čtvrtek 1. listopadu 2018

Páni prstenů

Nebo spíš: Prsteny? Páni.


Ne, fakt vám nehodlám psát dalších pár měsíců o svatbě, slibuju. Ale tohle téma prostě nemůžu jen tak minout. Pochopitelně za míru mého zaujetí může i fakt, že jsme se vyhnuli většině svatebních obyčejů, které jsou daleko bizarnější, ale vysvětlete mi teď prosím vás někdo, jak to chodí s těmi prsteny.

Protože já si myslím, že za tím je nějakej špinavej trik. Něco jako hrnce od Zepteru a flísový deky za šedesát litrů na předváděčkách pro seniory.

Takže za á: Proč jsou snubní prsteny dvakrát, třikrát dražší, než normální prsteny, jenom proto, že jsou na svatbu, kde se předpokládá, že nebudete škudlit? Neměla by tam být spíš nějaká objemová sleva?

Za bé: Proč jsou vlastně snubní prsteny stejné? Není to úchylný, jako když chodí páry ve stejný teplákovce? Nebo jako unisex džíny, ve kterých jsou všechny holky tlustý a mají krátký nohy a kluci jsou v nich uskřinutý v pase?

Za cé: Děsivé píárko obchodů s prsteny (true story z online zlatnictví): „Za snubní prsteny sice zaplatíte částku v desetitisících až statisících korun, ale tato investice se vám bohatě vrátí. Dámy, nestojí snad za tu cenu zklamaný pohled atraktivní blondýnky na baru, který utkví na prsteníčku vašeho manžela a v jedné vteřině ji ujistí, že je zadaný?“ Dámy, tohle fakt chceme? Co třeba rovnou nápis „ŽENATÝ“ červenou lihovkou na čelo před každým srazem v putyce? Nákladově to vychází tak na tři koruny za měsíc. U dostatečně poddajných manželů, nebo naopak rebelů, co si manželský cejch vydrhnou za pomoci prvního panáka vodky, se nabízí tetování.

Za dé: Ztratíš ho. No, nechci manipulovat. Třeba ne vy, ale já jo. Neptejte se jak, prostě se to stane, stejně jako úplně se všemi šperky bez výjimky, které jsem kdy měla. A potom jste za chladnokrevnou bestii, morálního ztroskotance a toho, kdo symbolicky zradil a rozbil posvátný kroužek manželství. Takže proto ho radši

Za é: Nenosíš. Tak jasně, není nad drahý šperky, co se válí ve futrálu v komodě, než se ztratí při stěhování (přeskoč zpět na bod dé), nebo je jednou střelí vaši vnoučci v zastavárně, aby si za lehce vydělaných pár stovek mohli koupit gram hulení. A ještě musíte zodpovídat indiskrétní otázky: Vy se hádáte, že ho nenosíš?

Za ef: Nelíbí se ti. Pokud se partnerem neshodnete ani na společném nákupu šusťákových souprav, pravděpodobně to bude první zbytečná hádka ještě před svatbou. Končívá to zklamaným kompromisem na obou stranách a nákupem snubáků, které jsou označené jako hnusné oběma partnery, což je aspoň spravedlivé. Nevyhnutelně to vyústí do bodu dé nebo é.

Hmm, to by nás zajímalo, jak to teda má ta Psice?

Psice s M. za vás vyzkoušeli většinu zmíněných bodů. Prohlédli si všechny snubáky na celým internetu. Kdyby existoval keňský online bazar nabízející kromě zbraní a střepů na obřízku i prsteny ze sjetých pneumatik, věděli by o něm. Viděli prsteny ze zlata, wolframu, ebenu, edici Star Wars, prsteny s otvírákem na pivo z metalshopu a smartrings. Hodně se podivili nad cenou a krvavě se dohádali nad výběrem. Ale za prachy si příběh stejně nekoupíš. A přesně ten by ty pravé měly mít, ne?

Takže když se nás oddávající zeptala, jestli si chceme vyměnit prsteny, odpověděli jsme popravdě, že ano, ale ne teď. Možná se kolem nich právě teď rodí příběh.

No, a třeba taky ne. Jen jeden prsten vládne všem. Ne dva. Tak to říkal už starej Tolkien.




