Tímhle začala válka

 

No vidíte, uběhlo jen pár mrazivých dnů a už tu máme neméně mrazivý pokračování našeho sousedského konfliktu. Nemuseli jsme pro to dokonce ani nic dělat, stačilo ráno otevřít dveře od bytu.

Celá vnější strana dveří byla odshora dolů pokrytá vysoce lepkavými hnědo-žlutými kapkami, které se dole spojují ve velké rašeliniště na nacucaný rohožce. Ani rohožka neustála tohle masívní množství kapaliny, takže zbytek natekl do bytu, kde vytvořil malé lepkavé jezírko. Právě v něm stála moje ponožka a v tý ponožce stála moje noha, ze který maximálně vydrážděnej nerv urgentně telefonoval mýmu rozespalýmu mozku.

Nepatřím mezi lidi, který věří na astrologický znamení, i když mám kolem sebe spousta příčetnejch vzdělanejch lidí, který vám jako diagnózu pracovní neshody řeknou třeba „No, to se nediv, typickej Vodnář.“

Možná je to i tím, že jsem se narodila ve Štíru, a ten žádný pozitivní vlastnosti nemá. I v jinak sluníčkových astro publikacích se o sobě dozvíte, že jste pomstychtivá děvka závislá sexu a hazardu, a ideální povolání pro vás je nájemnej vrah, politik nebo nějakej jinej obor, kterým normální lidi hluboce opovrhují. Když se narodíte v listopadu, tak s tou publikací můžete tak maximálně vztekle mrsknout do kouta, závidět pořádkumilovnost Pannám a představovat si, jak autorovi horoskopu kleštičkama pomalu trháte jeden nehet po druhým, dokud si to po sobě nepřepíše ve váš prospěch a třikrát se neomluví.

Jednu štíří vlastnost ale mám a není to smysl pro politiku. Jsem pomstychtivá děvka.

Mně se totiž stačí podívat tyhle špinavý dveře, na který někdo cíleně a s odhodláním vylil nejmíň kýbl neznámé látky a napadnou mě hned 2 věci:

• Černá plíce plížící se v 5 ráno ztemnělým domem. Hloupě se uchechtává, kašle, v hubě má zaražený aspoň 3 cigára najednou a dává si záležet, aby ten svůj kyblík svý osobní vzpoury vylil rovnoměrně pěkně od horní zárubně, přes jmenovku, až po rohož.

• Že je to amatér, protože kdybych já se nedejbože (!) dostala do téhle úrovně útoku, tak bych použila kapalinu ve stejným barevným spektru a konzistenci, ale rozhodně by to nebylo bez zápachu. Čteš to, Plíce?!

Viděli jste Beef? Blbý je, že jak jste jednou pomstychtivý, tak se vám po tomhle nevyprovokovaným útoku potáhne mozek rudým hadrem. Napadají vás živý scénáře během ranní cesty autobusem a tváříte se na nevinný lidi jako ten politik nebo nájemnej vrah. Nedá se toho zbavit a musíte se kontrolovat, abyste někomu omylem nezačali nadávat během porady jen kvůli tomu, že si sumírujete válečnej plán.

Cestou z práce si tisíckrát opakuju mantru, že je Plíce chudák a pravidelně posílá prašule na opuštěný zvířátka. Ale pak ho ve svý hlavě vidím, jak do těch chudáků odrbaných psů jen típe ty svý cigára a máčí jim čumáčky v kýblu lepidla, a začne to se mnou zas cloumat.

V tomhle je štěstí mít doma nepodezíravýho Ema. Em bezelstně věří, že to udělal nějakej random ochlasta, který šel v noci s lahví lepidla smíchanýho s kolou náhodou okolo našeho bytu a zrovna mu ulítla ruka, jak si kýchnul a celý se to vylilo zrovna na naše dveře. Jemináčku.

Je to dobrý, protože Em kromě naprostých utopií předkládá i taktické scénáře, jakože to udělala paní Hořejší, aby nás proti Plíci poštvala. „Myslí si, že my kolem sebe začneme agresívně kopat, počkáme si na něj a odvezeme ho v dodávce za město, zatímco Hořejší si budou v klidu užívat čistého ovzduší“ vnuknul mi tuhle myšlenku Em asi jen proto, aby mě trochu přibrzdil, což se podařilo. 

Ale až se inspektorka Psice vrátí ze silovýho tréningu, kde si vybije zbytek přepětí, začne vyšetřování a odplata, přátelé. A Coppola bude se svou uříznutou koňskou hlavou v posteli jen jako můj mladší a neobratný bratr.