středa 15. prosince 2021

Škrtám si ze seznamu dobrých zvyků: 2. Elementární slušnost

 

Pořádně navlhčit. Opatrně zanořit ostrý okraj zednické lžíce a po-ma-li-nku odtrhnout co největší kus tapety. Pokud se vám podaří odloupnout kus větší než metr, vyplaví váš mozek stejný množství dopaminu, jako když se vám v dětství podařilo oloupat mandarinku na jeden kus slupky.

V odstraňování tapet jsem fakt dobrá. Nechávám za sebou čistou zeď bez jediného nežádoucího vrypu, jemná chirurgická práce. Nechci se pochopitelně přehnaně chlubit, ačkoliv bych už mohla mít rozepsanej e-book s názvem „Proč jsou ženy lepší řemeslníci než muži“. Mohla bych ho mít rozepsanej, kdybych se už třetí podělanej den nesrala se zkrabatělýma rukama starý pradleny s tapetou tropického vzoru vyrobenou nejspíš z hajzlpapíru, protože její odstraňování postupuje po stejně velkých útržcích.

Pamatujete se na věštbu mé kamarádky Jany a jak jsem vám všem tvrdila, že naši řemeslníci jsou dostihoví koně? Rada, pod kterou by se podepsal i žokej Váňa zní: „Nikdy si nekupuj koně na internetu“. A druhá: „Když ti uteče kůň, musíš Taxis přeskočit sám“.

Když jsme se s našimi plnokrevníky domlouvali na termínu, tvrdil nám elektrikář, že rozvody jsou maličkost na pět dnů. Neřekl nám ale, že těch pět dnů bude rozprostřených zhruba v horizontu následujících dvou let, přičemž se počítá i jeho zjevení na půl hodinky odpoledne, během kterého přidělá jednu lištu a starostlivě si promne vous s povzdechnutím, že má ještě spoustu práce někde jinde.

„Jako kde někde jinde? Kdy se vrátíte?“ ptám se jako opomíjená milenka do telefonu a utírám si zbytky mokrý tapety do legín. Pan Vasilenko mi bez známky jakéhokoliv rozrušení slibuje, že dorazí v sobotu ráno na schůzku, u které má být taky i zedník a malíř. Jsou dvě hodiny odpoledne, v pozadí telefonátu slyším AZ kvíz a snadno si představím i ten měkkej gaučík a otevřený pivko. Měla jsem se hůř učit.

V sobotu s Emem zaspíme a dorazíme v 9 s provinilým pocitem, že někoho necháváme zbůhdarma půlhodiny čekat. V bytě ale kromě nás samozřejmě nikdo není.

Houstnoucí atmosféru rozjasní až do růžova vyspaná parta řemeslníků, co do bytu vpadne po desáté. „To nám to pěkně nasněžilo“ hlaholí vesele pan Vasilenko a okopává si břečku z bot, evidentně osvobozen od tlaku společenských konvencí se třeba omluvit. Malíř nepřijel vůbec, protože jeho slovy „si nestihl přezout auto, protože u nás musí furt hákovat a nechce se kvůli nám na tý mokrý silnici zabít“.

Během toho víkendu se rozhodlo, že se budeme stěhovat až na konci ledna. A taky jsme si s Emem řekli, že je na čase změnit strategii. Konec slušnýho chování, co do nás nadřely mámy, učitelky ve školce a lektor v tanečních. Nazrál čas zahrát si na hodnýho a zlýho policajta.

Od doby, co dělám divadelní improvizaci, mě do zlých rolí nemusí nikdo dvakrát pobízet. Umím se proměnit v tupou domácí kravku, sexuálního predátora a psychopata, ze kterýho vám bude běhat mráz po zádech i při nočním courání na záchod. Em si s úlevou vzal toho hodnýho.

Ještě to odpoledne jsem zavolala panu Vasilenkovi. Zhruba polovinu z tohoto telefonátu se pan Vasilenko opakovaně nadechoval a pokoušel se skočit mi do řeči, ale nedostal na to prostor. Na jeho konci jsme se domluvili na tom, že si udělá pracovní neděli a dodělá ty podělaný járky do zdi, na který se přijdu podívat v pondělí a pokud to nebude, zůstanu tam do jejich vyhloubení. Osobně. Na což mohl jen smutně pokývat, že tohle opravdu nechce.

