Seznam nejhorších věci, které se vám mohou na podzim přihodit ve školce

Školka nejsou jen roztomile seřazené bačkůrky v šatně, zemlebába, první osahávačky, ani nonstop besídky s rumovýma kuličkama. A jestli je období, kdy se dá o školce natočit horror víc než kdykoliv jindy v roce, je to právě říjen.

Paraziti. Život s dětmi bývá plný překvapení a parazitů. I ty nejhorší z nich jako klíšťata ale sychravý vítr zažene do jejich útulných světniček, kde mají na poličce v zavařovačkách zásobu tučných borelií na celou zimu. Pak jsou tady nesamostatní paraziti jako vši a roupi, kteří se s kufříkem vajíček promrzle opírají o zvonek před školkou a učitelky se s nimi objímají jako se starými známými, co se vrátili z prázdnin. Spolehlivým identifikátorem bývá varovná cedulka s mnoha vykřičníky na nástěnce u vchodu. Je také užitečné sledovat, kde se personál bezmyšlenkovitě drbe při předávání dětí.

Nucený sběr tobolek. V tomto období mnoho školek od rodičů vymrzuje kaštany a žaludy jako výpalné a stavební materiál na zvířátka. Lze z nich stavět i parazity z bodu 1. pro všechny malé chamtivce, co musí mít vždycky to samé, co ostatní. Já jsem měla poslední dva týdny kaštany zastrkané úplně všude včetně kreativních rezervoárů našich dětí (v zásuvce na ponožky, nebo v používané ruličce toaletního papíru). Píšu měla, protože když jsem si jedno rozespalé ráno sáhla do kapsy kabátu pro kapesník, vytáhla jsem tlustého bílého červa a teprve potom žalud s dírkou uprostřed. True story!

Inkluze. V naší školce je pět dětí s nestanovenou diagnózou, z nichž jeden chlapeček konstantně bzučí. Bzučílek bývá vyzvedáván mezi posledními, přičemž to díky učení nápodobou odpoledne ve třídě hučí jak v úlu už mnoha hlásky. Nejvíc bzučí oslabeným učitelkám, které jsou kolem páté zralé na transfúzi díky krevní ztrátě z parazitů a mnohočetných řezných poranění při výrobě kaštanových zvířátek.

Depresivní písničky. O dešti, lukách a nerozhodných jezdcích, nebo nevděčných zahradnících. Tohle zase jede po školce doma vám. Je to taková malá pomsta personálu za ranní maskování dětských nemocí a následné vypnutí mobilního telefonu.

Žlutá rýma. Diagnóza, kterou učitelky vyhlašují při souběžném výskytu dvou a více předchozích bodů. Žlutá rýma je navzdory barvě červená karta a vyřazený hráč bývá přijat zpátky do kolektivu nejdřív za týden. Jen pár hodin po šťastném návratu už má opět žluté sople na rukávech a čeká se jen na regulérní důvod pro další hromadný exodus. V šatně školky můžete ráno slyšet koučující rodiče, jak dětem ukrývají na tajná místa vycpávky z papírových kapesníků a šeptem je nutí smrkat mimo dohled učitelek. Nejlépe v pološeru úklidového kumbálu. 

Dětská divadélka. Amatérské soubory pedofilů a mentálně postižených se opět vydávají na svou obskurní zimní štaci, čímž roznáší parazity, žlutou rýmu a depresivní písničky v rámci celorepublikové předškolní sítě. 
"Tak o čem to bylo dneska?" ptám se Žmura. 
"Ále, zas tam byl nějakej kníratej chlap převlečenej za princeznu a dával karamelky za to, kdo ho vysvobodí. My jsme si ale stejně jen nabrali do kapes a nechali ho v komnatě", zhodnotil kulturní přínos Žmur a jako důkaz vytáhl dlaň plnou zmuchlaných papírků od bonbónů. Naštěstí na nich nebylo napsané telefonní číslo.