Deadline

Pod tíhou vzpomínek na spontánní první porod jsem se domnívala, že plánovaný císařský řez je pohoda. Schůzka načas. Téměř mysteriózní – znáte datum narození dřív než k němu doopravdy dojde a na opakující se dotazy „tak kdy už?“ můžete odpovídat s jistotou Sheldona z Big Bang Theory na pravděpodobnost rozpadu pozitronů. Nehledě na to, že si taky můžete bookovat kamarády na zapíjení potomka a nikdo se nemůže vymlouvat, že takhle na poslední chvíli fakt čas nemá. Domlouvat se s nimi na obědy a potom se ledabyle poflakovat po městě a užívat si, že vy se do kanceláře vracet nemusíte. V předstihu ubytovat Žmura u babičky.

Během těchto požehnaných dnů podobně jako pacienti v hospicu pociťujete prudké zlepšení zdravotního stavu. Sbohem pálení žáhy, čau bolavé kyčle. Jenže zázračně uzdravené staříky si krátce nato vyzvedne zubatá a pro vás si přijde ten skvěle a jasně domluvený termín sectio caesaria. Bez varování se z Felliniho „Život je krásný“ probudíte v kinosálu s promítáním „Ve 3:15 zemřeš“.

Příznak č.1: Stereotypní chůze. Bloumáte bytem, bezmyšlenkovitě otíráte prach a strkáte věci do pračky. Kuchyně, obývák, pokoj, koupelna. Kuchyně, obývák, pokoj, koupelna. Otřete prach z čerstvě pověšeného prádla, naložíte do pračky koberec a houbičku na mytí nádobí. Kuchyně, obývák, pokoj, koupelna.

Příznak č.2: Signifikantní úmrtí. Předevčírem zemřel jeden pták z našeho manželského páru zebřiček. Vynecháme detaily, že oba dva přežili tři generace všech ostatních zvířat v domácnosti i narození Žmura a rozcuchaná Ptáková vypadala na umření posledních pět let.

Zaměříme se raději na fakt, že zemřela právě samička a ještě větší souhrou náhod ji najdu zrovna já, člověk se zanedbanou a neléčenou nekrofobií. Byla jsem nucena s mrtvolou v bytě strávit přes dvě hodiny, než se vrátil Milý z práce a odklidil ji. Přes moje zavírání se na záchod a prosby, aby svou pochmurnou činnost hlavně nekomentoval, jsem se později nechtěně dozvídala útržky, že už byla ztuhlá a jestli se mi při nálezu nezdála být trochu nafouklá.

Na stejný účet přidávám ještě historku z včerejšího prvomájového výletu do lesů a hájů za Mělníkem, kde jsme nepotkali ani nohu a kvetoucí třešně voněly tak opojně, že jsem na několik sladkých hodin zapomněla odpočítávat minuty do termínu operace.

V aleji to pod jedním ze stromů bzučelo víc než pod těmi ostatními. Ležela tam totiž roztrhaná srna. Tak klidně, jako by si jen na chvíli pohodlně lehla na bok, zamyslela se a dívala se přitom skrz zelené větve na oblohu. Trčela z ní obraná žebra a všude kolem ní bylo nasněženo z okvětních lístků a bílé plísně na vyškubaných chlupech. Abych vám to neservírovala jen jako trochu morbidní umělecký zážitek, taky z ní táhnul smrad mršiny na kilometry do kraje a zalézal mi spolu s radujícími se masařkami až do bagety se šunkou v batohu.

Zašla jsem si s rukou před ústy raději obloukem do pole, abych mrtvolu nemusela překračovat, narozdíl od koronera Milého a kamaráda Václava, kteří do ní bezostyšně šťamrali klackem a tipovali způsob a datum úmrtí.

Přitom jsem ale v poli málem šlápla do kopýtka ukousané kýty, které si zřejmě vrah chtěl odvléct do své nory až vytráví. Chápete to? Co když budu ta třetí já?!

Příznak č.3: Insomnie.

Tak tohle je pro mě úplná novinka. Vždycky jsem chápala nespavost jako prémiový čas navíc, který můžete využít k důležitým věcem a nestrávit jej intelektuálně pustým oddychováním pod teplou peřinou. Teď vám můžu konečně říct, co jsou ty důležité věci: je to četba odborných článků na téma embolie plodovou vodou na displeji vašeho mobilního zařízení, chození na záchod, zatahování závěsů, popíjení, roztahování závěsů, abyste se mohli vynadívat aspoň na tu bouřku, když už kurva nemůžete spát, chození na záchod, protože jste se přepili vody a vypadávání mobilu z uvolněné dlaně, když už konečně zaberete. Z náruče Hypnoa vás ale záhy vyrve Čičman, který zrovínka o půl třetí ráno začne škytat a k tomu pocítí nutkavou potřebu přerovnat si svůj děložní apartmán zejména v místech, kde se nachází vaše žebra anebo močový měchýř.

Nicméně dá se na to nazírat i z té lepší stránky a konstatovat, že se ty dvě, tři hodinky čistého času vyspím. Probouzím se do deštivého rána, vařím kávu a párkrát si s hrnkem lomcováku zakroužím koridor kuchyň-obývák-koupelna-pokoj. Házím do pračky povlečení a několik květináčů. Zbystřím nad ranním zpravodajstvím. Kdopak dnes asi umře a jakého bude pohlaví? Ručičky  mých porodních hodin se neúprosně blíží ke dvanáctce.