úterý 15. listopadu 2022

Houstone, máme problém

 

Aby bylo jasno, neprdím na vás. Neprdím ani na plán expozic, jen se nemusím snažit vycucat si z prstu ty nejhorší scénáře. Exponují mě naše děti.

To se takhle probudíte v půlce noci. Probudíte se, protože váš syn rozrazí dveře a odříkává jako v nějakým laciným horroru kletbu: „já umřu, já umřu, já umřu, pomozte mi, já umřu“ a roboticky chodí z jedný strany pokoje na druhou. Viděli jste někdy zblbýho tygra v ZOO, že jo? Takže máte přesnou představu: drmolícího tygra v pyžamu, odpovídající žánrové kategorii Kruh nebo V zajetí démonů.

Váš mozek se ze stavu OFF dostane plně do provozu asi tak za minutu, během který po jednotlivých neuronových spojích chodí vzájemně si odporující chybová hlášení:

Centrum strachu: „Houstone, máme problém. Oční nerv zachytil nějakýho strašidelnýho kluka v kritický vzdálenosti od postele. Posíláme vám tam pět dávek adrenalinu na boj nebo útěk.“

Centrum spánku: „Có? Bóže, zas ty stejný a úplně zbytečný problémy s usínáním u filmů. Okamžitě zavřete víčka, ruším poplach.“

Centrum strachu: „Z ušního choděj nějaký divný zprávy, ten kluk prej umírá.“

(ve velitelském centru mozku někdo rozsvítil): „Kdo sem do prdele pustil ten adrenalin? Proč chodí Žmur po pokoji a mumlá zaklínadla? Zvyšte krevní tlak na 200/150 a aktivujte centrum tříminutového jekotu, umírá tady děcko! Do háje, to zase bude noc!“   

Taky, že byla.

„Nehýbej se“ mumlá Žmur roboticky a dál si mě prohlíží nepřítomnýma očima, jako když Dahmer preparuje lebku své oběti. „Když ke mně přibližuješ, naklání se celý pokoj.“

Uběhne chvíle, kdy se mu snažím změřit teplotu a má mozková centra se mezitím překřikují, jestli zavolat rychlou, nebo ne. Nakonec Žmura vrátí do reality vždy klidný a zásadně nehysterický Em.

„Zdálo se mi, že mě drtí nějaká planeta“ kroutí hlavou nechápavě Žmur. Teploměr ukazuje 39,5.

„Teď je těch viróz hodně“ pokyvuje v pátek doktorka. „Boreliózy se bát nemusíte, ta se projevuje úplně jinak. Kdyby se mu vytvořil erytém, tak se radši stavte o víkendu na pohotovosti. Ale jak vidíte, nemá tam vůbec nic.“

„Nebojte, každý flek od klíštěte není borelióza. Ale jak na to koukám, tak tenhle flek zrovna erythema migrans je“ diagnostikuje doktor na pohotovosti čerstvý sobotní cucák od spirochet.

Po vlastní prodělaný borelce patřím mezi maniaky, který svý děcka prohlíží i po blbý návštěvě parku. Ale fakt by mě nenapadlo, že to svý poslední letošní chytne na začátku listopadu, kousek od Sněžky, že se mu schová ve vlasech a že bude nakažený. Bylo.

Poměr boreliotiků a nenakažených v domácnosti se upravil na 2:2. Jsem na sebe strašně naštvaná za to, že jsem to neuhlídala.

27 komentářů:

  1. Materskou sebe-nasranost chapu. Zblbly mozek v nouzovem rezimu taky.

    Co nechapu, je to kliste! Nema spat tvrdym zimnim spankem? Co misto toho okusuje neboheho chlapce z Prahy?

    Jak jste na tom ted?

    IK

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. IKa, no prave! Jeste v nadmorsky vysce, kde prosperuje snad jen Krakonos a jeho sojka! Je to snad forma Krakonosovy rebelie proti turistum? Nebo vznikl novy druh vysokohorskeho klistete, cihajiciho na sve obeti v sutrech a lisejnicich?

      Vymazat
    2. Jinak ted je na tom Zmur celkem stabilizovane. Sice konstantne zvysena teplota, ale flek po utoku antibiotik zda se mizi. Co se otrepal, standardne muci svou sestru a ma az zvireci apetit. Asi aby uzivil vsechny sve zmirajici bakterie. Do skoly normalne chodi, nechce se mi ho nechavat na 3 tydny doma, kdyz neni infekcni.

      Vymazat
  2. Tak tohle klíště muselo být nějaký záškodník!
    Ale dobře, že jste to podchytili včas. Přeju Žmurovi brzké uzdravení a jeho matce více klidu.

