Je zajímavý, jak můj vztahovej a
pracovní život koreluje. Po škole nastalo období střídání prací a vztahů. Začínala
jsem v úplně psycho centrále elektrospotřebičů, kde byl syndrom vyhoření stereotypní
bolístkou na způsob věčně se opakujících neštovic ve školce. Ve stejný době
jsem chvíli chodila s klukem, co si v 19 pořídil děcko, na který svý
expřítelkyni platil hulením. Svý „ježiši“ a vyvrácený oči můžete směle psát do
komentářů, já se k vašim hejtům ráda přidám. Měla jsem v sobě zkrátka
spoustu energie, naivity a bezbřehý naděje.
Časem se to protřídilo, začala
jsem chodit s Emem, nastěhovala jsem se do Prahy a o pár let později začala
pracovat pro Korpoš. Když jsem do něj nastupovala, definovala jsem si to sama pro
sebe jako „na chvíli“.
Ten příběh jsem vám tady už psala.
Pracovala jsem v malým zatuchlým kanclu (to tenkrát milé děti nebyly ani
open spacy ani ovocné středy). Vrcholem mé pracovní agendy bylo zděděné
portfolio (a štos pornočasáků) od bývalýho kolegy: erotika do mobilu. Tahle
agenda spočívala mimo jiné v tom, že jsem trávila část dne projížděním
erotických videí-ne ve snaze vybrat to nejšťavnatější, ale to nejnudnější.
Npřekročitelný guidelines se nazývaly „uzavřená spodní forma“, což v praxi
znamenalo stejnou porci hříchu, jakou najdete na průměrným obecním koupališti. Odchod
na mateřskou mý sarkasmem přetékající kolegové nazvali pracovním úrazem.
Když jsem se pak vracela za pár
let, neexistoval už zatuchlej kanclík ani erotika. Ale měla jsem hodnýho šéfa,
se kterým se dalo na všem domluvit. A měla jsem kolem sebe10-člennej tým profíků.
Takových těch lidí, o kterých se uznale říká: „Ten je na svým místě.“ Nebo „Jestli
něco nevíš, zeptej se Davida. Ten ví úplně všechno.“ Samozřejmě i podle Gaussovy
křivky nemůžete očekávat, že náš tým byla jen elitní jednotka technologických kyborgů
a neošamanů. Takhle koncentrovaná jedinečnost by uvnitř korpoše implodovala a
to nikdo nechce. Takže najali neutralizační substrát: seniora Vráťu, popletenýho
koktala Jirku a mě-zaměstnance schopnýho vytvořit neproniknutelně temný chaos
jen cestou do kuchyňky. Měli byste vidět můj stůl předtím, než tady nějakej přecitlivělej
kokot vymyslel clean desk policy. Anektovala jsem svým bordelem i nejbližší
okolí a moje velkolepá expozice zvýrazňovačů dodnes patří mezi největší
uchované sbírky historických kancelářských nástrojů.
Ale abychom pomalu opustili
nostalgickej minulej čas. Od minulýho podzimu se tady začlo vyhazovat ve velkým.
To jsou v korpoších normální vlny-čas od času uděláte čistku a vyplevelíte
záhonky od bodláků. Jenže. Něco je jinak. Začaly padat hlavy našich elitních
korporátních plukovníků. Jako první šli třeba lidi s hlubokou znalostí svý
práce. Jako když si doma zbouráte nosný zdi. A to ještě stylem, že jim jeden
den dorazila pozvánka na meeting „Zajímavosti z konference“, ale místo
toho čekala v zasedačce ejčárka s propiskou a výpovědí.
Je to něco mezi městečkem Palermo
a tou ikonickou scénou vylodění spojenců na pláž Omaha v Dunkirk. Prostě
jdete domů a ráno se plazíte na svý pracovní místo a třesoucí se rukou otvíráte
outlook, jestli na vás nevyskočí pozvánka s názvem „Nové příležitosti v retailu“
nebo „Intimní chvilka ve dvou před návštěvou pracáku“.
