čtvrtek 18. července 2019

Plasťáky


Znáte tu větu, která odstartuje řetězec reakcí, obvykle apokalyptických rozměrů? Třeba takový to: „Právě jsem si udělala těhotenský test“, „Revize jízdenek“, nebo „Nevíte někdo, kam zmizela ta chytrá modelína?“.

Náš pan domácí to odstartoval takhle: „Rozhodl jsem se, že vám nechám vyměnit ty starý vokna. To budete koukat, jak se vám to bude koukat!“

O tom, že budeme koukat, jsem vůbec nepochybovala. Jedinečnou podívanou totiž nabízely v podstatě všechny pokusy o oživení našeho bytu. Vzpomeňme třeba na nenápadnýho chlápka, co přišel na revizi kotle. Před odchodem tvrdil, že je kotel „čistej jak slovo bóži“, ale zapomněl zmínit fakt, že černý mastný prach vyklopil z kotle přímo do lamelovýho botníku pod ním.

Naše výměna oken začala tak, že přišli v únoru dva chlápci s metrem a potom se několik měsíců nedělo nic. A to až do předvečeru Dne D, kdy se majitel rovzpomněl nás informovat, že přijdou na druhý den v osm ráno řemeslníci. Vlastně je to nejlepší postup: Nestihnete se nervovat, že budete mít všude prach a špatné vztahy se sousedy. A já se mohla těšit, že se na svůj páteční home office konečně nebudu cítit osaměle.

Moji páteční společníci se opřeli do zvonku už v 7.15, což mě naplnilo obdivem. A na tyhle šikovné hochy, co dřou na náš HDP v hodinách, kdy běžný obyvatel Prahy sedí leda tak na záchodě s kartáčkem na zuby v puse jako já, na ty my si stěžujeme jako na flinky a šlendriány. Tsss.

Brzy se však ukázalo, že to s honěním HDP v časných ranních hodinách nebude zas tak horké. „Dobrý den, kafe máte?“ ptá se přepadle menší z nich, kterého budeme z nedostatku invence nazývat Jardou. „Pro mě rovnou čtyři lžičky“ seznamuje mě se svou kofeinovou závislostí Franta. Oběma jsem přihodila bonusovou lžičku navíc, ať to máme všichni rychle za sebou a diskrétně nechala hochy s okny o samotě.

Podle zvuků, které se z vedlejšího pokoje linuly, byste čekali, že Franta s Jardou v kofeinovým rauši načrtli a sestavili buldozer z kuchyňských spotřebičů, který se jim povedlo uvést do chodu a právě pracují na odstranění obvodových zdí našeho domu. Řekli byste to i podle oblaku prachu, který se vznášel pokojem jako jejich svatozář a kusů omítky rozmetaných po pokoji. „Normální proces“, komentuje Jarda a Franta dodává zlomyslně poznámky o tom, že si tady někdo pěkně zauklízí.

Fajn, to by se všechno pod normální proces dalo zamést, kdyby k nám otevřenýma dveřma nevběhl výčepní z naší půlhvězdičkové hospody Na Růžku. „Ste se“ (nádech-výdech, k nám do pátýho patra ještě nikdy nevyběhl) „zbláznili, ne? Co se to tady jako děje?“ Jarda s Frantou se podívali na mě. „To tadyk pani…“

„To tady pan majitel“ opravila jsem Frantu, „se rozhodl, že nám vymění okna.“
„No já jen, že si zákazníci dole na zahrádce stěžujou, že maj omítku napadanou v pivu a pana Bartoně trefila ňáká hrouda přímo do ramene!“ zahulákal výčepní a podle hučení rozlíceného davu na chodníku měl většinovou podporu.

„A má pan majitel vůbec úředně potvrzenej zábor chodníku?“ tasil na mě bojovně krabičku cigaret a jednu tím elegantně vyklepal.

„Jé, tady se může kouřit. Moh bych k cigárku poprosit ještě vo jedno kafíčko?“ zeptal se Franta bez skrupulí.

Kouření jsem zakázala, dala vařit vodu a povolala majitele. „Ne, zábor nemáme. Samozřejmě, že nechceme, aby si štamgasti stěžovali na čistotu sklenic. Ani nechceme vidět rameno pana Bartoně. Tady pánové si to přijdou udělat… kdyže máte volnej termín? Ém, za měsíc.“

Takže máme jako správný styleři prázdninový design našeho sladkého domova na měsíc dotažený až do posledního detailu. A jak správně předpověděl pan domácí, koukáme, jak si to koukáme!

Všimněte si rustikálních cihel po obvodu rámu, odkazujících
se na prázdniny u babičky na venkově. Nebo ve squatu.




