středa 20. března 2019

Strategie? Holčička 2.0


Co budeme dělat odpoledne, moje nejmilejší sladká maminečko?

Znáte ty strašlivý monstra a predátory, co byly tenkrát v dětství šíleně roztomilý? Typicky je prohlédl pouze jeden člověk z blízkýho okolí a na toho chudáka se tenkrát všichni sesypali a utloukli ho iracionálními argumenty „prsimtě, podívej se na ty dlouhý řasy a chundelatou hlavičku!“

Znají to všichni majitelé rotvajlerů, co vyrostli z roztřesenýho klubíčka chlupů. Znají to chovatelé zakrslých králíčků, kteří zákeřně změní pohlaví a k tomu začnou usilovat o status pána domu (ahoj lobo a F.!). Znají to všichni chovatelé holčiček.

Když Čičman začala chodit v září třetím rokem do školky, tak měla celkem dost neprůstřelných důvodů, proč se rozbrečet. Světle modrý bačkůrky (růžový neměly v její velikosti, ale to nevysvětlíš). Matýsek si našel novou holku. Špenát, noky a škraloupy na kakau. A hlavně: Učitelka Dana.

Dana byla v podání Čičman kříženec mezi tyranosaurem a strašidelným sklepem na brambory à la Fritzl v baráku u našich.

Někdy o ní mluvila přímo, jako „Dana mi přikázala stát hodinu v koutě, protože jsem popletla datum narození.“, nebo „Dneska mi na obídku upadl kus masa na zem a paní učitelka Dana mě donutila ho sníst.“ Jakmile Čičman mluvila o tom, že se ve školce dělo něco hrozného, byla v tom příběhu nějak zapletená Dana pokaždý: „Járovi byla dneska strašná zima, protože mu Dana zakázala obléknout si bundu.“

Jako ve správné hysterické matce se ve mně už po pár příhodách ze života ve školce vzedmula hranice kortizolu nad hladinu „Tak tohle si s tou flundrou teda vyřídím osobně“ a naběhla… naběhla jsem si na ležící hrábě samozřejmě.

Paní Dana vypadá celkem civilně. Ne, Čičman, fakt nevyvaluje jedno oko víc, ani nemá svalnaté paže z mlácení dětí. Má jednu řadu zubů a svou verzi příběhu. A k Čičman i svoje vlastní výhrady: „No, Čičman mi tu práci tady, ehm, zrovna neulehčuje. Chápu, že nemá ráda masové závitky. Stačilo by to říct! Ale ona ho vyndá z talíře, hodí ho na zem - když si myslí, že se nedívám. A ještě je na mě naštvaná, když jí požádám, aby ho vyhodila do koše. Víte, možná jsem někdy přísnější, ale já v tom vidím smysl. Na škole se s nima taky nikdo mazat nebude.“

Po tomhle křížovém výslechu na chodbě paní Dana sice zůstává zápornou postavou, byla ale zproštěna všech obvinění.

Proto mě dost překvapilo, když Čičman zhruba někde v půlce nekonečné studené války ultimátně otočila strategii boje.

„Ach, už zítra je den, kdy se tak moc těším do školky!“, oznamovala nám při večeři s důležitostí, která by byla jinak věnována přistání flotily jednorožců, nebo vyhlášení Vánoc jako celoročního svátku.

„A proč se tak těšíš?“ zeptal se Žmur. „Protože bude mít Dana dopolední směnu“, zpražila ho Čičman s lehkým pohozením ramínek (co se ptáš, ty tupče) a zamávala řasama.

Počkejte si – teď to začne být trochu psycho. „Mami? Mohla bych si k té sukni vzít tohle? Dneska bude Dana a ta taky nosí žlutý tričko, víš.“

„Kdo se moc ptá, moc se dozví“, řekla mi, když jsem se zeptala na nějakou banální otázku, jako třeba co bylo k obědu. S intonací někoho, kdo mi je povědomý. Potom jsem tu frázi zaslechla v šatně – no jasně, "zlá" učitelka Dana!

