Všechno je jednou poprvé: Lyžák

 

Žmur si v únoru žije v Kellnerovic standardu. Sotva jsme se vrátili z velkýho vejletu, jen jsem v kufru vyměnila plavky za teplý spodky a Žmur odjel na svůj historicky první lyžák.

Nevím, co se vám vybaví jako první, když se řekne lyžák, ale já mám před očima tři věci: kultovní pubertální hra Flaška, hroznej hlad a hromadný sprchování v koupelně a´la Osvětim (protože trocha soukromí v oddělených sprchách jen zbytečně vybízí k plýtvání s teplou vodou, žejo). A tuny sněhu. Na nějaký lyžování si vůbec nepamatuju a můžeme se jen dohadovat, jestli ho vytěsnily tyhle silnější vjemy, nebo to bylo tak strašný, že to mozek radši uzamkl a zahodil klíč.

Žmur se vrátil z Krkonoš vrátil v pátek, a tak si můžeme pěkně shrnout, co všechno se změnilo. Nebudu vás dlouho napínat, úplně všechno:

1. Sníh? Není a nebude

Až se budete někdy podivovat nad bezpohlavním stvořením, který je stiženo klimažalem, tak si uvědomte, že tyhle chudáci děti znaj zasněžený sjezdovky tak maximálně z gétéáčka nebo záchodů v Roxy. Taky by vás to naštvalo, že zrovna vy musíte odsrat konzumerismus všech svých rozežraných předků.

„Prší a je 6 stupňů“ hlásí Žmur po příjezdu. Ráno mi pošle pohled z okna, kdy se na zelený louce válí cucky mlhy a pro jistotu se přeptá, jestli jsem mu zabalila pláštěnku. Nezabalila. Po příjezdu otevřu kufr, kterej smrdí jak zmoklej labrador a z věcí padaj hroudy bláta. Naštěstí existuje umělej sníh, takže se stačí při selfíčku šikovně natočit a na Instáči nikdo nic nepozná.

2. Pohodlíčko, pohodlí

Na našem lyžáku byly pro studenty dva pokoje: jednomu se říkalo kravín a disponoval 15 lůžky pro holky. Představte si rozvěšený podprdy a všechny ty holčičí věci. Sem lezl vedoucí výcviku jen při bezprostřední hrozbě úmrti nebo otěhotnění, za což by ho v obou případech ředitel suspendoval.

Druhýmu pokoji se přezdívalo Konírna a ten byl pro kluky. Sem lezl vedoucí výcviku naopak pořád – přepočítávat kluky, zabavovat jim alkohol, anebo je prostě jen seřvat. Prevence je základ.

„Je to nespravedlivý, byli jsme s kámošema v pokoji pro tři“ vyvracel Žmur oči a polehčující okolností je mu jen fakt, že u nich z personálních důvodů vzájemné nekompatibility povah spal na zemi ještě další kamarád. „A představ si, že ke snídani nebyly ani švédský stoly. Jen vajíčka, párky, musli nebo nutella.“  Moje sudeťácká babička by se pokřižovala a vyprávěla by mu o tom, jak se za války musela spokojit s pstruhem místo ústřic a nosit obnošený kožichy po Židech. Dělám si prdel.

3. Láska je láska, když choděj kluci s klukama a holky s holkama

Pojďme si to říct otevřeně, tenhle bod je tenkej led. Je totiž dost možný, že Žmur hrál po večerech Flašku jako za starejch dobrejch časů, kdy se občas po lyžáku muselo s účou na gyndu. Ale jeho verze zněla dost přesvědčivě.

„No a co večer, lezli jste za holkama?“ zeptala jsem se.

„Né, my jsme se radši dívali s klukama na fotbal,“ mávne Žmur rukou. „Každej večer na fotbal? Jako to kecáš,“ říkám a Žmur přizná, že kecá, protože se dívali i na horrory.

„Ani poslední den nebyla žádná diskotéka, jo? Kdy jsi šel spát?“ zaregistruju svou vrozenou ženskou bystrostí potlačované zívnutí.

„No, jako včera jsme šli spát v půl pátý a byla i diskotéka“ přizná Žmur barvu a já si skoro oddychnu, že aspoň něco funguje pořád stejně a jsou to hormony.

„Ale na tý diskotéce byly jen holky od nás a z béčka a my jsme s klukama byli ve vedlejší klubovně na telce. Hrál Milán proti Liverpoolu, super zápas. Pár holek pak přilezlo jako co bude, ale nebavilo je to, tak zas vysmahly“ pochvaluje si Žmur a já si říkám, že i u nás jsme měli naše třináctiletý spolužáky za beznadějně blbý joudy… ale dnešní holky to mají nejspíš ještě horší!

Lyžák 2030/ Giphy