24 komentářů:

  1. jednou jsem v istanbulském hotelu zažil pokoj bez oken, nekecám... možná by to byla vhodná cesta!

    OdpovědětVymazat
  2. Týjo, to je čuňačina! Já mám objednanou výměnu oken za 6 týdnů, tak snad to nedopadne podobně.

    OdpovědětVymazat
  3. Já měnila okna minulé pondělí. Ještě tentýž den naběhl zedník a třetí den jsme měli vymalováno. Ale ne že by nebyl prach a binec. To jako jo. Takže teď jsem na zasloužené dovolené s kámoškama... Ivča

    OdpovědětVymazat
  4. lobo: To zní jako náš temný apartmán na Kanárech, tam si vystačili s jedním oknem na dvoupatrový domek:)

    Vulpecula: Tak to držím palce! Ale pokud nemáte pod barákem hospodu, mohlo by to být bez problémů:)

    Ivča: Zasloužená je bez debat. Počítala jsem s tím, že bude "hodně prachu", ale nějak jsem tuhle definici neuměla docenit, než jsme to zažili na vlastní parkety. I na parapet těch našich vykotlanců jsme museli nakonec udělat sarkofág z mikrotenu a lepicí pásky. A věci v dalších dvou pokojích asi před pokračováním téhle akce obalím do mikrotenu komplet...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem balila a ještě v den D přes ně na řadu kamarádky přehodila mokrá prostěradla. Ivča

      Vymazat
    2. Diky za tip, skoro to pripomina instrukce pro preziti v pripade chemickeho utoku:)

      Vymazat
  5. Výměna oken je velikánská legrace a švanda.
    Nám je měnili v listopadu. Už to samo o sobě je nádhera.
    My si pěkně odstrkali nábytek stranou, aby kluci měli pohodlný uličky, obalili jsme ten nábytek mikroténem, aby nebyl zasviněnej... Děti jsme odvezli k babičce, aby se tam nemotali a nepřišli k úhoně...nebo kvůli nim někdo jinej...
    A řekli nám, že "pozejtří od nás máte pokoj".
    No tak mikrotén nám orvali, protože jim ulička byla malá, pozejtří jsme od nich pokoj taky rozhodně neměli, protože jim zapomněli přivézt parapety, takže si museli dát vynucenou technologickou pauzu...
    Je pravda, že proti výměně stoupaček, kterou jsme si prošli v předchozím místě bydliště, byly okna brnkačka. Ale i tak doufám, že mam od řemeslníků pokoj aspoň do smrti.
    ...ale zase je pravda, že jsme se v těch pár dnech seznámili se spoustou zajímavejch lidí. Doma jsme jen přespávali a večer jsme chodili společensky žít do vinárny U Vávrů...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, děti jsme měli v inkriminované dny taky pěkně načasovaný. Bohužel na dotčený náhradní termín se už nepodařilo rezervovat babičky, takže budeme balit do mikrotenu i děcka. A souhlas, má to pozitivní sociální efekt, že se člověk drží víc venku. Ještě, že jsme se do tý akce nepustili v lednu...

      Vymazat
    2. Hele... žena mi zkorigovala informace. My to měli původně plánovaný na listopad, ale akce se nakonec skutečně rozjela až v první půlce prosince. Bylo to super. Já na spaní sice mam radši chladnějc, ale čeho je moc... :-D

      Vymazat
    3. Vidis skoro vam to mohlo vyjit na Jeziska v jeslickach, jen ten dobytek si tam tam dotahnout po schodisti;) To by byly Vanoce jak vino!

      Vymazat
    4. No...řikám - doufám, že jedinej řemeslník, kterýho budu do konce života potřebovat, bude automechanik.
      ...a ani s tim se nechci potkávat nijak často...

      Vymazat
  6. Vítej v klubu. Tohle mi fakt (opět) zvedlo náladu. Díky.
    Okna máme měněný už dávno dávno, ale dělaj nám novou kuchyň. U podpisu smlouvy (která je klasicky nastavená výhodně pro firmu nikoli pro zákazníka) se pan jednatel zapřísahal na mou duši, na psí uši a na holej pupek, že žádný zdržení ani komplikace nehrozí. Že se jim to NIKDY nestalo (na Chocholouškův ústav jsem si vzpomněla už tehdy) a že absolutně nevidí důvod jakýchkoli komplikací. Manželova tehdejší slova o tom, že on takových důvodů naopak vidí asi tak milion, se ukázala být jaksi blíž pravdě.
    Napřed zjistili, že jedna skříňka je udělaná výrazně větší, než být měla. Takže strávili půl dne jejím zmenšováním. No nějak se povedlo.
    Pak nastalo pár podružných komplikací, se kterýma si taky bohudík v relativně rozumném časovém horizontu poradili. No a poslední den montáže (kdy mi začínalo být divné, jak to chtějí stihnout, když jim toho ještě tolik chybí) z nich jen tak mimochodem vypadlo, že vlastně celou jednu třetinu linky poslali z továrny ve špatným designu, takže to musejí zadat do výroby znovu. A že se teda poroučej a dodělaj to za tři týdny.
    Jupiáééééééé.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V okamžiku, kdy slyším, že se něco NIKDY nestalo, zapínám radary, to je jasný! Tak doufám, že se vám to aspoň tisickrát vrátilo v tom okamžiku zatajeného dechu, kdy stojíš v nový (uklizený!) kuchyni a je to bez jakýchkoliv dalších ale jen čistá krása!:)