V pondělí ráno volal Vasilenko Emovi, jestli by spolu mohli zajet pro keraštuk do stavebnin. Což byl samozřejmě krycí manévr pro projevy sympatií a chlapské solidarity. „Sem si všim, že máte hodně nervózní tu vaši pani. To asi doma moc klidu neužijete“ použije mě Vasilenko jako laciný ice breaker.  

„Pak vzpomínal na dětství v dětským domově. A jak je to náročný jít ze zakázky do zakázky, když máš artrózu v obou kolenech“ říká Em soucitně.

V tu chvíli mě došla skutečná velikost našeho soupeře. A že jsme prohráli. Prostě se v tom bytě bude vrtat ještě pár let. Občas něco udělá, ale častěji budeme trávit víkendy hledáním jeho biologické matky. Za pár let bude na kolečkovým křesle s lahváčem v ruce udílet rady jako kultovní pan Lorenc a já si ty drážky pod jeho vedením prosekám do betonu úplně sama. A víte co? Už chápu, proč lidi zadávají do Google dotazy „elektrické rozvody svépomocí“. To si ušetříte aspoň  karmu psychicky nevyrovnaný pindy.

30 komentářů:

  1. Nitky vlastně i vcelku přímočaré mne při čtení dovedly ke dvěma popkulturním odkazům.
    První, z těch dvou obecnejší, je vzpomínka na divadelní hru Řemeslníci. Něco mi říká, že ji autorka psala zčerstva po utržení zkušeností podobných těm tvým.
    Druhým, úzce souvisejícím s tvou proměnou v tupou domácí kravku, sexuálního predátora a psychopata, ze kterýho běhá mráz po zádech i při nočním courání na záchod, se mi připomněla postava Bet Sykes. Chvíli k zulíbání, chvíli šílenec, schopný utlouci nadřízeného čajovou konvicí.
    ...vůbec mi nezkoušej tvrdit, že tě ani jednou nenapadlo, jak je vlastně úplně jedno, jestli z tý zdi budeš spolu s tapetama seškrabávat i páně Vasilenkův mozkomíšní mok... :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To vis, ze me to napadlo. Jak by to klouzalo, ale bohuzel taky jak bych odtahla telo ke kontaku, kdyz neunesu ani pytel s omitkou:) A diky za odkazy, budu se muset dovzdelat. S Bez Sykes bych si urcite rozumela:)

      Vymazat
    2. Jak bys ho odtáhla.
      ...od čeho máš kamarády s ramenama jak skříň...? ;-)

      Vymazat
    3. Tedy ujednáno. A pak to hodíme na Angrešta, na kterého padá největší stín podezření, co se týká nenávisti k lidem s hlučným nářadím.

      Vymazat
    4. Samozřejmě, že to byl Angrešt. Jeho postoj ke stavebním úpravám v domě jest všeobecně znám.
      A tebe jsem v době zločinu na vlastní oči viděl ve frontě na počtě. V Chomutově.

      Vymazat
  2. Teda to je peklo. Jako pobavila jsem se moc, to ne že ne, ale velmi soucítím. Hlavně mě děsí, jak jsou si ty historky o řemeslnících vždycky podobné. Větu "měl/a jsem se hůř učit" už jsem slyšela tolikrát, že přestávám věřit na dobré řemeslníky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oni urcite budou. Je jich je celkove malo, neb jsou pro deti a jejich rodice stale atraktivnejsi humanitni obory, nez soupnout dite na ucnak. Kez by se jednou i ucebni obory dockaly sve velke slavy a propojeni se zaklady podnikani.

      Vymazat
    2. Dobří řemeslníci jsou! Ale vždy u někoho jiného. Slyším báječné historky sousedů, jak přijel řemeslník hned, dokonce si přivezl vlastní kafe a přezůvky. Vše stihl za hodinu a ještě to bylo v neděli. Jednou jsem toho pána i zahlédla, takže opravdu existuje. Věřím na dobré řemeslníky a také Ježíška. Toho jsem v pěti letech viděla u sousedů na balkóně. Držte se a také věřte, že dobří k Vám jednou přijdou jako Ježíšek.

