pátek 11. ledna 2013

Skalpel prosím!


příspěvek pro dámy

To máte tak. Už od počátku tohoto těhotenství jsem se hrozila gestačního týdne, kdy budu muset Čičmanovi oznámit (ha, na tomto místě poprvé publikuji Prenatálcovu přezdívku, která mu, a já se nebudu divit, v mírných obměnách zůstane až do vetché staroby jako chudáku Žmurovi!) Tak teda prostě jen že Čičmanovi někdy po 20. týdnu budu muset říct: „tak kamaráde, konec srandy a teď už se ven jen tak nedostaneš!“ To by mohl Žmur vyprávět na černých hodinkách při draní husího peří, jak jsem ho vyháněla ricinovými porodními koktejly a jak ho v Porodnici vymítali tři dny a tři noci jako Antikrista a ani mu to nehlo brvou, zatímco jeho matka se potácela po chodbách v halucinacích a snažila se oběsit na pupečních šňůrách méně vzpurných novorozenců.

Od Čičmanova početí jsem si byla opravdu jistá stanoviskem, že rodit zkrátka nebudu, pardon. Asi jsem chirurgický typ, ale já jsem byla za sešité břicho po císaři vděčná, i když se mi tenkrát všichni hrozně omlouvali, že Žmura nevytáhli namodralého po kouskách a kleštěma, ale bylo by to přirozeně a já tak v tomto světle zůstala okradena o euforii a dojetí z mokrého uzlíčku na hrudi a vyštepovaný monogram primáře na zadku. S heslem „hlavně nepodcenit prevenci“ jsem začala od prvních gynekologických kontrol hlásit drobné, zato však stále se stupňující bolístky. "Opravdu Vás to tady tak bolí?" ohmatává doktorka jemně jizvu, abych se jí nerozpadla pod rukama a nevyhřezla svá střeva na čisté gynekologické křeslo, zatímco já sykám, ale rádoby se statečně se přemáhám. „To je zvláštní, podle ultrazvuku máte jednu z nejsilnějších a nejlépe srostlých jizev, které jsem kdy viděla. S takovou se nemusíte vůbec obávat, že by to tentokrát nevyšlo přirozeně!“

Víte, když přijdu do obchodu, fakt vím, co chci. A vím, že v tom zelenkavém topu se stříbrnýma doplňkama budu vypadat jako dva dny leklý rejnok a ne mořská panna a že si ho prostě nebudu zkoušet, ani kdyby mi ta prodavačka načůrala do kabinky, jak je to trendy a ladí mi to k vlasům. Naopak to i tak debilní triko získá navrch cejch, že je protěžovaný a tím pádem daleko hnusnější než ve skutečnosti a než si vůbec zaslouží. Vážně nechápu ženy, co volají z kabinky „Prosím můžete se jít podívat, jakej v tom mám zadek?“ a potom dlouhé „Áááách“ a „Myslííííte?“.

Nemyslím, vím. Potřebuju císařský řez a je to bohužel věc, kterou nedostanu standardní cestou vyhledej si produktový popis od výrobce-stáhni si manuál-podívej se na youtube. Už vidím Milého třímat keramický nůž a Žmura jak drží čajový podnos s kosmetickými vatovými ubrousky! A protože mi zdravotníci bez nějaké známky empatie a pochopení náznaků pořád dokolečka omílají, že druhý porod je úplně jiný než první a jaká to bude super párty s chlebíčkama a šampaňským, začala jsem tu kudlu osobně a beznadějně brousit.

Aspoň tedy do dnešního rána, než jsem otevřela dveře gynekologické ordinace a sestřička ohlásí, dnes zastupuje nový pan doktor! Ušklíbnu se a v duchu zakleju, že jsem se včera neoholila a jak dlouho jsem se vlastně neoholila? (u doktorky jsou prostě některé věci víc jedno) a vstoupila dovnitř.

„Neznáme se náhodou?“ prohlížím si doktora, zatímco mi vyplňuje papíry a ptá se na tlak a on na to „já si vás taky pamatuju, z ambulance  u I. P. Pavlova, že ano?“ A asi je zrovna první den v práci, úplně bezprizorní a projevuje ze mě nadšení, jako když najdete na chodbě přesně ten samý kávovar, na který jste zvyklí z minulého zaměstnání. „Paní Psice, a pracovala jste v XYZ“, projevuje nečekanou paměť a mě polívá ruměnec v očekávání, zda začne vyjmenovávat i mateřská znaménka v intimních oblastech nebo další pozoruhodnosti, kterých si při své práci na mě všimnul. „A vy už od té doby máte jedno dítě? A jaký byl porod? Budete chtít rodit spontánně?“ „Ne, ne, ne, ne, ne, prosím“ vycedím ze sebe mezi zuby a nervovými záškuby.“ „Tak to potom spolu zařídíme a vypíšeme, abyste šla do porodnice jen pro termín operace“ málem mě obejme a dá mi karamelku, jak se mě snaží uchlácholit.

