pátek 24. ledna 2020

Tak jde čas: Výčep U Ječmene


Vždycky, když dojede Gábina do Prahy, chce se potkat v nějakým strašlivým pajzlu, kam jsme chodili okolo roku 2007. Občas je dost těžký ji vysvětlit, že na tom místě stojí barber shop, veganský bistro, nebo dvoustá frenčíza Potrefené husy. Gábina se setrvačností Darwinovy želvy neomylně míří ke stejnému napajedlu, na které byla v Praze zvyklá. Připadalo mi to obskurní do doby, než jsem si uvědomila, jak se chovám já sama v rodném maloměstě. Všichni místňáci s úlevou chodí na kafe do podniku, kde nejsou propálené díry na křeslech a nemusí brát antibiotika po každé návštěvě WC. Těch pár špeluněk, kde jsou dodnes ubrusy z PVC a jídelní lístek psaný na stroji, žije jen z mých občasných návštěv u rodičů.

Ve středu mi Gábina volala hodinu před srazem. „To neuhodneš!“ zařvala mi do telefonu vzrušeným hlasem člověka, který na ulici jen tak najde zmuchlaný svazek bankovek. „Pamatuješ se na hospodu U ječmene? Bouřka a chilli…“ Na to si samozřejmě pamatuji až moc dobře. Běžely jsme tenkrát ze Střeláku, hrozně lilo a vítr shazoval z balkónů květináče. Tím jsme přišly jen částečně nelegálně ke keříku chilli papriček. V pohostinném suchu a teplu Ječmene jsme potom pomocí keříku odstartovaly hrůznou noc rekordů v konzumaci kapsaicinu mezi stálými hosty. Ráno mě bylo zle, ale určitě míň zle, než tomu, kdo v Ječmenu pozvracel záchod zápalnou směsí papriček a tuzemáku. Ten někdo byla Gábina.

„Dobrý den, můžu poprosit o lístek?“ zeptám se v Ječmenu, kde se za tu dobu změnila maximálně barva stěn ze žluté na světle hnědou jako zubní sklovina místních štamgastů.

Výčepní si otře ruce do mastný zástěry, jako by je potřeboval mít suchý a jistý, až mi jednu natáhne.

„Lístek? A z čeho si jako chceš vybírat? Vypadám snad jako pingl ve fraku z Interkontíku?“

Sklouzla jsem pohledem od šedivé přehazovačky nahoře až po zástěru „Kde se dobře vaří, tam se dobře daří“ a nezbylo mi, než jeho slova potvrdit. Vypadá spíš jako opakovaně přeléčený alkoholik v terapeutické kantýně léčebny, než jako běžná obsluha čehokoliv.

„No proto.“ zklidní se výčepní. „Točíme Plzeň a Gambáč.“ Všimla jsem si, že s výběrem Plzně moje bodové konto opět stouplo do plusu, zatímco se novým outsiderem našeho stolu stala Gábina se svým malým Gambrinusem.

„To je hustý“ řeknu Gábině, když se vrchní odpotácí zpátky k pípě. „Vypadá úplně jak ten hostinskej z Výletu na Karlštejn z Pražský pětky! Jak to tady dodnes smrdí po cigárech a jak tě oslovuje ty vole a nenávidí tě jen za to, že sis dala malý pivo“, dodávám obdivně.

Ani Gábině však status nechtěného hosta nevydrží moc dlouho. Přijde o něj v okamžiku, kdy se za námi staví další kamarádka. Světlana je původem z Bulharska, ale výčepní si její tvrdý přízvuk vysvětlí po svém.

„Staník se ptá, esi si dáte vodku.“ změní se u našeho stolu obsluha na kámoše pana vrchního, co se právě mračí za pípou a klepe popel do výlevky. Vysvětluje se i zažraný pach cigaret pět let po nekuřáckém zákonu: Podnik je striktně nekuřácký s výjimkou obsluhy.

„Proč bych si měla dávat vodku?“ podivuje se Světlana.

„Protože si z posranýho Ruska“ zahrozí na nás nepřátelsky Staník od baru.

„Ale já jsem z Bulharska“ hájí svou čest Světlana. „Tuhle hrůzu zase vybírala Gábina, žejo?“ mrkne na mě.

„Tak to sorráč“ přijde se Staník osobně omluvit a „vole“ na konci věty zní tentokrát skoro otcovsky. „Varna, tam jsme se taky nachlastali“ nolstalgicky zavzpomíná na mládí s Čedokem a není poznat, jestli se mu lesknou oči od slz, nebo od toho, jak si zamyšleně típne vajgla do předloktí.

