pátek 15. března 2019

Pomazlit půlnočního klauna


Miluju akce, kdy si můžete něco přijít vyzkoušet. Nezávazně. Bez toho, aniž byste si museli domů pořizovat liščí mládě, oliheň, nebo gotický šaty.

Takže když se vynoří něco, jako je Týden mozku, neříkává Psice ne, zvlášť pokud se jí podbízivě naservíruje možnost pomazlit se v rámci stanoviště „Fobie ze zvířat“ s krajtou, mnohonožkou, nebo sklípkanem.

Důkazem, jak vyprahlé jsou naše děti po domácím mazlíčkovi (ano, tato věta je zde pro eM) budiž, že všechna stanoviště dobrovolně podstoupily i naše děti – a kobru vracel Pižmič jen z povinnosti. Přání zůstat u Žmura navždy naopak projevila deseticentimetrová mnohonožka, která je schopná vyvinout neuvěřitelnou rychlost pokud jde o to, jak se někomu nasomrovat do rukávu.

Z hadů nebudu dělat ramena, protože to nebylo poprvé, a protože hadi na půjčení z terárka nejsou tak úplně scary. Pokud nejsou mrtví a pokud nejsou chřestýš, co se vám pověsí na kotník a probudíte se až za tři dny s nekrózou až pod kolenem. Se sklípkanem to naopak moje poprvé bylo. A překvapila jsem sama sebe!

Poprvé s plazem totiž neurazí, nenadchne. Jasně, jste rádi, že z něj není do deseti vteřin utahující se oprátka kolem krku a nemáte ho zakouslýho v zápěstí, jak jste očekávali, ale to je tak z hřejivých emocí všechno. Jsou studení a na lidské škále emocí se pohybují někde na bodu potřesení ruky s chlápkem, co má Pinocchiův syndrom.

Sklípkan je boží. Pevně se chytne dlaně drápkem na konci noh a zvědavě k vám natočí svých osm očí (v klidu, zepředu vidíte jen čtyři). Je těžší, než jste předpokládali. Můžeme tady polemizovat o tom, co přesně je v něm těžké, ale to už se dostanete zpátky na práh ošklivosti, takže se do těchto teorií radši pouštějte až později. Protože co je hlavní – je to ten nejměkčí a nejhedvábnější plyšák na spaní. Jestli jste kdy měli předsudky o tom, že se pavouci nehladí, tak tyhle nesmysly rychle pustíte z hlavy.

A přesně o ty nesmysly jde. Jenom mě mrzí, že stanovišť pro lidi s méně frekventovanými druhy fóbie jako třeba coulro a nekro, po Praze bohužel není k vyzkoušení víc. Protože stejně jako si fakt nepořídím gotický šaty, nebo oliheň (a sorry Žmure, ani tu kobru), tak si domů po půlnoci těžko přitáhnu klauna se žlutýma zubama, nejlíp mrtvýho a už trochu nafouklýho. A to proto, abych zjistila, že nesmrdí hůř než dech máminýho psa, když si olíže zadek. Třeba by byl hebkej a zastrčenýma lízátkama v kapse by mi připomněl babičku.

Ale i když to tak teď vypadá, to nejhorší na mě není, že bych si přála rozmísťovat po Praze nafouklé mrtvoly klaunů se zánětem dásní, ale spíš to, že se učím hladit pavouky s těžkým zadkem plným vajíček (teď už si to můžeme říct, ne?) a přitom neumím přijet domů a pohladit svoji mámu. Překonat fyzickou hranici blízkosti jednoho metru. Mentální hranici možná několika hvězdných let. S úlevou zjistit, že to všechno, co si myslíme o sobě navzájem a o tom, co ta druhá nejvíc potřebuje, je celou tu dlouhou dobu ultimátní píčovina. 


9 komentářů:

  1. Klauny taky nedávám. Když jsem přemýšlela proč,tak nepochybně kvůli maskovanému obličeji. No a protože ze sebe dělají debila. To mi vadí od dětství. A co se týče vztahu s mámou- pusa na tvář je krajní mez čehokoli... Ivča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem to možná chytla i z nějaký dětský knížky, kdy klauni po představení chodili s tím vyžvejkaným ksichtem po maringotkách a stěžovali si na osud, nebo dělali naschvály ostatním.

      Vymazat
  2. Člověče, to já hady hladím ráda - a naopak věřím, že pavouci jsou hebcí, ale prostě NE. Muž mi teď líčil, že mu jeden v JAR při čištění zubů nepozorovaně vlezl na holeň, a to jsem si jistá, že já bych při takovém objevu probudila celý hotel.

    Ohledně dovětku - to je zajímavý. Já mám s mámou vztah fajn, i když mě čekala docela velká deziluze, co se týče jejího vztahu s vnoučaty. Zato vztah s otcem je jedna velká, hluboká bolest a já na něm dlouho nebyla schopná najít nit dobrou. Posledních pár týdnů si paradoxně začínám uvědomovat, že jakkoli je to manipulativní, narcistní snob, já taky rozhodně nebyla ta nejúžasnější dcera na světě. A je to docela zajímavý poznání a v podstatě to nemám komu říct.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to je asi přesně ten univerzální klíč. Že my všichni, ač seberoztomilejší, jsme zpravidla taky nebyly jen skvělými dětmi bez chyby z reklamy na Granko;)

      Vymazat
  3. Porovnávat rodiče s pavoukem je dosti úděsné.
    Já se od pavouků distancuji. Kdysi mně jeden žlutozelený malinký kousl a měl jsem celý týden nateklou ruku. Od té doby se jich dotýkám jen podrážkou svých bot. Ale faktem je, že z domácnosti je vyhazuji pomocí skleničky a papíru. Ať si loví venku.
    Milan
    N.B. Vztahy s rodiči je třeba urovnat dokud jsou na živu. Pak už to nepůjde.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, to jsem spíš porovnávala různé roviny osobního kontaktu, ale budiž. Vlastně by mě samotnou mohly naše děti v lecčems přirovnat k pavoučici - jen plést a háčkovat sítě bohužel neumím. Vím, vím.

      Vymazat
  4. A byla to píčovina?

    Kdyby ten pavouk neměl tolik nohou, možná bych ho pohladila. Pavouci běžných středoevropských velikostí mi nevaděj. Na větší nesahám. Mně vadí, že to rychle běhá, že se to rychle hýbe. I když je pravda, že běžící kočka mi nevadí :- ) Asi že má jen počet nohou, který stihnu sledovat, nevím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejspis je, otazkou, na kolik % z celkovych pochyb a dohadu. No je fakt, ze kdyby se po mne rychle probehl, tak ten pribeh bude o necem jinym. Ale tohle byl nejakej vyukovej - zcepenelej😀

      Vymazat
  5. Osobně jsem nikdy do klaunu extra fanatik nebyl a americká verze to spíš jen potvrdila, i když našeho "multiklauna" Čejku od mého prvotního zúčastnění na Hluboké nad Vltavou v Zoo a následně v Praze doslova opevuji- bavil a nenechal Vás vydechnout :)
    Fobii snad největší mám ze smrti, z ostatního povětšinou respekt a krok zpátky ;)
    S maminou jsem vlastně nikdy pouto komplikované neměl, jen jsem coby starší už kolikrát bral jako trapné tra ji jen tak pusu třeba z vděčnosti, jako poděkování či na rozloučenou a teď ve věku více než 30 let to udělám spontánně automaticky a je to fajn ;) pro oba :D

    OdpovědětVymazat