Aktuálně jsme teda po vybombardovaný jednotce zbyli už jen my tři. Outsideři, co spolu chodíme. Odření od svištících šrapnelů a opálení od vybuchujících granátů v zasedačkách.
Vráťovi táhne na 70 a kdyby ho vyhodili, mohl by jít konečně do důchodu. „Mohl bych konečně jet na chatu na Sázavu a tam umřít,“ sní Vráťa a drobí si přitom housku do klávesnice. Ale to ne.
„J-j-j-já
by-bych za-za-za-se mo-moh ko-ko-nečně za-za-za..“ „založit svůj vlastní fastfood
řetězec“ dořekneme s Vráťou nastejno, protože víme, jak se Jirka cítí
poškozován naší jídelnou, která zavedla veganské a dietní chody.
„A co budeš dělat ty, až tady
nebudeš?“ zeptá se Jirka, vymalovávajíc přitom kosočtverce na papíře z tiskárny
sbírkou mých zvýrazňovačů. „Měla by ses rychle na něco těšit, nebo tě eliminujou za to, že tady chceš pracovat.“
No, a to je přesně otázka mých současných dnů, přátelé a kamarádi. Ono se to nasčítá a je to krásnejch 16 let mínus pár let na mateřský. Ale jsem out, co si budem. Připadám si jako mlž, kterýmu seberete balvan nebo jako stará panna instalující si Tinder. Jak se na takový pohovory vůbec chodí? Co vlastně konkrétně chci dělat? (a nesebere mi to AI ještě ve zkušebce). Jak často měníte práci-a jak intenzivní je na stupnici nesnesitelnosti zvykat si na nový šéfy a kolegy?

Pláž Omaha se nachází západně od Caen a od Dunkerque ji dělí zhruba 450 kilometrů. Děkuji za pozornost věnovanou autostickému okénku, jdu dočíst zbytek článku.
OdpovědětVymazatTak to je ostuda! Děkuji za technickou revizi a můžem si všichni oddechnout, že jsou historické parametry přesně tak, jak mají být.
VymazatNeni to ostuda, je to jinde. ;-)
Vymazat27 let pracuji na jednom místě, nevím jak bych si zvykala na jiné kolegy :D
OdpovědětVymazatNo, žejo? To už je pak s nima tak nějak na doživotí. Anebo by to chtělo nějakej bootcamp, aby člověk získal skilly, jak vycházet s cizíma lidma.
VymazatNějakej impro bootcamp.
VymazatA.P.
No a stran toho zbytku...asi řešim podobnou otázku. Nepředstavuje až tak palčivej problém, protože u nás teď nikdo pavučiny nevymetá, ale kam já bych po těch dlouhejch letech šel...
OdpovědětVymazatNevim, jak dlouho jsi v tom svym korpoši ty, já v tom svym skoro 15 let. Já vlastně ani nevim, jestli po těch letech vůbec zvládnu vymalovat moderní vyvoněnej životopis, aby se se mnou někde chtěla bavit aspoň ta personální...
Doplněna klíčová infoška, no 16, no. Na linkáč jsem ztratila heslo a mám tam fotku jak ze základky. Doufám, že CVčko mi vygeneruje Gemini:)) No tak držím palce, ať je tvý doupě stabilní a nemusíš to řešit ideálně vůbec, když tě tam netlačí pata.
VymazatPracák dělá na CV nějaký kurzy. Budeš vypadat, že se snažíš.
VymazatA.P.
Tlačí netlačí... Neděje se nic, kvůli čemu by člověk odcházel, nicméně atmosféra se značně posunula od doby, co nás spolknul indický koncern... Momentálně se to má tak, že můj zaměstnavatel v sobě umně kombinuje nevýhody malý firmy firmy, kterou jsme byli před tim, a korporátu jako kráva, kterym jsme teď...
VymazatJe to protivný jak tříska za nehtem...
Úplně mě za tebe bodlo za tím nehtem:)) Doufám, že to bude výhledově kompenzovaný měsíční placenou dovolenou v Goa...
VymazatTam bych asi ani nepotřeboval... Ani nepotřebuju chodit domu se 120k v čistym (i když...). Ale řikám si, že jako integrální součást takovýhleho molochu, by se dala rozumně očekávat nějaká kreativita s benefitama.
