úterý 6. února 2024

Vrať ten cukr, hajzle!

 

Dneska to nebude o lidech, ale o našich příbuzných. Ne, o strejdovi Kudrnáčovi už víte všechno. Myslím tím opice.

Když se někdy před půl rokem naše děti dozvěděly o velký zaoceánský výpravě, byl v podstatě jejich jedinej zájem zúžen na volně žijící opice. Můžete jim tisíckrát nabízet jedovatý pavouky, hady, kolibříky nebo motýly přes celou ruku – ale tyhle všechny ohrožené druhy jsou v optice našich dětí jen předskokani na koncertu Billie Eilish.

V pralesní chýši jsme se ptali místního rangera, jestli jsou v okolí opice. „Proboha, jen to ne“ pokřižoval se. „Jo, ty potvory tady lítaj po pralese, ale k nám naštěstí nelezou. Abyste tomu rozuměli, mám fakt rád zvířata, ale vopice, to by byl náš konec,“ ukázal na svou otevřenou kancelář a jídelnu jen pod střechou z plechu.

Ze samoty jsme přejeli do poslední etapy vejletu, což je pacifický pobřeží Kostariky. Oproti klidu a láci provinčních městeček jsou tady surfařský centra, noční kluby, šlapky a hluční plážoví prodejci kokosů, který večer vystřídá diskrétnější směna dealerů kokainu.

Naše děcka jsou nadšený, protože z alternativního cestování za pár šupů jsme se ocitli v realitě zmrzlinových stánků, suvenýrů…a opic.

Opice jsou totiž místní holubi. Když jsou v pralese, tak si dávaj sakra majzla na to, aby nebyly spatřeny. Sednou si na vrcholek stromu a vřeštěj, aby byly děti nasraný, že je ZASE neviděly.

Přímořský opice žijí v rezervaci hned vedle našeho hotelu. Tam žijou oficiálně a jen proto, aby za jejich fotky mohli turisté platit 16 dolarů za vstup. Počet lístků do rezervace má denní limit, takže většinu vykoupí místní turistický agentury a přeprodávají je pak amíkům s přirážkou za 60 dolarů, uvedený čísla nejsou výplodem mý fantazie. Děkujeme, nechceme.

Náš pokoj je na pavlači a za sousedy máme Gertrudu a Hanse, německý manželský pár tak kolem šedesátky. Hetruda (po vzoru Brangelina –  Brad Pitt a Angelina Jolie) většinu času sedí u stolku venku, popíjí pivko a mastí karty.

Co o Hertrudě dále víme celkem najisto, je nenávist k dětem – zejména k těm, který mají po týdnu odříkání k dispozici bazén. Žmur a Čičman se vrátili do prenatálního prostředí dělohy a když neplavou v oceánu, tak jsou naložený v bazénu, jako dvě zkrabatělé, hlučící okurky.

Hetruda pak přes jejich výskání zřejmě pořádně neslyší, kdo vynáší eso a kdo zavírá, takže se dramaticky zvýšil počet vypitých lahví piva a německých nadávek drmolených zpod statných bavorských knírů Hanse.

Opice jsou vychytralý. Třeba už dobře ví, že většina hostů včetně Hetrudy chodí po snídani plavat do moře. Ale nepočítaly s tím, že naše děti musí ráno chodit „do školy“, čti otráveně se na hodinku zabořit do svých učebnic a sešitů.

Což bylo přesně to časový okno, kdy jsme se stali svědky zločinu. Začalo to nevinným zvoláním Čičman od dělení dvouciferným číslem: „Podívejte, OPIČKA! A blízko!“

Ta opička byl kapucín, šéf gangu, co šel očíhnout terén. Seděl na zábradlí pavlače, nezúčastněně se drbal na koulích a ve svém malém, ale výkonném mozku poměřoval naši nebezpečnost. 

Nakonec nás ohodnotil na nízké riziko, protože něco ošklivě zavřeštěl do rezervace a přes nízký plůtek se přehouplo pět dalších chlupatých gangsterů. Děti byly opilé nadšením a freneticky pištěly, což spolu s vřeštěním opů vyvolávalo úděsnou kakofonii mezidruhového setkání.