Asi nejhorší xenofobní výstup večera se ale naštěstí našeho stolu netýká. Do dveří vchází skupinka Němců. Nejspíš Ječmen zaměnili za jednu z těch restaurací s moderní českou kuchyní, kde se vepřové vaří zásadně ve vakuu a zelí podlívá vlašským ryzlinkem.

Škodolibě čekáme, co bude a Standa nás nezklame. „Si děláš prdel. Helmuti!“ zakvílí a odejde dozadu, nejspíš pro útočnou pušku. Nové hosty jde obsloužit kamarád od baru, patrně dedikovaný na obsluhu cizinců obecně.

„Němci sou náhodou fér. Dávaj velký dýžka, ale Standa je prostě nesnese.“ prohodí na vysvětlenou, když proplachtí s tácem kolem našeho stolu. Standa zatím každému z nich točí pivo s výrazem, jakoby šlo o velící důstojníky osobně zodpovědné za holocaust.

„Se tím třeba zadus, paznehte“ kyne na ně s falešným úsměvem od baru a přiťukává si s nimi na dálku. Dáváme Standovi za herecký výkon zasloužených 9 bodů z 10. Všechny se shodneme na tom, že od jeho kamaráda nebudeme vyzvídat, co přesně to plave našim sousedům v pivu, protože by to mohla být indicie k tomu, co jsme za večer nechtěně vypily my.

S Gábinou jsme potom cestou domů obchodně přemýšlely nad tím, že by měl být institut socíkovských výčepů zachován v rámci národního kulturního dědictví. Až jednou někdo zruší Ječmen a udělá z něj nehtové studio, my si Standu i s jeho know-how rozhodně najdeme a pronajmeme – japonští turisté nám za něj utrhnou ruce!




28 komentářů:

  1. Gábina je mi svým citem pro výběr podniků velmi sympatická!
    ...a Staník nakonec taky...
    Člověk má takový klenoty pod nosem a neví o nich!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty to máš taky kousek, doporučuji osobně navštívit a přesvědčit se na vlastní krígl. eM mi totiž nevěřil ani půlku, přitom jde o jeden z mála pravdivých postů, které lze na Psici vůbec vysledovat. Nebo to může být nominovaná hospoda na případný blogosraz2, jenž se naposled udál v již zesnulé Jakaře.

      Vymazat
    2. Já bych byl pro :-)
      Ještě mi napadlo, že by ti do toho schématu těch socíkovskejch hospod mohla ještě docela dobře zapadnout restaurace U Dandů...
      Smažák s hranolkama a Gambáč ti tam přinese pupkatej pingl, co nezná úsměv, nosí na tři knoflíky rozhalenou košili a propisku za uchem...

      Vymazat
    3. K Dandům to má psice taky coby kamenem...
      Já tam byla vloni a bylo to milé rozpomínání na dobu, kterou jsem trávila v obdobném hostinci U Hejmalů s třídní knihou v aktovce. Ale to jsem byla jediná. Pro mé spolustolovníky to byla exkurze srovnatelná s výpravou na safari v Serengeti. Podruhé už jsem je tam nedostala.

      Vymazat
    4. Já to mám U Dandů rád... taková poctivá čtyřka, která člověku neutrhne kapsu a nabízí službu zdravotně nezávadnou dostatečně na to, aby měl druhý jen zcela obvyklou kocovinu, bez dalších komplikací v podobě žloutenky či salmonelózy...

      Vymazat
    5. F., Galahad: Dandovi zni jako slibna vyzva a utulne mistecko pro prulet casem!

      Vymazat
    6. Mňam, smažák s hranolkama.

      Vymazat
    7. ...takže až to psice svolá, máme ti držet židli? ;-)

      Vymazat
    8. To by byla natolik vzácná návštěva, že na smažáka zvu. I s tatarkou!

      Vymazat
    9. Mi povídejte, pani domácí. Doba, co uplynula od mého posledního setkání se Ženou, už se zase počítá na roky. Takové návštěvy by si člověk považoval :-)

      Vymazat
    10. Tak jestli je to výzva.

      Vymazat
  2. Hádám, že po téhle recenzi se tam už podruhé nechystáš. Protože metr piv zdarma za tuhle "pětihvězdu" tě tam asi nečeká...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslíte, že výčepák od Ječmene obráží foodblogy a kontroluje, jak mu hosti zhodnotili smažák s kroketama?

      Vymazat
    2. Ja si ale opravdu myslim, ze ma Jecmen v soucasne dobe prepalenych Lokalu s teplou sekanou za dve stovky, co nabidnout! Aspon co se tyka autentickeho zazitku, je to v centru druh na pokraji vyhynuti.

