Den otevřených zvěří

Uběhlo to. Příběhy, jak si Žmur načůral přes punčocháče až do bot a olizoval v parku holubince z větviček, už jsou definitivně out až do doby, než se Žmur stane senilním dědkem. Ale o tom už vám bude psát on sám (jestli nezapomene heslo na blogger)

Aktuální skutečností, před kterou bohužel nelze dál chodit se zavřenýma očima, je, že po prázdninách půjde do školy. Ne, že by na to Žmur nebyl ready. Minulý týden pro nás ve školce vytvořil skoro dvoumetrové panorama ze slepených čtvrtek, před kterým by se Marold jen smutně usmál a zmuchlal Bitvu u Lipan do separačního kontejneru na papír. Zkraje obrazu si vykračují usměvavé postavy k domečkům, které mají krasopisně vyvedené štítky „TÁTA“, „MÁMA“ a jména dalších členů rozšířené rodiny. „To jsme my? A proč máme popraskané žilky v očích? Asi nás bolí z toho koukání na počítač v práci…“ odpovídám si sama. „Nene“ nenechá mě Žmur pustě fantazírovat. „To jsou zombíci a jdou k vašim hrobům!“

Vyšťourané prachy z parkovacích automatů (které se opravdu staly jedním z regulérních zdrojů žmuřích úspor!) umí počítat, jak když bičem mrská. A základky už přece dávno nejsou jako za nás. Takže žádné obavy? Začínám je mít. Dřív než se budeme bavit o tom, jak moc jsou dnešní základky jiný, je potřeba říct, že od socialismu jsme pokročili k povinnému dnu otevřených dveří. Což může celou věc výrazně zkomplikovat, zvlášť pokud jste defaultně přesvědčeni, že to nemůže být tak zlé, přestože máte kamarádku učitelku a od známých rodičů školních dětí se prosakují znepokojivé zprávy.

Možná, že jsme měli začít s těmi otevřenými dveřmi v opačném pořadí. Takhle jsme začali na Londýnské, kde se neznámkuje, děti dělají na projektech, chyby se netrestají, ale naopak vytěžují jako podklad pro další práci. Paráda, ne? Za mě vyřízeno, dokud jsem se na konci nezeptala, kolik dětí berou. Mimospádových deset až dvanáct, z těch mají ještě přednost přátelé školy a sourozenci. Aha.

Další štace je na Slovenské. Sem přicházíme i se Žmurovým kamarádem ze školky, se kterým se celou dobu prohlídky průběžně fackuje, takže první dojem musí mít za plný počet bodů. Tak tohle už je ta obávaná „normální“ základka. Píše se tady Comenia skriptem, úči působí celkem uvolněně, prý neexistuje neúspěšný žák. A pak, že to nejde. Kolik že berou dětí? Deset mimo spád? Aha.

Do naší spádové základky jdu s děckama veselým krokem. Tady aspoň nebudeme řešit žádné losování. Jako první máme po cestě ředitelnu, kde se jiná zvědavá matka ptá na program přípravné třídy. „Naučit se sedět, mlčet a soustředit“ tesá ředitelka zásady dobrého žáka ukazovátkem do vzduchu. Když se zeptám na matematiku podle Hejného, říďa ji onálepkuje jako „experimentální metodu bez budoucnosti, protože po třiceti letech výuky mi může potvrdit, že matematika je jen o drilu. Taky o tom sezení a mlčení, pochopitelně. A hlavně o jedničkách. „Známkujeme prvňáky ze všech předmětů už v prvním pololetí“ oznamuje nám hrdě. Ten knedlík v krku se ještě trochu zvětší, když se přejdeme podívat do první třídy. 

Jedna úča vypadá jako ztahaný dobrák z Obecné školy s kaňkami na čele. Druhá zadává Žmurovi a Čičman úkoly. „Namalujte mi tady na papír svislé čáry“, podává vodovky. „Tohle ale není správná svislá čára“, ukazuje na čičmaninu křivuli. „A tahle je zas moc tlustá. Růžová s modrou? Hezčí by byla zelená. Namaluj si to radši znova a pořádně holčičko.“ Uf. Úplně se mi vrátila výtvarka na naší základce. Sluníčko se kreslí vpravo nahoře a teď to děti všechno obtáhneme černou linkou, jako národní umělec Josef Lada. Smála bych se ještě v půlce cesty, kdybych se právě nevracela z naší spádové základky.

Takhle jsem měla hlavu jako vzducholoď ještě před našima dveřma. Odstěhovat se? Infiltrovat se jako (ne)přítel školy a svrhnout režim? Počítat s hodinou dojíždění, nebo učit Žmura doma? Jak jistě tušíte, ani jedna odpověď není ta správná. I jako zarytý nepřítel loterie tedy budu na začátku dubna sedět doma, tisknout v ruce propocená pořadová čísla ze zápisu na tři školy plus povinnou registraci na naši spádovou instituci pod vedením reinkarnované Marie Terezie a drmolit magická zaříkávadla. Tak Žmurovi držte palce.