„Jdou k nám, jdou k nám!“ plácá se do stehen Žmur a není to tak docela pravda, protože gang jde VEDLE. Zkušeně zalomcuje dveřmi Hetrudy, které nejsou zamčené a celá pětka zkušeně vbíhá dovnitř.

Zůstali jsme konsternovaní. Přes odpudivost Hansova knírku a Gertrudy ječivých sykavek jsou to příslušníci našeho druhu. Já chci jen dokumentovat, Emova morálka káže zasáhnout.

„Vrať ten cukr, hajzle!“ rozmachuje se Em sandálem, když šéf kapucínů vítězně vybíhá s krabičkou hotelových cukříků. Z pokoje se ozývá činorodé drancování a za chvilku vybíhá zbytek zločinecké organizace.

Na podlaze pokoje vidíme poházený věci a vysypaný zbytky Gertrudina salátu od stolu až ke dveřím. Takhle nějak to musí vypadat, když ráno Mick Jagger opouští svý apartmá a odjíždí na další turné.

Opice na Emův sandál reagují pouze vyceněným zažloutlým chrupem, jdou si ještě výsměšně otřít zadky do našich ručníků a teprve potom zmizí i s krabičkou cukříků v hloubi svý rezervace. Pak že není cukr droga.

Později jsme Hertrudu zastihli před apartmánem poněkud neklidnou. Em sice pohotově přispěchal s historkou o opicích, ale Hans se na to úplně netvářil. „Opice? Ty jsme tady ještě neviděli!“ syčela Gertruda a vsaďte se, že chtěla dodat „na rozdíl od těch vašich fracků“.

Nakonec se fotodokumentace ukáže jako jediný důkaz, který zachránil naši čest. A taky od tý doby zamykáme na dva západy, i když jdem jen dolů pro kafe. Pura vida!












34 komentářů:

  1. Jako ono je to hezký řviřátko.
    ...ale kdyby mi v pokoji předvedlo to, co Hertrudě, měl bych těžko odolatelné nutkání na něm pilně trénovat střelbu z praku... :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, oni na to dojedou... jsem hodně zvědavá, kdo jim bude plombovat ty zkažený zuby!

      Vymazat
    2. Taky jsem na ty zuby pomyslel.

      Jen bych jim možná v rámci mezidruhového boje ty cukříky koupil po kilovejch krabicích.

      Kdysi jsem viděl dokument o tom, jakej je cukr jed. Pak už se ten dokument ztratil jak Slánský z fotek Klementa Gotwalda. Cukrářská lobby musí bejt silnější než ta drogová.

      A.P.

      Vymazat
    3. Možná myslíš That Sugar? Ten je docela dobrej, ale koncipovanej spíš pro děti (a Američany), protože celkem známý fakta jsou tam prezentovaný jako "teď si všichni sedněte, cukr způsobuje nadváhu".

      Pak je Cukr-blog od Culkový, na ten se chystám, ale odrazují mě ty recenze (že je Culková provoplánovitě afektovaná pinda a důvěryhodnost nezvyšuje ani její putování za autoritami typu šaman).

      Cukrářská lobby je určitě silnější pes než Escobar. V šedesátkách třeba podplatili Harvard, aby jim vypracovali studii, že cukr je vlastně celkem fajn potravina, stačí se jen trochu víc hýbat a čistit si zuby. To o heroinu nikdo do médií široké veřejnosti publikovat nedokázal.

      Vymazat
    4. Koukal jsem na to "That Sugar", ale bylo to ještě něco jinýho. Uváděla to nějaká ženská, co vypadala tak na 50, ale pak jí bylo mnohem víc. - A dělo se to v USA.

      A to je normální cukr skvělej, vedle glukózo-fruktózovýho sirupu. Jsem kvůli tomu přestal pít normální koly, když tak tak si dávám Royal Crown.

      A.P.

      Vymazat
    5. No nevim. I ten normalni je celkem udesnej jed. Ale ja jsem posledni, co ma co moralizovat- pohybuju se ode zdi ke zdi mezi fazemi sladkyho zivota a drsnyho cukr detoxu.

