Houstone, máme problém

 

Aby bylo jasno, neprdím na vás. Neprdím ani na plán expozic, jen se nemusím snažit vycucat si z prstu ty nejhorší scénáře. Exponují mě naše děti.

To se takhle probudíte v půlce noci. Probudíte se, protože váš syn rozrazí dveře a odříkává jako v nějakým laciným horroru kletbu: „já umřu, já umřu, já umřu, pomozte mi, já umřu“ a roboticky chodí z jedný strany pokoje na druhou. Viděli jste někdy zblbýho tygra v ZOO, že jo? Takže máte přesnou představu: drmolícího tygra v pyžamu, odpovídající žánrové kategorii Kruh nebo V zajetí démonů.

Váš mozek se ze stavu OFF dostane plně do provozu asi tak za minutu, během který po jednotlivých neuronových spojích chodí vzájemně si odporující chybová hlášení:

Centrum strachu: „Houstone, máme problém. Oční nerv zachytil nějakýho strašidelnýho kluka v kritický vzdálenosti od postele. Posíláme vám tam pět dávek adrenalinu na boj nebo útěk.“

Centrum spánku: „Có? Bóže, zas ty stejný a úplně zbytečný problémy s usínáním u filmů. Okamžitě zavřete víčka, ruším poplach.“

Centrum strachu: „Z ušního choděj nějaký divný zprávy, ten kluk prej umírá.“

(ve velitelském centru mozku někdo rozsvítil): „Kdo sem do prdele pustil ten adrenalin? Proč chodí Žmur po pokoji a mumlá zaklínadla? Zvyšte krevní tlak na 200/150 a aktivujte centrum tříminutového jekotu, umírá tady děcko! Do háje, to zase bude noc!“   

Taky, že byla.

„Nehýbej se“ mumlá Žmur roboticky a dál si mě prohlíží nepřítomnýma očima, jako když Dahmer preparuje lebku své oběti. „Když ke mně přibližuješ, naklání se celý pokoj.“

Uběhne chvíle, kdy se mu snažím změřit teplotu a má mozková centra se mezitím překřikují, jestli zavolat rychlou, nebo ne. Nakonec Žmura vrátí do reality vždy klidný a zásadně nehysterický Em.

„Zdálo se mi, že mě drtí nějaká planeta“ kroutí hlavou nechápavě Žmur. Teploměr ukazuje 39,5.

„Teď je těch viróz hodně“ pokyvuje v pátek doktorka. „Boreliózy se bát nemusíte, ta se projevuje úplně jinak. Kdyby se mu vytvořil erytém, tak se radši stavte o víkendu na pohotovosti. Ale jak vidíte, nemá tam vůbec nic.“

„Nebojte, každý flek od klíštěte není borelióza. Ale jak na to koukám, tak tenhle flek zrovna erythema migrans je“ diagnostikuje doktor na pohotovosti čerstvý sobotní cucák od spirochet.

Po vlastní prodělaný borelce patřím mezi maniaky, který svý děcka prohlíží i po blbý návštěvě parku. Ale fakt by mě nenapadlo, že to svý poslední letošní chytne na začátku listopadu, kousek od Sněžky, že se mu schová ve vlasech a že bude nakažený. Bylo.

Poměr boreliotiků a nenakažených v domácnosti se upravil na 2:2. Jsem na sebe strašně naštvaná za to, že jsem to neuhlídala.