VymazatA ty umíme stejně blbě, jako před lety. Jen teď místo dvou jablek měsíčně, nám firma poskytuje multisportku, za kterou nám měsíčně strhává 1300,-
Já se skoro stydim si jí za tyhle peníze nechávat.
Ahoj, tak já taky moc neporadím, páč a) ještě zpracovávám otřes z informace ohledně clean desk - uf... Jako - pracovat bez sbírek nejen zvýrazňovačů, ale i prupisek, fixů a tužek, vč. starobylé versatilky, to nééé :-)
OdpovědětVymazatb) taky moc neporadím, páč v jedné firmě zanedlouho tři dekády...
Ale taky se nad námi za rok či dva smráká mrak - tak začínám pomalu přemýšlet, co dál...
nomi
Nomi, držím za tebe v obou palcích zvýrazňovače!
VymazatNeboj, tak jako tak to nějak zvládneš.
OdpovědětVymazatPrvní krok. Přečti si znovu Betty MacDonald - Kdokoli může dělat cokoli. To ti dá ten správnej mindset, že vlastně o tolik nejde.
Zadruhý, jestli to náhodou přijde, tak se ti taky může stát, že první pocit bude úleva, že od toho blbýho korporátu máš pokoj. Známej, který po dlouhých letech sekl s oborem, v kterým se mu nedařilo říkal, jak se najednou cejtil skvěle, protože to bylo najednou jak po dvaceti, kdy si vlastně můžeš vybírat, co bys chtěla dělat. Všechno z něj spadlo.
Zatřetí, když budeš posílat někam životopisy spontánně, tak jako Večerníček rozhazuje listy s pohádkama. Moc se s tím nemazej, oni se ti můžou klidně ozvat nabídkou na něco úplně jiného.
Otevři si hned teď zápisník a tam si piš svý nápady do rezervy. Dobrý špatný, to je jedno, je to jen brainstorming. Taky si tam piš nápady na podnikání. V Anglii mají plno pořadu o podnikání a tam vidíš, co všechno lidi napadá jako podnikání. Můj oblíbenej je když vygoogluješ pay off your mortgage in two years Carrayol. Ten první byl o páru, kde on byl nějakej uměleckej řemeslník a ona učitelka jógy. Jeho ten Carrayol popostrčil do výroby kamen a jí aby se udělala v tý joze pro sebe. Za dva roky tu hypotéku fakt splatili.
Po vynálezech, co připraví spoustu lidí o práci se objevují vždy nové obory, které tu volnou pracovní sílu absorbují. To je ekonomická zákonitost. Jakoby vedle prací, co jsou teď, jsou ještě práce, na který není momentálně dost lidí. Když bylo účetnictví dělaný ručně, tak nebylo dost lidí na pořádnej client service a zvládli toho málo.
V krizích začínají nové věci. To, že někdo něco vynalezne ještě neznamená, že se to začne hned používat, jen proto, že je to lepší. Pak ale přijde krize a najednou se hledá, kde všude ušetřit a tak se sáhne po vynálezech, co si jen tak trochu pospávaly. To po krizi se začala daleko více používat nákladní auta místo železnice. To po krizi si řekli, že by tu Coca-Colu mohli teda zkusit prodávat ve velkým. To po první světový, když se ženský naučily z nouze pracovat v továrnách a po válce už nestály o práce služek a kuchařek, tak najednou kde kdo začal vynalézat elektrické spotřebiče - kuchyňské roboty, mixéry, vysavače. Jednak aby některé nalákaly zpět, že je ta práce daleko lehčí a jednak aby to když tak rychle zvládla paní domu. Ale elektriku znali před válkou úplně stejně. Jen se do toho nikomu nechtělo.
A.P.
1) Yes sir, přečtu. I když teď toho mám hodně-po půl roce mi pípla splněná rezervace z knihovny a mám druhý narozeniny. Úplně jsem zapomněla, jaký knížky a na základě jakých doporučení vyzvedávám. Jedna se jmenuje Umění obsluhy vagíny a druhá Slečny 2.0. Třeba je při přípravě na novou pozici vytěžím víc než starou dobrou Betty.
