středa 29. června 2022

Škola v přírodě jako kurz přežití Haliny Pawlowské

 

Letošní vyjednávání o škole v přírodě probíhalo na třídních schůzkách asi takhle:

Učitelka (nahlas): „Je mi to líto, ale letos si školu v přírodě odpustíme. Při současné inflaci byste se nedoplatili. Místo toho bych dětem objednala výlet za historií vážné hudby.“

Učitelka (v duchu): „S frackama je to rok od roku těžší. Symfonické odpoledne s Johannesem Brahmsem bude trestem za všechny uplynulé ročníky, kde jsem si vypěstovala závislost na diazepamu.“

Rodiče (nahlas, unisomo): „To by byla strašná škoda! Vezmeme si půjčku, jen abyste si s dětmi mohla odjet odpočinout do lůna přírody!“

Rodiče (v duchu): „S frackama je to rok od roku těžší. Snad si zasloužíme jeden týden svobody, kdy můžeme pít už před večeří?!“

Učitelka (nahlas): „To je od vás milé. Bohužel, jak se tak dívám na hodinky, s překvapením zjišťuji, že máme skoro konec května. To už budou všechny ubytovací kapacity naplněny.“

Zástupce rodičů, Paní Nováčková (nahlas): „Pracuji v cestovní kanceláři. Hned zítra to zařídím, i kdyby kvůli tomu měla téct krev z jiné školy.“

Učitelka (v duchu): „Ještě dnes požádám svého zubaře o implantaci diazepamové kapsle do zubu. Příště musím třídní schůzky svolat až na konec června.“

A tak si Žmur začal nadšeně balit. Vsuvka. Znáte Marii Kondo? Tahle Japonka se proslavila jako profi poradkyně při úklidu a organizaci věcí. Američani ji milují a točí s ní reality show, ve nichž zvou Marii na návštěvu. Při odchodu po ní na poličce zbyde jen bible a kimono, které si odložila při vyhazování zbytku věcí v domě do sběrného kontejneru. Mimochodem, byl někdo u Marie doma? Vsadím se, že má barák plnej zlatých valounů, kožešin a vycpaných loveckých trofejí Thomase Jeffersona.

Žmur by si ale s Marií rozuměl. V jeho minimalisticky sbaleném zavazadlu byly jen přesně odpočítané čisté ponožky a trenky, přezůvky a balíček karet. Rain Man na cestách. O to víc mě překvapilo, když jsem jeho tašku vzala před odchodem. Obsahovala nejspíš hroudu iridia, která mě málem převážila nazad. Samozřejmě ale neobsahovala pláštěnku, pro kterou jsme se museli vracet. Potom jsem ji chtěla napěchovat do tašky dřív, než mě stihl Žmur zarazit a vypadla na mě igelitka s kontrabandem.

„A je to tady“ řekne si váš mozek. Naše sladké miminko dospělo. „Chlast, cigára, možná drogy?“ probouzí se ve vás instinkt celníka.

Ne. Žmurova igelitka byla plná cukru. Bonbóny, sušenky, čokolády. A to v takovém množství, že byste s tím zabili polovinu diabetologické kliniky.

„Musel jsem to vzít“ odpověděl mi na to Žmur s naivním úsměvem Terezy Hlůškové v pakistánském celním skladu. „Kuba vzal zase igelitku limonád, Honza igelitku čipsů a Ondra igelitku rohlíků.“

„Rohlíků?“

„On má malý kapesný a rozkaz zněl jasně – prostě vzít IGELITKU něčeho, s čím přežijeme.“

Když se po týdnu vrátili, samozřejmě jsem vyzvídala, jak dopadla jejich týdenní výzva Haliny Pawlowské. Vypadalo to asi nějak takhle:

Den 1: Velká párty. Čtveřice kluků blaženě usíná s hladinou cukru odpovídající rozboru krve Miloše Zemana po nitrožilním podání meruňkových knedlíků ve Vojenské nemocnici.

