pondělí 6. prosince 2021

Škrtám si ze seznamu dobrých zvyků: 1. Běh

 

O běžeckým stylu vedeme s Emem neustálý spory. Em byl v minulým životě nejspíš lipicán v cirkusu Berousek. Má neustálou potřebu poklusávat, s čímž mívá problém většina normálních lidí, co s Emem někdy zkusili jít po chodníku nebo na výlet. Mně třeba to jeho poklusávání fakt dráždí – tak buď jdeme jako normální lidi, nebo prostě běžíme, ne? Ne. Na chodníku s Emem můžete vést jen stručné dialogy, které ze sebe stihnete vyrazit dřív, než se zadýcháte při jeho dobíhání. Skoro to zavání tím, že to dělá účelově, že jo? Em má poklusávání ale natolik zažitý, že se s tímhle nešvarem samovolně budí před půl sedmou ráno, namaže dětem chleba ke svačině a vyklusá do parku. Podotýkám, že venku je tma a prší a Em po návratu tvrdí, že to dělá pro zdraví.

Ze srovnání s Emem bych na první dobrou vylezla jako lemra k pohledání, ale naštěstí jsem vyvinula teorii přirozeného pohybu dokazující opak. Zakládá se na evoluční strategii výdeje drahocenné energie pouze v případech, kdy o něco fakt jde. A ne, milý Eme, bezcílné pobíhání po parku před úsvitem mezi tyto aktivity opravdu nepatří.

Vysvětlíme si to na gepardovi. Je to jedna z nejladnějších a nejštíhlejších kočkovitých šelem světa, která stráví povalováním se drtivou většinu svého života. Gepard o sobě dobře ví, že se neválí jak tupý hovado, ale chytře šetří energii. Když ucítí gazelu, běží tak rychle, že se jeho tělo vyskytuje víc ve vzduchu než na zemi.

Pro mě je gazela ujíždějící tramvaj v městské savaně Pamatuju si, že kdysi mi bylo trapný tomuto sportu propadnout – ostatně Em dodnes tvrdí, že je pro něj běžící hlouček lidí směrem k městský symbolem ponížení. Pro mě je ujíždějící tramvaj tučný a šťavnatý sousto. Místo zívajícího řidiče s pleškou v ní začnu vidět hajzla, kterej nám spořádanejm lidem, co si poctivě platíme lítačku, ujíždí naschvál. Ale na mě si nepřijde.

Pro tyto okamžiky se měním v geparda. Je mi jedno, že mám šaty nebo čerstvě udělaný vlasy. V ten moment prostě vystartuju. Jako v dokumentu National Geographic Society, kde ve zvukový stopě začnou hrát zrychlující se bubny. Až po epický okamžik dlouhého doskoku do dveří a zakousnutí se do krční tepny, kdy řidič v poslední křeči troubí a přehrává hlášky pro neposlušné cestující. Mám 90% úspěšnost.

Em říkal, že jsem magor a jednou vlítnu pod auto. Tak hlavně, že tyhle poučky říká člověk, co chodí do parku za setmění, odkud by mohl v případě nouze jenom legračně odklusat. Druhá věc ovšem je, že dneska se to fakt stalo, jen bez toho auta.

Běžím si zase svůj lovecký sprint za kořistí, v lepší kondici než kdy jindy. Tramvaj už zatáčí za roh. Když se pravou špičkou odrážím k dalšímu skoku přímo v zatáčce, podklouzne mi pod nohou zrádná vlhká kostka a odstředivka mě vyplivne o pár metrů dál do nelichotivé pozice na kolenou a loktech. Ještě stihnu zodpovědět starostlivé dotazy diváků, znovu vystartuji a tu tramvaj fakt stihnu, aby bylo jasno.

V ní ale málem omdlím nedostatkem kyslíku a bolestí ze silničního lišeje a natlučených kloubů. Mám roztrhaný punčochy a nemůžu se opřít ani o podělaný opěrky kancelářský židle. Em měl pravdu. Najdu si jinej koníček, slibuju. Zítra odolám a normálně přijdu na zastávku jako důstojný člověk. A ještě s jednou věcí končím, ale o tom zas příště.

23 komentářů:

  1. Jé, jak já dneska to úlevný zasmání potřebovala! Díky za to :-) Mimochodem taky jsem ze skupiny gepardů (Jára Cimrman by se svojí školou běhání za ujíždějícími vlaky zajásal!) a taky mám už na kontě nějaký ten ošklivý pád. Ale přiznávám, že mě to nezastavilo a tramvaje pořád občas honím :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marie Veronika: Dikybohu za dalsi cleny gepardi smecky. Ze to ma tak trochu potencial zavislosti? Ja to s tim uplnym zavrenim gepardi kariery ted uz taky nevidim tak horky...strupy se zaceli a nechci vypadnout z formy!

      Vymazat
    2. Asi na tom něco se závislostí bude! Rozhodně je to dobrý pocit, těch pár minut ušetřit :-)

      Vymazat
  2. Aspoň za tramvají - já jsem takhle jednou dobíhala zelenou (v Dublinu, kde nikdo na zelenou nepřechází!) takovým stylem, že jsem si zničila svoje nejpohodlnější džíny. No a o svojí nehodě při běhu jako běhu jsem už letos psala. Furt mám na lýtku pigmentovou mapu, kde byl strup.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Znicit si pri prechazeni cely dziny, to uz je latka pro pokrocily! A ja se ptam, jak proboha?!