Vymazat2) Jako je to možný, ale taky je možný, že se najednou budu cítit jako čerstvej důchodce. Moc času. Málo rituálů. Pocit užitečnosti v mínusu. Těžko říct.
3) a 4) Jo, to budu. Třeba by mě bavilo pracovat v jednom alternativním pohřebnictví, to už jsem ti psala. Bavilo by mě vzdělávání dospělých, ale jsem na to málo organizovaná.
Ano, dneska jsem narazila na pojem serendipity (sťastná náhoda a připravenost je potkat). Tak třeba svou Serenu někde potkám. Na vynálezy jsem ale obecně dost marná-pokud se nepočítají ty obskurní a nepraktické.
1) Tyhle knížky nám měli dávat s občankou.
Vymazat2) Nic jako moc času neexistuje. Jakákoli práce vyplní všechen čas, co na to máme.
3) To pohřebnictví je perspektivní.
Serendipity je taky film. Romanťák s Johnem Cusackem. Ale mohla by jsi psát horory, nebo romantické horory. Láska mezi zombie a strašidlem.
A.P.
2) To jo, ale když žádnou nemáš? Já to neznám. Na pracáku jsem byla na mateřský pro přiznání dávek. Jinak je to jako s tou opicí, co se plynule přehoupne z větve na větev. Asi bych byla z nepracování...na větvi. Představuju si v sebedestrukčním módu, ale možná si to kvůli vrozenému pesimismu jen maluju moc na černo.
VymazatAle asi to máme v rodině, protože máma třeba odchod do důchodu a nepráci nesla jeden čas taky dost těžko.
VymazatPráce myšleno jakákoli. Prof. Parkinson je sice tak trochu žvanil, ale ilustroval to historkou o babičce, co jde do trafiky, tam půl hodiny vybírá pohled, pak doma hodinu vymejšlí, co tam napíše, pak to tam krasopisně napíše, udělá si oběd, po obědě to odnese na poštu vedle trafiky to poslat. Zabije tím den. Nám to zabere tak 2 minuty.
VymazatNaproti tomu na jednom fotokurzu lektor s obdivem vyprávěl o jedné účastnici, matka od 3 dětí. Vyslechla si kurz, nafotila, přijela domů, hned to zpracovala na PC a poslala mu to do pár hodin. Byl paf z toho, jak to měla rychle. Když fotila nějaká reklamka nohy v botách, tak 4 hodiny fotili a 4 hodiny to v 8 lidech probírali, která fotka je jaká.
Když jedeš na dovolenou, tak tam přeci taky nepracuješ, ne? Tak si představ delší dovolenou.
Radovan Vávra točí nějaký videa tak říkal, jak pro zdravej styl vstává až někde v 9 a pak pomalu něco dělá a diví se, jak normální lidi mohou chodit do práce od 6 nebo i dřív. (Ale taky radí jít do důchodu s našetřenejma 20 mega, tak ho ber s rezervou.)
Tvoje máma neměla nic dalšího na práci než chodit do práce? Žádný koníčky, co by chtěla dělat? Já bych potřeboval tak čtyři, pět dalších životů, abych měl na všechno dost času.
Znáš Spephana Leacocka? Kanadský humorista. Ten psal ty svý texty ve finanční nouzi, aby si přivydělal. Tak až přijde bída, tak napíšeš něco jako Korpoš a já, Co Impro dalo a vzalo, Morová rána a traumatické večery. Když budeš mít plno práce jinde, tak tě jako na potvoru z korpoše nevykopnou. (A třeba se tvá máma dočká Alzheimera a táta deliria, budou si na Youtube pouštět dokola Desenského a Hogenovou a napíšeš spíš drsný horor o ženě, co zešílela v domě bláznů, převlíkala se za Klukovou a zapichovala mladé muže z generace Z ve sprchách.)
A.P.