    OdpovědětVymazat
  3. Hajzl! Posledně jsem měla klíště z Průhonickýho parku, taky v listopadu, na hrudníku, a to jsem byla nabalená v bundě jak uzenářský výrobek. Nakažený naštěstí nebylo, ale naprosto chápu ten vztek, já si vyčítám i každej jejich kaz.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, pocit materskeho selhani je vubec jeden z top brutalne szirajicich a odpornych pocitu vubec... Pruhonice jsou takova klisteci obora, Cicman tam taky nachytala.

      Vymazat
    2. Holky neberte to tak tragicky. Všichni se v tom plácaj jak můžou, jen se rozhlédněte. Než si něco začnete vyčítat, tak se ptejte, kdo vás na to připravil a jak jste to měly vědět napoprvé či honem rychle promyslet.

      Viděl jsem desetiletou dceru alkoholičky tahat tašky s nákupem, rvalo to srdce, kamarádka jednou mluvila její matce do duše, ale s alkoholem dobrá rada jen tak nepomůže. To by byl ten svět moc jednoduchej.

      To jen pro srovnání, kde si vlastně stojíte a jsou ještě horší než alkoholičky.

      Musíte dospět a uznat, že jste jen lidi a chyby prostě dělat budete při nejlepší vůli. Nejde o to chyby nedělat, ale snažit se je uznat. I to je dost těžký a trpký.

      Férový musíte být i k sobě a ani to není snadná věc.

      A.P.

      Vymazat
    3. To je jasný, ale myšlenkově by bylo mnohem jednodušší, kdyby se nakazil třeba na škole v přírodě a ta morální vina visela nad účou. Když se na pedagogy dá házet už tolik jiných klíčových provinění, tohle už by byla maličkost.

      Vymazat
  4. Ježkovy oči, to je hrozný! Ach jo. Upřímnou soustrast tobě i Žmurovi - ale snad jste to podchytili včas a všechno bude dobrý. Některý věci se prostě uhlídat nedají... obzvlášť když jsou ty klíšťata takhle prohnaný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snad jo. Ja brala tenkrat antibiotika taky hned a zadny stopy to snad nezanechalo - pokud bych na kliste nechtela svest vsechny sve spatne vlastnosti.

      Vymazat
  5. Asi máš Žmura nastudovaného a nijak tě neošálí, ale když jsem se představil na jeho místě, tak jsem ho stejně musel politovat. Chudák nemocná, co stejně musí do školy. Jakej má smysl bejt nemocnej, když se člověk nemůže ani ulejt ze školy? Kde pak čerpat životní optimismus pro zbytek života?
    -

    Když jsem měl já tak před sedmi lety naposledy klíště, tak se usídlilo v třísle. Jako správnej hypochondr jsem se vylekal, že mi tam roste znamínko a že to může bejt rakovina kůže a nakonec mi tam všechno uříznou. Zblízka se to prohlédnout nedalo, protože na to nejsem dost gymnastka. Moc se mi nechtělo někde ukazovat rozkrok, ale šel jsem s tím statečně na kožní. Tam jsem napřed čekal mezi lidma, kde se tak trochu každej štítil všech ostatních.

    Když přišla řada na mě, tak jsem vešel, doktorka se ptala, co předvedu (tak nějak jako v Česko Slovensko má talent), tak jsem to nějak nervózně řekl o snad znamínku v třísle. Pak pokynula, ať to teda ukážu, aby se na to podívala, jen na to mrkla (přeci jen z dálky, tam je to bezkontaktní diagnostika a na palpace se taky moc nevěří) znechuceně si odfkla, že je to jen klíště (jakože jsem blb, že jsem to sám nepoznal) a tak nějak naznačila, že je audience u konce a že tam ani nepatřím a můžu jít (jako vypadnout).

    Odcházel jsem se směsí úlevy, že jsem trapně zdravej, s trochou studu, že jsem hypochondr a radosti, že je konec života opět v nedohlednu. Teoreticky se smrti nijak nebojím, ale když máte plnou ledničku, tak se umírání nehodí.

    Musel jsem doktorku šíleně zklamat, protože po lidech ukazujících genitálie vylepšené kapavkou a syfilitidou, nejrůznější hnusné plísně, svraby, ekzémy, lupenky, a rakovinová mateřská znaménka velikosti telecí hlavy, bylo tohle absolutní zklamání dne.

    Ale i tak jsem se jsem se odměnil válením v posteli a dobrým jídlem.

    Tak držím palce marodovi i zbytku rodiny, především pak mučené Čičman. (Když jsem já měl úplavici, tak sestra nemusela tejden do školy. To byly tehdy panečku nemoce.)