Tím Čičman završila svoji proměnu, vylíhla se z kukly a odlítla do školky.

Včera jsem ji vyzvedávala a byla svědkem loučení siamských dvojčat před chirurgickým zákrokem.

„Tak se mějte hezky, já zase zítra přijdu! Uvidíme se dopoledne?“
„Uvidíme, Čičmánko. Já se budu těšit. Naučíme se spolu novou písničku, ju? Připravím si ji.“

„Aspoň nebudu muset vyrábět tu blbou peněženku z krepáku“, řekne mi uvolněně Čičman až za dveřma, a rozpustí si culík rychlým naučeným tahem. Dana má totiž ráda upravené vlásky. 

Takže, už chápete, proč mě naskočila při otázce na začátku husí kůže?







24 komentářů:

  1. ty jak ty... ale já se bojím o paní učitelku Danu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Holky, já bych se o Danu přehnaně nebála, ta má ostrý lokty. Pro začátek je to její malé vítězství, že zlomila tu malou vzpurnou holku, co furt brečí.

      Vymazat
  2. Náhodou jde na to fikaně :D Když to nejde po zlém... :D Za to u mě má Čičman jedničku, protože co se v mládí naučíš, v dospělosti 💯% použiješ :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No mě na tom právě fascinuje jednak to pořadí (většina lidí začíná po dobrým) a pak to úplný splynutí s nepřítelem - šílený je, že přes všechny přízemní benefity ji začala mít upřímně ráda. Dokonce přehodnotila kariérní plán z ošetřovatelky zakrslých králíčků na úču v MŠ.

      Vymazat
    2. Teď už ne jako Marty Sant, ale jako Marty9xxxx díky Google :D
      To se schvaluje :D Třeba bude stejně rozumná jako učitelka Dana a trpělivá po mamince ;) :D

      Vymazat
    3. Ahoj Marty, vitej zpet i se vsemi tvymi xxxx! Jmenem Google sorry za sikanu a diky, zes to nevzdal:)

      Vymazat
  3. Jé, já jsem si tipovala, že se ukáže, že žádná Dana neexistuje. A ona jo.

    A čím dál víc : )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fakt jo, víc už snad ani nemůže:)

      Vymazat
    2. Liško, že vás tu vidím, co se prosím stalo s vaším blogem?
      Už pár dní nejde otevřít, víte o tom?
      Nebo je to záměrně?
      Díky, Martina

      Vymazat
    3. Martino, mně Liška jede v pohodě i na mobilu. Nemůže to být browserem? Myslím, že byl na blokuje výpadek, ale to už je pěkných pár dnů.

      Vymazat
    4. Hmm, tak nevím. Mně to píše "server nelze nalézt". Teď jsem zkusila zadat ručně na mobilu, odkud běžně na blogy nechodím, a to samé. Škoda.
      Nicméně moc děkuju za rychlou odpověď! M.

      Vymazat
    5. Martino, mně to nešlo od neděle do středy 20.3., tak jsem se zeptala zuzi.blokuje a ona se jim připomněla už v neděli a spustili ji - prý jim někdo napadl server, tak ho postupně obnovují. Jakmile jsem se připomněla, taky mě hned spustili a od té doby mi to jde. Možná se vám to nějak nenačetlo znovu (?). Snad to půjde, to by mě jinak mrzelo!! Díky.

