkovou jsi mě nahlodala, tu musím někdy udělat! Ale místo svíčkový proběhl pršut, sýry, portské a portugalské pivo a taky to nebylo marný:) Díky!

      Vymazat