Den 2: „Slaný to spraví“, říkají si večer kluci, protože do čokolád se už nikomu nechce. Nasypou do sebe kila chipsů a zalijí to limonádou. „Ještě jednou se bude někdo camrat na záchod a dostane dvojku z chování“ ječí na ně učitelka, kterou neustále klapající dveře od toalet ruší z diazepamového rauše.

Den 3: Ve středu odvezla zvířecí sanitka labradora Hafíka se zauzlovanými střevy. Majitel objektu krčí rameny, pes byl prý zvyklý žrát odhozené dětské svačiny včetně pytlíků a pít vodu ze záchodu. 

Den 4: Objekt byl napaden smečkou nutrií. Uklízečka při úklidu chodby napočítala 176 ožužlaných špiček od rohlíků.

Den 5: „Musíme. Přece to tady nenecháme!“ hecují se kluci a tlačí do sebe poslední bonbóny. „Příště se na školy v přírodě vyseru,“ kope řidič v Praze do kufrů před autobusem. „To duhový blití s umělýma barvivama ze sedaček už ničím nevydrhnu!“


22 komentářů:

  1. Jooo! Brecim smichy!

    Mimochodem Marie Kondo je amater cuckar. Dlouhonozka se z prvniho (ano konskeho) tabora vratila s vzorne zabalenym kufrem, kde za cely tyden vytahla jedny FROTE ponozky!
    Mohla bych mit radost ze nemusim prat. Mohla. Jenze tam byly 2 kolonie mravencu, ktere dojizdely cukr z kyselych zizalek!
    Divim se ze neexplodovali. Ponozky i mravenci!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je mazec! Doufam, ze vam mravenci nezdomacneli!:) Btw. report z konskeho tabora se tady pres leto urcite objevi:)

      Vymazat
    2. Na mravence vřele doporučuji granule proti mravencům od firmy Bros. Jsou to malé růžové kuličky velikosti chčia semínek. Nasypete to k výlezu z nory nebo na místo, kde mají mravenci zrovna kongres a oni to tak do deseti minut začnou žrát a zkrouceni smíchy umírají. - Protože jsou ty kuličky těžší než mrtvolky mravenců, je možné, s trochou šikovnosti, mravence vyluxovat a růžové kuličky tam nechat pro nějaké opozdilce.

      Vloni jsem používal kapsle s otvory a nástrahou uvnitř, ale po tom mravenci jen získali superschopnosti se množit, takže jsem měl na podzim doma asi 5 hnízd místo jednoho na jaře.

      To jen kdyby náhodou někdo potřeboval.

      Vymazat
    3. Ruzove kulicky neeee! To by byl neskutecny atraktant pro Kudrlinku druhou! No ale zase, kdyby se svijela na zemi, verim ze Dlouhonozka by se kralovsky bavila taky!


      Ps: Dlouhonozka dnes sama doma. Doufam ze mravenci zafunguji a odklidi mrtvoly.

      IK

      Vymazat
    4. U nas by ty ruzovy kulicky sezraly deti, v nadeji, ze jde o bonbony. Pripadne by to do sebe vyluxoval krecek.

      Vymazat
  2. Zasmála jsem se, ale být to ve skutečnosti, tak takový dítě pěkně zapakuju a pošlu rodičům domů třeba poštou. Vidím, že asi nebudu oblíbená matka, běda dětem, které se rozhodnou s našimi podělit o svou "svačinu"...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chapu. U nas cukr decka cepuji vicemene od prarodicu a z odmen ve skole, takze nepotesilo. Ale zaroven mi to bylo lito zkonfiskovat a vyhodit, spolehala jsem na lecbu sokem. A vyslo to, po par dnech uz jim to lezlo usima a vetsinu tam nechali (i z tech dalsich guilty pleasure igelitek).