      Vymazat
    6. Na chuti to nepoznám, ale cejtím se po tom jinak. Jako třeba po půl litru a víc, ne po jedný sklenici.

      Ber to jako rozdíl mezi čistým kokainem a lodnýnskou pouliční směsí levamisolu, kreatinu, cukru, paralenu, lidokainu, pervitinu s až 12% kokainu, která se také prodává jako kokain.

      Já používám do čaje med. Na ten máme dělanou genetiku.

      A.P.

      Vymazat
    7. ...pokud to není med s mixem pesticidů, třeba v Číně se s nějakýma normama moc neserou a včelám v noci svítí oči. Ale zas máš díky tomu slušnou šanci, že v tobě nehnízdí hlísti.

      Vymazat
    8. To je speciální med ze supermarketu. Určitě je sladěnej s rohlíkama z ukrajinský mouky. Prodávají to jako package ještě s kuřecím masem.

      Takže to z člověka vyžene všechny parazity, co se pak chtějí pod prahem protáhnout k sousedům.

      A.P.

      Vymazat
    9. To je přesně ten biohacking, kterej teď hrozně frčí a lidi za něj dávaj hromady peněz. Blázni - přitom stačí tak málo. Rohlík s medem a májkou.

      Vymazat
    10. Vůbec jsem o tom biohackingu nevěděl. Zůstanu u těch rohlíků a medu a budu si říkat, že jen zářím zdravím. Nebo alespoň blikám. :-)

      A.P.

      Vymazat
  2. Teda, to bylo drama! :-D O opičích kradařích mi vyprávěla indická spolubydlící a znělo to dost podobně. Nikdo s tím moc není schopný nic udělat, a tak opice v podstatě kradou, co chtějí... Jo a slovní spojení "úděsná kakofonie mezidruhového setkání" sice úplně často asi nevyužiju, ale je to věčná škoda, protože je naprosto brilantní!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V Indii to musí být vůbec drama, protože tam je to v určitých místech vlastně přesilovka. To aby tam člověk šel jen s plnýma kapsama cukříků jako výpalným pro zdejší šéfy gangu a zaplatit si tak klidný průchod bez kousanců a škrábanců. Anebo použít historicky osvědčený prostředek na odhánění - klacek:)

      Vymazat
    2. V Indii je 30 000 bohů, každej má nějaký svatý zvíře, tak jsou ty opice ještě navíc posvátný. Takže klacek ne. S bohem si to nechceš rozházet.

      Takže podobnej nájezd, jen ve třetím patře a s přístupem, že co nesebereš, to musíš aspoň rozházet, končil tím, že Indka jen stoicky uklidila, zajistila ty jejich polokna a byla ráda, že se boží návštěva odbyla jen tímhle.

      Majitel stánku se zeleninou dole před barákem dopadl daleko hůř a kdysi v zemi Galilejské, návštěva boží skončila těhotenstvím manželky.

      A.P.

      Vymazat
    3. Host do domu, bůh do domu. Tohle český přísloví mohlo vzniknout asi jen kvůli tomu, že tu opice nežijou.

      Vymazat
    4. přesně při mezidruhovém setkání jsem vyprskla smíchy :D

      Vymazat
  3. Kdysi davno jsme byli v opici zoo v holandsku. Bozi to bylo. Zvirata nebyly v kleci, my museli mit vsechno v extraodolnych batozich a prochazeli mezi opicemi. Kdyz jsme chteli svacinku, museli jsme do klece my… co takhle nemecky par zavrit do klece?

    Jinak mate muj obdiv: nejen ze se davate na dost dobrodruzny cesty, ale jeste donutis deti se aspon hodinu denne ucit? Jsi muj vzor!

    Ik

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To zni super! Uplne mi to pripomina takovy ty kresleny vtipy, jak lidi konecne pochopi smysl detsky ohradky a schovavaji se tam s knizkou pred utocicimi batolaty.
      S ucenim to bxla podminka. Ale strasne to odbyvaj a davaj nam to sezrat, jaky jsou chudaci. Ale samy musely uznat, ze bez uceni by nebyly opice.
      Ted uz jsme zase jen v chysi se studenou vodou a tady behaji jen gekoni.