    (Neřešil se tu už někdy thiamin a pivo jako dokonalí zaháněči klíšťat?)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zklamani chapu - neco jako kdyz rozcarovany kozar smetl muj diagnostikovany melanom ze stolu jako stareckou skvrnu. Skoda, pritom by se dalo na triselny kliste pouzit spousta experimentalnich metod. Treba to rozkrajet laserem, pouzit na nej protonovou lecbu nebo ho asponzl zdrogovat opioidy. Ale to ne. Neni to rakovina, nezajem. Doktori jsou dneska zoufale nekreativni! S tou uplavici, to je prosim pekne bezna detska nemoc kde, nebo o jakem obdobi stredovekych dejin se tu bavime?

      Vymazat
    2. To nebyla běžná dětská nemoc ani v těch sedmdesátkách. Do činžáku se přistěhovali noví sousedi, já si jednou hrál s jejich dítětem a už to bylo. Jestli přišli rovnou ze středověku nevím, ale matce se hned nelíbili.

      Navíc to doktoři nemohli poznat. Napřed jsem byl na chirurgii, protože mysleli, že to je slepák (dodnes doufám, že to tam ty dvě dobré paní nenakazil), ale nějakýmu mladýmu doktorovi se to nezdálo, tak naštěstí hned neoperovali, pak mě poslali na izolaci na dětský, tam jsem byl tejden v izolovaný místnosti a smutně koukal přes sklo na děti vedle a na poslední tejden jsem jel do větší nemocnice ve větším městě, tam jsem byl už mezi úplavičníkama a tam mě vyléčili (nebo ty bakterie aspoň unudili k smrti).

      Jen mi tam ukradli banány, co mi tam naši poslali po sestrách. Malýmu chcípáčkovu se smrtí na jazyku ukradli banány. O tom by měl Hutka vyprávět.
      ---

      Tohle léčení klíštěte je skoro houseovský. Tebe měli vylovit už ze základky a poslat rovnou na medicínu. Takovýho talentu je škoda. Rovnou tři metody na klíště, aby se vůbec nic nezanedbalo. Spálit ho laserem na škvarek, pak rozložit přeživší buňky protonama, až mi vypadaj vlasy, vousy, obočí, řasy, zuby, nehty a chlupy a nakonec ten zbytek zfetovat, až by spadlo z mýho rozkroku, jak sjetej rocker ze střechy a já měl dobrou náladu. Prostě brilantní. Tak má medicína vypadat.

      Ještě vtipný komentáře na všechny kolem, nějakej naschvál Cuddyové a můžeme točit.

      ----

      Jinak jsem za dlouhých dní myslel na to běhání přes hřbitov a vzpomněl jsem si na Hřbitov bláznů v Bohnicích. Moje sympatická brazilská kolegyně, která milovala všechno strašidelné, byla nadšená, když jsem jí o něm vyprávěl. Samé utrápené, nešťastné duše. Snad i utrápený Gavrilo Princip, co picnul Ferdinanda. Dokonce si tam prej někdo z britské královské rodiny snad i nějaké ostatky odvezl.

      Někdy si tam půjdu zaběhat a poreferuju. Jednou.

      A.P.

      Vymazat
    3. Úplavičníci. To jsou fakt sousedi, co naserou. Taky jsem v dětství zažila internaci v socialistický nemocnici na kraji města. Pamatuju si z toho, že jsem byla na pokoji s dvěma klukama. Rozbili jsme teploměr a hráli si se rtutí, sestra nás za to zfackovala. Smradlavý pyžámo s hnědou dálnicí, protože jsem si v tý době ještě neuměla kvalitně utřít zadek a nikdo to tam za mámu neudělal. A že jsem se jednou v noci ztratila v chodbách, což možná souvisí s tím zneuctěným kouskem nočního textilu.
      Na hřbitov bláznů si zaběhni, třeba zrovna dneska je pro to ideální počasí. Jak je to se slavnými osobnostmi nevím, ale podle mě jsou moc nafrněný na to, aby dělali nějakou show. Lovci duchů se tam prý nejčastěji kamarádí s Maruškou Tumů.

      Vymazat
    4. Rtuť je hezká, jak se dá rozbít na ty kuličky, který se pak zase spojej, ale protože je jedovatá, tak vás nejspíš fackovala fakt pro vaše dobro. (Viz Jahelkova píseň o vesnické pomstě.

      To já byl přes utírání už tehdy mistr, ale to mi bylo jistě víc určitě jsem znal už vyjmenovaný slova.
      Ale za hnědou dálnici jsem se styděl, když jsem přetíženýmu spolubydlícímu slíbil vyprat prádlo a pak jsem zjistil, že zaprané dálnice zdobí snad všechny slipy. Vzhledem k tloušce měl hemeroidy ale nebyl jsem nijak šťastnější, že to vím.