      Vymazat
    3. Počkej, ten smažák tam maj i s kroketama?

      Vymazat
    4. Ts, kdyby jenom s obyč kroketama! To budou origoš krokety ještě z přelomu tisíciletí, něco jako Armagnac nalezený ve sklepení původní gaskoňské knajpy...

      Vymazat
    5. Už jsem tam na talíři viděl obojí. Nezaručuju, že ve stejný den...

      Vymazat
    6. U Dandů jsem byla asi jen jednou a to si nepamatuju ale pokaždé, když jdu kolem (několikrát měsíčně si jdu cvičně pěšky domů), vzpomenu si na oblíbenou kramářskou píseň mého oblíbeného strýce "Cvočkař Danda."

      Vymazat
  3. Všichni jsme měli nějaký takovýhle pajzl, ale je obdivuhodný, že některý ještě přežívají :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za nektery jsou dokonce petice:) (Nadrazka na Dejvicky, nebo pajzlik na Parukarce)

      Vymazat
  4. Já když se loni koncem léta vracel nad ránem z letiště na svoju rodnó Hanó, tak jsem se v Praze zatoulal ke kočičkám.
    Hned ke třem.
    A U tří kočiček na Ječné je myslím tam někde poblíž toho Ječmene.
    Bezva pajzl.
    Kdyby mne někdy po páté nevymetli, tak tam možná sedím dodnes:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tři Kočičky jsou fajn a myslim, že od Ječmene více méně přes ulici. Pod nima ve sklepě je Dead Jack klub, kamarád tam občas hraje... Pivo tam točí slušně, ale nevim, jestli se tam člověk nají...

      Vymazat
    2. Vida, jaká je Ječná úrodná ulice! A jestli si dobře pamatuju, býval dole před Karlákem ještě takovej šílenej kultovní nonstopáč.

      Vymazat
    3. Cestou dolů byl na který straně ulice?
      Já si pamatuju jeden, na levý straně hned u zastávky na Štěpánský. Jednou jsem tam po odpolední s kolegou lemtal asi do čtyř do rána... Ale ten už tam bohužel neni. Místo něj jsem tam naposled nějakej luxusně se tvářící bar, kde k vodce za 120,- dostaneš ubrousek...

      Vymazat
    4. Tenhle byl napravo dole skoro pred Karlakem. Ale byl tak silenej, ze se o jeho dalsi existenci dalo pochybovat uz pred 10 lety, natoz ted;)

      Vymazat
    5. Tak tam už fakt asi žádnej neni :-/
      ...ve dvoře toho rohovýho domu si pamatuju restauraci... no spíš restaurace - se jich tam vystřídalo vícero, pravděpodobně protože byť místo bylo malebné, nebylo na ně moc vidět...
      Ale když se to tam jmenovalo U Ignáce, měli jsme tam s drahou svatební tu... oběd...

      Vymazat
  5. Chtěl bych využít této příležitosti k poděkování kouzlu, který se jmenoval Dr. Ajayi, protože pomohl obnovit mír v mém rozbitém manželství, poznávám o něm prostřednictvím přítele, který pomohl s šťastnými čísly vyhrát velké v loterii. Nechci jít do podrobností, ale co vás bude zajímat, je to, že Dr. Ajayi je opravdový duchovní člověk, protože jsem hledal pomoc z různých zdrojů, ale nic se nestalo, dokud mě můj přítel neobjevil, kontaktoval jsem ho ohledně svých přerušil manželství a vysvětlil mu všechno, řekl mi, co je třeba udělat, čehož jsem vyhověl, a dnes jsem šťastným mužem v manželství, moje žena se vrátila domů a řekla, že už nechce rozvod a díky Dr. Ajayim je těhotná s chlapečkem a moje finanční sochy se zlepšily. Pokud potřebujete pomoc s jakýmkoli problémem, obraťte se na velkého kouzelníka Dr Ajayiho na e-mail: drajayi1990@gmail.com nebo Whatsapp: +2347084887094 je 100% zaručena. můžete také kontaktovat další kouzlo.



    * Kouzlo manželství

    * Kouzlo propagace práce

    * šťastná čísla pro loterii

    * Kouzelné pero na zkoušky

    Kulka kouzla oblečení

    * Vyhrajte jakýkoli soudní spor

    * Ochranné kouzlo

    * kouzlo prosperity

    atd....



    Nebuďte stydliví, kontaktujte ho a opravte své problémy během několika dnů od duchovního zásahu.

    E-mail: drajayi1990@gmail.com

    Whatsapp: +2347084887094

    OdpovědětVymazat