37 komentářů:

  1. já před jedenácti lety: "stejně to nosit nebudu, nejsem zvyklej na prstech něco mít, koupíme něco absolutně basic." já celých těch jedenáct let: každý ráno si dávám na prst ocelovej kroužek, co stál tři stovky, a mám z toho zláštním způsobem dobrej pocit.

    OdpovědětVymazat
  2. Já už ho asi nesundám:-)Nějak se divně zmenšil...
    Žena ho ztratila asi rok po svatbě.
    Pokládám to v zásadě a vyhozený prachy a ani na náhradní zub to není, protože už je dělaj z keramiky:-)

    OdpovědětVymazat
  3. No vida, konečně mám jako pravidelný čtenář co říct k tématu :) My jsme při naší svatbě (náhodou taky letos) chtěli, aby prsteny v sobě měly nějakou symboliku, nějak nás odrážely a byly něčím výjimečné. A chtěli jsme je nosit. A nosíme je :) S ohledem na naše preference do co barvy kovu a stylu, jsou to jednoduché bílé kroužky, nudně zcela hladké. S ohledem na symboliku a výjimečnost (a nutno přiznat i s ohledem na můj místy až chorobný perfekcionismus v neblahé kombinaci s přírodovědným vzděláním) jsou z platiny. A jsem si vědom, že je to exces v řadě mých mnoha střelených nápadů, ale máme z nich radost a ty na pohled nenápadné bílé kroužky v sobě všechno, co jsme od snubáku chtěli, zkrátka nesou. Tom

    OdpovědětVymazat
  4. Místo snubáku, který mi zbyl po rozvodu, mám dnes fantastické náušnice. Čímž deklaruji, že se mi nepodařilo naplnit bod é. Ale jednu zajímavou vzpomínku z doby pořízení prstenů mám - vyryli nám špatné datum, museli to opravit. O rok později, přesně v den původně špatně vyznačeného data, se nám narodil syn. Zřejmě prsteny fungovaly jako věštecká pomůcka :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Ad a: když jsem se ženil já, byly snubní prsteny výrazně levnější než jiné zlaté prsteny, jen bylo potřeba předložit potvrzení matriky, že už máme svatbu objednánu. Inu normalisační podpora uzavírání rodin a plození dětí.
    Ad b: snubní prsteny většinou nejsou stejné. Liší se aspoň velikostí, mnohdy nápisem, občas i vnějším vzhledem. Ale jinak je ta vnější vzhledová podobnost dána touhou dát najevo navenek, kdo ke komu patří. Na rozdíl od Vás většina novomanželů ještě nemá děti, které by to signalisovaly ostatním mnohem rasantněji a trvaleji a s většími decibely ☺.
    Ad c: S tím jsem se ještě nesetkal. Žasnu a divím se. A to jsem nedávno postupně ženil tři syny.
    Ad d: Neztratím, když nesundávám.
    Ad e: Nosím. Trvale.
    Ad f: Líbí se mi. Zlato se mi vždycky líbí. Na výběr jsme tehdy moc versí neměli, ale ta jedna ze tří nabízených se mi stále líbí.
    Abych řekl naprosto upřímně a bez sentimentu: prsten mi stále připomíná, že na mne doma čeká moje paní, kterou jsem si vzal za ženu zcela dobrovolně a rád a byl jsem a dosud jsem její blízkostí šťastný. Ukázala se být skvělou maminkou mých dětí a skvělou babičkou mých vnoučat.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je zajímavé info, s tou slevou na prsteny pro novomanžele!

      A stejně, jako jsem psala Tomovi. To jsou natolik nádherné, a klidně to přiznám, i dojemné důvody, že chápu a souhlasím. K tomu už příběh ani není potřeba.

      Vymazat
  6. lobo: Tak to je ten příběh, který přijde v průběhu. Možná nemá cenu hledat už hotový master prsten, ale stačí prsten junior, co se příběhem teprve naplní.

    Sejra: tak oni už se i ty prsteny vyrábí z keramiky, ale pořizovat si je předem s možností dentálního využití, to chce velkou dávku pragmatismu:)

    Tom: Krása! Kdybychom našli takové, které by splňovaly jen část vašich kritérií, tak z nich budu mít upřímnou radost.