Z ordinace před překvapenou sestru vstupujeme jako zasnoubený pár, který přišel požádat panímámu o požehnání. „My jsme tady s paní Psicí zjistili, že už se vlastně známe, tak ji rovnou převeďte do mé evidence, prosím.“ Potřese si rukou s Pižmurem, kterému jsou gynekologové jako množina divných úchylů, před kterýma si maminka sundává kalhotky, srdečně u zadku a jen velmi nerad kvůli přátelsky napřažené dlani musí na stolek pokládat opižlané jablko a rozečtenou příručku o hormonální antikoncepci. A přitom je to taková zásadní věc!

24 komentářů:

  1. Ani netušíš, jak tento příspěvek, při blednoucí vzpomínce na svůj první porod, chápu! A držím palce, ať to klapne.

    OdpovědětVymazat
  2. nomínek: heh, dohledám si, jestli máš v archívu:) před porodem není nikdy dost strašidelných porodních historek!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nedohledáš, v tomto směru v podstatě cíleně využívám výhodu chabé paměti, oživovat některé vzpomínky netřeba. :-)

      Vymazat
  3. Čičman?! Raději ani nebudu domýšlet, jak tahle přezdívka vznikla...

    OdpovědětVymazat
  4. Mě jako chlapa mrzí, že jsem o různé skvělé historky a zážitky od gynekologa ochuzen. Krom jedné dávné příhody, kdy mne gyndař mé (tehdy ještě) přítelkyně vyzval ke vstupu do ordinace a já, pod ostrými a hodně ošklivými pohledy dam vstoupil od ordinace, kde skončilo vyšetření mé přítelkyně a pan doktor, ještě v otevřených dveřích, se na mě vrhl a gratuloval mi k početí mé skoro neplodné přítelkyně se slovy: "vy ste na ní musel ležet nonstop, jinak se neumím vysvětlit, že otěhotněla, gratuluji k takovému výkonu!" A gratuloval mi tak hlasitě, že to slyšela celá poliklinika:-)

    OdpovědětVymazat
  5. F.: víš, že si narozdíl od Žmura ani nevzpomínám? Ale žádná sprosťárna to není!

    Sejra: diskrétnost je vůbec silná stránka mnoha českých lékařů, u nás v nedaleké kožní ambulanci mají zase dveře snad z lepenky, takže ti čekání zpestřují diagnózy předešlých pacinetů a pro ty méně doslýchavé vydává sestřička recepty ještě mezi dveřmi s pokyny "a tímhle si budete mazat ten vřed na holeni třikrát denně, dokud z toho poteče hnis!" Jít tam se syflem je nevratná společenská sebevražda...

    OdpovědětVymazat
  6. Mazání vředu je ještě v pohodě, ten syfl nebo nějaká báječně nakažlivá choroba by asi byly lepší:-(

    P.S. Baví mě ty časy příspěvků - ačkoliv jsem svůj výše uvedený psal v pondělí v osm ráno, tvůj blog tvrdí, že o půlnoci v neděli! Pěkné:-)

    OdpovědětVymazat
  7. Sejra: jj, kapavka by tam byla rozmáznutá až k vrátnici!
    A jinak tady na psici platí prostě jiná pravidla a je třeba se s tím vyrovnat! Bohužel je neovlivní ani sama autorka - ten post jsem pro změnu psala kolem půlnoci a ne ve 3 odpoledne;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přemýšlím, na koho se obrátit a zavrčet, ale nikdo mě nenapadá:-(

      Vymazat
    2. psice, mrkni se do nastavení příspěvků, jakou tam máš časovou zónu :)

      Vymazat
  8. Nejdřív sex, pak rození... Ještěže to naopak nejde. Přirozenou cestou, samozřejmě... Trochu jsem se z Tvého článku otřepala a obojí evidentně ještě na dlouho odsunu!

    OdpovědětVymazat
  9. výloha: potom jsou tady ještě historické případy jako neposkvrněné početí a to musela Marie chápat jako obrovskou nespravedlnost!

    OdpovědětVymazat
  10. Čekala jsem, že se na tebe sesypou Matky (nezaměňovat s matkami) a vysvětlí ti, jaká jsi kráva:D Já o tomhle nic nevím, ale mám takový pocit, že ti hrozně fandím a chtěla bych být jako ty, až budu velká a těhotná!

    Ad diskrétní zdravotníci - moje první gynekoložka (která jinak byla zaprvé kráva a zadruhé neschopná, odešla jsem od ní poté, co jsem si sama musela diagnostikovat kvasinky) měla asi sedmdesátiletou sestru (s příjmením Koťátková a velmi výraznou rtěnkou), která se pokoušela o diagnózu už ve dveřích, kdy místo "dobrý den" byla její první slova: "A výtok máte?!", což muselo být slyšet až vedle na pediatrii.

