středa 18. února 2015

Supermant

Poslední dobou mě Žmur občas okřikuje za to, že ho nazývám jeho skutečným jménem, ale nemůže mi to mít za zlé.  Jen za poslední měsíc prošel vývoj od požárníka Sama, přes želvu ninja po aktuálního Supermana a já si jen stěží držím mentální kapacitu na to, abych nepletla jejich vzájemná jména, natož držela speciální paměťový slot na Žmurovo aktuální alter ego.

„Žmuříku, jdeš jíst?“ ptám se třeba nevinně. „Mami! Už zase! Já přece nejsem Žmur, já jsem Supermant. A ty jsi repotéka Lejnová a táta je Lex“ vysvětluje nám Žmur už trochu unaveně jako nepozorným žáčkům. Vždycky si přitom vzpomenu na babičku, jak mě oslovovala Alenko (moje sestřenice) nebo Babetko (její pudl)  a já už jí to po čase ani nerozporovala.

„Ahajó“, rovzpomenu se. „a jdeš si teda dát kryptonský špagety?“ Žmur zahajluje pravačkou a přistane u stolu.  Ze všech únorových inkarnací je ale Supermant jiný než ostatní. Už jenom převlek. Požárníkovi Samovi stačila vysílačka ze starýho mobilu a mísa na ovoce jako požární helma. Pro ninju jsem vystřihovala do šátku otvory pro oči a místo krunýře nosil rozpadlou lepenkovou krabici. Řekla bych, že právě Supermant je příčinou, proč se naši sousedé z vedlejšího baráku v podvečer scházejí u okna, nevěřícně vrtí hlavou a utírají si slzy smíchu do rukávů. Supermant je totiž něco jako vyhořelý transsexuál bez domova.

Obouvá si moje kotníkové kecky a za tričko mu na záda musím kasat pláštík z červeného tílka. Milý mu včera chtěl navrhnout, že by si ode mě mohl půjčit ještě kozačky a navlékat si přes tepláky červené slipy, ale stihla jsem tuto konverzaci nenápadně típnout ještě v začátku.

V každém případě, za Samových časů u nás nikdy nehořelo. Ani během ninja epizodky jsem v koupelně nezahlédla přerostlého Třísku, jak vykukuje ze záchodové mísy. Zato pod vlivem Supermanta na Žmura postupně přechází určité zvláštní schopnosti. 

Třeba to létání. Žmur si našel výklenek ve zdi, na který vyleze za pomocí důmyslné sestavy židlí a stolku a skáče na chudáka Čičman s přesností sokola kroužícího nad hrabošem v poli. Chudinka neurotická Čičman už se podobně jako obyvatelé pod Nuselským mostem na přechodu do kuchyně nerozhlíží jenom doprava a doleva, ale nově také nahoru.

Demonstrace síly, která mě přesvědčila definitivně, se odehrála právě dnešní dopoledne.

„Žmure, sundej si ten pláštík a vem si svoje boty, jdeme ven“, říkám a podávám bundy.
„Kolikrát to mám ještě opakovat?“ úpí  Žmur. „Já jsem Supermant!“ A prásknul dveřmi. Práskat dveřmi se nedělá, to není třeba dodávat. Obvykle prásknutí dveří vydává nepříjemný tupý zvuk a cítím, jak se mi zvedá tlak.

Když ale práskne dveřmi Supermant, odpadne z jejich zárubně hrouda zdiva 25 x 20 centimetrů, náš umírající pták pružně odskočí na nejvyšší bidélko v kleci, Čičman upustí ohryzané jablko a já jenom zírám. Dveře se opatrně pootevřou. 

„Lojs?“
„Supermante?!“
„To spadla lednička?„
Už se dlouho nevydržím nesmát.
„Ne, v pohodě. Jenom jsi trochu proboural kuchyni“

V každém případě Žmur odpráskl kus historie. Pod vrstvou omítky byla cihla zabalená do Večerní Prahy. Na druhé straně, kterou se mi podařilo zrestaurovat, je upoutávka na dobový thriller Králíci ve vysoké trávě z roku 1961. A taky inzerce na hubič vší a blech.


Vlastně bych vám sem mohla dát ještě druhou fotku, když si mě Supermant po obědě zavolal na záchod. Ale víte co? Hovno z Kryptonu fakt vidět nechcete. 

22 komentářů:

  1. Skvělé.
    Vážně skvělé.
    Vy máte opravdu nádherné mládí.
    Milan

    OdpovědětVymazat
  2. Nechceme. Ale paralela s Nuselákem byla první věc, co mi dnes vyloudila úsměv na tváří...

    OdpovědětVymazat
  3. období požárníka Sama máme teď, běhá nám tady malý Norman Prize...