    Vulpecula: Tak to je přímo mysteriózní příběh. A ještě se reinkarnoval do náušnic:)

    OdpovědětVymazat
  7. Tady é - nenosím. Nenosím snubák, jelikož čtyři dny po svatbě jsem si ho prohlídla a zjistila jsem, že už jsem ho pěkně poškrábala. (Podoba s Jedním prstenem byla žel pouze vizuální, nikoli v odolnosti.) Nosím místo něj jakýsi stříbrný pseudokeltský a je to už třetí náhražkovej prstýnek, co jsem si koupila. Okamžikem svatby se mi prst jaksi překalibroval na to, že na něm má být prsten, a chybí mi, když ho nemám...

    OdpovědětVymazat
  8. prstynky na svatbe povinne nejsou a jelikoz jsme vedeli, ze bychom je stejne nenosili, tak jsme je ani neporizovali... i ekonomicke duvody hraly pred tema 20 lety roli pochopitelne ;-)
    sice pak byla v obradu takova jako pauza, i kdyz oddavajici vedel predem, ze nejsou, holt sila zvyku :-)
    a nechybi nam to.
    kdyz teda k nejakym dozrajete, proc ne, a kdyz nedozrajete, tak co?
    ;-)))

    OdpovědětVymazat
  9. Hapla: Já jsem naposled nakalibrovaná na nošení všeho tak nějak mezi 16 a 20. To ale byl takovej úlet, že jsem se tím úplně odbouchla do naprostého minimalismu a už hodně let na sobě nevydržím nosit vůbec nic (zarostly mi i díky po náušnicích). Tak ještě, že ty prsty nezarostou a může se to s nimi eventuálně zkoušet dál:)

    Jana Forna: Přesně - tak nic:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. máme prstýnky v šuplíku již 36 let. Ale pokud si vzpomínám, nebyly drahé. Takové ty obyčejné obroučky ze zlata. Uvnitř je vyrytý datum svatby. Byly (asi) levnější než jiné prsteny. že ho nebudu nosit, jsem věděla hned. Já se totiž ani vdávat moc nechtěla. :-))

      Vymazat
  10. teda ono to nesouvisí s příběhem, ale jak se to sakra dělá, aby člověku zarostly ušní dírky už po čtyřech letech?? Když jsem se o něco podobného pokoušela já mezi cca 6 a 18 rokem, nezarostly. Přitom v mém případě by se to náramně hodilo - páč zhruba ve dvou a půl letech byla prezi extrémně šikovná, a do naušnicové dírky narvala tkaničku od boty a potáhla.. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prezi, me zarostly daleko driv, nez po 4 letech. Puvodne jsem mela tri v kazdem uchu, z toho mi zbyla v kazdem uchu jedna funkcni az do porodu. V porodnici jsem je musela sundat a kdyz jsem si po necelem roce s miminem vzpomnela na nausnice, uz je nebylo kam dat. Asi mam srustaci superschopnost:)

      Vymazat
    2. (Ale nikdy jsem si tam nestrkala spagety, tkanicky, sirky a dalsi veci:)

      Vymazat
    3. Ztratila jsem jednu náušnici na pionýrským táboře (v deseti letech), druhou jsem sundala a po návratu domů byly ty dírky zarostlý! A jsem od té doby dost ráda, že mě náušnice neotravujou.

      Vymazat
  11. Mno, taky proto jsme měli první prstýnky každej jinej :) po osmi letech jsme pak loni našli takový, který se líbí oběma :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Po 8? Bezva, tak to nebudu vzdavat hned:)

      Vymazat
    2. Hele, prý je to trend, po pěti, deseti... a tak podobně, prostě po nějaké době od svatby prstýnky vyměnit. Takže to nemusíš brát jako definitivu ani propadat trudnomyslnosti, že jste se neshodli. To se stává i těm nejlepším ;)

