Soči na Ledné

Jak rozpustit 66 miliónů v ledu

Olympijský park na Letné? “Zrovna včera jsem slyšela, že tam bylo minulý víkend 30 tisíc lidí, kteří se pokoušeli podříznout se navzájem bruslemi v bahně”. Marťa tip na sobotní odpoledne pozměňuje na procházku po Letné s nezávaznou kontrolou situace a bezodkladným útěkem, pokud se skutečně prokáže, že se do olympijského parku infiltrovali kromě nás, proboha, lidé.

Houbič předpoklad návštěvníků zvyšuje na dvojnásobek, protože to je poslední víkend, kdy se tam nahrne zbytek sportovních fanoušků z celé republiky. “A odkdy se ty vlastně počítáš mezi sportovní vymaštěnce? Naposledy jsem tě viděl fandit sportu při stolním fotbálku.”

“No právě! Když já bych tak chtěla vyzkoušet ty boby”, vzdychnu. A tak se v sobotu jdeme projít ke kyvadlu. “Žádní lidé! Tady vidíte, jak se zbytečně podléháte tlaku médií” poukazuji nadšeně na opuštěnou vstupní bránu a v očích se mi rozhoří olympijské pochodně.

“Nojó, ty boby”, zahučí oba rezignovaně. “Ale jaký žádný lidi” zkouší to ještě Marťa. “Tady stojí banda fízlů”. A tak jdem. Po prvních krocích bylo jasno ve dvou věcech. Venku nejsou žádní lidé jednoduše proto, že jsou všichni vevnitř. A taky, že jde o dalšího favorita na nejmizernější padesátikorunovou investici mého života. Kdybych totiž podlehla tlaku medií i já, mohla jsem si v lednu, dokud jeden rekordní víkend nasněžily dva centimetry, zajet do autocentra Jarov a tam se dívat na nový Superb, Yeti a Citigo do zešílení. A kdyby mi ani tohle nestačilo, dokonat amatérskou lobotomii ostrou hranou katalogu Škoda.

Tím nechci být za lakomou Barku, ale stejně jako v multiplexu jsem ani na Letné nenašla důvod, za co přesně platím vstupné, když mi do hlavy mezi vstupní a výchozí branou netesá nic jiného, než marketingová kladívka. V tomto případě navíc s patnácti milióny veřejných peněz ministerstva školství a průmyslu. Tak jsou ve školství prachy, nebo nejsou?

Mezi otázky bez odpovědí se ale vbrzku zařadila ta nejhorší z celého sobotního odpoledne. Abych byla konkrétní “ty moje boby”, které se postupně modifikovaly na “moje debilní boby” a “tu nepojmenovatelnou věc, kvůli které stojíme uprostřed autosalónu a  obchodu s hnusnýma hadrama.”  Boby nebyly!

Zato byla rychlobruslařská dráha, kde obruslený dav rozmazaně sviští rychlostí fronty na Opencard. Led pod nimi přes veškerý pohon agregátorů po kapkách odtává, zanechávajíc za sebou sportoviště vhodnější pro zápasy v bahně. Zdaleka nejlepší vizuální dojem ale slibuje výhled z vysoké tribuny na běžkařský areál. Z výšky připomínají běžkaři zajaté lední medvědy, kteří si smutně vyšlapují kolečko svého těsného výběhu. Za plotem si na pivo vykračují fanoušci Sparty, letně odění jen do kraťasů.

Poslední upocený ostrov ledu dnes končí. Baj baj Soči, baj baj, moje boby. První jarní tráva se na Letné bude vyjímat daleko lépe. A to poroste i bez veřejných peněz a podivuhodného stavebního povolení.