úterý 23. dubna 2019

Křížová cesta po ubytovnách Jižní Moravy, ročník třetí



Myslete si o tom, co chcete, ale my s eM pojímáme Velikonoce tradičně. Odjedeme s dětmi za babičkou a stejně jako Ježíš to v pátek zabalíme s tím extakticky strhaným výrazem, jak se nám bude stýskat, abychom se za nimi pozítří vrátili jako znovuzrození s blahosklonným úsměvem odpočinutých rodičů.

Zatímco naši kolegové z  korporátů vyráží do vysokohorských hotelů, kde jsou na posteli labutě z ručníků a čokoládky na nočním stolku, zaujali jsme v tomto směru opačnou strategii. 

Jezdíme na místa, kde nic není. Místa, na kterých si vylámali zuby nejlepší copywriteři, a stejně se o nich na turistických webech dočtete maximálně „Rozkládá se ve zvlněné krajině obklopené poli a petrochemickými závody.“ 

Naším posláním je usvědčit i taková místa, jako jsou moravské Ždánice z toho, že tam prostě něco je. A tady to máte. Psice Planet. Ždánice očima Sudeťačky a Brňáka.

Psice: „Pokud nejste z Moravy, neujde vaší pozornosti typický stavební styl jihomoravských vísek: Nahňácat nízké baráky podél hlavní příjezdové komunikace. Nedílnou součástí tohoto jihomoravského selského baroka bývá omítka v křiklavé barvě hráškové polévky, nebo cukrové vaty a lavička před barákem využívaná jako komunikační uzel pro distribuci hejtů na sousedy.“

eM: „Závidíš moravskou malebnost a sounáležitost. Koukej, tady se usadil i jeden Sudeťák při nuceným odsunu (ukazuje na ohořelou stodolu)“. Bod pro eM.

Psice: „Počkej, až uvidíš naše ubytování. Je to jediný penzion v celé obci a pokoj stojí dvě stovky na osobu! To je cena za sušenku z cvrččí mouky a latté se sójovým mlíkem v pražský hipsterský kavárně.“

eM: „Jestli hodláš zmínit pražskou kavárnu, dostaneme přes hubu. Nebo aspoň já.“

Vrchní v hotelu Radlovec nám stručně představí pokoj a jídelní lístek. Líbí se nám, že si na nic nehraje. Vrchní, ani jídelní lístek. Všechno kromě ceny ubytování je mastný. Ubytovací část podniku je oddělena omlácenými dveřmi s nasprejovaným nápisem HOTEL. V koupelně visí pruhovaný trencle a ponožky a záhy se k lednici na chodbě dojde představit i jejich majitel, Boris.  
Pracuje nejspíš v místním fábru a umí zručně ubalit cigárko jednou rukou, zatímco udrží v díře po předním zubu druhé a další dvě má za ušima. Než si jde zakouřit, ochotně poradí, kde koupit pivo, a kam si ho dát vychladit do společné lednice. 

V hotelové restauraci se hosté schází už od oběda. eMovi málem zaskočí smažák, když začnou starousedlíci nadávat na Kometu Brno. Málem by to byl bod pro Psici, kdyby se místní pokérovaný kulturista v tílku nezačal navážet do jejího zaměstnavatele, nejmenovaného telekomunikačního operátora, konkrétně „kurvy z Prahy, co mu neposlali ten vypíčené modém.“

Kdybych se v téhle houstnoucí atmosféře nedůvěry zeptala na to, kde je tady v obci krám, nebo sójový mlíko, je po nás. Naštěstí atmosféru odlehčí děti, které starostlivé matky poslali pro tatínky.

„Tati, máš jít domů“, objeví se ve dveřích holčička v kroji (!). eMova tvář se rozjasní nezaslouženou hrdostí na tradice jihomoravského kraje (ačkoliv je to dítě Brna, co běhalo ve vytahaných teplácích mezi paneláky) a zpraží mě významným pohledem. „No a co. U nás zase nosilo spoustu lidí uniformu“, odpovím, ale bodík si tím nevysloužím.

Z výletu se vracíme až po setmění. Společnost mezitím dozrála a vykvetla. Některé otce dotáhly děti domů s úspěchem, pro zbylé dorazily partnerky. 

„Bez krojů“ nezapomenu podotknout, ale za to musím uznat, že se většina starousedlíků ožírá sudovým vínem, jak se na Moravu sluší a patří. Jedinou výjimkou je Boris, co investuje panáka Tullamorky do zrzky na baru.

„Tak na tebe. Já sem Boris z Rumburka.“

„Aha. Já su Alena.“ odpoví zrzka bez jediné známky nadšení. Vezme kámošku za loket a zmizí.

"Sudeťák přesně jako ty!" nevěří eM svému štěstí a připisuje si rozhodující vítězné body.

Borisovi ze solidarity odpouštím i ty plechovky piva, které ráno v naší komunitní lednici chyběly. Ale přesně takhle to dopadá, když na Moravě nezamaskujete svůj skutečný původ!

Insta Lounge Radlovec




12 komentářů:

  1. Ale za to umějí zpívat. Někteří z nich.
    No a to je asi tak všecko.
    Milan

    OdpovědětVymazat
  2. Morava?! Máte kliku, že jste vyvázli životem!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo to o fous, ale společná léta s Brňákem tě zocelí ve všech ohledech!

      Vymazat
  3. Jako pěkný... Osobně mi jen trochu chybí nějaký zevrubnější popis té zrzky na baru...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako znáš pražskou heroinovou Katku? Tak si ji představ s oranžovým přelivem. Já jsem na Aleně objektivně neshledala důvod, proč by pro ni zrovna Boris neměl být dobrá partie!

      Vymazat
    2. Na pražskou heroinovou Katku sem se musel zeptat strejdy Googla.
      Tomuhle se řiká po zásluze potrestaná zvědavost...

      Vymazat
    3. Za mě jediné shlédnutí dokumentu Katka od Třeštíkové vydá jako prevence za desítky hodin nudných protidrogových přednášek ve škole. U našich děcek jen čekám, kdy nadejde vhodný čas. Možná dřív, než myslím. Žmur se svěřil, že jeden kluk ve třídě už kouří, tak to možná půjde rychle...

      Vymazat
  4. Tsssss...! (Víc k tomu snad ani nemůžu říct) :-)

    OdpovědětVymazat
  5. No krása! Skvělé pozorování domorodého území.
    A jaké tam prosímtě byly obrázky na zdi? To mě v ubytování vždycky fascinuje, co tam mají na zdech.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Liško, byly to vyrudlé fotografie květin. Navzdory poškození slunečním zářením jsem zažila i horší výjevy. Třeba plakáty a´la dovolená v devadesátkách - bikiny, ustřihnutý džínový šortky a na pozadí západ slunce na pláži. Taky mě výjevy na zdech baví!

      Vymazat
  6. Ubytování typické jako jsem potkával za Prahou hooodne daleko :D ani mě nezarazilo, že tam nakonec byly i ty malebné stavbičky a lavička u baráku nejen na Moravě :D občas si říkám, že ten život na vsi by byl v mnoha ohledech lepší s pár vymoženostmi města :D

    OdpovědětVymazat