      Vymazat
    3. Budu je vyhlížet u sousedů na balkóně, pokud je to takové plodné místo ke zjevení. Btw. byl nahý?

      Vymazat
    4. Asi byl...ale furt věřím, že to byl určitě Ježíšek... Soused si ze slušnosti natahuje aspoň trenky.

      Vymazat
  3. A pardon za preklepy. Nejsem opila, jen jdu z cviceni a uz nemam silu to po sobe ani opravovat. Jsem rada, ze drzim mobil a krok:)

    OdpovědětVymazat
  4. No páni! Já jsem tušila, že historky z rekonstrukce to tady rozproudí. Teď se za své tušení stydím a omlouvám. Proti tvýmu Vasilenkovi jsou naši řemeslníci z AAApoptávka hotoví Gipsy Kings, kteří byli s prací hotoví eins, zwei, drei a měli fakt nízkou karkulaci (kterou s námi průběžně chtěli dělat). Ale do stavebnin s nima teda lobo muset jezdit taky no, to nějak samotní nedávali :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsme narazili na zvláštní zvyk. Podle mě potřebují doprovod, protože by se jinak neovládli a nakupovali jako utržení ze řetězu. Takový Baumax musí být pro řemeslníky jako Hamleys pro děti. Ještě teď před Vánoci, kdy budou keráče a perlinky v šustivým papíru...

      Vymazat
  5. je to krásný příběh, samozřejmě. ale poučen čtením Otazníků detektiva Štiky se musím zeptat: opravdu můžeme věřit někomu, kdo nám tvrdí, že AZ kvíz běží ve dvě odpoledne? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A sněžilo opravdu v ten den, kdy měl pan Vasilenko boty od břečky? Samé otázky. Tedy vlastně samé otazníky.

      Vymazat
    2. Tak nějak jsem tušila, že mě to rozhodnutí nemít televizi jednou dožene. Ano, přiznávám. Pod tlakem okolností jsem tam všechny řemeslníky lstí vlákala a zamkla. Už jsou to skoro dva týdny, co nás přestali obtěžovat nevyžádanými telefonáty.

      Vymazat
  6. V krizových situacích všeho druhu ztrácím též elementární slušnost, zato nacházím slova a názvy, o kterých jsem vůbec nevěděla, že je znám. A dokonce je i použít. Např když 10 x slušně prosím zedníky, aby zavírali vodu a nenechali ji téct po schodech z patra do přízemí a pak až do sklepa. No a po 11 se z dámy v letech ozve : K a P ještě jednou tak Vám ..... A pomohlo to. Takže ještě doporučuji naučit se jazyku domorodců :) Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Paneboze, pristihnout je pri takove akci, tak by to bylo asi taky tornado vulgarismu:) Doufamy ze to ve finale dobre dopadlo a bazen ve sklepe nezustal natrvalo.

      Vymazat
    2. Jo a mimochodem, když teď jdu v okolí se psem a z nějakých oken slyším rekonstrukční randál, tak si vždycky říkám: “Aha, to budou Psicovi!” :)

      Vymazat
    3. Ali, spis se obavam, ze od Psicu se vetsinou ozyva jen rozpacite ticho. Tak mi to aspon pripada, kdyz prijdu na byt a misto ohlasene prace "od rana do vecera" slysim jen vrtani o patro vys. Dokonce jsme uz s Emem vyvinuli konspiracni teorii, ze ti "nasi" maji zakazku i na trech dalsich soubeznych rekonstrukcich v baraku:)

      Vymazat
    4. Chudák Angrešt. Ten se naběhá...