      Vymazat
    2. Na to jim nesmíte skočit a naopak musíte jako naprosto šílení rodiče tvrdit, že učení je děsná zábava.

      Trik je v tom, co je ta druhá věc na výběr. Proti gekonovi nebo dokonce opicím učení nemá šanci, ale když máš sedět 3 hodiny na chodbě a nudit se, tak je učení hned zábavnější.

      A.P.

      Vymazat
    3. Nevím, jestli na to už nejsou velký. Když byly Žmurovi tak tři, tak jsem mu jednu dobu dávala rybí tuk. Objednala jsem ho z lékárny přes net a když došel balíček, tak jsem ho převzala s velkým wow efektem, že konečně dorazila super-síla pro extra silný kosti a zdraví (měl tenkrát období superhrdinů) a hned jsem si jednu lžičku dala.

      Samozřejmě chtěl taky, ale dělala jsem drahoty, že je to jen pro dospělý, a že jako nevím, jedině, že by to bylo naše tajemství...

      Ale i pro super-sílu si chodil škemrat tak max týden a pak ho to přešlo a dneska už jen čekám, kdy mi to karmicky vrátí na nějakým svým kanadským žertíku.

      Ale je fakt, že kdybych jim řekla, že je na hodinu zavřu do koupelny v aktuálním ubytování, tak je proti tomu učení u stolu top zábava. Akorát by to bylo nehumánní, vypadá to tam jako pitevní místnost v nějaký pochmurný somálský plážový nemocnici.

      Vymazat
    4. To jsi na něj šla teda rafinovaně. To už je teda komplexní strategie a trvalo mu to celej tejden, než to přestalo zabírat.

      Já už ani nevím, jak to chutná. Dávali nám to párkrát ve škole, sice bez superhrdinů (tehdy tu svět zachraňovali spíš Fučík a Meresjev), ale jako povinnej voser, kterýmu stejně neunikneme, tak ať to je alespoň rychle z krku. Ale co si pamatuju, tak to taky bylo jen párkrát.

      Já jsem se na škole vlastně učil, jen dokud jsem nepochopil, jak to funguje. Pak nějaký ty vzorečky, popsat kosti ruky, odříkat vyjmenovaný slova a tak. Ale na vejšce mě vojáci donutili se naučit testy na řidičák tak, že jsem to uměl pak fakt všechno a měl jsem 55 z 55. Ale to jsem tam musel několikrát na zkušební testy.

      Na britskejch soukromejch středních mají místo somálskch piteven studovny. Taky tam máš na výběr mezi unuděním k smrti nebo učením, ale vypadá to jako větší dřevem obložená místnost s dubovejma stolama se stolníma lampičkama, vpředu sedí starej dohlížitel, aby tam někdo nedělal nic jiného, než se nudil či studoval. Celá místnost působí ponuře a starobyle, je obložená dřevem, na zdech visí staré obrazy znamenitých, dávno mrtvých absolventů, které znáš z dějepisu či literatury. Různé erby. Nějaké police s knihami, pokud možno s prvotiskama vědeckých pojednání dávných absolventů tvé školy. Vysoký strop a okna jak na starém hradě. Tví spolužáci ze znamenitých rodin už mají volno, takže jsi vlastně mezi těma hloupějšíma a ne za frajera, co úspěšně vzdoruje pedagogické tyranii. Na sobě máš školní uniformu, aby ti připomínala, že sem patříš, ať chceš nebo ne. Personál zná tvé předky líp než ty a vypadá to, že je pro ně velkým zklamáním, že jako pra-pra-pra-pra-vnuk víceadmirála, který se nechal rozstřílet za Británii někde u Indie, v jižním Atlantiku či v Západní Indii, vůbec neznáš rozdíl mezi kulovou úsečí a výsečí.