      Vymazat
    2. Tak jako... klasická díra na koleni, ale nos jako dospělá záplatu! I když to byl irskej trojlístek!

      Vymazat
  3. Ani mě běhání nikdy nijak zvlášť nebavilo. A shodou okolností jsem k němu naposled přinutil kvůli tramvaji. To když jsme se s druhym jezevcem vydali na pivo a dopustit se prostoje na zastávce nám přišlo jako amatérismus až příliš trapný.
    Ovšem silniční lišej jsme si přitom nepořídili.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten ma vetsi potencial vzniku spis pri dobihani tramvaje opacnym smerem k domovu (zalezi, kolik piv padlo...)

      Vymazat
    2. To jedině, že by člověk spěchal... ;-)

      Vymazat
  4. na tramvaj se neběhá, na tramvaj se čeká! to vás ve škole pro Pražáky neučili? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na tramvaj čekají jen mimopražští. :-) Pamatuji, jak jsem jako o život pokaždé dobíhala metro, protože další jelo až za dvě minuty! Teď žiji klidný život na venkově. Autobus jezdí 2x denně a vy přesně víte, kdy a kde máte být, jinak další jede zase až ráno. Hned se život v přírodě zklidní a běh se změní v čekání.

      Vymazat
    2. Lobo: Ja jsem holka z vesnice a na kurzu pro naplavy jsem chybela. To vis, u nas se behalo i za traktorem, nebo do 14 km vzdalene malotridky.

      Vymazat
  5. Anonymni: Z toho bych presne behala jak utrzena ze retezu. Copak tramvaj, tam si clovek pricte zpozdeni max par minut. Ale to vypeti, jestli stihnu ranni nebo az odpoledni autobus, to by byly teprve smrtaky!

    OdpovědětVymazat
  6. Dobíhání tramvaje, metra či vlaku považuji za nedůstojné muže mého vzezření, a proto nedobíhám. Tím si vyvolám krátký pocit spokojenosti, že jsem svou důstojnost ubránil, ale pak často i navazující velmi dlouhý pocit nespokojenosti, že trčím na zastávce, i když už jsem se mohl dávno vézt směrem k cíli :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No prave, a jeste nedejboze, kdyz ma ten navazny spoj zpozdeni a cloveku jen tak zbuhdarma utikaji minuty zivota. Minuty, ktere mohly byt promeneny v zasadni okamziky!:)

      Vymazat
  7. Hu, doufám, že nekončíš s blogem...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blog neradim zrovna do dobrych zvyku, ale spise spatnych zavislosti. Takze ne, z teto strany nic nehrozi:)

      Vymazat
  8. Neběhání chválím, hrozná móda teďka, začínaj lidi co v životě nic nedělali a pak lítaj po operacích, zlatá chůze. Kdybych běhala po parku já, museli by tam stát zdravotníci v řadě a podobně jako maratóncům podávají kelímky s vodou, mně by podávali kloubní náhrady.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo vlastně... za chvíli zas budou plný chirurgický pohotovosti ledňáčků... :-D
      ...ještě, že nejsem lékař - zrovna těmhle lidem bych se asi smál tak moc, že bych neviděl, kam jim matlám sádru...

      Vymazat
    2. Helga: Presne, me staci byt porad v poklusu psychicky.

      Galahad: Tos mi pripomnel, ze bych si mohla na boty pripnout nesmeky, ktery mi uz drahny leta doporucuje mama. Vida, za par let se dostanu i ledvinaku a dalsim pomuckam, kterymi jsem v mladi opovrhala...

      Vymazat
  9. Čo sa týka behania za prostriedkami mestskej hromadnej dopravy :-D, mám jednu teóriu. Viete prečo za nimi beháme? Je to pud. Ako u psa. Ten keď uvidí bežca alebo rútiaceho sa cyklistu tak sa pridá. Niekedy aj zavesný na ich vypasovaných elasťákoch. Tak s nami ľudmi, je to podobné. Lovíme !!! Akurát nehryzieme spoluobčanov do lýtok

    OdpovědětVymazat
  10. Práve som si spomenula , čo mi rozprával moj otec. Spolu s kolegom boli chronickí zaspávači a autobus do fabriky pravidelne "lovili". A keďže v tých dávnych dobách, nebolo vybudované osvetlenie (to až potom v akcii Zet), museli utekať po neosvetlených chodníkoch. A tie chodníky boli pravidelne ehm, ako to slušne povedať, "znečisťované" exkrementami, tak ten prvý čo utekal, robil navigátora tomu druhému. Hlásenia typu: pozor, v pravo hovno! Alebo: pozor na schode je šabla! Nešmykni sa, vyvolávajú už len nostalgické spomienky a úsmev na tvári. A až teraz som si uvedomila, že je to dedičné! Našťastie, zdedila to sestra :-D

    OdpovědětVymazat