      Vymazat
  12. prsteny jsme odkládali tak dlouho, až do továrny, kterou jsme uklizeli k svatebnimu obradua naslednemu veseli, prisel pomoct prazsky zlatnik, toho casu na chalupe. majitel tovarny nas predstavil a zlatnik neprozretelne polozil dotaz, zda uz mame prsteny, a po zaporne odpovedi se nabidl, ze nam je vyrobi. Pravila jsem, ze bude moc hodny, protoze uz jsem nedoufala, ze za ty dva tydny, ktere do svatby zbyvaji, se nam podari neco neco sehnat. Zrak mu potemnel, ale chlapsky slovo dodrzel, stihl to, neposlal nas s nasim prstenovym rozpoctem do hajzlu a na svatbe poslouzil navic coby druhy fotogaf. Prsteny mame kazdy jiny-muz ma laciny ocelovy matny krouzek, ja mam bile zlato s jakymsi minisutrikem (vyber probihal velmi narychlo, takze me zlatnik ukecal, at ma aspon nevestin prsten nejakou kulturu, do rozpoctu se to vlezlo, asi snizil kvalitu zenichovi), byl zmatnely, aby jako vypadaly stejne, ale uz je ohlomejzdany do lesku. Jedine, co mame spolecne je datum a napis Dej mi srnce kus...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ovšem "Dej mi srnce kus" je velká nádhera! Předpokládám, že déčko už se nevešlo do rozpočtu?;) Vidíš, přesně takový prsten s příběhem bych si přála:)

      Vymazat
    2. kdo videl vsechny dily Halo halo, tomu to bylo jasne, ostatni si rekli, ze jsme prdli az kdyz tovarnou zaznelo intro z cervenyho trpaslika (samozrejme vkusne, jen ta trubka jako uvod k piafce)

      Vymazat
    3. Jo taaak! Cervenyho trpaslika neznam, takze neco jako "sbohem a diky za vsechny ryby", jo? Promin, myslela jsem, ze to byl roztomily prebrus zlatnika;)

      Vymazat
    4. ohlomejzdaný!! To je krásný slovo, neznala jsem ho, díky!

      Vymazat
    5. digygid - vidím v tom správně odkaz na mlže na bicáklu? :-)

      Vymazat
    6. Jak si kdo umele, tak taky slehne! (Crabtree - má nejmilejší postava)

      Vymazat
  13. Snubáky máme se ženou titanový. I když jsme to pojímali vcelku seriozně a nemínili za každou cenu škudlit, stály ty dva kroužky tři a půl... A za tou cenou je skryt jejich příběh ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na titan si šetřím do kloubů:)

      Vymazat
    2. Babička měla takhle vytuněnou kyčel.
      ...do smrti si na to nějak nezvykla...

      Vymazat
  14. Pamatuju si, jak kolega v práci přišel po svatbě, ještě zjihlý, k nám do kanceláře a rozvedená kolegyně se ho zeptala, z čeho má prsten.
    "Chirurgická ocel," odpověděl.
    Vypálila: "Hm, tak to až budete v bezvědomí a poveze vás záchranka a nebudou to moct sundat, ufiknou vám rovnou celej prst."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, v sanitkách bohužel běžně odstříhávají prsty, uši a bohužel i nosy, pokud v nich je piercing...;)

      Vymazat
  15. Nedávno jsem viděla vytetovaný snubáky... by mě zajímalo, jestli si to nechávali dělat během obřadu!:)

    OdpovědětVymazat
  16. Já ho ztratil před pár lety v Prokopským údolí. Možná za tím byl můj zvyk s ním točit. Od té doby chápu Bilba a Froda:-)

    OdpovědětVymazat
  17. Máme prsteny z damaškové oceli. Sami jsme je vykovali na, za tímto účelem koupeném, kurzu:-) Liší se vzhledově podle toho, "jak jsme do nich mlátili":-) Uprostřed je zlatý proužek, který tedy vkládal zlatník. My si prsteny spojili se zážitkem. Bohužel ho nyní nenosím. Bojím se ztráty. Po porodu mi nějak zhubl prst:-() a na prstu mi chybí, byla jsem na něj zvyklá.

    OdpovědětVymazat
  18. Lojer: Třeba tam na tebe počká a shledáte se za dalších pár let...

    Veber: Kurz snubních prstenů! Zírám! To je sympatické. Možná by se uživil i kurz šití svatebních šatů a závojů. Do it yourself!

    OdpovědětVymazat