      Na Bohnický hbřitov se chystám za odměnu, až si splním povinnosti. Ještě je vedle psí hřbitov - hned jsem si vzpoměl na horor Pet Sematary. Jestli tam bejval před tím indiánský hřbitov, tak se třeba vrátím se psím Frankenstejnem a budu vám psát už jen ze záhrobí.

      Vymazat
    5. Rtut byla hezka, ale ten teplomer rozflakali kluci a trest byla tezce nespravedlivy i pro malou prihlizejici. Jo, ten pet hrbitov je fajn, ale vicemene roztomilej. Nebo jsem si tam aspon nevsimla nejaky fotky mazlicka s tezce nenavistnym vyrazem demona, co jenom ceka, az prejde po duhovym moste, aby mohl zacit skodit. Coz je zvlastni, docela dost nasich zvirat tenhle vyraz melo docela bezne. Nicmene takova psi entita porad zni dost cool na to, aby ji clovek chtel mit na sobe povesenou. Ten respekt v celym panelaku za svetelkujiciho psa a mit misto zvonku vyti.

      Vymazat
  6. To je teda blbá náhoda, v listopadu. A celkem neuhlídatelná.

    OdpovědětVymazat
  7. Třeba to nebyla náhoda.

    Třeba je Žmur něco jako důležitý John Connor z Terminátora a robotka z budoucnosti maskovaná jako milá babíčka na něj vystřelila nakažené klíště z deštníku.

    OdpovědětVymazat
  8. Liška: Škoda, že není nějaký detektor v rámu dveří jak na letišti, že by to zapípalo. A rovnou odpálilo mikrobombu na dané místo s přisátcem.

    Anonym: Právě, protože neexistují. Babičku jsme nepotkali, ale zato jsme u chaty potkali asi tak 500 turistických robotů s pohonem na pivo a zelňačku, co se dobíjeli v místním bistru. To se to pak střílí borelka po náhodných kolemjdoucích.

    OdpovědětVymazat
  9. 500 robotů z budoucnosti - to mi připomíná, jak když měli za socialismu milicionáři ve fabrice tajný cvičení, tak si objednali v kantýně pro všechny jídlo s sebou a hned to věděla celá fabrika.

    Jeden pak důležitě prudil, ženský, že to je tajný a jak to vědí a ony se mu vysmály, že to věděj všichni a ať si příště uvařej sami nebo jedí konzervy. Pak už nic neříkal.

    Pak někdo říkal, že to samý bylo, když dělali špióni z StB nějaký supertajný operace třeba v Mexiku, tak jich tam vyslali pár stovek, dostali samozřejmě pasy atd a věděl to hned kde kdo.

    Takže těch 500 robotů se zelňačkovým pohonem na Sněžce a hned je poznat, že Žmur je nějakej vyvolenej Neo nebo John Connor.

    Zkus mu dát umejt nádobí, jestli nebude mít ty super rychlý pohyby, kdy se zdá, že je na třech místech najednou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nadobi myje dost pomalu a blbe, ale treba je to jen zastiraci manevr. To je jasny, ze uz tohle shromazdeni pod Snezkou bylo podezrely az za roh, tak se ted roboti klidni a delaji, ze nic. Delaji normalni obcansky povolani, jako jsou kuryri, prodavacky a kandidati na prezidenta.

      Vymazat
  10. Jsou to záludní hajzlíci, kteří se dovedou schovat i před supermatkou.

    OdpovědětVymazat
  11. Naše rodina letos přežila sezónu bez jediného klíštěte. A to v přírodě trávíme celkem dost času a většinou to byly aspoň tři kusy
    na osobu na rok. Pořídili jsme si totiž psa, který leze na sedačku i do postele. A protože klíšťata fakt nemám ráda, hojně jsem ho impregnovala a on pak přípravek průběžně nanášel na nás. Jinak si to vysvětlit neumím. Takže pro letošek jsme se sice vyhnuli borelióze, ale co nás čeká v důsledku nadměrného používání strašlivé chemie odpuzující parazity zatím nevím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyhle pripravky jsem hojne nanasela i bez psa, az zacaly padat do krovi i srny, kolem kterych jsme prosli. Porad ale repelentum prisuzuji podle mych klistecich ulovku spis placebo efekt. Ja mam nejvetsi pocit ochrany od pripravku, kde je velkym pismenem DEET 24.9% (25% uz asi zakazuje zakon). Ale kdyby tam bylo napsany, ze je to hazard se zdravim a zabiji to novorozence, asi by me to uklidnilo jeste vic!

      Vymazat
  12. Tak klíště v listopadu bych taky teda nečekala :-/ To je fakt pech. Snad to vše podaří dobře přeléčit, držím palce!

    Ale jinak úvod krásný! :-)

    OdpovědětVymazat