      Vymazat
  7. Ha, to je táááák přesný. Vítej v klubu rekonstrukčníků nebo rekontruktérů (kua, existuje takový slovo?). Vzpomínám na naši první partu řemeslníků - nejpoctivějc makal ten nejtmavší, ti ostatní měli jen chytrý kecy. Každou chvíli hlášky typu: "A jejda, ta zeď tak trochu spadla. Kruci, ono to nějak nedrží. Asi jsme to trochu podcenili. Kdo to mohl čekat toto?" a má blíbená "To bude vopravdu fungovat, nebojte!". Tu pronesl instalatér ve chvíli, kdy se mu můj osmdesátiletej děda pokoušel vysvětlit, že montovat odvzdušňovací ventily na začátek topnýho tělesa je blbost. Byla. Pochopitelně. Nakonec děda ty ventily přemontoval sám, protože k tomu odmítl kohokoli dalšího pustit. Co mohli, to zvorali nebo zničili.
    Druhá parta byla jen o malinko lepší, nicméně to už tady nad nima manžel stál a hlídal a buzeroval a přeměřoval (u nás máme je ten zlej on). Až napotřetí jsme narazili na zedníky, který byli boží. Ale zase nebyli z Prahy a (dost pochopitelně) neměli nouzi o zakázky doma, takže se jim k nám moc jezdit nechtělo.
    Nicméně zatím nikdo netrumfnul moji bývalou kolegyni. Zedníci jim dělali základovou desku na barák, klasickej obdélník. To by mohl zvládnout i žák základní školy. Ne tak pánové, kteří desku vylili ve tvaru nepravidelného čtyřúhelníku, kde byl pravý jen jeden úhel a délky protilehlých stran (za normnálních okolností stejně dlouhé) se lišily minimálně o 1,5m. A VŮBEC jim to nepřišlo divný.
    Tak pevný nervy. Na konci ledna si povíme, na jak dlouho to ještě vidíte ;).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obdélník trpce pobavil :D

      Vymazat
    2. To je straslivy! No, my jsme zatim ve fazi, kdy budeme blahove stastni a vdecni za to, ze to bude vubec nejak udelany. Jestli to bude udelany blbe, tak prejdeme do dalsiho levelu, az se bude ta nase silenost znovu prekopavat. Ja si popravde neverim, ze bych na takovy faily psychicky vubec mela, kdyz jsem odvarena uz jenom z tempa prace.

      Vymazat
  8. ... v klubu VĚČNÝCH rekonstrukčníků ... jsem chtěla napsat. Na ty ostatní překlepy se.e pes, ty pochopíte ;).

    OdpovědětVymazat
  9. Připomnělas mi moji dávnou koexistenci s řemeslníky. Ač jsme na obou stranách mluvili zdánlivě stejně česky, v mnohém jsme se navzájem nechápali a byli jsme velmi rádi, když naše spolupráce skončila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavne kdyz to melo dobry konec:) A je fakt, ze nekdy je ten dobry konec prave v tom, ze se clovek s nekym s ulevou rozlouci:)

      Vymazat
  10. My nerekonstruovali… my staveli. Jen 2 polozky mela delat firma.
    Jednak sklep: je po metr kratsi ale zase o pul metru sirsi. A zed mirne do oblouku (to nepochopis, udelat oblouk z dokonalych velkych kvadru, boze proc!)

    A pak tramovou konstrukci. Drevostavba. No, a proto byly vsechny otvory na ok a o 25 cm vyssi.

    Zbytek uz jsme delali s manzelem sami. Kupodivu : pri dvou plnych uvazcich, jednom mini diteti a jednom tehotenstvi tam to trvalo jen necele dva roky!

    Ale zazitek k nezaplaceni: do porodnice jsem prijela v monterkach se slovy: jedu rovnou ze stavby!

    OdpovědětVymazat
  11. Je to jak z nějakého tragikomického scénáře k filmu. Do smíchu vám s partičkou pana Vasilenka - i to jméno je takové filmové, to nemá chybu - určitě není, ale napsané je to parádně. Jednou, až bude konečně hotovo, se vrátíte k zápiskům, jako ke kronice vašeho nového bydlení a v úžasu a se smíchem si ji budete pročítat. Ale i tak držím palce, aby vám tam pan Vasilenko nezestárnul a vše nabralo rychlejší spád, i kdyby to bylo za cenu ztráty elementární slušnosti. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky, doufam, ze tu kroniku naseho bydleni budu jednou cist v byte, kde pujde elektrina. A ano, jmeno Vasilenko je kryci manevr:) I kdyz ne tak docela, jmenoval se tak muj byvaly kolega, ktery s nim pochopitelne nema co do cineni.

      Vymazat