Jsem netušil, že pracujete ve státní správě... :-)
OdpovědětVymazatTam jsem to ještě nedotáhla. Snad se mi to během kariéry někdy splní:))
VymazatKaždých pět let komplet změna oboru. Pracovní kolektivy už nedávám, nechci, nevyhledávám. Mám svůj kanclík, kam za mnou chodí lidi, se kterýma se vzájemně vybereme. I tak je to náročný, když nechceš být na nájem sama a v osamění. Zrovna procházím jedním takovým bombardováním a snad z toho vyjdu jen s utrženou nohou.
OdpovědětVymazatA jak se během těch pěti let zvládneš/-te v tom komplet novém oboru vyučit? Je to určitě skvělý trénink pro mozek a prevence stárnutí, ale v běžném provozu si to neumím představit, tak klobouk dolů. :)
VymazatF.: Další dreamset. A držím palce, ať ti ten šrapnel jen lízne helmu a nohy zůstanou přesně tam, kam patří.
VymazatYwaim: Za pochodu no. A nejedná se o obory typu neurochirurgie nebo vesmírný výzkum, takže se to dá. Vybírám si činnosti, aby to souviselo se skilly, který mi jdou od mládí tak nějak samy, a to je pak jednodušší.
VymazatMůj nejkratší pracovní úsek u jednoho zaměstnavatele měl čtyři roky, nejdelší 11 let, a to jsem se vracela do firmy, ze které jsem předtím odešla.
OdpovědětVymazatNabídky na změnu práce dostávám zásadně do vířivky, na druhý konec světa nebo posledně na palubu vodní tramvaje v Benátkách :-D Prostě - na dovolenou... takže až se to jednou nestane, asi se půjdu pást, protože životopis jsem už nepsala pěkně dlouho.
Zase na stranu druhou mě do jednoho jistého mediálního domu nevzali už třikrát po sobě, což je taky na nějaký zápis někam... nebo teda diagnóza.
Jo, a když odjedu někam na rekreaci, zásadně to skončí restrukturalizací přes půl baráku, takže pak akorát jedu do kanclu obhlídnout ty trosky, co zbyly. I ty lidské.
Pěkný! To je dream! Takže si píšu, naplánovat si vířivky, dovolený a jachty (a mít hlavně signál). No odjet teď na dovolenou, tak si myslím, že se vrátím ke stolu, kde budou jen pavučiny nebo někdo úplně jinej (leda spoléhat na to, že i během tý dovolený zavolají odjinud).
VymazatJá bych třeba zrovna teď pozvánku na meeting „Zajímavosti z konference" docela uvítal. Mám běžnou dobu v jednom zaměstnání 4 roky a tentokrát už rok a půl přesluhuju.
OdpovědětVymazatJá svoji nejdelší štaci jedu v Hanácké kancl, kde jsem v lednu začala devátý rok. Za týden mě čeká hodnotící pohovor, kde si chystám říct o zvýšení platu v procentech, se kterými asi vedení nepočítá, ale bude to prostý dorovnání mojí hodnoty na trhu a taky platu kolegů, co nastoupili po mně, a těžili z efektu, že jako novej zaměstnanec hodili cenovku trochu výš, než je dnešní trh, takže se na tu tržní hodnotu svojí práce dostali, na rozdíl ode mě, co se mi sice navyšuje pravidelně, to zase ne že ne, ale i tak jsem to nedohnala a jsem v bodě, kdy mě to už sere. Odcházet strašně nechci, protože mám ráda tu práci, firmu i kolegy a mám pocit, že jsem tam natolik vrostlá, že kdybych se přesadila pod jinej kámen, tak tam stejně chcípnu. Takže pro mě případná jiná možnost, pokud se nedohodneme, je jít na volnou nohu a zalízt si pod šutr svého home office koutku mezi knihovnou a dveřmi od obýváku.
OdpovědětVymazatNevím, na jakým levelu spokojenosti v práci jsi, ani jak důležitá pro tebe tahle část tebe je, tak si ani nejsem jistá, jestli ti mám přát, ať nedostaneš pozvánku na prezentaci zajímavostí z konference. Tak ať to dopadne, jak má, protože si v práci ani ve vztazích netroufám tvrdit, že někde nemůže čekat něco lepšího. Můžeš bejt třeba singl a na pracáku, že jo.