    OdpovědětVymazat
  11. Gréto, díky. Na vlastním písečku si naštěstí můžu psát co chci. Je mi jasný, že publikační činností na oficiálních mimískovských webech už bych si vysloužila nejednu facku placentou přes ústa.

    Jinak se nechci v žádném případě zastávat "bezbolestných" operačních porodů, jen mě přinasírá móda návratu do divočiny, povinného kojení a přirozených porodů i přes možnosti dnešní diagnostiky (velké dítě a úzká pánev asi není ta správná kombinace faktorů, že? ale ať si to paní vyzkouší, třeba to se nějak procpe...)

    Bohužel dřív taky vypadaly dramaticky jinak statistiky perinatálních úmrtí a dost pochybuju, že si někdo z ortodoxních zastánců přirozených porodů nechává trhat zuby bez umrtvení nebo si na zlomenou ruku vyrobí dlahu z klacků, (třeba to sroste dobře...)

    OdpovědětVymazat
  12. Myslim, ze tu jeste nezaznela jedna vec: druhy porod je uplne jiny nez prvni! ;-)
    MB

    OdpovědětVymazat
  13. MB: však o tom žádná a ani já nepůjdu proti proudu. Tentokrát si nechám udělat vystřihovánku na zádech, na podbřišku se to letos nenosí!

    OdpovědětVymazat
  14. Jako mladší+stydlivější jsem se jednou o víkendu ocitla na gyndě-pohotovosti po události prasklého kondomu (neznalá jsem šla raději hned). Sestra v nemocnici chodila do čekárny - rušné chodby se lidí ptát kdo s čím jde a jak se jmenuje, kde bydlí, zpovídáno nahlas a před všemi. Sebrala jsem tenkrát všechnu odvahu a řekla jí, že to povím až vevnitř;-) Naštěstí neprotestovala. Vevnitř pak seděla manželka mého šéfa, ale to už jsem nějak rozchodila. Alespoň mu pak doma potvrdila mé nástupní sliby, že na mateřskou neplánuji v dohledné době jít;-) Nedovedu si ale představit, že tam na pohotovost přijde někdo např. znásilněný a bude to muset před veřejným publikem říci a ještě se jim identifikovat:-( Bos.

    OdpovědětVymazat
  15. Psice: doporučuji vystřihovánku ve tvaru Hello Kitty, teď frčí!
    Bos: myslím, že někdy má podle zdravotnického personálu veřejné ohlašování diagnózy dodat ortelu na slavnostnosti! Před půl rokem mi takto v plné čekárně sestra sdělila: "Paní Bílová, u vás je to bez rakoviny!" Bohužel, nikdo z holohlavých pacientů mi nezatleskal...
    MB

    OdpovědětVymazat
  16. A pracovní název pro třetí přírůstek? :-) Hezký, že se ti to povedlo dohodnout přímo.

    OdpovědětVymazat
  17. Bos. a další repete v čekárně na fízlárně, brrr...

    MB: jj, při takových příležitostech by se měl pacient hodit do gala župánku a mohly by se rozdávat diplomy a šerpy z obinadel. Ale to české zdravotnictví! Tam není čas a peníze ani na to, aby se to takhle pěkně probralo v detailech a oslavilo aspoň v anonymním hloučku v čekárně!

    OdpovědětVymazat
  18. Po přečtení článku jsem si odechl a otřel čelo. Uf.. Vždyť já jsem chlap. Ale tohle, to jsem nikdy ženským nezáviděl, a kórt moji kolegyni v práci která má trojčata.

    OdpovědětVymazat
  19. no jakože poprvé jsem se snad i těšila, tak čim víc se blíží podruhé, tim větší mám nervy a začínám být "lehce" depkoidní, takže ti tu vystřihovánku snad i lehce závidim :-)) (fakt jen lehce)

    OdpovědětVymazat
  20. Mno, držím palce, ať nenarazíš až v porodnici na nějakého přírodňáka:)
    Můj první porod trval dvanáct hodin, placentu ze mě musela vymáčknout sestra judistickým chvatem a skončil osmi stehy, druhý porod trval dvanáct hodin, placentu ze mě tahali za pupečník a skončil dvěma stehy (tolik k tvrzení, že druhý porod je úplně jiný než první), a v třetím těhotenství mě nesmírně potěšil pan doktor na detailním ultrazvuku, který prohlásil: "Máte tam krásný srůst, od třicátého týdne se zapište do porodnice, pokud děloha neprdne sama v devátém měsíci, půjdete na císaře!"
    Nakonec proč ne, víc dětí už neplánujeme a těch dvanáct hodin na sále opravdu nepostrádám.

    OdpovědětVymazat
  21. squire: krásné vyhlídky:) to by člověk skoro čekal, že vyfasuje brožurku "císařský řez pro začátečníky", aby nemusel jen tak nečinně se založenýma rukama a čekat, až mu to břicho prostě exploduje!

    OdpovědětVymazat