Nejlepší na světě

Měl Ježíš smůlu na copywritera?

„Čau! Co děláš?“ Přijde ke mně takhle jednou večer Žmur, když se soustředěně mračím do notebooku.

„Čau“ slušně odpovím. „A co tady děláš ty?“ Je skoro deset.

„Nemůžu spát“, odpoví Žmur asi popravdě, protože obvykle leží jak poleno s odkopanou peřinou a nevzbudí se, ani kdybyste mu malovali knírek po nos černou fixou. (To jsem ještě nezkoušela, ale když o tom už píšu, určitě ten nápad do budoucna nenechám ladem).

„Zase o někom píšeš, že je nejlepší, aby to lidi bavilo číst?“ ptá se Žmur, co už pochytil základy copywritingu.

„Jo, ale s tímhle pánem je to těžký. Dělá hrozně zajímavý věci, ale nechce to o sobě psát, aby si lidi nemysleli, že to je nějaká senzace a podvod“.

„Něco jako ten čaroděj ze školky, co vytáhnul Čičman z ucha tužku a učitelce z trička růži“, pokýval Žmur. (k tomu se ještě určitě vrátím, nebojte se).

„Jo, je to jako kdyby si u mě objednal články Ježíš a řekl mi: „Helejte, ale o tom zázračným uzdravování lidí se tam moc nerozepisujte. To je moc vychloubačný. Napište místo toho, emmm, třeba že můj adoptivní táta je fajn chlap a truhlář.“

Já bych mu na to řekla: „Víte co, ten truhlář, to je poctivý řemeslo, to by mohlo lidi oslovit, ale moc to nesouvisí s tím, co děláte. Tak co třeba zmínit, že umíte chodit po vodě? Tyhle seberozvojový věci, jako je chůze po žhavých uhlících, nebo po Galilejském jezeru, to lidi zatahá za oči.“

A Ježíš by mi na to řekl: „Ježiš, to vůbec nezmiňujte, to je strašně bulvární. Napište tam, že ve volným čase zadarmo školím dvanáct lidí. No dvanáct, ale ten poslední, to je takovej zrádce. Připadá mi, že na spolupracovníky nemám moc štěstí. Tak snad bude spoleh aspoň na toho pana Petra...“

„To už je lepší Spiderman“, skočí mi do řeči Žmur. „A ještě je zajímavej celej rok, ne jenom o Vánocích“

„A lidi si ho nevybaví jen rozmázlýho o zeď, nebo jak že to Spiderman umřel.“ dodám já.

„Mami! Spiderman neumřel. Takže myslíš, že by člověk neměl být zas tak moc skromnej, když něco umí, jo?“

A včera odpoledne jsem našla u nedojedený svačiny složenej papírek a na něm stálo:

PROČ MŇE CHCETE

• SEM NEJLEPČÍ BĚŽEC VE TŘÍDĚ
• NEJLEPČÍ STAVITEL Z LEGA
• NEJLEPČÍ KUCHAŘ SALÁDU S OVOCE
• NEJLEPČÍ MATEMATIK
• NEJLEPČÍ SPISOVATEL (asi odkaz na jeho novou povídku PŘÍBJECH O ŘÍSKU A PÁRKU, kterou vydal minulý týden)

Cílem dnešního postu není krvavá bitva v komentářích o to, čí babička umí dělat nejlepčí ovocný salád na světě, nebo kdy s tou přehnanou sebedůvěrou Žmur narazí a do čeho. 

Ale spíš to, že většina z nás (ano, ukažme si i na mě), si není často ani na pět minut denně jistá, jestli je aspoň pro někoho nejlepší na světě. A to je podělaná škoda, co stojí za nápravu!

A nechci se rouhat, ale Ježíš fakt měl špatnýho copywritera! Četl jste to někdo celý jedním dechem?