Evoluce dětských pracovních schůzek - od prsou až k masturbaci

Protože s bloguje.cz vám naposled zamávala na rozloučenou i historie psice, už se nikdy nedovíte, jak to vypadá s frekvencí mé přítomnosti v korporátu, kde jsem aktuálně odstavena od koryta díky rodičovské dovolené. Vlastně vás to nemusí ani moc mrzet, protože formální návštěva zaměstnavatele se uskutečnila pouze jedinkrát a to byl Žmur ještě larvou, která z 24 hodin prospí 20 (dodnes nechápu, resp. dnes už nechápu, jak jsem si v té době mohla stěžovat na nedostatek času!).

Pamatuju si už jen pár klíčových momentů: jak jsem se hyperelegantně oblékla do černé halenky, úzké sukně a bot na podpatku, abych nepůsobila dojmem rozcuchané rozáry s náběhem na laktační psychózu. Že mi Žmur poblil ramena a tak byla halenka batikovaná mlékem rozetřeným pomocí vlhčeného kapesníčku až do půlky zad. Žmur tenkrát prospal meeting (tenkrát jsem ještě předávala práci nástupci) i oňuňávání kočárku kolegyněmi a řvát začal způsobně teprve cestou domů v metru.

Potom přišly divoké doby, kdy jsem si začerstva sehnala externí part time a chodila na pracovní schůzky, podotýkám dámské, aby jste si zase nepředstavovali bůhvíco, s kočárem a pytlem hraček jako Mikuláš. Žmura jsem kojila tu skrytého za notebookem během odklikávání slidů, tu při zapisování poznámek k novému projektu. To byla vývojová fáze, kdy se začal plazit, jeho nároky na zábavu byly na úrovni dospívajícího lemura a s chrastítkama a plným prsem si vystačil klidně na hodinu a půl bez toho, aniž by podstatněji nabořil koncept schůzky nebo probíraná témata.

Později už nebylo třeba úvodních schůzek, což můžeme nazývat bodem zlomu, protože jsem brzy nato ztratila odvahu přijet kdykoliv kamkoliv bez rozpaků a rozeplými knoflíčky ve výstřihu. Přinejmenším bez hysterického organizování složitých přesunů, časových oken a hlídání. 

Žmur už může utéct, může v kavárně krást lidem sušenky od kafe – a taky to dělá, pokud za zadkem nemá drába, nejde ucpat mu pusu prsem a hlavně už mluví. Ne že by dospěl do té fáze, která bude teprve noční můrou – že bude bezprostředně vyprávět intimní historky z rodinného prostředí, ale jakmile slyší konverzaci, nenechá si uniknout příležitost k nějakému tomu žvatlavému monologu s hlasitostí nastavenou na mafiánské vyřizování účtů. Necháte ho proběhnout v zahradní restauraci jen v tričku? Můžete si být jisti, že bude nalezlý u cizího stolu a onanovat, což dělá při každé druhé vzácné příležitosti, kdy je zbaven plíny.

Asi uznáte, že tohle zrovna nejsou atributy, kterými byste se rádi pochlubili na pracovním obědě se šéfem. Ale vzhledem k tomu, že teď hlídání jednoduše nemám, je nutno domluvit postatné záležitosti a šéf zcela bez známek přemýšlení o příčinách a následcích navrhl, abych vzala Žmura sebou, přijde zítra opět ten den, kdy si budu ráno kousat nehty a zkoušet elegantní oblečky. 

Tentokrát mi je nikdo nepozvrací, zato bez problémů katapultuje bramboru vidličkou na kravatu nebo bude oslovat šéfa „táto“. Dokonce šéfa konspirativně podezírám, že tohle aranžmá vybral schválně, aby mohl na konci oběda s patosem vykřiknout „Jak se chceš vrátit do práce a managovat produkty, když neumíš řídit jedno malé batole?!“ Ale nic takového vážení nenastane, resp. ne zítra, ale zítra za rok, když už. Ty podstatné záležitosti nesouvisí s ničím jiným než prodloužením rodičovské až do října 2013. Prázdniny teprve začínají!