      Vymazat
    2. Maximálně třikrát za deset let! No, u výměny oken v paneláku po babičce si vzpomínám jen na mírně fryšno v něčem jako dubnový nebo říjnový termín, za den hotovo. Nuda. Pak má člověk mít o čem psát...! :)

      Vymazat
    3. Našim měnili okna asi před dvaceti rokama.
      Pamatuju si, jak stál jeden z těch zedníků v tý díře do zdi a něco kutil a máma měla závrať za něj... Pod nim blafal pes, kterejch on se podle svejch slov bál... To mámě na klidu nepřidalo :-D

      Vymazat
    4. Quanti: Ja bych psala radsi o mojitu, curancich v bazenu, kvasinkach, nebo jinych letnich tematech!

      Vymazat
    5. Galahad: To mi pripomina jednoho vyskoveho montera, co se po skleneny casti nasi korporatni strechy prohani zasadne bez jisteni, pokud nepocitam, ze se opira o kostatko a diva se na 30 metru pod sebou...me z nej mravenci nohy az ke kolenum.

      Vymazat
    6. Nevýhodnou smlouvu na kuchyňskou linku jsem podepsala dneska. Radši jsem se neptala, co všechno se nikdy nestalo.

      Vymazat
    7. Psice: No - něco takovýho! Mně to tehdy přišlo strašně vtipný, jak on vypadal, že z toho má děsnou prču a máma se před tim pohledem musela jít schovat do koupelny.
      Žena: ...ti chystaj něco na míru...? My si nechávali. Bejval bych ti o tom mohl vyprávět fajné příhody, ale já to tehdy radši přechlastal...

      Vymazat
    8. galahad: Připravím si vlastní fajné příhody.

      Vymazat
    9. Tak až je budeš mít, můžem si je porovnat ;-)

      Vymazat
  7. Už tu zazněly mnohé katastrofické příběhy, spojené s montáží oken či čehokoliv jiného, ale přesto přidám ještě jeden.
    Nám měnilo družstvo okna před mnoha lety v lednu. Začínali v našem patře a to tak, že v jednom dni měnili všechna okna ve všech čtyřech bytech patra. Takže jsem celý den strávila v panelákové koupelně, psa jsem měla zavřeného v kleci, přikryté dekou, ve (prázdné :-)) vaně, sama jsem seděla před umyvadlem na židli, zabalená v kožichu, infrazářič puštěný... Dveře koupelny byly do oběda zatarasené vyndanými okny. Pánové si udělali polední pauzu, byty bez oken se proháněla vichřice a ten den náhle klesla teplota v poledne z nuly na minus dvanáct, což nikdo v lednu nečekal. Když sousedce visel v kuchyni z kohoutku do dřezu rampouch a v chodbě se nám mrazem (změnou teploty) zdvihla a popraskala dlažba, pánové se vrátili a okna nahrubo dodělali. Dozdívali to až v březnu....
    Alena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aleno, zaznely tu dost temne veci, ale gratuluju! S touhle zkusenosti muze byt vitez jen jeden a ja se pokorne vracim omluvit se nasemu povlavajicimu mikrotenu a obnazenym cihlam, mame se dobre!

      Vymazat
  8. Tak výměnu oken jsem zažil zatím jen jednou, přátelé, a to v paneláku, kde se navíc družstvo rovněž rozhodlo pro bleskovou výměnu oken a to na každém bytě v patře za den :D
    Venku minus 12, leden, já po noční v práci a u nás doma Franta s Jardou a Pepík s Igorem mění vokna tak, že vyndají stará a ejhle, poledka a hodinu a pul nikde nikdo! Já nas... Protože poctivě zbijeli a mě čekala další efektivní noční směna, odpoledne pomalu doklepavali a nakonec pak ještě museli doopravovat ;) :D

    OdpovědětVymazat