pátek 1. listopadu 2019

Všechny moje já


Návštěva rodného města nikdy neomrzí. Tentokrát jsem odjela s námětem na deníček schizofreničky. Taky vás někdy svrbí podezření, že máte víc osobností? Zkoušeli jste je někdy spočítat? Rozdělit na družstva? Pozvat na panáka?

Máma: Holka z porcelánu

Moji první osobnost tvoří máma, asi se to tak nějak vzhledem k prenatálnímu propojení stává. Trochu kulhavě to koresponduje s faktem, že moje máma do poslední chvíle zarytě věřila, že se narodím jako chlapec Tomáš a tátu nechala milostivě vybrat jméno pro holku jenom proto, že si byla svým mateřským instinktem fakt jistá. Kdybych se nenarodila jako holka, tak jsem homosexuál. Takhle mám jen blbý jméno, ale to je v pohodě tati. Myslím, že někde v první půlce puberty jsme tenhle karmickej dluh odepsali.

Nezávisle na věku dostávám od mámy jako dárky něco, co je uvozeno atributem „pozor, křehké“. Lososový svetřík jako na plyšové tulení mládě. Náramek na smetanové stužce. Srdíčkový diář, proboha. Díkybohu za narození Čičman, už šest let mám pro padesát odstínů růžové spolehlivý odbyt. Pro mámu vždycky zůstávám skleničkou na šampaňské z broušeného skla, i když jsem se domů vracívala obalená do vrstvy bahna z Czechtekku, nebo se zpoceným tričkem z hodiny kickboxu. Hodí se ještě dodat, že všechno od mámy je o dobré tři velikosti větší. Bez výjimky termoizolační.


Základka: Ošklivka Katka

Odraz mé osobnosti na základce asi nejlépe vystihuje neplánované setkání s bývalou spolužačkou v maloměstském parku. „Jé, jsi to fakt ty?“ obhlíží mě Šárka jako vzácný exponát na útěku z muzea. „My jsme nedávno narazily na tvůj profil s Léňou, a ty tak fakt vypadáš!“ Čekám, kdy dojde k výzvě k vysvlečení a kontrole mateřských znamének, nebo jestli začne sahat i na mý vlasy jako to bývá u prvních setkání domorodých kmenů. K tomu nedojde jen proto, že si všimne dětí: „Tihle…oni…jsou tvoji?“ Uznejte sami, nebyli byste v pokušení říct, že jste si je koupili od chudý ukrajinský matky přes darknet? Čičman by ale začala brečet, tak se uchýlím ke konvenčnímu souhlasu.

„Páni…ty a děti…chci říct…na základce jsi vypadala…ehm, jakože mít děti nikdy ani nebudeš.“


Děti: Superhrdinka

Škoda, že k těm legínám nenosíš takový ty vysoký holínky, zasní se Žmur. „Vypadala jako z toho filmu, ém….“

„Pretty woman?“ zeptám se podezřívavě. Nic osobního proti Julii Roberts, ale nemusím vypadat za každou cenu jako štětka z ulice.

„Neznám“, odpoví Žmur k mé potěše. „Už vim. Vypadáš stejně, jako ta Blekvidoule z Avengers.“


Pošťačka: Kráva

Když odešla naše stará listonoška a nastoupila její náhradnice, měly jsme nejspíš obě menstruaci. Ona mi nasraně zařvala do domovního telefonu, že ztratila můj balíček a já se zeptala, jestli si ze mě dělá srandu. Dál to slyšet nechcete. Jasně, došly jsme vnitřního odpuštění, ačkoliv moje cesta byla klikatější, než její. Zdravíme se, ale pokaždé, když ji podepisuju převzetí zásilky, nějak obě slyšíme ten kovový zvuk nabroušených šavlí v našich myšlenkách. P.S. Jmenuje se Anděla. Takže beru zpět to camrání na jméno, co mi vymyslel táta.



Korporát: Jen z IT Crowd

Když se většina mých kamarádek vrací z rodičovské dovolené, je tam něco jinak. Třeba má jejich šéf novou milenku a bypass, rajda z recepce ztloustla a všichni mají nainstalovanou novou verzi Windows. Na stěně visí plakát s jinými motivačními hesly. Wow. Když jsem se vrátila do práce já, nebyl žádnej šéf, ani pipka na recepci. Celej korporát se prodal. Motivační hesla byly v jiným jazyce. Zmizel placenej WAP portál, kterej mě živil. Připadala jsem si, jako kdybych strávila rozením dětí posledních čtyřicet let. 

A pak přišla nabídka, jestli bych nešla dělat něco jako IT. On je to vlastně taky takovej jeden velkej převlečenej marketing, utěšoval mě nový šéf a zeptal se, jaké mám s IT zkušenosti.