      Venku na tebe nečekaj žádný disneyovský kamarádi gekon a parta streetsmart kapucínů, co tě osvobodí, ani moudrá somálská mtvola, co ti řekne, že tě má ráda a bude ti prorokovat, že to s tebou dopadne alespoň tak dobře, jako s Neem Thomasem Andersonem, Harry Potterem, Lvím Králem a Frodo Pytlíkem dohromady (Frodo teda na konci umřel, ale znamenitě).

      Nic takového. Jsi sám na světě v jámě bez kyvadla a jediná cesta ven z pasti je přes učení. Můžeš osaměním brečet, ale nikoho to nezajímá a když, tak jen jako záminka k šikaně.

      A.P.

      Vymazat
    5. Nám dávaly ve škole jen fluorový pastilky, který jsme museli při velký přestávce před účou povinně zapíjet. Prý to mělo být proti kazům, ale později jsem se dočetla, že přesně z toho má hodně lidí z mý generace flekatý zuby (plus tetracyklinový antibiotika, který se v tý době vesele předepisovaly i nejmenším děckám - dneska už jsou jen od 12 dál právě za svou schopnost ty zuby úplně zničit).

      Britská střední z tvýho popisu zní jako mládí v hajzlu, to by tam měly mít i povinně nějaký sebevražedný místnosti, kde se zabít a přitom si zachovat dekorum a čest rodiny.

      Ale nejspíš na tom Britové našli pozitiva - jako rodič se zbavíš pubertálního výrostka na dlouhý roky a jako dítě získáš netušený možnosti bez každodenního dozoru otravný mámy, co ti leze do pokojíčka při masturbaci. Když to děláš dobře, můžeš nahodit udici i na nějakého člena nebo členku britské královské rodiny a skočit hned několik kast nahoru. Stačí se zeptat Kate, co dělala ve studovnách po večerech.

      Vymazat
    6. Docela jsi to trefila.

      Když máš takovouhle výchovu, tak to pak s dětma moc neumíš (něco jako Sheldon Cooper a paní Hofstadterová), takže ty tvoje jdou napřed chůvě a pak se někam upíchnou do školy. Takovýhle školy jsou i pro základky a někam se tam daj šoupnout i tříletý děti.

      Pak se stane, že si Churchill s někým zaujatě povídá, pak se zarazí a řekne: "Takhle dlouho jsem se s mým otcem nikdy nebavil." V TV zas občas zažertují o vyšší třídě, když ji jakoby imitují: "Máme dvě děti. Počkejte? ... jo, jo, dvě. Bydlí s chůvinkou na půdě."

      To, že ti při masturbaci neleze do pokojíčku máma (dá se klepat, s tím, že za každejma dveřma vždycky někdo masturbuje) vyvažuje, že máš za spolužáky puberťáky, taky za starší spolužáky, kteří si třeba vymyslí, že budou chtít k masturbačním výzkumům ještě asistenta. Jsou to sice drahý školy, ale součaně podstatou pořád jen lepší intr, takže drsná šikana a zneužívání se tam musí taky občas skrytě vyskytovat.

      Velký pozitivum je, že to stojí spoustu peněz (třeba 8 mega kč jen za střední), takže to jako rodič můžeš předhazovat dětem, co pro ně děláš, a protože takovýhle pálky platěj i všichni ostatní, tak dítě automaticky vyrůstá mezi dětmi ostatních pracháčů, takže patří do správné společnosti. Za ty šílený prachy se dají samozřejmě najmout ti nejlepší učitelé. Takže i když třeba nijak inteligentní, tvý děti začínají s náskokem, majíc spolužáky kam se podíváš. Navíc se na ty školy vezme sem tam nějakej malej génius, protože sem tam někdy nějakej uspěje a za padesát let bude dobře vypadat, že tam taky studovali.

      Kromě anglický šlechty a králů tam studujou i děti blízkovýchodních monarchů (a indickej a africkejch a donedávna i ruskejch a čínskejch oligarchů), takže jestli náhodou skončíš v politice, tak budeš volat na cizí ministerstvo zahraničních věcí svýmu spolužákovi. (Churchill a Nehrů studovali na stejný škole (i když v jinejch letech), ale aspoň si mohli povídat, jestli tam byl ještě ten a ten učitel.)