    Dalimil

    OdpovědětVymazat
  4. Milan: Rozhodně a těším se na další posuny. Třeba taková puberta bude podle mě ještě lepší, až se tady budou děti potloukat v gothic oblečcích nebo s kšiltovkama a příliš velkýma kalhotama pověšenýma u kolen...A co teprve, až začnou o svých senilních a slaboduchých rodičích blogovat!

    Quanti: Ahój! Myslíš úsměv mezi kontrakcemi?:)

    Dalimil: O tom mi ani nemluv! Já byla Normanova máma a musela na něj mluvit tím přibuznělým vysokým hláskem...proti tomu je Lejnová terno!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím úsměv mezi kvílící pidižvínou, rozbordeleným bytem a smskami od otce, že mě Bůh potrestá, když mu upírám kontakt s vnoučaty. Což jsem dokonce zapomněla do dnešního otráveného blogpostu zahrnout...

      Vymazat
    2. Normanovu mámu musí dabovat nějaký transsexuál se krutým smyslem pro humor, jiná možnost není...
      Dalimil

      Vymazat
  5. Marně přemýšlím nad tím, co vedl zedníka aplikovat kus novin do zdiva/omítky/kdovíkam. Očekával bych vypadnutí nejedné kostry z ostatních zdí!

    OdpovědětVymazat
  6. modrozelený světélkující ?

    OdpovědětVymazat
  7. předpokládám, že ten Supermantův řitní výtvor jste do Večerní Prahy z roku 1961 poctivě utřeli?

    OdpovědětVymazat
  8. Sejra: Nad tím jsem se taky pozastavila. Navíc jsem při letmé kontrole zdiva našla ještě dvě další dutá místa, která jsou krytá jen omítkou. Buď je to zfušovaný, nebo příště vylítne truhlička se šperky a Deník Anny Frankové

    extláča: Přesně takový má po kyselých hadech.

    lobo: To bych jako milovnice starých novin nedopustila. To už radši cihlou!

    OdpovědětVymazat
  9. na Kryptonu žijou kyselý hadi ? nebo taky mltvej chapitán !

    OdpovědětVymazat
  10. Fakt hezký, a ten Nuselák mě taky zaujal. U nás si mohu vybrat, která z Monster High čarodějných holek budu, nebo jaké zvířátko, a nemusím si to pamatovat, příště se všechno změní.

    OdpovědětVymazat
  11. Tolik srandy najednou, to je až k neuvěření - měla jsem to číst po odstavcích, abych si to rozložila rovnoměrně do celého dne.

    A ještě jsem dostala bonus navíc:
    Šla jsem na odkaz filmu Králíci... a tam je první věta:
    "Desetiletý Martin chodí ve škole na náboženství a v kostele pokaždé ministruje."
    a já to četla: "... v kostele pokaždé menstruuje."

    To by byl pane film, o stigmatech ve formě klučičí menstruace v kostele.

    OdpovědětVymazat
  12. U nás doma máme opačný ...nechci říct problém... tedy třeba fenomén.
    "Dáš si k večeři chlebík se sýrem, princezno?"
    "Tatí, já nejsem žádná princezna, já sem tvoje holčička, přeci."

    ...a ten chlebík si obvykle nedá... :-)

    OdpovědětVymazat
  13. extláča: Ano, a Supermant je hubí ve velkém!

    Bosorka: Díky za úvod do dívčích RPG. Takže s Čičman budu monstrum. No, na to si za pár let ani nebudu muset dělat speciální make-up.

    Liška: To je skvělé téma! Martin je pionýr budovatel a tak chodí do kostela jistojistě menstruovat uvědoměle proti církevním tmářům!

    Galahad: Opravdu opačný fenomén, u nás by chlebík nikdy nezůstal bez povšimnutí:)



    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bez povšimnutí nezůstane ani u nás. Naše drůbež, jak mrňata onehdá hezky nazval jeden kamarád, s nim podniká kde co. Jen sníst jí ho přijde tak nějak líto...

      Vymazat
  14. měla bych psát motivační dopis a místo toho zevlím po internetech, směju se vyhořelému transsexuálovi bez domova (takové potkávám na Smíchači a tedy pevně věřím, že Žmur je na tom líp) i menstruujícímu ministrantovi.

    OdpovědětVymazat
  15. Dee: Žmur je na tom líp jenom díky tomu domovu:) Tak ať z toho dopisu padnou potenciální zaměstnavatelé na kolena a nevstanou, dokud jim nepřislíbíš, že právě pro ně budeš pracovat

    OdpovědětVymazat
  16. To je všechno tááák roztomilý, uživejte si to, protože bude už jen hůř
    Dita,zkušená a zkoušená matka

    OdpovědětVymazat
  17. Pustila bych se do prozkoumání, co dalšího máte ve zdech. :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Dita: To slyším až podezřele často, ale ti naši určitě budou Dušínové, co pomáhají babičkám s nákupem a nosí rodičům snídani do postele!

    žrádlo: Zazděná jeptiška?!

    OdpovědětVymazat