      Vymazat
    2. Bohuzel, odrikaneho nejvetsi krajic… a po nekolika nazornych prikladech v okoli, si uz netrepim hubu zbytecne a razim teorii “poucneneho uzivatele”.

      IK

      Vymazat
    3. Jj, zacinam se smirovat, ze nase deti v puberte budou akorat zrat sladky, navstevovat mekac a hrat fotbal. A poslouchat nejakej pokleslej pop. To je karmickej trest za pubertu v roli alternativni psychedelicky ochrankyne zvirat.

      Vymazat
    4. Je malá jiskřička naděje, že se zamilujou do vegetariána a budou se živit vegetariánsky. Tak to má kamarádka se 17 letou dcerou. Ony indický vegetariánský jídla jsou výborný, ale mladá je asi ještě nezaregistovala.

      Vymazat
  3. To jsme koukám zas o něco přišli :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak jsem nakoukla, tak mate zase jiny radosti, au...

      Vymazat
  4. Vnitřní dialogy jsou fakt přesný :-D A k tomu duhovýmu blití - neblíží se náhodou Prague Pride? Takovouhle propagaci si asi ani ti nejodvážnější markeťáci neuměli představit :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidis, to me nenapadlo! Nebo by se takovej duhove poblitej bus hodil na rozvazeni jednorozcu:)

      Vymazat
    2. Jestli to blije duhu, je to jednorožec. Stačí zadat do googlu Unicorn vomit a uvidíte sami.

      Sakra, těšil jsem se na Blbec k večeři, měl to bejt ten francouzskej originál a je to americkej remake. I když mám oba hlavní herce rád, je to jako jít na koncert Ivana Mládka a místo toho tam mít Děda Mládek Illegal Band.

      Vymazat
  5. Marie Kondo dělá terapie převlečený za uklízení.

    U všeho musíte přemejšlet, proč si to chcete nechat.

    To jeden odsouzenec k smrti vyhazoval všechno, na co měsíc nesáhl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mam to podobne (a jsem doma jedina, komu dela radost odkladani). Ostatni to maji naopak a treba deti musim od vytridenych veci vylozene odhanet, protoze by se jinak plynule premistily do jejich skrini:)

      Vymazat
    2. Mluvíte mi z duše. Třídím věci=bordel (v očích dětí=maminka vyhazuje naše vzácné poklady) jen, když nejsou přítomní. Syn místo školy v přírodě ležel doma s angínou. Podplatila jsem ho 50,-Kč, aby neřekl mladší sestře, že jsem třídila věci. Většinou si toho ani nevšimne, ale jinak by brečela kvůli každé krabičce od žvýkaček. No a manžel, to je kapitola sama pro sebe. Zlato, to rezavé kladivo už vyhodím, stejně máme další dvě. Manžel nezúčastněně: Tak jo. A druhý den si přiveze kladiva hned tři, protože jsem mu vyhodilo to nejdůležitější a on ho musí nahradit. Stejně to nevysvětluje tu kvantitu :-/

      Vymazat
    3. Jo! Za me jsou nejhorsi ty holcici veci. Cicman ma asi tak 200 ruznych, silne zneklidnujicich krabicek. A v nich sponky, miniaturni hracky, gumicky, "diamanty", prachy nebo papirky. Anebo dalsi minikrabicky. Z toho jsem vzdycky uplne polosilena!

      Vymazat
  6. Moc děkuju, v hyperstresovém předovolenkovém režimu jsi mi ušetřila zešedivění tří vlasů a prodloužila život minimálně o hodinu. "Kimono a bible" to je top :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To me tesi, preju fajn dovolenou a doufam, ze historky z ni zustanou vytesany do blogu:)

      Vymazat
  7. Myslím, že bych Marii Kondo dokázal přesvědčit, že jediný japonsko český oříšek není populární "kolik třešní, tolik višní".

    OdpovědětVymazat