      Pokud nebudeš nijak úspěšnej, tak ti stejně rádi zaplatěj 6 mega ročně, jen pro to, že můžeš zavolat svejm bejvalejm spolužákům v globálních korporátech a přetahovat je do jinejch globálních korporátů.

      Dnes se sice do Oxbridge berou taky ti chudí nadanní, aby se neřeklo a taky byl někdo na vládnutí, ale na to jsou předražený bary, které si ti chudí nemohou dovolit. Takže se nakonec s těma svejma najdete. Plus se tam berou cizinci, ze kterejch si pak lověj tajný služby.

      Budoucí král je to nejlepší na trhu, ale v Británii je ještě plno lordů a baronů, kapitánů průmyslu, globálních bankéřů, mediálních magnátů, vynálezců a dalších skvělejch partií.

      Nebudeš tomu věřit, ale Kate prej zaujala Prince Williama na charitativní módní přehlídce univerzity St.Andrew, kde předváděla (polo)průhledné krajkové šaty. Vsadila na profláklou jistotu, ale na správném místě. Jak si o ní Williamova babička mohla myslet, že není moc chytrá. Kdyby dělala chytrou, tak by všechny jen srala a William by ji utekl.

      A.P.

      Vymazat
  4. Jo, takhle se nějak musí živit ti chudáci, co nezvládají dělení dvouciferným číslem.

    OdpovědětVymazat
  5. Poradí si i s klik klak krabičkou??!! Asi teda Lobovi jednoho kapucína pořídím, dal by se využívat na hledání kešek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stopro. Tu krabičku (prázdnou) opice dokonce poctivě vrátily. Dá-li se takto označit její nález v křoví za bazénem. Oproti vašemu ďábelskému králíkovi už by to nebyl ani moc velký skok v dalším nepohodlí.

      Vymazat
    2. Oni hrajou s personálem takovou hru. Zahoděj prázdnou krabičku a za pár dní bude zase plná cukru a někam shovaná. A hra může zase začít.

      A.P.

      Vymazat
    3. Jo, paní uklizečka pištěla nadšením, že po opicích může uklízet ten rozsypanej salát skrz celej pokoj. A to jsme neviděli všechno, možná byl i nějaký smrdutý nadělení na polštáři, to by mi k nim tak sedlo.
      Ale je fakt, že uklizečka nerozhoduje o tom, jestli budou nebo nebudou cukry na pokojích - kdyby bylo po jejím, tak tam není vůbec nic a v areálu by byly kulometný fotopasti a nášlapný miny.
      Takže je to hra managera podniku, kterej si tam někde za bazénem trhá bránici při každým dalším veselým kousku.

      Vymazat
    4. Já si myslím, že ty opice jsou ten hlavní tahák, tak je tam potřebuje udržet.

      Uklízečky se dají vyměnit a přeplatit, hosti vždycky nějací přijedou, ale kapucíni ty je potřeba rozmazlovat.

      A.P.

      A.P.

      Vymazat
  6. Panbů zaplať, když jsou děti opilé nadšením. Horší by bylo, kdyby byly jenom opilé...

    OdpovědětVymazat
  7. Výborný! Musím říct, že návštěva opic mě ve snech občas straší od té doby, co nám doma na pražském Smíchově vlítnul do bytu šimpanz. A tohle sen nebyl! Chvíli vedle nás bydleli ukrajici jejichž boss vlastnil šimpanze a oni mu ho občas hlídali. Během asi tak 5 minut nám z bytu udělal kůlničku. Ještě teď mám husinu, jak jsem se ho bála. Přitom taková hezká opička :-D Užívejte Kostariku, je to ráj, i když drahej!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je boží historka! Chápu, že to tak člověk při úklidu necítí, ale v dlouhodobém horizontu máte sousedy, na který se nezapomíná! Já už jsem taky odpustila kočce souseda-Rusa, co k nám chodila oknem pouze za účelem vykálet se do postele....

      Vymazat