      Vymazat
  4. No... Se budu muset kritickym okem podívat, co mi roste doma za intrikánky.
    Zrovna před chvílí mi volala žena. Sdělila mi:
    - co všechno ze svých věcí ráno našla v děckym pokoji, přičemž v pátek prokazatelně bylo jinde.
    - co všechno ze svých věcí ráno nenašla vůbec.
    - že naše přenádherné ratolesti asi přetrhne jak gumový hady.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, tyhle slapové jevy se u nás bohužel vyskytují taky. Nejsilnější odliv věcí bývá o víkendu a večer, kdy slábne pozornost...ale to vědí moc dobře všichni kapsáři;)

      Vymazat
    2. No jo... Mně by asi ani netrhalo žíly, že si něco vezmou, udělaj něco, co jsme jim řekli, aby nedělali, nebo neudělaj něco, co jsme jim řekli, aby udělali. Ale strašně mi vadí, když rupne, že nám ty prcci bez uzardění do očí lžou.
      Zrovna včera večer. Mláďata v pyžamech v postelích a já se jen tak pro formu zeptám, jestli maj všichni vyčištěný zuby. Všichni usilovně kejvou hlavama, že jako jo. Pak jdu do koupelny a tam vidim Bětky kartáček v kelímku na skříňce, mokrej - použitej. Madlenky kartáček ublafanej na umyvadle, zjevně taky použitej. Ale Matesův se válí na zemi vedle skříňky po umyvadlem a na něm zaschlá pasta od rána... Asi nejvíc mi na tom vytáčí to, jak moc je to blbý a jak moc je to zbytečný.

      Vymazat
    3. Jo přesně! U nás přes kopírák i s tím čištěním zubů. A taky je všem zúčastněným jasný, že stačí zajít do koupelny a ověřit aktuální vlhkost, či tvrdost kartáčků a je to jasný, ale do poslední vteřiny se doufá, že se tou cestou do koupelny staroušci nebudou obtěžovat, nebo nevím... stejný jako "kdo snědl tu čokoládu v poličce", když někdo statečně tvrdí, že to nebyl a má ještě hnědý šmouhy v koutcích. Skoro si říkám, jestli to lhaní není nějaký evoluční vývojový stupeň v mozku, co nejde přeskočit...

      Vymazat
    4. "Já to nebyl/a." je oblíbenej výkřik. Hned po "To udělala Mája." asi nejoblíbenější. Na tu nejmladší ségru ty dva starší házej kdeco. A ona je takovej malej gauner, že ona vážně vyvádí lecjaký bejkárny. Ale jsou věci, který udělat prostě nemůže... třeba jako vlézt do špajzu a sundat tam z horní poličky regálu krabici s perníčkama...

      Vymazat
    5. Hehe, po dvou letech ve škole jsem totoálně alergická na "on si začal","ale on taky" a "to není fér". Jakmile tohle jen zaslechnu, mám chuť vystřílet obchoďák. Ale je to opravdu vývojový stupeň - viz Piaget (týká se to hry s kuličkami, ale ono se to dá aplikovat obecně): "Mezi 7.-10. rokem hlavní zájem dítěte už není psychomotorický, ale sociální. Každý hráč chce vyhrát nad ostatními, z toho pramení i nutnost vzájemné kontroly a sjednocení pravidel hry - děti se na pravidlech hry dohodnou. Ptáme-li se však hráčů jednotlivě, objevují se překvapivě si odporující znalosti pravidel a jejich interpretace."

      Vymazat
    6. Zajímavý, že vím o spoustě lidí mezi 30 - 50, který v tomhle stádiu zamrzli:) Minimálně když se hrají v naší rodině deskovky, tak dojdeme ke stejným chybám interpretace pravidel dokonce napříč několika generacemi!

      Vymazat
  5. Napřed mne napadl Stockholmský syndrom.
    Ale ne --- konec je dobrý. Je prostě chytrá, mazaná, po mamince.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, po mně tohle asi nebude - já byla jako děcko dost průhledná. Buď jsem učitelky zbožňovala, nebo upřímně nenáviděla, nic mezi tím a už vůbec ne žádné převtělování:)

      Vymazat
    2. Taky je možný, že už si to jen nepamatuješ. Přecijen to nebylo včera :-P

      Vymazat
    3. No, i kdyby to bylo včera;)

      Vymazat