Varování ministerstva zdravotnictví: rodičovství může způsobit pomalou a bolestivou smrt

Z volně dostupných informačních zdrojů vyplývá, že rodičovství je přinejmenším stejný zdravotní hazard jako kouření nebo obezita. Proč se tyto varovné informace netisknou na zadní stranu rodného listu nebo nelepí štítkem přímo na novorozence jako na krabičky cigaret místo distribuce reklamních příruček „Jak na prdíky“ a „Hurá, máme miminko“!?

Kapitola první – Spánková deprivace, krutá noční nevěstka

Nikdy jsem nechápala lidi, co vstávají kolem páté ráno, protože právě mezi nocí a svítáním bývá jejich mysl nejbystřejší a navíc si před snídaní stihnou ještě zacvičit, uplavat pár bazénů, přečíst knihu a vyluxovat. Den pro mě končí kolem půlnoci. Přičtěte 7 hodin a jsme na hranici dobrého vkusu, kdy se hodí poprvé vylézt z postele, pustit topení a zase se do ní rychle vrátit, dokud zůstane vlažná. Dřív je pro mě noc, kdy křesťané spí a výjimkou jsou brzké ranní hodiny vyhrazené návratu z klubu. Tyto pravidla neplatí pro děti. Kojenci se nebudou zdráhat budit vás klidně po hodině. Ale i Žmur se dodnes občas probudí o půl čtvrté a bez známek rozpaků, že by snad někoho mohl obtěžovat, se domáhá snídaně, Krtka nebo prostě jenom hledá společníka na hraní. Níže popsaný déletrvající stav u mě tak funguje víc než dva roky.

Nekvalitní spánek představuje nebezpečí zejména z dlouhodobého hlediska. V případě déletrvajícího stavu (tj. více než 4 týdny) či při opakovaných krátkodobých epizodách hrozí riziko přechodu do tzv. chronické (tj. dlouhodobé) nespavosti.

Chronická nespavost je rizikový předpoklad pro rozvoj závislostí. Osoby trpící dlouhodobou nespavostí jsou náchylnější k alkoholismu, nadměrné konzumaci stimulačních látek (například káva) a zneužívání léků.

Zdaleka největší riziko ale představuje vyšší pravděpodobnost rozvoje závažných duševních onemocnění. Dlouhodobě sníženou kvalitou spánku či jeho nedostatkem se může vyvinout depresivní porucha. Toto onemocnění představuje obrovské riziko nejen z pohledu nemocnosti (deprese je častou příčinnou pracovní neschopnosti), ale i kvůli délce života. Depresivní onemocnění může zkrátit život až o 10 let, čímž se vyrovná i takovým zabijákům, jako je kouření, vysoký krevní tlak nebo cukrovka.

Zdroj: Pretl M., Přihodová I., Insomnie in Nevšímalová S., Šonka K. et al. Poruchy spánku a bdění, Galen, 2007

Morin |C.M.. at al., Insomnia. A clinical guide to assessment and treatment, New York: Kluwer Academic/Plenum Publishers, 2003, p. 190

Kapitola druhá– dětské nemoci, živoucí relikty středověkých epidemií

Celkem dlouho jsem žila v planém přesvědčení, že smrtelné infekční nemoci byly ve střední Evropě vymýceny plošným očkováním, používáním splachovacího záchodu a mýdla s jelenem. To bylo v dobách, kdy jsem přišla do kontaktu tak maximálně s „chřipkou“ z korporátní klimatizace, kterou hravě překonáte za dva dny s berličkou v podobě paralenu na zvýšenou teplotu a většího balení papírových kapesníčků.

Potom jsem přišla do světa dětských mikroteroristických buněk. A dítě, to není nikdy jenom jedno, ale další desítky a stovky jeho kamarádů z hřiště, propojených kapénkovou infekcí jako interaktivní mapa šíření AIDS po subsaharské Africe. Dětské nemoci jsou zákeřné jako hackerský útok trojského koně. Zatímco děti se z nich otřepou poměrně rychle a bez trvalejších následků, z vás do večera udělají bezmocnou klátící se zombie se žlutým očním bělmem a kanoucí slinou v koutku, posetou hnisavými boláky. Počítejte minimálně s týdnem života na okraji společnosti a bezdětní kamarádi se vás budou štítit. Kdy naposled jste od kolegy chytli vši nebo červy? Vítejte ve školce, kde se jich jenom na koberci válí víc než plyšáků a děti si je vyměňují do sbírky jako hrací kartičky s gormity.

Když jsem vezla naposled Žmura k dětské lékařce, vzala si před vyšetřením roušku. „Je to s ním tak vážné?“ zeptala jsem se. „Se Žmurem? Ten bude pozítří v pořádku. Spíš si dávejte pozor na sebe, abyste TO nechytla“, vystrčila nás pediatrička rychle z ordinace.

Oklikou se dostávám k víkendu stráveném v dětském ubytovacím zařízení příhodně nazvaném „Peklo“ v Jizerských horách. To víte, že mi bylo jasné už po první společné večeři strávené na pozadí různé intenzity dětského kašle, že to nedopadne jinak než vleklou zdravotní komplikací. Zatímco mě už v neděli večer podťala malarická horečka, teprve dnes vykvétají další originální symptomy jako bolesti kotníků– kladívka a vrtačky trpaslíčků bušící mi od horní čelisti směrem k uším a zase zpátky-svrbivá vyrážka na zádech-tik v pravém oku a záchvaty dušnosti. Zkrátka běžná dětská rýma.

Bezpochyby originální postoj k víkendu na čerstvém povětří zaujaly také nejmenší členové výpravy. Zvlášť Žmur se svou kamarádkou Miškou se projevily jako skutečné děti hor. Jakmile jsme je vystrčili na sáňkách pár metrů před penzión, začala Miška zoufale volat „pomoc, pomoc!“ a Žmur uhýbal před roztávajícími sněhovými vločkami na jeho obličeji se srdceryvným naříkáním „au, au, au!“.

Po pár jízdách po svahu s dětmi klejícími a prosícími projíždějící lyžaře o pomoc jsme si připadaly jako pašeračky levných dětí z Polska a rozvíjely krkavčí varianty, jak by je bylo možno na šňůrách od bobů přikurtovat k úvazišti pro psy pod sjezdovkou, abychom si sněhu užily aspoň my. Čistý čas příprav a vrstvení oblečků půl hodiny, čistý čas pobytu venku 10 min, 4 hodiny strávené v autě a dýmějový mor jako suvenýr zdarma. Tolik víkendová bilance, smrk, pliv, chrchl.