Tak určitě. S počítačem mám velké zkušenosti. Například e-maily. Posílání e-mailů, přijímání e-mailů, mazání e-mailů a… je toho víc.









27 komentářů:

  1. To mi připomnělo...
    "Excel znáš, ne?"
    "Jasně. Umim ho otevřít."

    Šéf, kterej v tom valí šílený makra, který se propisujou z jednoho sheetu do druhýho, tam se nějak přepočítaj podle dat ze třetího a filtrovánim přes čtvrtej z toho padaj tvarohový koláče jak od babičky, se při takový odpovědi začal křižovat.
    ...ale už si zvyknul...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U tech excelu mi u nas prijde horsi, ze je lidi neumej zavrit. Coz ocenis, kdyz mas tabulky poukladany na sesti sdilenejch discich. A jinak jo, zvyknou si na uplne vsechno, jsem dukaz misto slibu!

      Vymazat
    2. Tohle mě pravidelně trefuje u výkresů v pdf. On když ho má někdo otevřenej, tak to ta CATIA prostě nepřepíše. Snaživě uloží detail sheet s pomocnou geometrií a výkres jako takovej zůstane jak byl :-D Krása, když si člověk myslí, že má hotovo, nasype ty výkresy do balíku a ten pošle na tiskárnu, že to plácne na stůl kvalitářovi...

      Vymazat
    3. Presne ten pocit jsem myslela! Nebo kdyz pak jsi na callu s dalsima lidma vcetne sefu a zjistis, ze ti to nekdo proste na hulvata prepsal, nebo smazal, smula...

      Vymazat
    4. Nebo když zjistíte, že seznam norem, který jste dvakrát přepracovali a opravili dvě gramatické chyby v anglickém nadpisu (dvakrát proto, že poprvé jste si mysleli, že jste blbí a neuložili jste si to) váš kolega stejně místo ze sdílené složky vzal ze svojí složky a poslal auditorům.

      Vymazat
    5. Hezky receno. Diky za tip na nahrazeni oskliveho sluvka debil!

      Vymazat
    6. Ne, má rok a půl do důchodu a nastoupila jsem na jeho místo.
      Ten soubour má teď v názvu "TEN JEDINÝ PLATNÝ".

      Vymazat
    7. Jo... moc starej pes klidně může bejt horší, než novej...

      Vymazat
  2. Nejhorší na tom je, že ty děti ten seznam vylepšují jen do určitého věku :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ja to za dva roky aktualizuju. Mozna na tom tou dobou budu nejlip s postackou;)

      Vymazat
    2. Natašu si hejčkej ;-)
      ...ta asi odejde první...

      Vymazat
    3. To jo. A nahradi ji Judy Dench...

      Vymazat
    4. mmm... Lisa Edelstein nebo Andie Macdowell ;-)

      Vymazat
  3. Hrozně mě začalo zajímat, jak se jmenuješ.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zkusim ti to vizualizovat. Kdyz se rekne moje jmeno, predstavim si nejcasteji prisnou ucitelku nemciny, co nosi osklivou vlnenou sukni a sako odkazujici k uniforme SS. Vlasy do drdolu, tlusty bryle a sprska slin, ktera diky predkusu svlazi predni lavice pri kazdem plusquamperfektu.

      Vymazat
    2. To je pozoruhodné. Mně tvoje jméno vždycky připomínalo nejvíc asi italskýho fotbalistu... :-D

      Vymazat
    3. Fakt? Ja myslela spis tenoristu. Ale oukej, pridam sem jeste fotku Maradony...

      Vymazat
    4. No jako... toho taky.
      Ale víc prostě toho fotbalistu no. Kdyby se takovej Baggio nejmenoval jako já, měl by se jmenovat jako ty.
      ...a Maradona, i když si udělal jméno v Neapoli, je přeci jen pořád Argentinec ;-)

      Vymazat
    5. A já vidím sexy kudrnatou šprtku v brejličkách. Asi moc seriálů pro mladé v citlivém věku... :D

      Vymazat
    6. Irmu bych nerozebíral... :-/

      Vymazat
    7. Copak? Prijela k vam na vikend?

      Vymazat
  4. Tak ty jsi Jen! To je skvělý! :D

    Jinak, jako dítě jsem si provedla analýzu osobností a dopočítala jsem se deseti, každá jiné jméno, každá jiné "zaměření". Na to asi ještě furt nemáš :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byla bys tezka souperka, ale na souboj osobnosti bychom se od vas /az na par vyjimek, treba Mirumilovne lenosnice/ nechali vyzvat!

      Vymazat